Pomozte, už nevím jak dál….

Možná si řeknete, že je tu zase nějaká holka, co si jde stěžovat…Já vás z omylu vyvádět nebudu, jsem jen obyčejná, tlustá( hoooodně moc), ošklivá a pitomá holka, která už neví, co se sebou dělat. Měřím 168cm a vážím tak nějak jak kdy mi jde hubnutí..52Kg, když se přežeru tak 54 a pak to zase hubnu…Jako třeba dnes. Ale dejme se do příběhu… V srpnu mi bude patnáct, takže jak ostatní říkají, jsem ještě malé dítě. I přesto se můj život od životů mých spolužáků celkem dost liší. Všechno to začalo 28. listopadu 2005 – přesně si pamatuju ten den… Už dřív jsem si přišla tlustá, ale vlastně jsem pořád byla v pohodě, jenže ten den…Moje mamka mi k svátku udělala palačinky se šlehačkou, já snědla tři. Najednou jsem si přišla tak hnusná, že to ani nešlo. V nějakém časopisu jsem četla o zvracení a tak jsem to vyzkoušela. Nešlo mi to, asi hodinu jsem brečela nad záchodem, že to nejde…Vyzvracela jsem tak dvě sousta, měla jsem poškrábaný a ze vnitř oteklý krk. Tenkrát ručička váhy ukazovala 56kg na mých 167cm. Vždy když jsem se přejedla, tak jsem se uchylovala k záchodu, kde to šlo čím dál tím líp. Nejhorší obrat se stal, když jsem odjela na ozdravný pobyt na tři týdny bez rodičů. Asi týden a půl jsem vlastně skoro nic nejedla, další týden a půl jsem měla záchvaty žravosti a všechno jsem zvracela. To jsem již měla vypracovaný takový reflex, že jsem jen přiblížila svou ruku k puse a dělalo se mi špatně. Po příjezdu domů jsem začla chápat, že něco není v pořádku, ale přišla jsem si stejně hrozně tlustá. Za každé zvracení jsem se začla trestat, vysláblá po zvracení jsem se nutila do aerobicu a lehů sedů. Pak jsem jen seděla a koukala do zdi nebo na televizi, načež jsem stejně nevěděla co v ní běží…Na konci prázdnin jsem začla upadat do depresí a přemýšlela, že z toho kruhu mi pomůže jen sebevražda. Sem tam můj problém odplavila krev, která tekla z mé kůže, avšak nechtěla jsem být moc zjizvená. Moje váha se pohybovala kolem 48 – 49 kg. Na začátku roku jsem nevydržela a všechno řekla své tehdy dvaceti leté sestře. Chtěla jsem, aby tomu dala týden, než to řekne rodičům. Že se to třeba nějak do té doby spraví. Avšak ona jim to řekla hned ten den. Po dlouhém kázání, výslechu, či co to vlastně bylo, jsem si přišla jako naprostý blázen. Druhý den byla mamka za doktorkou, já šla normálka do školy, jenže pro mě do školy přišli naši a jeli jsme do Brna. Akutní příjem na psychiatrické klinice v Brně Bohunicích. Přijímali mě s váhou 49,9 kg, jelikož jsem se chvíli před nástupem rozhodla celkem jíst. Asi po dvou a půl měsíčním pobytu mě propustili. S váhou 51kg, rozhodnutou nezvracet. Avšak přišla jsem si tlustá a měla jsem problém se sebepoškozováním. Tomu jsem se od prosince věnovala tolik, že jsem zazdila hubnutí a váhu a dostala se na 54kg… A teď jsem chtěla hubnout, ale nemám vůli, vždycky se pak přežeru. Váha se vyhoupne a já mám výčitky. Nemyslím na nic jiného než na jídlo… Ráno se probudím a první mysšlenka je jídlo, večer usínám a poslední myšlenka je jídlo a to jak jsem tlustá… Už jsem nevěděla co dál a tak jsem se potřebovala vypsat. Prosím pomozte! Jemi něco? Nebo jsem jen nějakej blázen?!?! No jasně, sedím tu s břichem jak velryba a váha ukazuje 54,4kg..Já se zblázním…Už se dneska vážím po osmé, ráno jsem měla 52,12kg. Jak jsem toho mohla tolik sežrat?!?!