Profesionální bulimička…

Pamatuju si přesně ten den, kdy mě babička vytáhla do cukrárny a koupila mi tam úúúžasnej sladkej čokoládovej dort…. než jsem ho vyzvracela, trvalo mi to půl hodiny, a babička už si myslela, že jsem tam snad omdlela nebo co…. Dneska mi jeden takovej dort trvá pár chvilek… a když se fakt nacpu k prasknutí, stačí se jenom předklonit, zatnout břišní svaly a jde to samo… už si ani nemusim moc strkat prst do krku… jako dneska, kdy jsem ze sebe za ani ne dvacet minut stačila vypravit: půl litru mlíka, půl balení cornflakesů, dva jogurty, jeden pudink, dva chleby s máslem a medem, rohlík s máslem, šunkou a sýrem, dva rohlíky s osmi kolečkama šunky, dvě vajíčka, tři malý dortíky a na závěr jedny Bebe… a dneska poprvý to šlo skoro bez prstu… O čem to svědčí? O spoustě věcí… Stává se ze mě profesionální bulimička, a hrozně se za to stydim… i sama před sebou…