Pomozte mi, prosím

Ahoj holky, dneska jsem tu poprvé. Vůbec jsem dnes poprvé mluvila s někým o tom, že mám bulimii a to ji mám už 6 let. Je mi 24, jsem hezká, hubená, chytrá a oblíbená, mám přítele s kterým žiju několik let(ten to jen tuší a hlavně neví, co to vážně znamená), tak proč to měnit? Všechno je to tak jednoduchý, miluju jídlo a na rozdíl od jinejch holek si ho každodenně dopřávám a dál při své výšce 174cm vážím 55kg,ikdyž to znamená 7x denně zvracet. Bojím se říct nahlas, že nejsem tak perfektní, jak si všichni myslí, bojím se to přiznat i sama sobě, ale mám fakt problém, kterýmu se bojím postavit. Řešení odkládám už několik let. Nikdy není vhodná doba s tím přestat, vyžaduje to odvahu, energii a vůli, kterou nemám a hlavně mě děsí fakt, že budu muset přibrat. A co tomu řeknou ostatní? Dnes za mnou přišli moji rodiče a řekli mi, že to už dlouho ví, že to takhle dál nejde a že bych s tím měla zkusit něco dělat. A já jsem to poprvé nepopřela, i když o tom zatím nedokážu mluvit, žiju s tím moc dlouho sama. Po hodinovém záchvatu pláče, jsem šla jsem na net a našla tyhle příběhy. Děsí mě, že prožívám to stejný a na druhou stranu mě uklidnilo, že v tom nejsem sama. Vůbec nevím, kam se teď obrátit, jak začít, kde najít pomoc, má vůbec smysl začínat se léčit? Hlavně mám děsnej strach. A tak vás prosím o nějakou radu či kontakt na dobrou psycholožku v Brně. Potřebuju pomoct. Díííky. Markéta