Vzpomínka na Kateřinku

Milé dívky, ženy, vlastně i muži , prostě všichni kdo zde čtete příspěvky. Musím si dodat odvahu , snad Vám v kostce příběh napíšu… Kateřinka – tak se jmenovala moje dcera . ANO jmenovala. Loni 8. 4. 2004 mi odešla navždy. Vzala si léky, které jsem ani netušila, že by mohly ublížit a usla navždy. Jak to souvisí s touto stránkou???? Kačenka byla 1,5 rok bulimička. Její nemoc se proflákla v létě, kdy sama vyhledala v roce 2003 pomoc. „Jela“ v tom od podzimu 2002. Tenkrát jsem si všimla, , že ve větším množství jí, ale znáte to – vyvíjí se, má své dny….. Po vánocích dosti přibrala, ale i tak jsem ji brala, že se mi jen z holčičky stává „žena“. Byla jsem máma, která nikdy neměla volnost a proto jsem ji své dceři dávala velkými doušky hlavně soukromí. Dnes když si pročítám její zápisky mě bolí srdce, jak moc trpěla. V červnu 2003 byla u psycholožky, ale ani té neřekla celou pravdu. Dokonce k ní dovedla ještě jedno děvče, které ve třídě také trpělo bulimií. V r. 2003 se s tím na podzim skvěle poprala – ale vánoce ji hodily totálně zpět . Po vánocích začaly problémy, i mezi námi. Uzavřela se do sebe, nový kluk – TECHNO vlasy z blond do černa, škola šla od desíti k pěti. Noční výlety na diskotéky, občas konflikt při kterém , když se bránila a vykřičela co chce (skončit se školou, jít na učňak) mluvila jiným hlasem měla jsem pocit, jako by z ní „někdo“ křičel. Ptala jsem se, ujišťovala ji o své lásce, ale také jsem cítila, že tohle je její boj. Bohužel až jak velký jsem netušila. Přišel den, kdy škola byla OK známky dohnala, bylo jaro, přicházely velikonoce. Prázdniny, pak praxe u nás ve firmě týden v Chorvatsku, školní výlet a 2 měsíce prázcnin ? tedy p o h o d a. Táta byl ve Francii na 10 dní. Vrátil se ve středu dopoledne, Kačenka šla večer na diskotéku , povídala si s ním do půlnoci a ráno jsme ji našli jak spí. Dodnes nevím co se stalo, jen ze zápisků vím, že už byla hodně psychicky na dně, že hrála divadlo, protože nás měla ráda a tak to krásné co nám ukazovala kompenzovala sebeubližováním si – nejen zvracením, když se „bičovala“za to že „to“ zase udělala – vzala špendlík a ryla si po ruce. Když jsem se zhrozila od čeho má tu jizvu – prý v tělocviku zavadila…… Bolí to a moc. Nevím jak Vám poradit, jen snad říct všem jak je to vážná a nebezpečná nemoc Katka – měla před oslavou 17. narozenin, když usla navždy. Děvčata,ženy, které se snažíte ukočírovat to samy – POZOR!! Člověk by si měl přiznat když už na něco nestačí a hlavně, když budete hledat pomoc ŘEKNĚTE PRAVDU!!! KAŽDÝ NÁM MŮŽE POMOCT JEN DO TÉ MÍRY , DO JAKÉ MU TO DOVOLÍME. I PSYCHOLOG NENÍ VĚDMA … Snad tento příběh někomu otevře oči, do jak velkých nebezpečí bulimie vede…… Snad jsem tohle měla napsat, ve jménu památky mé Kateřinky.