Podkopává mi nohy

Tak jsem se na dlouho odmlčela, snažila se bojovat, vyhrávala menší bitvičky a prohrávala ty velké. Sice jsem přestala zvracet, ale jen z jediného důvodu – neni co. Abych vysvětlila: Nevim jak dlouho jsem již nenapsala, ale pokusim se vrátit k prázdninám. Tehdy jsem totiž přišla na „skvělý“ způsob jak zhubnout a nemuset zvracet – nejíst vůbec. Několik dní jsem se vyhýbala kuchyni a nic nejdela, pak následovaly společné obědy s rodičema a já, když už jsem ten den tedy jedla, jsem náhle spořádala tabulku čokolády, pytlík bonbonů, obrovské porce… Místo abych jedla po celý týden menší porce, žrala jsem o víkendech. Váha kolísala všemi směry, dolu a pak zas povyskočila, zas jsem ji setřásla na ještě nižší hranici, stejně pak povylezla. Neustále jsem se pohybovala kolem šedesáti kil, záležlo jak moc jsem měla pevnou vůli. Po prázdninách jsem zjistila že výsledek je téměř nulový. Jen po psychické stránce jsem na tom byla ještě hůř. Poznala jsem nové lidi, kteří byli sice odlišní než já, ale rozuměli jsme si a já se mezi ně chtěla více dostat tím, že budu krásná – hubená. Opět jsem se snažila, abych odvrátila chuť, začala jsem kouřit a brát dokonce i drogy (tim jsem se k těm lidem dostala, vubec nešlo o vzhled). A až teď, asi před měsícem, uvědomila jsem si co dělám. Přestala jsem se s nima stýkat, přestala kouřit, brát drogy. Zvládla jsem to. Dokonce jsem přestala i myslet nějaký čas na jídlo, jak jsem se soustředila na jiné věci. Pak jsem poznala JEHO. Nebudu jmenovat. Dokonalej ve všech směrech, krásnej, úžasnej, skvělá povaha. Seznámili jsme se a denně si píšem, za pár dní zas máme schůzku. Jenže! Zas se mi tedy připletl do cesty někdo, kvůli komu chci zhubnout. Kvůli komu musím. Jistě, i kvůli sobě, chci být přece hezká, ale… Včera se mi stala taková věc. Byla jsem v baru s kámoškou a bráchou toho kluka, budem mu řikat třeba Mirek. Bylo tam dalších X lidí, ale tak nějak jsme se bavili hlavně spolu. Pak tam přišel za „Mirkem“ kámoš (třeba Jirka) a „Mirek“ se jen tak mimochodem zmínil, že já jsem jeho „švagrová“. „Jirka“ se na mě podíval a pak prohodil něco v tom smyslu, že ON (ten kluk, kerej se mi líbí) by mohl mít mnohem lepší. „Mirek“ se s nim o tom pak trochu dohadoval, že to co řekl je blbost, sem prej dobrá dost a hezká… no, moc jsem nevnímala. Najednou jsem jaksi neměla náladu, šla sem domu a snažila se uklidnit. Proč? Dyt jsem docela hezká. Jenom ta postava. Ne, nejsem tlustá, ale ani nejsem hubená. A přitom se i snažim. Od včera jsem zas nic nejedla, abych na tu schuzku byla hubenější. A pak si to chci udržet. Tak 50kilo (měřim asi 166cm). Takže asi 10kilo dolů. No, nebude to lehký, ale… pro něj a pro sebe to dokážu!