Poetry – Rybička

Plava v rybníčku malaičká rybička vlnky ji líně nesly hladinou připadala si tak svobodně jakoby v širých vodách byla jedinou NEznala nářku a neznala trápení hnala se mokřinou za cílem snění Za všechny hříchy přišla si nevinnou V životní svobodě spatřila jmění chtělo se zpívat jí,neznala konce neznala konce širých vod plavala tam a plavala spádky zamrzly ledy, život šel o závod ploutvičkou máchala, vodní tok vířila nadechnout nelze se, nebylo čeho rybáři v ledu cestu jí prosekly vhodily udičku… a teĎ si plav!!! nechtěla dáti se nebylo jiných cest vklíněna v ledy vody Nelze se splést KOnec byl na dohled chvíli se zmýtala chtěla plakat … ale vždyť ryby nemají slzy Krutě ji lapily svobodu vzali vzduchu jí ubylo oči se zavírali chtěla vždy bojovat za svobodu žití však v té situaci nebylo zbytí POslušně vzdala se ideálům jiných neplakala, nemohla toŤ nevýhoda očí rybích plakala na duši, srdce jí pukalo nebylo pomoci a řekněte… co z tý zatracený svobody zůstalo???