Pořád dokola

Ahoj holky a možná i kluci… Začala jsem hubnout ve 13-ti letech…Omezovala jídlo potom už skoro nejedla a když už jedla tak zvracela…Během jednoho roku jsem zhubla ze svých příšerných 83kg(při výšce 175cm) na 70kg… Líbilo se mi jak všichni říkají jak mi to teď sliši atd…,ale mě to nestačilo,zvracela jsem pořád dál a dál…nejhorší a zlomový okamžik nastal, když jsem nastoupila na střední do Prahy na intr…to má bulímie nabrala na obrátkách… Občas jsem ani nechodila do školy jen abych mohla zůstat sama a v klidu se přejídat a zvracet, došlo to tak daleko,že jsem vážila pouhých 49kg.To už na mě mamka uhodila a já to v naprostém psychickém vyčerpánbí přiznala…Začala jsem chodit k psycholožce,ale bvýsledek téměř nulový.Tak jsem nastoupila na stacionář na karláku a rázem byla plnmá energie se uzdravit.Po dvou měsících jsem vyšla, v mylném přesvědčření, že jsem v pořádku a už se dál nesnažila budovat léčbu. Měla jsem nového přítele, nynějsího manžela a zdálo se všechnio krásné, ale nebylo!!!Za 3 měsíce jsem tam byla znovu, ale tentokrát bez energie, škola šla do háje, můj osobní život šel ho háje a léčení taky, pokusila jsem se o sebevraždu antidepresiva a skončila na jipu a toxickou otravouz a vypiumpovaným žaludkem. Krádce na to jsem otěhotněla, pro mé lékaře naprosto nepochopitelný úkaz…3roky bez menstruace a najednou čekám díťe, do 4měsíce jsem nevěřila že bude v pořádku a zdravé takže jsem se snažila seč jsem mohla, hezky jedla a dělala vše pro své miminko, ale když se ukázelo, že miminko je naprosto zdravé, řekla jsem s…proč budu tlustá jen když jsem těhotná?A začala ubírat na jídle a potom i zvracet, menžel pořád že hubnu, ale já měla sned 1000odpovědí.Pořád jsem si říkala, že se omlouvám miminku a že prosím pána Boha aby bylo zdravé..Jen pro orientaci, před otěhotněním jsem měla 65kg a při porodu 63kg…už tomu rozumíteDíky bohu se holčička narodila v naprostém pořádku,ale já jsem na váze 56 kg a každý den slibuji sama sobě, manželovi i holčičce, že přestanu…že začnuý hezky jíst a nebudu zvracet.Slibuju,ale neúspěšně.. Už je to 9 let co jsem začala s hubnutím a kdybych to teď mohla vrátit tak raději budu na svých 80kg než věčně unavená a k ničemu matka a manželka… Tak co holky? Chcete takhle skončit?,hnusit se samy sobě za lži svým nejmilovanějším lidem? Přestaňte-dokud je čas,kašlete na diety a honbu za manonem štíhlosti. Já teď mám sílu na uzdravení, když už ne kvůli sobě tak kvůli své rodině,kterou miluji. Začínám od začátku s jídlem psychterapiemi a se vším tak mi prosím držte palce ať úspěšně. S pozdravem Kačaba