Archives

Můj život se nějak mění a bojím se, že se stávám anorektičkou.Už asi 4 roky si držím váhu 56kg při výšce 176cm, ale v posledních měsících jsem 2kg přibrala a mám povyslé břicho, svaly na nohou a špíčky okolo pasu a trápím se!Cvičím 2x denně posilování, jelikož kvůli práci aerobik nebo něco jiného nestíhám.Přestala jsem jíst po 18:00 nesnídám jen mini oběd a lehkou svačinu.Ve snech se mi zdá, jak mám velké břicho a jsem strašně tlustá, budím se a strachy se dívám do zrcadla, jestli to byl jen sen, mám obrovský strach, že přiberu, nejím sladké, nepiju slazené vody, nejím sýry a tučné věci.Podařilo se mi zhubnout jedno kilo a pomalu jsem hubnutím asi posedlá, když vidím druhé jíst, říkám si v duchu kolik má jídlo kalorií a že tohle bych nesnědla nikdy nebo když někdo jí v devět večer sladkosti je mi na zvracení a jsem znechucena.Když mě někdo naštve, tak první co si řeknu je to, že až budu hubená tak ti ukážu a připadám si jako blázen, když si tohle všechno uvědomím.Jenže nejhorší na to je to, že chci být hubená, nechci na svém těle tuk, připadám si odporná a tlustá a když nejím, cítím se dobře, jakoby silná a lepší než ostatní.Jsou tohle příznaky anorexie?Poradí mi někdo?děkuji moc za každou reakci!!!!

u me to zacalo..vlastne ani newim jak. ja sem vzdycky byvala oplacana. nerekla bych, ze sem byla nejaka obeezni ci co. ale sem dost mala,mam maly prsa, navic se mi kazdy kilo uklada na zadku a stehnech. takze je moje postava dost nesoumerna. zhubnout sem zkousela vzdycky, nikdy mi to neslo. byla sem z toho dost nestastna. obcas od nekoho padaly naky hnusny poznamky o moji vaze a me to hrozne stvalo. opravdu neni nic peknyho, kdyz vas lidi porad hodnoti a predhazujou vam vase chyby. tak sem se chtela i libit klukum. zhubnout proste byl muj velkej sen. ale nak to neslo. no a pak prisel nakej zlom, zacala sem jist zeleninovy salaty, zmensila sem porce, upe sem vynechala pecivo, sladky, tucny, skoro vsechno maso.. psala sem si kazdy sousto a pocitala kalorie. hrozne moc pila neperlivy vody a caje. vsechno jidlo, kery pro me bylo zakazany sem cpala synovcovi, odvazela k babicce a davala kamosce. za necely dva mesice jsem zhubla na 45 kilo. merim 155 cm. opravdu newim, jak sem se k takovymu cinu dokopala. predtim sem mela o deset kilo vic. a ted najednou sem si mohla koupit uply obleceni. bylo to upe skvely. vsichni me chvalili, jak sem hubena,jak sem zhubla, kamaradka do me ryla, ze je mi ta sukne naak mooc velka.. zubla sem dost rychle a ani to semnou nevypadalo tak, ze bych chtela nejak prestavat. a to sem opravdu nechtela. byla sem na sebe fakt dost pysna a chtela sem jeste vic!! moc dobre sem vedela, ze sem dala kila dolu, ale porad sem si predhazovala, ze mam tlusty stehna a zadek. ze bych to mohla este zlepsit a nak sem te svoji hubenosti nejak nemohla uverit. a kdyz mi jeden kluk jednou rekl, ze ta moje postavicka se mu fakt libi, tak mi v hlave jako prvni nabehla myslenka- zdam se mu byt tlusta?? no a to bylo asi moje hubeny obdobi… vim, ze to moje stravovani vubec nebylo idealni, jedla sem jenom jednou denne a fakt dost maly porce- tak aby se vesly do 2- 3 tisic Kj.. ale hned bych todle obdobi vratila.. byt zas hubena, zas od vsech slyset, jak sem drobnoucka a roztomiloucka.. jenze ted je to vsechno jinak. zacinam se zase dost zakulacovat. a vsechno je to tim, ze se zacinam hrozne prejidat! ..prisel zlom cislo dva. upe si pamatuju, kdy to zacalo. v lete sme byly s kamoskama na pivnich slavnostech a mne se tam stratil mobil. mama se to dozvedela hned v ten den a prijela si tam pro me. odvezla si me k babicce a ja asi z nervu nebo newim, sem se poprve brutalne prejedla. cpala sem se od rana az do noci a vecma, ktery bycj do te doby nedala do pusy. pekne sem se vyspala a druhej den v tomhle hodovani pokracovala. a od te doby me to obcas takhle chytlo.. ale bylo to jen obsac, takze sem se tim nejak nestresovala. druhej den sem pak nejedla vubec, takze sem tu zranicu nejak vyrovnala. jenze v posledni dobe se to stava cim dal castejc. trva to treba i nekolik dnu. tak muj ¨jedlej den¨ (vetsinou je to patek az nedele, protoze to nejdu do skoly a nevadi mi nafouklej a bolavej bruch a oteklej oblicej) probiha asi takhle-najim se, vyspim se, protoze sem z toho navalu zradla strasne moc unavena a slaba, no a aby se mi to pekne ulozilo a este neco se mi tam veslo, pak se probudim a jedu dal. az je mi pak strasne blbe, lezim u televize a nemuzu skoro ani dychat, jak me to jidlo v zaludku tlaci.. a vzdycky si namlouvam- to je dobry, od zitrka zase zacnu jist zdrave, dam svuj ¨vodnej den¨ (den kdy jenom piju vodu a caje) a bude zase lip.. bohuzel ale nebo mozna bohudik nezvracim.. parkrat se mi to podarilo. ale vetsinou si rozdrazdim krk upe zbytecne, protoze mi to nejde.. zato s projimadlama si muzu podat ruce… zkusila sem uz snad vsechny mozny znacky- Gutalax, Stadalax, Laxygal, caje… mam chvilema pocit, ze sem rozdvojena- jedna osobnost si rika, ze jist nebude, ze to zase prezenu, ale ta druha tu prvni stejne vzdycky nakonec ukeca a vykrmi me.. nekdy i dopredu pocitam s tim, ze budu mit zravou a tak vyhodim potraviny z okna, abych je zase nespolykala!! mamku nutim, aby je prede mnou skovavala a zamykala.. (ona ma ale radost, ze zase pekne papam) opravdu newim, co se to semnou deje.. 🙁 ja nechci byt tlusta, nechci se prejidat!!! at uz treba jim normalne, ale prejidani ne.. uz ne.. umim jen jist malo nebo moooc!! za posledni tri dny sem treba nabrala 4 kila!! nedopnu uz kalhoty. prave ted mam v sobe topinu, 3 rohliky se sunkou, 2 tatranky, vanocku a strudl, nalila sem do sebe pul litra mlika… a mysim, ze sem dneska este nezkoncila, ve skrince mame prece jeste bursky orisky….

bude mi 16,takze kdyz se to zaokrouhli budou to uz tri roky co slovo a vyznam bulimie perfektne znam…ja sem s postavou nikdy problem nemela,je pravda,ze nejsem ten typ ktery ji ji a ji a nepribere,ale zas extra se omezovat nemusim…zacalo to tim,ze kamaradka moji maminky ji rekla ze jeji 17(v te dobe)leta dcera ma bulimii a tak nam o tom povidala…asi za tyden sem byla sama a porad neco jedla…pak sem zacala premysslet o tom,zda nebudu tlusta a najendou sem si vzpomnla na Verunku…tak sem se cpala dale…nemusim rikat jak to skoncilo nebo spis kde… zvracela sem,nevim jak to nazvat,aktivne asi mesic nebo dva a pak zase prestala,normalne jedla.tak jak driv a pak me to zas popadlo ted uz to mam tak ze dva mesice zvracim mesic v popo…v breznu to budou tri roky.nejvic zvracenim trpim kdyz je mi smutno a nevychazim s lidmi,ktere miluji…je to hnusny,ale nevim jak to zmenit…sem blba,uz asi ani nechi to nejka zmenit…nevazim si zivota

Je to na den přesně rok, co jsem sem dala svůj minulý příbeh. Mám pocit jako by ho snad psal někdo jiný. Změnilo se toho strašně moc. Po asi půl roce jsem se sem vrátila. Co mě sem přivedlo? Asi to že jsem to dnes zase nevydržela, nikdy jsem neměla bulimii, ale vim, že takhle to zase začalo. Odstartovala jsem něco co jsem už nikdy nechtěla zažít. Už jsem byla naprosto v pohodě a teď, úplně bezdůvodně se opět propadám do toho kolotoče, o rok starší, možná o rok moudřejší, s novými kamarády a zážitky ale zároveň úplně stejně blbá jako tehdy. Na zápěstí pribylo pár příležitostných šrámů. Při každém z nich jsem si říkala, že to nemusím dělat a že můžu kdykoli přestat. Vím, že to tak není. Vím, že bych nevydržela bez těch zadních vrátek, která mi umožňují odventilovat aspoň trochu toho co cítím. Přesně před rokem jsem vážila tolik co dnes. Od té doby jsem zhubla a zas přiblrala dalších 10 kilo. Abych to uvedla na pravou míru, měla jsem původně o 14 kilo víc než teď a v době kdy jsem psala minulý článek, hubla jsem, zhubla jsem tedy celkem 24 kilo a z toho 10 zase přiblala. Pokud chcete tak jako důkaz toho, že jsem toho pro tu danou chvíli skutečně nechala, ale vím, že mě to asi nikdy neopustí. Nikdy se toho nezbavím. Můžete si myslet, že jste v pohodě, ale nikdy to nebude jako dřív!!!