začínám se vzdávat :-(

I já vás všechny zdravím. Přidám vám sem i svůj příběh, podobný mnoha ostatním… Jako dítě jsem byla obézní, zakomplexovaná holka, která si nemohla najít kluka kvůli svým kilům a celkovému vzhledu…prostě bylo to strašný období! V prváku jsem vážila díky výborným bagetám ke svačině, díky mámině pečení a vaření a díky své neustálé chuti na sladké už příšerných 93kg! Trochu dost na 165cm!! Řekla jsem si: „dost, ty konečně už zhubneš.Jsi hnusná, tlustá, každý se ti směje, kluci tě berou jen jako kamarádku…“! Tak jsem začala hubnout! Jedla jsem dělenou stravu, chodila běhat a kilíčka šla pomalua jistě dolů. Jednou v neděli, v době, kdy jsem stále ještě držela dietu (což ostatně dělám dodnes), jsme měli k obědu svíčkouvou s houskovýma knedlíkama- vidím to před sebou jako dneska. Byla jsem doma jen já a brácha, naši byli někde pryč. Oběd jsme si ohřáli, snědli ho a jelikož svíčkovou miluju, ještě jsem si přidala. A pak ještě a najednou jsem si uvědomila, že pokud nechci být zase tlustší o dvě kila, měla bych to zkusit jít vyzvracet! A tahle myšlenka byla začátek mýho konce… Hubla jsem dělenou stravou, i když občas mi to ujelo, já se přejedla něčeho „nezdravýho“, vyzvracela to,…ale furt to ještě se mnou nebylo tak hrozný. Když jsem vážila nějakých 65 kg, byla jsem spokojená a řekla si, že takhle musím zůstat. Jenže moje závislost na čokoládě byla a stále je silnější! Miluju sladké a nemůžu bez něj být. Zároveň vím, že nemůžu být ani bez něj. Začarovaný kolotoč!! A tak poslední dva roky žiju systémem „přejedení-zvracení-hubnutí-dieta-přejedení…“. Znáte to mnohé z vás… Naučila jsem se zvracet, zjistila, jaký jídlo je nejlepší jíst, kolik a čeho k tomu vypít, aby to šlo krásně zpátky ze mě, vypěstovala jsem si k tomu celý „manuál“… Ze začátku jsem byla spokojená- můžu sníst co a kolik chci a jsem furt na65kg! Jenže postupem času jsem si uvědomila, že je to se mnou fakt špatný. Mívám období, kdy se přejím jednou týdně, mívám období třeba 6ti záchvatů za den!! Momentálně zvracím v každé volné chvíli, a když tu volnou chvíli nemám, tak si jí prostě udělám (na úkor učení, rodiny, kamarádů, školní docházky). Je mi fakt hrozně, nenávidím se!!! Lžu všem okolo a asi i sama sobě! Nikdy nebudu v pořádku, já to prostě nezvládnu!! Už nemám zkrátka sílu s tím bojovat, teď píšu a vím, že v nejbližší chvilce to udělám znovu…a pak znovu…a znovu. Tisíckrát jsem si řekla „bylo to naposled!“ a co téměř denodenně dělám??? Zvracím, zvracím, zvracím.