ahojte dievcata! prave je to mesiac co som sa vratila z nemocnice.bola som v bratislave na oddeleni pre anorekticky. niesom anorekticka ani bulimicka.som obidve naraz.mam obdobia ked nejem,a obdobia ked sa prejedam a zvraciam. vratila som sa,ale necitim ziadnu zmenu.stale sa nenavidim a najradsej by som sa zabila. chcem byt malicka,malilinka aby ma nebolo vidiet… som nestastna,trapim sa,mam depresie…povedzte,skonci to niekedy?
Zdál se mi sen. Moc krásný sen. Šla jsem písčitou cestou, všude kolem mě byla tráva posetá lučními kvítky. Sluníčko svítilo , bylo teplo a najednou jsem cítila, že mé tělo je krásně lehoučké, jako pírko, koukla jsem se dolů a vznášela jsem se nad zemí. Celou tu nádhernou přírodu jsem měla pod sebou. Nenadnášela jsem se, měla jsem křídla. Křídla motýlí. Moc se snažím mít ráda své tělo. Ale vždy se stane něco, co mě přesvědčí o opaku. Nejhorší je, když to jsou vaši blízcí. Lidé, které milujete a kteří se tváří, že milujou vás. Moc si přejete jim věřit, ale copak to jde? Když zhubnete, tak vám říkají, jak jste krásně hubení, jak moc vám to sluší, ale že už byste měli raději přestat, že vypadáte nezdravě. Tak začnete jíst a přiberete nějaké to kilo a najednou vám ti samí lidé zase říkají, že jste přibrali, že jste „oplácaní“, macatí nebo nedej Bože „tlustoprd“! Sama nevím, co je „normál“. Když jsem nejedla, tak jsem byla štíhlounká a mohla si na sebe vzít cokoliv. Měla jsem své tělo ráda. Když jsem ztloustla, tak jsem také byla ráda, ale jen proto, že jsem se mohla najíst. Sníst cokoliv, ale už jsem se zase nemohla krásně oblékat. Když jsem byla štíhlá, všem jsem se líbila, teď o mě nikdo nestojí. Anorexie nebo bulimie? Nebo snad zdraví? Co z toho je normál? Samozřejmě, že zdraví. Zdraví je nad zlato. Ale znamená to i štěstí? Když jsem zdravá, tak jsem samozřejmě ráda, že jsem zdravá (kdo by nebyl?), ale nejsem štíhlá. Nejsem spokojená se svým tělem. Jak se mám naučit milovat své tělo takové jaké je? Jak????????? Když vám vaši nejbližší ubližují (aniž by si to možná uvědomily) slovy jako jsi tlustá, neztlousla jsi? Nejhorší slovo je pro mě „tlustoprd“. Nikdy mi tak nikdo neřekl. Nikdy. Až teď (asi před 14dny) a zrovna mi to řekl člověk, od kterého bych to nikdy nečekala. Tak moc mě to bolí. Už to nejsem já. Byla jsem společenská. Teď sedím doma. Pořád jsem se smála, teď brečím nebo jsem jen smutná. Byla jsem štíhlá, teď jsem tlustá. Atd. Atd. Atd. Atd. Atd. Takhle bych mohla pokračovat stále dokola. Všichni to známe. Mám dokonce i dva šatníky. Vel.36-38 a 40-42. Proč? Proč jen jsem to nechala dojít tak daleko? Proč ………….? Slunce opět svítí a já přemýšlím. Přemýšlím nad tím, kdo jsem. Jsem motýl nebo medvěd? Motýl je krásně lehoučký, medvěd je zvíře silné. Kdo jsem? Sama nevím. 3 roky hledám odpověď. Odpověď nato, kde se stala chyba. Proč zrovna Já? Učím se milovat své tělo. ALe nejde to. Nevím, jak na to.
Ahojky, jsem tu po dlouhé době zpět… možná jste někdo četl můj článek, který jsem někdy v dubnu loňského roku sem napsala… bylo to pod názvem „ZAČAROVANÝ KRUH“ (Martinka). Nicméně, to, že jsem do toho opět spadla, mě sem přivádí zas… nevím, na koho se obrátit. Hledám stále odbornou pomoc, ale jsem teprve na začátku… po dlouhé době jsem se odhodlala udělat dva velké kroky, říci to svému příteli a také vyhledat odbornou pomoc… bohužel – potvrdilo se mi, že psychologove/psychiatři jsou větší blázni než jejich pacienti :o/ a můžu říct, že to mě hodně zbrzdilo… byl to pořádně divnej člověk… touto cestou bych se jednak chtěla poptat po vašich zkušenostech s odbornou léčbou B a také popř. zda mi doporučíte nějakého „dobráka“, který se mě ujme… jsem opravdu na dně. Zvracím několikrát denně a nejde to zastavit… ale to vy určitě znáte. Totálně jsem propadla myšlenkám na jídlo a zároveň strachu z toho, že přiberu… sama to prostě nezvládám… pokud se chcese podělit o své zážitky, nebo se třeba jen vypovídat… napište vzkaz… budu čekat. Zatim se mějte co nejlépe dokážete… Martina
Ahojky, tak jsem tak pročítala příběhy ostatních holek a zjistila, že takový problém jménem bulimie nemám jen já sama. Je to už 6 let, co se trápím bulimií. Přijdou chvilky, kdy jsem o.k. a na zvracení nemám ani pomyšlení,ale pak přijde třeba jen malý problém (stres) a jsem v tom zase. Nikdo z mých blízkých neví, jaký mám problém až na mého přítele. Jsme spolu půl roku a já mu to řekla asi po 1 měsíci. Snaží se mi pomáhat, ale jakmile zůstanu sama doma, tak to na mě přijde. Jsem schopná vyluxovat třeba celou lednici a pak následuje rychlý únik na WC. Před 3 roky jsem zhubla z 85kg na 68 kg, ale nastal jo-jo efekt, takže jsem se dostala na váhu 78kg. Dnes vážím 75kg/168. A právě dnes je to 18 dní co jsem nezvracela.Snažím se hodně pohybovat (aerobik,kolo,procházky)a hlavně jím 5 denně po malých porcích. Zatím se váha moc dolů nepohybuje, ale je to znát na centimetrech.Přítel je mi velkou oporou a ve všem mi pomáhá. Na nějaké přejídání nemám ani pomyšlení. Hodně mi prospělo to, že bydlíme spolu, takže je vše pod kontrolou.A doufám, že už se nikdy ke zvracení nevrátím. Držte mi palečky. Já věřím, že to holky dokážeme překonat.
AHoj vsichni…uz sem sem parkrat psala a od te doby se nic nezlepsilo ba naopak…sice sem pribrala z puvodnich 48 na 52 coz me neuveritelne stve ale prezivam relativne dobre…uz asi mesic mam noveho pritele ktery mi neustale tvrdi jak sem krasna a tak se bojim,ani ne tak bojim nevim jak bych to napsala mam obavy z toho ze kdyz priberu tak se mu nebudu libit…pripadam si jako uplne prase zvracim vsude kde se da ve svem pokoji do kyblu a pak kdyz neni nikdo na obzorudo vyleju do zachodu je to odporne pri kazdem zvraceni se nenavidim stale vic a vic!!!proc to sakra delame snazime se byt dokonale ale neuvedomujeme si ze nejde o to byt vychrtla na kost ale byt krasna!!!kdykoliv vidim nejakou holku ktera ma hezkou postavu zacnu se s ni srovnavat a ta debilni bulimie ve me se smeje a rika ze je tlusta a ja jsem nejkrasnejsi protoze mam ji!!!ALE JA JI NECHCI!!!snad se to mekdy spravi…do te doby preju hodne stesti holky…
Ahojte milí lidičkové!! Takže nějek začneme.. Ehm.. Trpím depresemi, kterých si snad zatím nikdo nevšiml.. A snad i proto mám pocit, proč sem vůbec lezu, že přece žádnej problém nemám, že chci být asi zajímavá. Ale já se chci podělit s Vámi, protože jiným toto neříkám.. Problémy ohledně vztahu k jídlu mám vlastně od mala.. Například když jsem se přejedla, tak jsem pak brečela že jsem tlustá.. Moje váha si lítá o 5 kilo běžně. Teda lépe nahoru než dolů.,. Pořád si ze mně naši utahovali. „baculky má taky někdo rád“ „…špekulíne..“, atd… asi to znáte.. Pak jsem před rokem zhubla. Jedla jsem. Normálně a zdravě. Určité životní komplikace mě vyhnali do Prahy. Tam bydlím u babičky a u dědy. No a znáte to.. „dej si ještě knedlíček..“ Chvíli mi vyhovovalo že mě nikdo nebuzeruje, ale když mi pak pár lidí řeklo“ztloustla jsi“, tak to pro mě byla neuvěřitelná potupa! Seběvědomí v čudu, světu vládnou modelky.. A proto jsem řekla babičce že mě přejídá. Fajn, tak jsme to omezili.Ale večeře kolem 5 hodiny už pro mě začli být nepřípustné. Vždyť já to pak už nespálím!! Tak jsem dělala různé pročišťovací týdny a trochu jsem zhubla.. Ale další týden zase přišly teplé večeře a já se proklínala. Poslední 3 týdny jsem to nějak ošulila. Řekla jsem, že se najím později a namísto toho jsem to hodila do pytlíku a ráno do popelnice. Když jsem viděla, jak to dávám do pytlíku, tak jsem si říkala „uf, ještě že to nedávám do svého žaludku“.Také jsem se párkrát při pocitu viny trochu pořezala do ruky a pokoušela se jídlo vyzvracet.. Teď nejsem v Praze, ale na praxi doma. Jediné na co jsem se těšila je to, že mě nebude nikdo hlídat, jako“snědla jsi vše ve škole?“ „a co si dáš k jídlu?“, ale budu si jíst podle svého. Přítel mi sice říká že jsem hubená, ale já myslím že lže, protože to tvrdil i kolem Vánoc, když jsem měla o 5 kilo víc. Teď mám při 170 cm 59 kg. Víte, já jsem chodila s nádherným klukem. Asi 4 měsíce. Rozešli jsme se, protože mě nemiloval a připadalo mu to, že v tom prostě něco chybí.. Když jsem přišla domů, tak mi nevlastní otec řek:“stejně jste se k sobě nehodili, on je takovej klučina a ty jseš vedle něho jak haldegron.“ Tak jsem usoudila, že teď když zhubnu, tak bude litovat toho, jak se ke mně choval. Vím, že to je blbost, ale já chci něčeho dokázat a už neposlouchat,že jsem nemožná a nic nedotáhnu do konce.. .jen aby ten konec nebyl zlej… Já jen chci sebevědomí.. Až budu šlíhlá=budu spokojená….?!
Teď jsem měla zase období, kdy jsem opravdu chtěla s tím zkoncovat. S tím věčným přejídáním a blitím. Opravdu se mi to hnusí. Není to přeci ničí úděl , aby musel takhle žít. Nechci se nechat ovládat myšlenkami, které mě pak stejně vedou do těch nejhlubších depresí. Docela to šlo, ale pak jsem stoupla na váhu a ta ukazovala víc o kilo víc cejtila jsem to už hodně dlouho na oblečení. Nevidržela jsem to a prostě se zvážila. Teď jsem byla zase v tom kolotoči. Tři dny. Ráno ok ale odpoledne po příchodu domů jsem snědla hodně jídla a pak vyzvracela pak jsem znovu šla se najíst(přejíst, ale už ne tolik) a to jsem to pak už vydržela. Nechápu, proč to dělám, je to zničující, stresující a navíc mě k nepochopení. Já jsem založená na logice a tohle mi teda logický nepřipadá:-( už nechci takhle žít, opravdu jsem se snažila, měsíc jsem jedla krásně psala jsem vám jídelníčky na infu, ale teď, už zase tři dny ve stresu a v přejídání:-( ne, když už jsem to jednou vydržela měsíc tak to přeci musí jít. Holky prosím nevzdávejte se , já se taky nevzdám. Teď je mi sice do breku, mám přecpaná břicho hnusný tlustý, ale musím to vydržet a když to půjde tak to bude ok. a u vás taky slibuju:-) Tak zbohem depresím a zbohem tobě bulimie. Loučím se s tebou na vždy a nechávám tě zemřít. Tímto tě pochovávám a na hrob ti dám dvě rudé růže. To proto, že růže jsou krásné, ale mají trny. To je podle mě na té květině i na tobě ty bulimie ta zrada. Teď si připadám jako že tady píšu bludy, ale co tak ať:-)doufám, že to pomůže i vám:-)
Ahojky holky(kluci) Na tyhle stranky sem narazila uplne nahodou, ne proto ze bych trpela bulimii nebo anorexii, ale proste me tyhle problemy hodne zajimaj….tak sem se zacetla do vasich pribehu a nevim jestli muzu rict ze vam rozumim a umim se vzit do vasi situace(to bych asi neumela) ale asi chapu co prozivate.Moje nejlepsi kamaradka trpela 2 roky bulimii, ale nastesti se z toho dostala…Ja osobne sem uz taky nekdy nakou dietu drzela, ale nebylo to nic drastickeho.Ted je mi 15 a vazim 48 kilo pri 165cm.Vubec si teda nepripadam tlusta.A vy taky nejste tlusty!!!! Tak holky neblbnete! klidne mi muzete napsat-docela by me zajmalo jak vam je a tak….nebo klidne napiste proste jen tak. Tak se mejte a drzte se. Páčko Mary :o) M_O_N_A@centrum.cz
Je to asi 14 dní, co jsem narazila na tyto stránky a musím říct, že se sem co týden vracím. Nevím, zda jsem měla někdy anorexii, ale určitou zkušenoust mám. Zajímal by mě váš názor na věc. Vždy jsem byla štíhlá.Má váha nikdy nepřesáhla 48 kg při výšce 160cm.Vždy mi kolísa mezi 46 – 48kg. Jsem sportovní typ, od malička jsem sportovala. Nikdy jsem nežila, abych jedla, tz. měla-li jsem hlad, jedla jsem a naopak. Přišla střední škola. Dojížděla jsem vlakem, na obědy jsem nechodila a tak mi stačilo ve škole sníst 3 suché rohlíky – ze školy jsem přijela ve 4 hodiny, večer následovala vydatnější večeře. Nastalo-li léto, stávalo se, že při velkých vedrech jsem jedla ještě mnohem míň. K tomu jsem kouřila(tak trochu).Podotýkám, že jsem nikdy žádné tabulky ani kalorie nepočítala. Vše jsem brala jako samozřejmost. Je pravda, že jsem jednu dobu dost cvičila a pak se prohlížela v zrcadle, byla jsem na sebe pyšná.Na rovinu jsem ale byla šíleně zdechlá, což ale vidím až dnes. Taky chci ale napsat, že měla-li jsem někdy chuť, či hlad , nikdy jsem si to neodepřela, ani jediná myšlenka týkající se kalorií mě nenapadla. Ještě musím něco napsat. v 15 letech mi byla zjištěna zvýšená funkce štítné žlázy. Pro ty, co to neznají – zjednodušeně řečeno – tělo pracuje na plné obrátky, metabolismus je rychlý, takže kdybych si teďka dupla, že chci být tlustá, tak se mi to v žádném případě nepodaří. Má to své výhody i nevýhody. Jsem třeba často nervní, takže důsledky jsou podobné. Taky je pravda, že na vzhledu si docela zakládám. Je to pro mě důležité, i když v poslední době se snažím zaměřovat na jiné hodnoty, což se mi docela daří. Pravdou je, že jsem typ, který když má nervy, tak má problém, něco sníst. Jeden příklad za všechny. Byla jsem jako au-pair v Německu. Sesypalo se na mě tolik věcí, že jsem měla neustále sevřený žaludek a zhubla jsem na 42kilo, padaly mi vlasy. Byla to prostě hrůůůza!!Už nikdy více!! Ještě teď si pamatuju, jak mi každej říkal, že jsem strašně zhubla a já to tak nějak neviděla. Až pak přijel den odjezdu, já se na sebe podívala do zrcadla a zhrozila jsem se, když na mě visely kalhoty, do kterých jsem se ještě nedávno nemohla dostat. Podotýkám, že v té době onemocněl můj táta rakovinou, na kterou zanedlouho podlehl a vůbec ta doba byla šíleně hektická. Zažila jsem deprese, úzkosti.. Jsou to už 2 roky a už se zase směju. Holky, chci vám říct, že vás obdivuju, buďte silné,život je velmi těžký a nesmíme se zabývat malichernostmi, jinak nám na ostatní problémy nezbyde síla. Navíc, život je krátký a umí být i krásný, když si ho sami tak zařídíme. Říďme se heslem, že štěstí vychází zevnitř. Budu ráda, když mi k mému příběhu něco napíšete.
je to strasny ja vim ale proste sem se do stala do skupiny holek trpicich anorexii…a nejen ji ale i bulimi je to vsechno odporny a rada bych prestala ale proste to nejak nejde zacalo to tim ze sem byla vzdycky tlustsi nez ostatni holky kolem me..vzdycky mi to vadilo ale nijak radikalne sem to neresila az ve 14 kdy sem si proste rekla ze uz nechci byt tlusta ale hubena stejne jako ostatni holky a tak sem zacal drzet diety nejdriv normalni proste sem jen malo omezila mnozstvi ale pak sem zacala davky znizovat a znizovat az se to zvrtlo a ze 62kg jsem zhubla na 50kg coz mi pripadalo uzasne a byla sem na sebe hrda vubec sem si neuvedomovala ze jedno jablko za den je opravdu malo a ze to nejde proste sem byla stastna ze uz nejsem tlusta ale pak prisla nejaka nemoc myslim ze to byla chripka a tri tydny sem musela lezet v posteli a vsichni mi jenom cpali jidlo ktery bych jinak vubec nejedla no a kdyz sem se potom zvazila mela sem asi 56kg tehdy to se mnou skoro seklo fakt tezce sem to rozdychavala a rozhodla se ze to tak nenecham zacala sem nejdriv zase s tou drastickou dietou ale mela sem strasny hlada a chut na jidlo a tak sem se zacala silenym zpusobem prejidat a zvracet bylo to super jak sem mohla jist co sem chtela mozna sem i vedela ze sem nemocna ale me to vubec nevadilo byla sem na sebe pysna a bylo mi jedno ze si muzu ublizit vsechno slo stranou taky sem ale zacala mit divne stavy rekal bych deprese treba kdyz sem zjistila ze sem pribrala par deka tak sem nechtela jit do skoly mama si to potom vsehcno uvedomila a vzala me k psychiatrovi coz byl pro me sok a bylo mi to strasne neprijemne ze mi to chce nekdo nejakym zpusobem narusovat no ale uz to nejak neslo zastavit a lekari si to vzali pod kontrolu ted pravidelne chodim k psychiatrovi ale stejne drzim diety a mam svych 50-52kg zvracim kdyz se prejim snad to nekdy prestane je to strasne neprijem,ne ale rozhodne se nesrovnam s tim ze bych mela pribrat to v zadnem pripade uz nechci byt tlusta a udelam kvuli tomu vsechno!!!!
Podporujeme Záchrannou stanici pro divoká a exotická zvířata. Pomoci můžete i vy.