Zabiják

Ahoj…ani nevím,jak vlastně začít…právě v tuhle chvíli,co jsem se rozhodla napsat na tento portál článek o sobě,jsem ve stavu, kdy mi do smíchu už moc není… Už je to něco přes rok,co se pohybuji v kolotoči odporné bulimie…Vlastně už od mých 13 let se pohybuji neustále s váhou nahoře,pak zase dole…jednou tlustá,jindy vyhublá,pořád diety střídavě s přejídáním,no řeknu vám,docela mě to vážně “ baví “ Asi před rokem a půl jsem dost rapidně přibrala,měla jsem nějaké ženské problémy a po nasazení antikoncepce se mi váha vyhoupla asi na 78 kg při 168 cm…což je docela už dost,hlavně když jsem byla u sebe zvyklá na nějakých 55 – 58 kg. Připadala jsem si jako bagr,obrovská tlustá machna.Přestala jsem absolutně chodit do společnosti,ačkoliv jsem nesmírně společenský člověk…velmi jsem se za sebe styděla.Dělalo mi problém jít i do školy,všechno muselo být rychle,jen aby mě nikdo neviděl,občas jsem tam ani vůbec nešla,neměla jsem na to,nesměl mě nikdo vidět. A samozřejmě,jen co jsem přišla domů,začala jsem do sebe rvát kila jídla,abych utěšila smutek ze sebe samé. Bylo mi strašně,v depresích jsem seděla v pokoji a nadávala si,že ten další den to už dokážu,že se prostě zase “ nepřežeru „!Změna jaksi ne a ne přijít a mě už došly síly. A tak to začalo,nejdříve mi to moc nešlo,byla jsem po zvracení strašně nateklá,tváře jsem měla naducané…zhubla jsem maximálně o 2 – 3 kg,ale to mě neodradilo.Alespoň jsem věděla,že to jídlo ve mě není.Přišla jsem si taková lehčí,ačkoliv co se kcal týče,vyjde to téměř na stejně. Nějak jsem k tomu přidala sport a najednou jsem měla 62 kg,takže změna jak hrom…ani nevím jak se to stalo…zvracení jsem brala jako automatickou činnost vždy,když jsem se přejedla.Navštívila jsem kvůli tomu psychologa,psychiatra…dokonce mi nasadili anti-deprsiva…ale nic nepomohlo,akorát jsem po nich zase přibrala. Jenže tenhle business je dost riskantní,jednou jste dole a jednou nahoře.A já?Asi 2 měsíce na výsluní a najednou se to vezlo,zase jsem začala nabírat…a nabírat až jsem byla na 75 kg znova, a přiznejte sami,že to už vážně nebaví. Výkyvy mé váhy byly až 20 kg během 1/3 roku,což je pro tělo celkem drastická záležitost. Nemluvě o tom ,co se děje v mozku… Teď tady sedím,už jsem asi 4x dnes zvracela,mám sice asi 61 kg,ale připadám si odporná.Nesnáším se, moje tělo je odporné, jsem strašně tlustá…a nechce se mi žít… Ach jak moc bych si přála žít normální život,jíst a neřešit to,brát jídlo jako něco příjemného…tak jak by to mělo v životě být. Mám strach,že se to nezmění…že mě bulimie zničí úplně.