Zase zpatky…….

Ahoj všechny holky, Dost dlouhou dobu sleduju tyhle stránky, a právě protože mě ted tiži něco obdobného jako vás všechny, rozhodla jsem se prispět take. Vždycky jsem jedla méně než ostatni. Když jsem byla malá museli mě do jidla nutit. V dospívani se můj vztah k jídlu změnil a já jedla bez problemu. V té době jsem se zakulatila a ztloustla na 55 kg při mé výšce 161cm. Připadala jsem si normálně. Měla jsem v té době kluka, takovou víceméně platonickou lásku, který mi jednoho dne řekl že mám velký zadek. Nezávisle na tom jsme se pak rozešli a já začala dělat vše proto, abych vypadala lépe. Omezovala jsem se v jídle až na minimum a hodně sportovala. Za rok na to jsem měla 39 kg a byla tak hrozně unavená, že jsem se nemohla téměř pohybovat. Po dohodě mamky a obvodní lékařky jsem ležela na metabolické jednotce, kde mě každý den kapal 20% tuk do žíly. A pokud jsem nechtěla jíst, dostávala jsem větší dávky. Propustili mě s 43 kg, které jsem velmi rychle shodila a v září při nástupu do školy měla 37 kg. Byla jsem úplně na dně, nebyla jsem schopná z ničeho se radovat, nic cítit. Pořád jsem se topila v depresích. A tak jsem se v té době spojila s MUDr.Papežovou, která mě po společném zvážení situace přijala na kliniku. Pokud někdy čte tyto stránky, chci jí za vše moc a moc poděkovat. Myslím si, že tam teprve jsem se naučila jíst. Nebylo to vůbec jednoduchý, byl to obrovský boj a já chtěla vyhrát. Byla jsem v té době ve 4.ročníku na gymplu a moc jsem chtěla odmaturovat s ostatními. Taky jsem cítila, že pokud tuhle šanci nechytím za pačesy, fakt umřu. Podařilo se mi ztloustnout na 43 kg a odmaturovat. Od té doby mi váha dost haprovala, ale nikdy se nedostala pod 43kg. Žila jsem celkem normálním životem, jako každý jiný a pravidelně jedla. Našla si zálibu v horolezectví a VHT. Vystřídala několik známostí a jednu delší než 2 roky, do které jsem vkládala hodně. V té době jsem normálně jedla a vážila 52 kg.Ten kluk se se mnou rozešel a začal chodit s mojí známou. V té době jsem ale věděla, že řešit to jídlem nelze. Zvládla jsem to a překonala. Zhruba před 3 lety jsem se seznámila se svým současným manželem. Na jaře t.r. jsme se brali. Já proto abych vypadala jako křehká, líbezná nevěsta jsem nejedla. Kolem té svatby bylo taky dost starostí tak to šlo samo. Váha šla dolů i po svatbě. Teď mám 46-47 kg. Oproti době, kdy jsem žila s 43kg to je “ dost dobré“, ale…..Já vím, že to mému tělu nestačí. Body mas index říká hodnotu 18,5. Já se necítím dobře, mám pocit, že jsem do toho spadla vlastní vinnou a dost se stydím.Na jednu stranu mám strach, abych nepadala hlouběji do anorexie a nastraně druhé mi dělá odporně dobře, že jsem zhubla. Jediné, co jsem pochopila, že je anorexie vážně dost o tom, aby člověk upoutal pozornost, i když původně vůbec nechce. Od minulého týdne se snažím jíst hlavní teplá jídla, svačit. Akorát pořád jím dietně a počítám si kalorie. Zhoršil se mi partnerský vztah. Manžel to nemůže pochopit a dost často se hádáme.Domluvili jsme se, že mi bude nandavat porce teplého jídla a bude ignorovat, když mu budu strkat více než 1/2 porce svého jídla. Sám je gurmán, a tak když už nemůžu, rád mě vysvobodí. A v té chvíli mu ani nepřijde, že vlastně kecám.Protože tu porci můžu sníst, ale nechci. Bavili jsme se o tom a už je teď nekompromisní.Nandavá mi porce a v restauraci chce abych vše dojedla. Přese všechno se bojím, že to nezvládnu….taky se bojím, že ho ztratím. A k tomu mám pocit, že na odbornou pomoc je vždy dost času. Jsem ,tak jako většina zde, na sebe dost tvrdá. Nevím ke komu bych měla jít na poradu. Zapoměla jsem asi to hlavní, což je zřejmé, trpím anorexií. K tomu všemu miluju hory a lezení po skalách, kde se mi to nejedení dost vymstívá…. Ráda bych taky měla s tím, koho miluji děti a bojím se, že budeme díky mě mít problémy. Už jednou, když mi bylo 16 let, mi řekla gynekoložka, že je mít nebudu. Jiná gynekoložka mi to neguje. Mám prostě dost strach snad ze všeho. Moc vám děkuju, že jsem se zde mohla svěřit, už je mi o poznání lépe.