Archives

Ahojky Víte,ze začátku bych vám chtěla říct,že jste tady všichni moc fajn a já mám na těchto stránkách nejvíc ráda právě všechny vaše příběhy a taky se mi vždycky moc uleví když se tady dosyta vykecám ze svých pocitů nebo když si přečtu některé příběhy,je mi hned líp,protože vím,že na to nejsem sama. Připadá mi zvláštní,co tady všecko kecám,je to jako bych se před úplně cizíma lidma svlíkala do naha,protože všechno co tady píšu je hodně osobní,ale před váma se nestydím,i když jsem vás nikdy neviděla,protože všechny nás spojuje jeden problém,pro někoho větší,pro někoho menší,ale vpodstatě stejný,anorexie nebo bulimie a jiné ppp. Už při vyslovení toho slova,,anorexie,bulimie“se mě zmocní takový nepopsatelný snad strach,tísen,a věřím že většina z vás je na tom stejně. Je zbytečné ptát se proč to děláme,proč se takhle necháme ovládat,samy to nevíme.Aspon já to tak cítím.Častokrát jsem už přemýšlela,co mě vedlo k tomu,abych si takhle začala zahrávat se svojím zdravím,tenkrát,to už je hodně dávno,mi vůbec nedocházelo,že není normální hubnout stylem 4 litry vody denně a jedna musli tyčinka,a až mi došlo že to není v pořádku,bylo už pozdě.Klasika,říkáte si.Takhle začínalo spoustu z nás,jen mě zaráží,že s tímhle blázněním začínají pořád další a další holky,pořád opakují tu stejnou chybu jako ty co už tohle období mají za sebou nebo ho prožívají.Je to jako mor.Přijde za tebou kámoška,která ti řekne že je tlustá ,mimochodem ,soudě podle tebe vypadá skvěle,a začne držet dietu.Ty se užíráš a říkáš si že je blbá,že vypadá úžasně a ty vedle ní vypadáš jako bečka,a hned stím musíš něco dělat.A problém je na světě.Vsugeruješ si že seš ten nejtlustější tvor na světě a už se vezeš.Pak za pár týdnů,měsíců,roků,ti dojde,že je něco špatně,že sis to tak vlastně vůbec nepředstavovala,ale ani se stím nesnažíš nic dělat,nemáš už sílu. Vlastně tady nepopisuju žádnej svůj příběh,protože všechny jsou si tak podobné….Jenom konstatuju.V poslední době o tomhle hodně přemýšlím,hledám příčiny tohoto chování,udivuje mě,jak jsem hrozně náladová.Jak si někdy říkám,že je to všechno v pohodě,jindy mám zase takou depku že bych se nejradši zahrabala. Ne už nedržím žádnou hladovku,ani se nepřežírám,není na mně,aspon fyzicky vidět,že bych nějak hubla.Jenže to mám pořád v hlavě.Pořád a nemůžu se toho zbavit,říkám si,že už nikdy nebudu hladovět,nikdy,ale ten druhý hlásek mi našeptává že aspon 2 kila bych shodit měla.Bojuju sama se sebou.A většinou se mi daří vyhrát.Mě ,ne jim!Už si myslim,že jsem překonala tu fázi,kdy jsem ještě nevěděla co je správné a co ne a začala jsem pomalu jíst a vracet se do normálního života.Ted jsem v té fázi psychické,připadá mi,že ta je mnohem horší než ta předtím,je plná výčitek a nejistoty,strachu z něčeho nového z jídla,nikdy už si sama nebudu jistá jestli jsem úplně zdravá.Pořád budu tak trocu blázen,ale naštěstí vím,že už nikdy se nenechám stáhnout zpátky,vždycky budu bojovat,celý život……věřím,že to tak uděláte i vy

Je to uz neuveritelnych sest let, co se jidlo stalo alfou a omegou meho ziti, byla jsem naprosto normalni holka, ktera si pripadala neskutecne odstrcena a sama, prislo mi, ze moji rodice maji radeji em sourozence nez me a ze mi nerozumi. Postavu jsem mela akorat, jelikoz jsem zavodne sportovala, ale kdyz jednou trener zacal na treninku vykladat neco o tom, ze kdybych trosku zhubli, budeme rychlejsi, upnula jsem se na drzeni diety. Na zacatku to byo skvele, konecne nejaka oblast meho zivota, kterou sjem zvladala, zacala jsem si postupne ubirat, vynechavala obedy, pak i vecere a snidane, hubnuti vsak stale neprobihalo podle mych predstav, hubla jsem pomalu,a tak jsem pridala vetsi zatez, porad jsem behala, vsude jen chodila pesky amuj denni prijem se zmensil na 2 jogurty a jablko, ael me to stacilo…Jenze pak se pripojila ztrata menstruace, padani vlasu, nechutenstvi, permanentni teplota a ja travila kazdy mesic minimalne tyden doma s nevyjasnenymi problemy…po case se pridaly i deprese, nekdy jsem to chtel adokonce i zabalit, prislo mi, ze umrit by bylo jednodussi. ty tam byly reci o krasne postavem, spise naopak, porad mi nekdo tvrdil, ze vypadam jak z koncetraku, jaktoze nic nejim a z cehoze ziju…ja hloupa si myslela, ze mi je zavidi me skvele nove telo…Litala jsem v tom tak dav roky, kdyz jsem jednou vecer pri strasne vyletela na mamku, ze mi dava na veceri prilis mnoho jidla, hodila jsem po ni talir a utekla pryc. Nikdy ji a tatkovi neodpustim, ze me v tom nechali tak dlouho trapit, kazdy videl jak jsem vychrta, ael oni ne a ne zasahnout az do te dobyy nez jsem po tom incidentu s jidlem za nimi prisla do obyvaku a k problemum s jidlem se priznala, rekla sjem jim, ze uz to nezvladam a ze potrebuji pomoc..Zkouseli co se dalo, nejdrive me nutili jist, ale to nepomohala, pak me po pul roce vzali na pschologii, tak se prislo an pricinu mych problemu a castecne se odstranili, ael ne tak uplne, bohuzel. Dnes jsou to 3 roky, co jsem „vylecena“, mam normalni vahu a o problemech temer nikdo nevi.Mam skveleho kluka, ktery se mi snazi pomoc, potrebuji ji, porad nekde v halve mi strasi myslenka, ze jsem moc tlusta a ze kdyz jsem byla „hubena“(vychrtla) tak mi bylo lepe, stoji to strsne moc sil, obcas mam zachvaty protivnosti, depresi a jsem zla na vsechyn okolo, hlavna na sveho pritele, ktery tim bohuzel hrozne trpi a proto jsem se rozhodla, ze radeji zas zacnu chodit k psycholozce, dneska jsem uz mnohem silnejsi, umim si prikazat abych se najedla a nedelala kraviny, nechci totiz do toho zase spadnout a vim, ze uz nespadnu, dneska jsem silnä, silnejsi nez jsem byla tenkrat a vim, ze to prekonam. Anorexie je boj, ale ja vim, ze uz jsem ho skoro vyhrala a kdyz jsem to dokazala ja, dokazete to i vy ostatni, protoze se vyhrat da, jen se musi chtit:-)

Chtela bych take prispet svou trochou do mlyna.Narazila jsem na tyto stranky a ctu Vase pribehy a nestacim se divit,jak si vsechny zbytecne nicite zdravi a mladi,jen kvuli vzhledu.v zivote prijde jeste spousta zdravotnich problemu,nedej boze treba i vaznych nemoci,napr.rakovina.Proc si tedy nicit zdravi ted,dobrovolne,kdyz jste mlade.Holky uzivejte si zivota,vzdyt jsou dulezitejsi a krasnejsi veci na svete.Treba deti.Copak muzete mit deti,kdyz budete vychrtle a nemocne?Jednou az budete chtit mit deti,tak vam dojde,co jste provedly,jak jste byly hloupe a nezodpovedne ke svemu zivotu.Vase vrstevnice budou jezdit s kocarky a vy budete nestastne a odepsane.Nestoji to za to.Zkusenost s touto nemoci nemam,ale ma kamaradka ji mela a zaplanpambu se z toho dostala a je stastna.Zdravotni problemy ji vsak zustaly,zrejme nebude mit deti.Nerikam,ze jsem nekdy take nechtela trochu zhubnout,ale timto drastickym zpusobem to stejne nejde.V okamziku,kdy zacnete normalne jist,priberete pak jeste vic,protoze telo dostane strach z dalsiho hladoveni a zacne si vse ukladat pro pripad dalsiho hladomoru.Verte mi.Zkuste hubnout zdrave.Doporucuji knihu Zdrava vyziva od autorky Vaclavy Kunove,odbornice na zdravou vyzivu.Jist 5 krat denne po malych davkach,vyloucit sladkosti a tucne veci.Zaradit celozrne vyrobky,vlakninu,nizkotucne mlecne vyrobky,ovoce,zeleninu,dodrzovat pitny rezim,alespon 2 litry denne,nejlepe cistou vodu a mineralky.Opravdu to funguje a neohrozuje vase zdravi,prave naopak.Moc bych si prala Vam pomoci,kdyby to byla jen jedna z vas,tak budu rada.Kdyz tak mi napiste.Drzim vsem palce pri boji s touto nemoci.Mejte se.smisek

ahoj holky,vcera jsem se poprve dostala na tyto stranky a odtrhla jsem se od nich az po peti hodinach,byl to pro me sok,ale zaroven i trochu radost ze v to nejsem sama. nikdy jsem o svem problemu nikomu nerekla,nikdo to nepoznal(snad,doufam)vzdycky jsem si rikala jak jsou ti americani blby ze chodej na sraz anonymnich alkoholiku a reknou-jmenuju se a mam problem,ted chapu ze to pomaha nekomu se s tim sverit. kdyz jsem to tu cetla tak jsem nechapala proc jste s tim zacinaly-vzdyt jste mely super postavu-165cm,65kg-to je prece fajn,ja byla cele detstvi a pubertu tlusta,max bylo 100kg na 172cm,to byla sila,ale byla jsem stastna,vesela,mela kamarady………. pak v 16 jsem zacala drzet dietu-uplne pohodovou-hubla jsem jen 3kila mesicne……super nalada,vsichni me chvalili,mohla jsme si vzit na sebe co jsem chtela,zhubla jsme na 73kg-vim zda se vam ze jsem stejne musela bejt tlusta-ale ja mam tezkej typ kostry a svaly.takze v te dobe jsem mela fakt hezkou postavu-bokove kalhoty,uzka tricka,plavky-nestydela jsem se. to bylo o prazdninach,jenze pak zacal podzim a ja se zacala cpat-ale hodne a stridala jsem to s dietou-to jeste nebyl ani nejmensi naznak bulimie,anorexie.jenze kila sla nahoru.tak jsem to vydrzela rok,nevazila jsem se ale myslim tech 10kilo jsem pribrala a pak jsem se o prazdninach zase zamilovala a na jidlo jsem vubec nemyslela,premejslela jsem kde ho uvidim co bude a nakonec jsem zjistila ze jsem za ten den nic ale opravdu nic nejedla.kila sla dolu.byla jsem stastna.ale pak jsem od sve lasky musela odjet a vse se vratilo,jenze ja uz nechtela bejt tlusta a chtela jsem jeste vic zhubnout-tak jsem se vyzvracela-bylo to hnusny,ale bricho jsem mela plochy.no a tento mesic to budou 4 roky.od te doby jsem dooooost ztloustla,mam zase 95kilo,mam ridke vlasy,zuby-to by jeste slo,ale nema skoro zadne kamarady,nikam nechodim a porad myslim na jidlo,dieta,zvraceni,co bych si zase vzala z lednicky.hnusim se sama sobe,ja uz na to jidlo ani nema chut,vubec nemam poteseni neco snist,ale proste to do sebe cpu,nekdy se mi stane ze mi vubec nejde zvracet to jsem pak nastvana-kdybych to vedela driv,tak nic nejim.mam napuchlej oblicej,natrhly koutky,leskly oci………je to vse v prdeli! nekdy zvracim 5krat denne,nekdy vubec.jsou obdobi kdy treba 14 dni nezvracim-to kdyz jsem ve skole a mam co delat.to si na to ani nevzpomenu,doma je to hrozny. uz snad milionkrat jsme si rikala ze prestanu,vzdyt to je zbytecny-nehubnu,tloustnu,nicim si zdravi,utracim spoustu penez.takze dneskem zacinam zmenu zivota-ale nespadla jsem do anorexie,jen proste dam dietu-ke snidani jsem si vzala jogurt a nektarinku k obedu kureci platek(na skoro zadnym oleji-a jeste jsem to vysusila)+meloun a k veceri si dam ovoce nebo zeleninu.jasne ze kdyz jsem sla do lednicky kde je spoooústa dobrutek tak jsem si rikala co bych mohla snista vyzvracet,ale odolala jsem,coz je doma uspech-to se mi stava malokdy. chapu ze tyto moje kecy nikdo necte az do konce-ale to i nevadi,ja to potrebovala napsat a vypat ze sebe. jeste-jestli je zde nekdo kdo s tim taky prestava a potrebuje podporu,tak at mi napise,muzeme se podporovat navzajem!!!!a vyhrajem!!musime!!!

ahoj lidičky, konečně jsem nad tím zvítězila. Už je tomu rok, samozřejmě mám i své špatné dny. V takovém případě zavítám na tyto stránky a po přečtení některých vašich příspěvků, zase získám sílu. Mou motivací bylo miminko. Chtěla jsem, aby moje holčička měla doma spolehlivou maminu a ne nějakou trosku. Zároveň jsem bojovala o svého manžela a pořád ještě nemám vyhráno. Má minulost mě pronásleduje v podobě jeho vzpomínek. Jsem jako na houpačce, když si myslím, že je líp, přijde krutá rána. Zkazila jsem toho hodně a jeho důvěru už nebudu mít asi nikdy. V době kdy jsem v tom lítala nejvíc jsem se vykašlala na studium vysoký školy, taky jsem přestala dělat jazyk. Prostě jsem nic nedotahla do konce. Teď jsem přišla znovu s tím, že bych šla studovat. Dostala jsem, ale studenou sprchu, s tím že to stejně nedotahnu. Fakt mě to zranilo. Tentokrát to chci dokázat kvůli sobě. Chtěla bych si získat zpátky jeho důvěru. Moc mi na něm záleží. Nevím, jestli se mi to podaří a zda vůbec po tom všem zůstaneme spolu. Ale ani to mi nedovolí klesnout, tam kde jsem byla. Držím se a mou velkou oporou je moje roční holčička. Holky vím, že to jde, stačí jen ta vůle a pevný bod v životě. Všem přeju hodně stěstí, ať v sobě najdou tu odvahu!!!!!!