Archives

Ahoj,zdravím všechny. Jak napovídá můj nadpis,tak opravdu nevím.Je mi 23 let,mám 164 cm a vážím 60Kg.Ještě před 3 měsíci jsem vážila 68 kg.Nikdy bych nevěřila,že to dokážu. Moje máma dítě nikdy nechtěla a tak mi to celé dětství,pubertu a i teď dává najevo.Jako malá,tak do 10 let jsem byla podviživená,všichni me do jídla nutili.Znáte to:dokud to nesníš,nikam nepujdeš …atd Tak jsem jim všem chtěla udělat radost a začala se cpát.Na základce jsem si přidávala obědy,na gymplu jsem k tomu pak přidala ještě dvojité večeře. Ale tak nějak jsem se pořád držela na docela normální váze.Až teď poslední 3 roky a hlavně poslední zimu se to nějak zvrtlo.Tak jsem se rozhodla s tím něco dělat. Proč? Bydlím teď v Praze a když každý den potkáváte stovky vychrtlých pražaček v úžasném oblečení,které na vás prostě sehnat nejde…..Nesnáším nakupování.Kamkoli příjdu mají jen velikosti 34 a 36.Je to normální? Speciálně Kenvelo,Terranova,New Yorker……a samozřejme všechny butiky kde vás taky obsluhuje vychrtlá prodavačka. No tak jsem se rozhodla.A ono to jde. Jenže.Můj přítel z toho šílí.Předemnou chodil s anorektičkou a teď se bojí,že já budu taky taková.Denně ho přesvědčuju,že ne.Líbí se mu normální holky,s prsama a zadkem.A ne ploché kostnaté smrtky.

ahojky lidičky, psala jsem sem naposledy asi včera. Ale mám chvilku a tak jsem tu znova. JE tu totiž konec školního roku a mě pomalu začínaj prázdniny. CHci se tedy alespoň na chvilku rozloučit, protože nebudu mít čas. předpokládám, že po prázkách vám napíšu, vám, kteří se mě snažíte svými komentáři pomoci, za čež vám mimochodem děkuji. Jsem v tom ale znova. Dva dny už moc nejím, nejde to. Trošku se mi včera zamotala hlava, mamce jsem nalhala že je to tlak. není, je to slabost. Měřím asi 180, zjišŤuju že možná i víc, a vážím 56kg. JE to málo, já to vím, a vím že si hraju. A víte proč? už hodně dlouho je mým heslem, neotáčet se. Člověku to akorát ubližuje. NEotočila bych se na ulici kdybyste na mě zavolali, neotáčím se za minulostí. Možná právě tady je chyba. NEvracím se, nevracím se k tomu jak jsem vypadala a jak mi bylo zle, a jdu dál.Nepoučím se. POřád dokolečka chci zkoušet extrém, kdo ví, kam až jsem schopna zajít v hubnutí. Umřu jednou? možná. Ale aspoň budu vědět na co. Můžu vás ale uklidnit, že teď ještě ne. jak jsem řekla, že se blíží prázdniny, vím ¨že budu s mým miláčkem, a ten mě nenechá ubrat ani jedno kilo. Tajně to půjde stěží, ale třeba. Ozvu se vám jak jsem na tom, snad až na konci prázdnin. Mějte se krásně a přeju vám hodně štěstí. Budu na vás myslet

Už,asi od 13-ti jsem chtěla být modelka.(Neříkejte si teď,že jsem magor) Měla jsem na to postavu,ksicht… MOhla jsem jíst co jsem chtěla,vesele jsem chodila do McDonalda,KFC,nejrůznějších restaurací,vykrmovala mě babička,ale moje váha byla pořád stejná,takže pohoda. Snad to začalo teď po Vánocích…Dlouho jsem se přemlouvala k tomu,že „musím“ zhubnou,protože když se chce,tak to jde. A hádejte,co mě nakoplo??? Otec!!!! Si tak jeden den za ním dojdu,stojím před domem a on mě přivítá slovy:“Přibralas,ne?“ To byl ten impuls!!! Na to jsem čekala…Ale nic,jedla jsem normálně dál. Z ničeho nic jsem se přeorientovala jenom na jogurty a saláty,občas těstoviny,atd…ale,když jsem na něco měla nezdolnou chuť,tak jsem si to dala…myslím,že jsem mohla zhubnout,tak kilo…Aspoň něco,říkala jsem si.Jednou se to zastavilo a já prostě z ničeho nic přestala jíst,prostě jsem to nepotřebovala,neměla jsem pocit hladu. Namísto toho jsem denně vypila třeba i 6l vody (se sirupem) Někdy míň a doplňovala jsem to Coca Colou light. Za dva týdny bylo 6kg dole a teď celkem pokračuju…Takže 180cm/54kg. Naprosto mi to vyhovuje,jen mě štve to neustálé lhaní,okolo jídla,jako co jsem snědla,atd…Většinou „jím“,když mamka není doma. Jídlo nandám na talíř a vyliju do záchudu,pak je jídlo pryč,talíř umaštěnej a vypadá to,že jsem jedla,ale poslední dobou mi babička,taťka,mamka(nejvíc) říkají,že jsem moc zhubla a snaží se mě kontrolovat,ovšem já jsem zase chytřejší. I když někdy si před nima dám (aby se neřeklo),ale to třeba jenom omáčku,jogurt,salát,müsli a tak…až zhubnu,tak na 50kg. bude to O.K. a začnu se stravovat nějak smysluplně. Vím,že to fakt pujde,protože nejsem pošahaná a zařadím sem tam nějakej ten sport…Zvracení mě odpuzuje a nejde mi to. Zkusila jsem to 2krat a už bych to neudělala. Tak co myslíte,jsem normální????

Ahoj, chodim se sem divat pomerne casto a procitam vsechny vase pribehy. Proto i ja chci napsat par slov. Merim 177cm a vazim 73 kg, pred dvema lety jsem vazila 55kg, mela jsem podvahu a mela nenavist k jidlu, schovavala ji jidlo nenapadne do kapes, abych to nemusela polknout a tak podobne, ale stacilo par dost neprijemnejch hadek s mamou, ktera mela odjet na tyden pryc.. Rikala jsem si jak je to skvele, ze nebudu vubec jist. Ale bohuzel odjela i ma nejlepsi kamaradka a ja se casto nudila a zacla se nechutne prejidat. Stale jsem brecela, ze jsem tak slaba, ze nedokazu nejist, ale cpala jsem se dal a dal.. tak jsem se po 5 mesicich dostala z anorexie?? byla to anorexie? nevim, ale zacla jsem tloustnout a ted trpim zachvatovym prejidani a jsem z toho nestastna, nemam proto zadnou radu, protoze ji potrebuju ja. Jsem ted mimo republiku a chci se vratit krasna a hubena, tak zase drzim sve nemilosrdne diety a cvicim kazdy den.. nevim jak dlouho to vydrzim, ale opravdu doufam, ze tak dlouho dokud zase ziskam odpor k jidlu. je mi lito, ze nepisu nic zabavneho, ale potrebovala jsem se s tim alespon takhle sverit. Jsem asi vazne nemocna, casto se i pokousim vyzvracet, ale nejde mi to.. Preji vam hodne stesti…

Ahoj vsem, i já jsem se rozhodla napsat svuj príbeh. Uz jsem ho chtela napsat dríve, ale nebyla jsem si jistá nebo mi do toho neco vlezlo nebo jsem se bála. Bála, a já nevim ceho. Vsechno to zacalo uz kdyz jsem byla malé díte. Nechtela jsem jíst. Jedla jsem málo. Byla hubená. Rodina se na se na to nemohla dívat. Babicka si nekde precetla o Zelezném víne. To podporuje chute k jídlu. A tak mi ho koupili. Pít jsem ho proste musela, i kdyz ze zacátku jsem ho odmítala. Víno pomohlo. Já zacala porádne jíst. Pak jsem jedla, jedla jedla,………. . Z hubenoucké holicky se ze dne na den stala obrovská koule. A to doslova. To mi bylo asi 5 nebo 6 let. Slovo zrcadlo a váha jsem neznala 7 dlouhých let. Narázky mi byly ukradené. Az jedoho dne se ve me neco vzbourilo. Já se na sebe podívala do zrcadla a zvázila. Bylo mi ze me naprosto zle. Rucicka na váze ukazovala 78kg a obraz v zrcadle, radeji nebudu popisovat. Tím vsím zacala moje první dieta. Ani ne za 9 mesícu jsem zhubla o 25kg. Byla jsem spokojená. Stacilo mi to. Pak jsem ale chtela jeste víc. Zhubla jsem dalsí kila a vázila rovných 50kg. V tu chvíli ve me promluvil hlas anorexie. Zacala jsem jíst jedno jídlo denne nebo jenom zeleninu a ovoce. Koupila jsem si prásky na hubnutí, caje, krémy. Jídlo jsem schovávala, vyhazovala a spachvala do WC. Doma lhala, ze uz jsem po jídle. Rodinné obedy a oslavy se pro me staly nocní murou. Nevím jak dlouho to trvalo. Jednou jsem musela jídlo, co mi daly doma k obedu, sníst. A to vsechno. Byla toho pekná hromada. Ale já musela vse sníst a snedla. Jídlo mi znovu zachutnalo. Druhý den jsem to bez nej nemohla vydrzet. Znovu jsem se porádne najedla a dalsí dny znova. Z normálních porcí se stalo prejídání. Snedla jsem cokoliv. To trvá pres pul roku. Zvracení mi nikdy neslo. Pak se ale neco pohnulo a já se to naucila zvracet. Sice málo a asi tak jednou týdne, ale prece. Z jednoho zvracení se stalo az trikrát nebo ctyrikrát týdne. Záchvatu pribývalo a zvracení taky. Ktomu jsem jeste pouzívala projímadla. Ted ziju v obavách. Bojim se. Bojim se vseho. Rodiny, kamarádu, ostatních lidí, …………. . Hlavne se bojim nekomu sverit. Jsem celá podrázdená, nesmeju se , kamarádum se radeji vyhýbám. Chci být zase ta normální dívka co tu byla dríve. Ale hlavne hubená. Tloustky se bojim a nechci ji. Tak to ze me je venku. Cítim se o neco lépe. Doufám, ze já i vy ostatní se s toho brzy dostanete. Mejte se hezky.