Potřebuju motivaci

Ahoj holky, když čtu vaše příběhy, tak mi až připadá zbytečný psát ten můj, protože se v podstatě budu opakovat. Je mi 24let a mám 6 let bulímii, zvracím až 6x denně. Do tohohle týdne o tom nikdo nevěděl, ikdyž to spoustu lidí asi tušilo. Před pár dny jsem náhodou navštívila tyhle stránky a rozhodla se, že se s tím pokusím něco udělat. V záchvatu zoufalství jsem se rozhodla říct to svýmu klukovi s kterým žiju 3 roky. Hrozně jsem se bála jeho reakce, ale zachoval se skvěle, řekl, že mi se vším pomůže a že s tím zkusíme bojovat spolu. A tak jsem po třech letech poprvé snídala (nikdy nesnídám, o to víc toho sním v noci), jedla oběd i večeři. Po každém jídle jsem strávila 2hodiny zápasu sebe s bulímií a bohužel jsem to nezvládla. Snažím se 5 dní vydržet nevyzvracet aspoň 2 jídla denně, ale bez úspěchu. Dneska jsem se ještě k tomu opět přejedla k prasknutí a ještě k tomu začínám být v depresi. Můj kluk na to není zvyklej, celý tři roky mě zná jako non stop vysmátou holku. A tak si říkám, jak dlouho to může vydržet? Není lepší vrátit se do starých kolejích. Ostatní přestávají, protože jsou v depresích, přicházejí o přátelé, kluky atd. Jenže já byla v pohodě. Studuji VŠ, mám fajn práci, kluka, spoustu přátel, jsem hubená a spokojená. A co bude teď? Budu v depresi, nešťastná, protože si musím přiznat, že jsem nemocná, spoustu času strávím bojem sama se sebou, místo toho, abych se učila, bavila atd. Možná příjdu o kluka, protože budu protivná, o přátelé, protože se budu cítit tlustá, nebudu chtít chodit ven, abych náhodou neslyšela poznámky, že jsem přibrala a taky se asi budu uzavírat do sebe a budu míń společenská atd. Tak proč s tím mám přestávat??? Potřebuju motivaci, potřebuju pomoc!!!!!!