Archives

Tak jsem se na dlouho odmlčela, snažila se bojovat, vyhrávala menší bitvičky a prohrávala ty velké. Sice jsem přestala zvracet, ale jen z jediného důvodu – neni co. Abych vysvětlila: Nevim jak dlouho jsem již nenapsala, ale pokusim se vrátit k prázdninám. Tehdy jsem totiž přišla na „skvělý“ způsob jak zhubnout a nemuset zvracet – nejíst vůbec. Několik dní jsem se vyhýbala kuchyni a nic nejdela, pak následovaly společné obědy s rodičema a já, když už jsem ten den tedy jedla, jsem náhle spořádala tabulku čokolády, pytlík bonbonů, obrovské porce… Místo abych jedla po celý týden menší porce, žrala jsem o víkendech. Váha kolísala všemi směry, dolu a pak zas povyskočila, zas jsem ji setřásla na ještě nižší hranici, stejně pak povylezla. Neustále jsem se pohybovala kolem šedesáti kil, záležlo jak moc jsem měla pevnou vůli. Po prázdninách jsem zjistila že výsledek je téměř nulový. Jen po psychické stránce jsem na tom byla ještě hůř. Poznala jsem nové lidi, kteří byli sice odlišní než já, ale rozuměli jsme si a já se mezi ně chtěla více dostat tím, že budu krásná – hubená. Opět jsem se snažila, abych odvrátila chuť, začala jsem kouřit a brát dokonce i drogy (tim jsem se k těm lidem dostala, vubec nešlo o vzhled). A až teď, asi před měsícem, uvědomila jsem si co dělám. Přestala jsem se s nima stýkat, přestala kouřit, brát drogy. Zvládla jsem to. Dokonce jsem přestala i myslet nějaký čas na jídlo, jak jsem se soustředila na jiné věci. Pak jsem poznala JEHO. Nebudu jmenovat. Dokonalej ve všech směrech, krásnej, úžasnej, skvělá povaha. Seznámili jsme se a denně si píšem, za pár dní zas máme schůzku. Jenže! Zas se mi tedy připletl do cesty někdo, kvůli komu chci zhubnout. Kvůli komu musím. Jistě, i kvůli sobě, chci být přece hezká, ale… Včera se mi stala taková věc. Byla jsem v baru s kámoškou a bráchou toho kluka, budem mu řikat třeba Mirek. Bylo tam dalších X lidí, ale tak nějak jsme se bavili hlavně spolu. Pak tam přišel za „Mirkem“ kámoš (třeba Jirka) a „Mirek“ se jen tak mimochodem zmínil, že já jsem jeho „švagrová“. „Jirka“ se na mě podíval a pak prohodil něco v tom smyslu, že ON (ten kluk, kerej se mi líbí) by mohl mít mnohem lepší. „Mirek“ se s nim o tom pak trochu dohadoval, že to co řekl je blbost, sem prej dobrá dost a hezká… no, moc jsem nevnímala. Najednou jsem jaksi neměla náladu, šla sem domu a snažila se uklidnit. Proč? Dyt jsem docela hezká. Jenom ta postava. Ne, nejsem tlustá, ale ani nejsem hubená. A přitom se i snažim. Od včera jsem zas nic nejedla, abych na tu schuzku byla hubenější. A pak si to chci udržet. Tak 50kilo (měřim asi 166cm). Takže asi 10kilo dolů. No, nebude to lehký, ale… pro něj a pro sebe to dokážu!

ahojky lidičky, dlouho jsem nepsala. Vlastně zas nevím co napsat, nepotřebuji ani snad, aby to někdo komentoval, jen se potřebuju vykecat. Před pěti dny mi začala škola. Ty jo, tak letos budu maturovat. Přes prázdniny jsem přibrala snad tři kila, no hrůza. A tak jedinou pozitivní věcí kterou vidím v tomhle školním roce je, že zase budu mít čas zhubnout. JE pátej den ¨školy, teprve pátej, nic v podstatě neděláme, ale já od rána zvracím. MOžná je to angínou kterou mám, ale možná je to jen začátek dalšího kola. Neúmyslně, ale když už jsem s tím začala, proč přestávat, může to jít docela snadno. Přes prázdniny mi můj brouček docela pomohl, byl pořád se mnou a já se cítila tak moc bezpečně. TEď už ale nemám tolik času, a já už jen myslím na to, jak co nejrychleji ubrat na váze. JEdnoduše mám zase čas, a je mi zle ze sebe sama. NAjednou se vytratil ten pocit bezpečí a já se bojím, že na každým rohu na mě číhá něco z toho co mám ráda, něco sladkého, po čem se zase budu cítit provinile.NEvím už co napsat, tak se s vámi zatím loučím.

přepadla mě šílená touha se vypovídat. Už nemám bulimii, ani si neubližuju, deprese je něco jako mlhavej záblesk minulosti… Teď je můj mozek jenom mechanický proces. Všechno vidím v šílený apatii. Začala jsem chodit ven, pít a pleskat se v různejch jinejch omamnejch látkách… Je to šílená cesta. Mám náhle touhu se osvobodit, nebýt závislá na nikom ani na sobě. Přibrala jsem od loňska už 16kg. No a co. Je mi docela fajn. Našla jsem si brigádu, novou školu… Jenže svojí nezávislost se snažím vydupat i doma. Mám hysterickou a velice přísnou a na ctnosti vysazenou mámu. A tak, když jsem se jednoho dne sbalila a oznámila, že alespoň na týden odcházím (šťastná, že mám kam a za co), hned se na mě spustil vodopád výhružek o policii a pasťáku, taky že sem jenom problémovej harant… To mi samozřejmě dost ublížilo. Netrvalo dlouho, než jsem -ani nevím jak- ležela duševně zlomená na zemi, krk od jizev a modřinu na obličeji-od mámi! A taxem seděla a vzlykala a napadlo mě, jestli nebylo líp, když jsem pořád seděla doma a blila a myslela na jídlo a nenáviděla se… To tolik nezasahovalo ostatní. Dneska jsem doma v chladu ale v klidu, a v obvyklé apatii sem se vydala na nákup. Potkala jsem někoho, koho jsem vůbec nečekala… Bývalou spolužačku z prvního stupně základky. Byla to vždycky nádherná holka. Moje kamarádka. Ovšem taková ta typická zazobaná a namyšlená, a jako malá jsem k tomu měla svým způsobem vzor. Teď? I na těch pár minut jsem z ní okamžitě rozpoznala totální anorektičku. Přepadl mě pocit, že ONA to zase zvládla a vytrvala. A já? Zoufalá a trapná vyléčená bulimička, která je teď tlustá jako prase. to není fér. Mám teď problémy doma a jediné co chci je mít svojí volnost, pořád být mezi kamarády a užívat si života. Ale není mi přáno. Jsem opět na rozhraní. Jenže nechci zase začít. Vrátit se tam, kde už jsem byla. Takže nashledanou, hloupá ředkef, nemám na vybranou. Cesty vedou jen dvěmi směry – 1) pořád se vzdouvat a užívat si mezi lidma 2) být zase ta „hodná“ holka doma, co se musí věnovat myšlenkám, do kterých jí nikdo nevidí…

ahoj holky,tak jsem zase tady abych vám něco napsala. Nezdá se vám,že je to přád dokola?Pořád to samé?Je smutné,že je nás tolik,které trpí nějakou formou ppp.a ještě smutnější to,že nás stále více přibývá.Kdo za to může?,Časopisy,televize,image dokonalých tváří a těl,to je v tomto století na prvním místě.Všude nás obklopují dokonalé modelky,a my se pořád dokola s někým srovnáváme a přizpůsobujeme novým trendům,aniž bysme si to někdy uvědomovali.ale to je přece zbytečné,jak by to asi na světě vypadalo,kdyby tam všichni vypadali stejně?170 cm a 50 kilo,dlouhé blondaté vlasy a modré oči?byla by to hrozná nuda,stereotyp bezduchých masek v titěrném oblečení růžové barvy.Vy jste přece originální krásné bytosti,máte své názory a chyby,nebojte se je před ostatními ukázat!Co na tom,že máte větší břicho,nebo jste při těle?Zajímá to někoho?Máte zase třeba krásné oči,nebo pěkné vlasy,a jste tím zajímaví!Jste osobnosti,máte své názory,umíte spoustu věcí,ukažte to!Ukažte těm druhým,co ve vás vězí!Kašlete na svůj vzhled,bavte se,smějte se,užívejte si života!Ptáte se jak?Ano,mně se to tu kecá,ale já byla jednou z vás.Moje první myšlenka po probuzení patřila jídlu!Celý den jsem chodila jako tělo bez duše,ráno hodinu trávila před zrcadlem,abych zamaskovala všechny své nedostatky a přiblížila se dokonalému modelu,který se prochází po molech!Bojovala jsem sama se sebou,jestli se vůbec nasnídat,vždyt všechno má přece tolik kalorií a já bych si akorát zkazila postavu!Vždyt já vůbec nežila!Nic jsem neprožívala,ničemu se nesmála,nikam nechodila,a nic mě nemohlo rozčílit víc než když mi na váze přibylo jedno deko!Skoro jsem se z toho sesypala.Byla jsem protivná na své okolí nikdo se se mnou nebavil,bylo mi to líto,ale touha po dokonalém těle byla silnější!vlastně jsem své přátele od sebe neúmyslně odháněla,aniž bych si to uvědomovala.Nalhávala jsem si ,že se se mnou nikdo nebaví jen proto,že jsem tlustá,což samozřejmě nebyla pravda.Byla jsem tu jen Já Já se svým obrovským(aspon mi to dřív tak připadalo)problémem!Takové sobectví!Někdy jsem si sedla a jen tak z ničeho nic se rozbrečela,utápěla se v depkách,snila o novém životě v novém těle,s odporem jsem si prohlížela svoje špeky na břiše,tohle byly moje jediné starosti!Jak ubohé!Místo toho,abych svá nejkrásnější léta trávila jako normální holka,chodila s kamarádkami nakupovat,ohlížela se po klukách,experimentovala se šminkami,seděla jsem zavřená sama doma a litovala se.Copak chcete takhle žít?Ty z vás,které s hubnutím teprve začínají,možná ted kroutí hlavou,vždyt začátky bývají někdy snažší než se říká.Vesele si hubnete ,okolí vás chválí,zvedá vám vaše seběvědomí,ale po čase vám to přestane stačit.Chcete víc a víc,začnete jíst mín a mín,vaše sebevědomí roste a vy se cítíte jako mistři světa,dokázali jste to!ale ouha!Po čase už vás to přestane bavit,začne vám být špatně,nevíte z čeho,stále si nalháváte,že jste v pořádku,ale tělo se brání!Ubližujete mu,jak fyzicky tak psychicky.Ta psychika bývá největší potvora,začnete mít deprese ani nevíte proč,ale najednou budou tady a vy už máte nejvyšší čas vypnout a zamyslet se nad svým životem.Díváte se na své kamarádky,rodiče,vesele se cpou jídlem a vy s odprem odvracíte tvář,ale v duchu si říkáte,že byste se taky rádi nacpali.Potom už to jde ráz naráz.Svoje depky začnete řešit přejídáním.Ale čím víc se cpete a pak zvracíte,tím se cítíte hůř.Konečně si uvědomujete,co se s vámi vlastně děje.Stydíte se,že jste to nechali zajít tak daleko,jste v pasti.Nemůžete se najíst,prostě nemůžete,a bojíte se,kdy to na vás zase přijde,kdy zase vyjíte celou ledničku.Intervaly mezi zvracením se stále zkracují ,zvracíte už několikrát denně a nedokážete tomu zabránit,něco vás ovládá a vy už nemáte sílu se tomu postavit.Pokud to takhle necháte jít dál,za chvíli se zhroutíte a pravda vyjde najevo.Toho se ale bojíte.Chcete se svých problémů zbavit,ale nechcete být zase tlusté jako dřív.STOP!jE NEJVYŠŠÍ ČAS SE NĚKOMU SVĚŘIT!Uvědomte si,že tohle není život.Už jste si možná zvykli a jen mlčky trpíte,ale vzpomente si na dobu,kdy jste ještě tohle neměli,jak vám bylo dobře,svět smál s vámi a vy jste si užívali a cpali se!Ůplně bez výčitek!Usmíváte se?,To je dobře,protože jen tak si uvědomíte,že lze žít líp!Bez nich!Začněte to už konečně řešit!Dřív nebo později se stejně své nemoci budete chtít zbavit!Tak proč to odkládat!ale nejdřív se někonu svěřte.Není to vůbec příjemné,ale VY za to stojíte a nenecháte se přece zničit!Není to žádná ostuda,tím,že se někomu svěříte ,se vám hrozně uleví a vy jste se tak staly lepší.Dokázaly jste přiznat vlastní chybu!A to je hrozně moc!Tím jste se staly silnější a lepší!Nenechte se ničím odradit,jděte za svým cílem přímo,někdy to hodně bolí ,ale za chvíli uvidíte výsledky své snahy! Já si tím vším prošla a musím říct,že svět vidím úplně jinýma očima.Směju se,bavím se,žiju!Jako normální člověk!Dřív se se mnou nebavil nikdo,ani jeden kluk se za mnou neotočil a to i přes to,že jsem byla hubená tak,jako ještě nikdy.Kdo by se taky bavil s takovou troskou,které je nejpřednější její vlastní vzhled?Na tom,co je ve vás,záleží mnohem víc,než na tom jak vypadáte!Je spoustu lidí,kteří jsou na tom hůř než vy a nemůžou s tím nic dělat!Třeba lidé,kteří jsou postižení,přišli o nohy a nikdo jim je nevrřátí!Nebo lidé ochrnutí úplně,ti jsou zcela odkázáni na pomoc ostatních!Vzhled?Co to je ?Číslo na váze přece neukazuje na to,jestli jste dobří nebo špatní!se svým tělem a určenou váhou se už narodíte a nezmůžete proti tomu nic,ten kdo má široké boky a od přírody plnou postavu,může vážit třeba 40 kilo a modelka z něj stejně nikdy nebude!Ale když bude svůj a bude se mít rád takový jaký je,kdekterá zamindrákovaná 40kilová kostra mu bude závidět jeho elán a chut do života! Všechno je o vašem sebevědomí!Že žádné nemáte?Hloupost!Jen se ho musíte naučit využívat!Kašlete na to,co si o vás myslí ostatní,vy jste lepší než oni,lepší než ti,kteří dokážou akorát pomlouvat.Přeneste se přes to,a svět bude váš.Budete štastní a všechny problémy se ztratí v mlze.Možná mi nevěříte ale je to pravda!Máte na něco chut?Tak si to vemte!at je to třeba čokoládový dortík ,dejte si ho klidně i v devět večer!Bez výčitek.Je to totiž normální,a lepší než na něj myslet celou noc ,pak to stejně nevydržet a místo jednoho jich další den sníst deset!Jídlo patří k životu,at si říká kdo chce ,co chce.Modelky a všechny ty dokonalé tváře,návrháři modelů velikostí 30 se můžou třeba stavět na hlavu!Nenechte se ovládat televizí a časopisy,všechno je to stejně podfuk!Modelky nafotí do časopisů po 4 hodinovém líčení,pak je počítačem upraví,támhle uberou na břiše a támhle zas prodelouží nohy,přidají barvy a fotka je na světě.Rozhlédněte se kolem sebe a uvidíte lidi různé,štíhlé,tlusté ,malé velké…a tohle jsou skutečné bytosti!Tak si zachovejte zdravý rozum a neblbněte!S tímhle se s vámi loučím ahojky