PROKLETI

Jiz vice nez hodinu travim zase na internetu a samozrejme procitam stranky o MA a bulimii. Jsem opet v tezke depresi,nesnasim se, opovrhuji sebou a silene ZAVIDIM anorektickam. Nevim, jestli jsem „prava“ bulimicka, ale asi ano. Nezvracim. Svou abnormalni zravost stridam s hladovkami, projimadli a cvicenim. Uspech? Zadny!! <p> Jiz 8 mesic travim v USA jako au pair a bylo to hrozna chyba. Je mi 24 let a zravosti trpim od 17. Nikdy to ale nebylo vmezich jako tady. Doma jsem si vzdycky udrzela tu vahu + – 5 kg maximalne. Tady jsem uz pribrala 10 kg a jsem totalne na dne. <p> Nezlobte se co ted pisu, ale pripada mi, ze vsechny bojujeme marne. Nikdo se z toho poradne nedostal a nikdo neumi vratit ten cas zpatky, najit ten hnusny bod, proc to zacalo. Kricime vsechny o pomoc, ale nejsme chudinky k politovani. Spise k opovrzeni. Porad si jen stezujeme, ale spis bychom misto litosti potrebovali odsoudit. Ale my se vlastne umime potrestat samy, ze ano? Jsme odsouzeny k trestu, k mnohaletemu trestu a tady v tomhle neexistuje amnestie, prominuti te dalsi poloviny apod. Je to konecny rozsudek. Je to pro nas trest dozivotni? Ano, je. <p> Priznejme si, kolikrat jsme to zkouseli?! Kolikrat to byl ten dalsi ZITREK, ktery mel byt jiny? Kolikrat jsme sli vecer spat a prali se probudit do jineho sveta. Nesnasime se, nicime lidi kolem sebe. Litujeme se a zaroven jsme si odporne. Znicili jsme si vlastni zivot, zpackali jsme to. At uz je to skola, vztah, jine sny …. nerealizovatelne tak jak bychom chteli, protoze vidime porad jen SEBE. Jsme sobci, ze vsech sobcu nejsobectejsi a jedine co umime je brecet. <p> Je nekdo, kdo s tim nesouhlasi. Uz jsem unavena porad bojovat a zacinat se svym ZITRKEM, PRISTIM TYDNEM apod. Jaka je tedy pomoc? Skocit z mostu, nacpat se praskama, podrezat si zily, …? I na to jsme moc slabe. Vsichni rikaji, nevzdavej se, mej nadeji, ale nam to nejde. Nekdy se pristihneme s usmevem na tvari, tesime se na to. tesime se, ze se zmenime, ze to bude jine, snime o tom, … BUM, BAC. Uz je to tady zase. Padame niz a niz. Hluboka propast, padame a ztracime prehled o tom co se vlastne nahore deje. Co je to vlastne ten ZIVOT, kteri ziji ti ZDRAVI. Jdeme po ulici a premyslime o tech kolem. Ta se ma, je stihla a ji neco sladkeho, tady ta zase ji urcite jenom zdrave, … <p> Tak co vezenkyne ve vlastnim tele, myslime si, ze je vubec nejaka sance? Umi nekdo pomoci? Neunavujeme uz svet nasimi vykriky o pomoc? neni jim uz z nas zle? <p> Je to prokleti a my nezname zadna zarikadla a nikdo je pravdepodobne nezna a zivot je bohuzel tak dlouhy a my budeme trpet jeste tak dlouho. <p> Nebo ne? Zna nekdo odpoved na ty nase nekonecne otazky (porad stejne), zna nekdo ono kouzelne zarikadlo? Pokud ano napis cokoliv <p> stozany@seznam.cz