S bulimii jsem se rozloucila o vanocich !

/0 Komentáře/v /přidal

Ahoj holky. Je par dni pred vanocema, ale myslim, ze clanek se objevi az po nich 🙁 To je trosku skoda, ze to tak dlouho trva. No nic, vanoce se blizi a urcite se jich plno z vas boji. Kupice dobreho jidla, cukrovi, vajecnak… Take jsem par vanoc protrpela jako vy, vetsinou jsem i zhubla, protoze jsem radsi nejedla nic, nez aby se to zvrtlo. Vsechno jsem pak ale dodatecne dohnala po vanocich, kdy jsem se vrhla na krabice zmrazeneho cukrovi (ktere jsem nejdrive samozrejme uvedla do konzumovatelneho stavu :-)Nastesti uz je to 4 roky, co se vanoc nebojim a zase se na ne tesim. Nejhorsi je dobroty si odepirat. Clovek pak mysli cely den jen na to, jak by si ty dobrotky dal a vnitrne bojuje sam se sebou, je nervozni atd. Pak se to ale vetsinou zvrhne a kila cukrovi v nas rychle mizi. Ja jsem se o vanocich z bulimie VYLECILA (to uz jsem vam ale jednou psala) !!! Nejdulezitejsi vec : kdyz o vanocich nevydrzite a budete mit „bulimicke krize“, nevycitejte si to, nebrecte, prestante se nenavidet. To, ze si budete odporne totiz jeste prohloubi vase deprese a tim i pravdepodobne prijde dalsi prejidani. Neohlizejte se, co se stalo, to se stalo, vymazte to z hlavy a dejte si nejaky cil, pokud to jde. Jestlize se vam zatim bulimie libi (me ze zacatku vyhovovala), je boj nemozny. Ale jestli uz jste ve fazi deprese a mate chut s tim prestat, reknete si treba, ze kdyz dostanete krizi, tak to sem na tyhle stranky napisete. No, nevim, to je asi dost tezky 😉 Ale treba to nekoho bude motivovat. Pokuste se v sobe najit vnitrni silu, reknete si : kruci, treba to nepujde hned, ale alespon trochu neco zkusit. Abyste se zase mohly mit rady, musite neco dokazat. Dokazte si, ze nejste zadny slabosi ! Zkuste to den, dva… A kdyz do toho spadnete znova, nevadi, ale snazily jste se. A zkuste to znova a znova. Ale hlavne se vyhnete tomu, abyste se nenavidely, to je cesta do pekla. Dobre si zapamatujte, kdy jste treba tyden nezvracely, jake to bylo fajn, a kdyz ujedete, rychle na to ZAPOMENTE a zkousejte to dal. Me bulimie doslova prestala BAVIT 🙂 Ten cas straveny nad zachodovou misou, to uklizeni zbytku, to malovani se, abych zamaskovala zacervenalou pusu atd… Chtela jsem pres den neco delat, bavit se, ale na nic mi nezbyval cas. Byla to u me i touha zit, zit a neco delat, ktera me vyvedla z te hnusne bulimie. Bohuzel si to vetsinou clovek uvedomi az tehdy, kdyz je opravdu na dne. Jo, taky se rada libim a pri sve bulimii jsem si pripadala hnusna, protoze jsem si myslela, ze na me tu bulimii kazdy musi poznat (i kdyz jsem byla hubena). Tak i to byla jedna z mych motivaci. Shrnuti : s bulimii jsem prestala z techto duvodu : chtela jsem zase aktivne zit a nechtela jsem byt hnusna (zlute belmo oci, napuchla usta), jo a taky me porad bolelo bricho, padaly mi vlasy a nesnasela jsem kazdy den hrat tu stastnou holku, porad se pretvarovat. Byla jsem po skonceni bulimie tak stastna, ze uz nemusim mym blizkym lhat, dost me to trapilo. Huraaa, je tomu konec a i vam se to jednoho dne povede. Nespechejte na to, musi to ve vas uzrat, hlavne se nevzdavat a bojovat, i kdyz se vam obas uz nechce … Rada ctu vase odpovedi, tak kdyz nejake budou, budu moc rada a odpovim vsem 🙂

Help for me!

/0 Komentáře/v /přidal

Ahoj,zdravim všechny,které si prošly,nebo stále ještě procházejí peklem ppp. Mně je 21 let a moje problémy s ppp začaly, když mi bylo tak 16.I přesto, že mi hodně lidí tvrdí,že jsem hezká apod. jsem nikdy neměla moc velký sebevědomí.Pořád jsem si připadala tlustá a nedokonalá a chtěla jsem být jako ty vychrtliny z časopisů.Měla jsem přítele a chtěla jsem mu být tou nejdokonalejší partnerkou.Dělala jsem všechno to, co chtěl on, začala jsem kvůl němu sportovat, i když mi sport vůbec nejde.Samozřejmě, že jsem chtěla být taky pro něj ta nejkrásnější!Po 11 měsících naši známosti odjel na prázdniny do Ameriky. Tehdy jsem začala hubnout,chtěla jsem aby „zíral“ až se vrátí.Při výšce 168cm jsem zhubla z původních 54 na 45kg.Když se vrátil,začala jsem si uvědomovat, že jsem to s tím hubnutím přehnala a že bych s tím měla něco dělat. Potřebovala jsem zoufale něčí pomoc,věděla jsem,že to sama nezvládnu.Dobrou kamarádku jsem v té době neměla, rodičům jsem se to neodvažovala říct a můj přítel se se mnou rozešel.Řekl,že už mě prostě nemiluje.A potom teprve přišlo to pravý peklo:začala jsem se tajně přejídat, proč bych taky měla být štíhlá, když nemám pro koho!Jídlo mě uklidňovalo,aspon na chvíli jsem mohla přestat myslet na to,že mě nikdo nemá rád a nikomu na mě nezáleží.Pak přicházely výčitky a s tím samozřejmě zvracení.Zvracela jsem i několikrát denně, doma jsem byla stejně skoro pořád sama, takže o tom nikdo nevěděl.Když jsem jednou takhle klečela u záchodový mísy už po sedmé za jeden den, řekla jsem si, že končím.Už nikdy mě žádnej chlap ani nikdo jinej nedostane na kolena!!Začala jsem se z toho pomalu dostávat.Už jsem nezvracela 7krát denně, ale třeba jen dvakrát do týdne.Nikdy jsem se z toho ale nedostala úplně.Věděla jsem, že když přijde nějakej stres,nebo jiná zátěž,že se to vrátí.Uplynul rok od rozchodu s přítelem a my se dali znovu dohromady.Vypadalo to všechno nádherně, byli jsme spolu tři roky, během kterých se má bulimie na čas odmlčela.Jen občas přišel záchvat přežírání a zvracení.Ted jsme se rozešli, po třech letech a definitvně.Musela jsem si odstěhovat věci ze společného bytu, aby si tam mohl nastěhovat novou a sama jsem si musela najít bydlení.Je to pro mě strašně těžký,vůbec to nezvládám a ta kráva bulimie na tohle přesně čekala.Všechno se to vrací, je to jak deja-vu,večery trávím většinou sama se svými nej „přáteli“-bulimií, depresí a samotou.Už zase jsem na kolenou(doslova)a mám strach,že už se nedokážu zvednout.Potřebuju pomoct,prosím!!!

Normálka…….

/0 Komentáře/v /přidal

Čaute lidi, tak je to skoro rok co mám za sebou odhalení mí nemoci a následnou léčbu,která zatím ještě pokračuje. Začly tolik obávaný vánoce a kupodivu to opravdu byly hezký svátky. Jéžiš marja ani nevim jak sdělit tu radost kdy se zapomene na jídlo,hubnutí a tloustnutí. Salát,ryba,cukroví….ham a ham a šlo to.Můžu říct,že díky nezvracení jsem druhej den neměla vlčí hlad a dala jsem si normální snídani normální jídlo a normálně jsem fungovala. Jako by na tu potvoru bulimii platila veselost a normálnost. Pozorovala jsem lidi kolem….tolik jich baští bez výčitek a lidi co mi přišli štíhlejší než já….už mi tak nepřipadaj.MAj bříško nebo nohy a jestli normální nebo tlustý….to už neřešim. Prostě normálka. Zjistila jsem,že tím jak se mi mění pohled na mě,změní se mi i pohled na lidi okolo.Už je nedělim na tlustý a hubený,ale na fajn a nefajn. Musím to zaťukat…. tohle je ta správná normálka. Jestli se večer cítim jak soudek….prostě lehnu,zhasnu a spim….a pokud to je zrovna tak i ráno….nasnídám se a jdu něco dělat….. A bulimie????? Ta chudinka zjistila,že mi bohudík normální život voní a budeme se muset rozloučit. S radostí jí ani nepůjdu vyprovodit a neřeknu nashledanou. Řeknu jí sbohem a šáteček:) Hele,já nevim….moc jsem toho nenapsala,ale snad jen proto,že pro mě se životní priority trochu změnily a už nejsem sto rozebírat a rozebírat pořád dokola jestli je mi fajn nebo ne. Protože život je opravdu jen a jen náhoda a každej jsme jednou dole a jednou nahoře. Já chci doplout co nejdál….tak jdu žít a vy to udělejte nějak podobně. Neznám už nic lepšího než padnout do postele utahaná prací nebo zábavou než bulímií ze ,které se ani nevyspíte ani nevyléčíte pokud nezměníte ten základ kterého se drží….a to jste vy. To neznamená,že jste špatné nebo tak.Myslim a je potvrzeno,že ženy s PPP jsou velmi inteligentní a tak…. Tak to ukažte světu. PA vaše Janie a klíďo mi napište na mailíka. Snad pomohu:) vaca81@seznam.cz

Cesta až k propasti II

/0 Komentáře/v /přidal

Ahoj všichni co pravidelně navštěvujete tyto stránky a ty co jste sem jen zabloudili jako před třičtvrtě rokem já.Začetla jsem se do vašich příběhů a vnich hladala a našla sebe. Pred půl rokem jsem sem napsala svůj příběh pod přezdívkou Milli18 a dnes jsem opět dostala potřebu se někomu svěřit.To co sem píšu bych nikdy v životě nikomu z mého okolí neřekla. Všichni mě totiž vidí jako holku co je veselá a má vsechno na háku, všechno zvládá, má zivot pod kontrolou.Ano tvářím se tak jenže když jsem večer nebo jindy sama klidne si brecim a mam blbou náladu.Jsem totiž přes týden na intru a jsem porad mezi lidma. Uz jsem si celem zvykla jenze jen se blabe tvarim hned se azdy pta co se deje a tak. Pred ostatnimi jsem pohodarka, hvezda, ta co ma vse pod kontrolou az na par malych problemu.Ti co me znaji bliz me maji vic pod dohledem a vi z meho soukromi docela dost jenze o mem bbnuti s vahou a hubnutim nevi nikdo vubec nic. O tom nemluvim ani se svimy nej prateli, stydim se a tak se alespon sverim vam. Vždycky jsem byla hubena jako lunt a to doslova.Nikdo mi neveril ze jim normalne.Hodne lidime povazovalo za anorekticku.Jak by ne nakonci zakladky jsem mela 50,05kg/170cm a to jsem se cpala.Jenze pak jsem presla na stredni a tam jsem zacala pribirat.Nevim proc lae postupne z toho bylo 75kg.Ted už 74.Mozna to bylo tim ze jsem uzivala antikoncepci a ty chute byli nezvladatelny.I pres snahu hubnout jsem tloustla. Hrozne se stydim. Nejhorsi je to v men rodnem meste stydim se pred lidmy co me znali hubenou. Ten kdo me dlouho nevidel mi rika ze jsem hrozne priprala a ze predtim jsem vypadala lip. Rodina mi to neulehcuje a jen slysim ze bych ze sebou mela neco delat. Navic moje rivalka zacala hubnout. Nenavidim svoje telo. Kdyz prijde naky problem tak se prejim a nasledne predavkuju projimadlem aby to slo ven. Pak je mi blbe, boli me zadek…Druhy den jsem nevyspala protoze celou noc beham na zachod. Pripadam si jakou bulimicka jenze misto zvraceni pouzivam projimadlo. Ted me odmítl kluk ktery je muj nej kamos a zacal chodit s kamoskou. To me totalne sebralo. Navic se porad hadam snasima a brachou ve skole je toho na me hroznemoc Je mi 17 a studuju hotelovku zamerenou na jazyky a cestovni ruch. Skola je tezka a navic se furt bavime o jidle coz mi leze na mozek…Pomalu prestavam jist. Vim ze kdyz budu hubena bude vsechno lepsi a snazsi. Touzim po tom se zbavit tech speku a vsem dokazat ze svoje telo mam pod kontrolou. Jsem hrozne zoufala. Ted se trapim hlady a vim ze jen klopytnu a prejim se a pak predavkuju…chtela bych se toho zbavit jenze nebyt projimadel jsem jeste tlustsi nez jsem ted a to ja nechci.Kdykoli mam problem blbnu s jidlem.Už dva roky se snazim hubnout jenže mam hrozny chute.Cela rodina jsme sporotvci a hubeny jen ja vybocuju.Hrozne rada bych poznala nekoho skim si muzu popovidat.Rada bych si nasla kamaradku co ma stejne problemy jako ja. Kdyztak pisnete na Milli.Karolinka@seznam.cz Tak zatim a tesim se na vase odpovedi pa pa

Můj stín …

/0 Komentáře/v /přidal

Jsi to nejhorší, co mě v životě mohlo potkat. Možná jsem dřív o to setkání stála, ale teď, o pár let starší, vím, že to byla největší chyba mého života. My dvě jsme se v životě neměly potkat… Ničíme se navzájem, jenže ty máš jiné plány. Ničíš mi život. Doslova a dopísmene. Když už myslím, že jsme se konečně rozešly, záhy poznám, že jsem se opět mýlila. Sedíš potichu někde ve skrytu duše a čekáš a čekáš… Jsi vytrvalá. Vytrvalejší, než bych čekala, možná je to tím, že víš, že přece zase dostaneš šanci k životu. Čekáš, a v tu nejméně vhodnou chvíli vylezeš a zaútočíš. Krutě. Opět si vybíráš svou daň, kterou ti platit nechci, ale ty se nedáš. Nahlodáváš, hromadíš, útočíš, boříš, pálíš… Jsi nepřekonatelnou překážkou, která nemá konce. Jsi zrádnější než živly. Přijdeš nečekaná, nezvaná a zničíš všechno co bylo do té doby vybudováno a ničíš dále, i když už není co. Jsi vychytralá, dokážeš se v pravý okamžik chytit příležitosti. Jsi záludná, nedáváš najevo své úmysly. Víš přesně, kdy zaútočit, aby to nechalo ty největší šrámy na duši i v životě. Držíš se jako klíště, ale ty se jen tak lehce nepustíš. Boj s tebou není snadný. Máš spoustu skrytých zbraní a všechno okolo ti nahrává. Jsi nebezpečný soupeř, který se nevzdává, který nechce znát slovo „prohra“. To pro tebe není. Ty znáš jen „vítězství“, a podle toho se také řídíš. Nevím, co s tebou. Jsi něco, čeho se lehce nezbavím, a vím, že síly mé samotné už na tebe nestačí. Ale zase nemám odvahu požádat o pomoc. Byla by to ukázka mé slabosti, kterou ti nesmím dát najevo. Měla bys z toho jen radost. Tento boj si musím vybojovat sama, i když to bude znamenat boj s větrnými mlýny. Ale kdo ví… Jednou se možná vítr obrátí. Může to být zítra, za rok, za pět let nebo také nikdy. A já vím, že mi to neulehčíš, budeš se prát o své místo na světě zuby nehty. Nevzdáš to jen tak. Taková nejsi. Vím to. Ale jednomu věř: Budu bojovat,… Nenechám tě vyhrát!

uz nechci!!!

/0 Komentáře/v /přidal

ahoj holky, svou bulimii jsem zacala asi v 8. tride.kamaradky, stihle kamaradky si me zacali dobyrat kvuli mim spickum, ktere nebyly nijak moc velke..ze zacatku jsem to neresila ale postupem casu jsem zacala koketovat s dietami atd..jednou mi ruply nervy a prejedla jsem se ..asi vam nemusim vypravet co nasledovalo a co se v tu chvili honilo hlavou..ano..muzu si jist jak chci a nepriberu… a tak jsem si rekla ze to zkusim az zhubnu tak toho necham..a jak sami vyte je to blbost, ja to nevedela..a tak postupem casu hubnu cca 8 kg za 3 mesice..lide si toho vsimli ale nikomu to nepripadalo nijak zvlastni..jednou jsem se sverila mame, ktera si mysli ze jsem uz prestala..ale ne, ja to nezvladla.nekdy zvracim i 8x dene ..nekdy jen 3x..ale mene asi ne.ted studuji 1. rocnik SŠ..a muj problem stale trva..nekdy mam deprese, nekdy si myslim ze je konec… kdyz rano vstanu..1.vec na kterou mylim je co budu dnes jist.. kazdy den vim co jsem cely den jedla a take vim co jsem vyzvracela..je to hrozne a moje jediny prani je se toho zbavit..pokud nekdo mate nejakou radu tak mi ji napiste ..ja uz nevim jak dal..dekuji a drzim vam vsem uprime palce..D.

Newííím co stíím =((

/0 Komentáře/v /přidal

Ahojíky vsem!!!!Začnu asi tím že je mi 15 chodím na školu kde je převaha holek takže si asi každej dovede představit jak si připadam Já jsem sice hubená ale az moc chci ztloustnout!A když kolem tebe za den projde takovejch 30-40 holek krasnych dokonalych a maj kluky a ty jen tak kejvnes hlavou je to strasny delam pro to vsechno trham si oboci mam AKNE kupuji si pripravky proste strasny 🙁 Nic nepomaha!!!!Chci ztloustnout pripadam si jak anorekticka bez zvraceni 🙁 A chci bejt hezka :o( Jsem dlouha jak žirafa božeee ja asi nikdy nikoho mit nebudu :(((((((( ……………………………………………..Coooo???:……………………………..Coooooo????………………………??????????…………….Cooooo??Mám dělat?????? Posím poradte ja uz newím!!!Budu stastna

Je to bulimie nebo ne..?

/0 Komentáře/v /přidal

Takze nejdriv bich se mela predstavit-Jmenuji se Sandra a je mi 16.Bydlum v Makedonii(to je blisko Chorvatska a jugoslavii).Proto bich vas i pozdaovala abyste moje psani ne odsuzovali. Zacalo to ve zakladny skole presne v sedme tride(01.09.2003),kdys jsem videla nadherneho kluka.Od te doby jsem jenom po nem snila.Protoze hraje fudbal s mym bratrancem kazdodenne jsem se na ne sla koukat,pohopitelne jen kvuly nemu.Ale on si me ale vubec nevsimal.Tehdy jsem byla moc tlusta-na vysku 168 jsem mela 75kg.Proto jsem se dala do hubnuty.Kvuly nemu a pro me abych se citila ve sve kuzi.kamosi mi davaly takove prezdivky ze me az z toho bylo spatne.Treba:svine,prase,kombajnera atd. No jenomze u nas v makedonii se chodi jenom do osme tridi a ne do 9 jako u vas.a kdys skoncis osmicku tak se slavi polumatura(blbost).tehdy jsem sla s kamardkou a ona byla tak hubena ze ji vsehno bylo.A ja..?ja jsem byla tlusta ze jsem se nemohla vejyt do niceho.To mne tak zniceylo,a rekla jsem tomu dost.Zacala jsem hubnout od 02.06.2004 a do 01.09.2004 jsem zhubla asi tak 15 kg.Tehdy byly prazniniy a ja jsem byla v Praze na dovolenou.tehdy se mi nechtela vubec jist.porad jsem cvicila atd. no a ted uz je to rok a pul co s moji vahou du porad dole porad nahore.dokonce jsem mela i 64kh.a ted v leto jsem mela 49kg.No a stym klukem jsem nic nemela protoze jsem na neho asi ten jeden rok zapomnela(kdys jsem sla na gimnazium).ale co ted,kdys se se mnou uci ve stejne tride.Oslavyla jsem silvestr snim,kamosema a kamoskama. ani nevite jak jsem byla stasna kdys byl tu se mnou a povidaly jse si….a to …nez prisla ma nejlepsy kamoska do meho druzstva.No tak ona se jmenuje Elena a byla miss elite 2005.Ona je visoka,hubena,prsata…..no,a co ja tlusta(na vysku 171 mam 54kg)a zadne prsa.Prave i kvuly tomu si on ze mne strilel ale ja jsem tov brala jako legracy. on je take moc hubeny a je na hubenejsy holky.Tak jsem to kvuly nemu zacvala drzet dietu asi tak pred tydnem.Jedla jsem pouze jablka,pila caje ovocny(bez cukru),a nebo jse m nejedla vubec nic.Ale az vcera nez jsem si vzala chleva se salamem a syrem a zapila to trosku s cajem mne se udelalo tak nevolno ze jsem tak rychle letela na wc abych to vyzvracela.Neni to ta bulimiie…? take se mi to stalo druhej vecer na silvestr kdys n muj vusneny a milovany kamarad sel do moji kamaradku mne se tak udelalo spatne ze jsem se sla vyzvracet na wc.a malem jsem ho poblyla na kosylu….to bylo des….!!! Ja fakt nemam chut na jidlo a porad premislim na tym jaky bysme byly par(oba hubeny). furt premylim jestly ma radsi ni nebo mne.a verte mi to me moc nici. byla bich vdecna gdybyste mi odepslaly na muj pribeh. Predem vdecna-Sandra_bonjovi

přítel to ani netuší….

/0 Komentáře/v /přidal

ahojky… musim říct, že příspěvek Janie mě děsně moc povzbudil a potěšil. uplně mi vyrazil úsměv na tváři, když jsem to četla. Sama s tou mrchou bulimii bojuju skoro dva roky, více či méně úspěšně. Začalo to vlastně tak, že mi bejvalej přítel /nepřítel/ říkal jak sem tlustá, což ani nebyla pravda, když si to tak uvědomuju. no ale stalo se. Asi před měsícem sem si našla novýho přítele, vlastně prvního, co mě fakt má rád takovou, jaká sem a dává mi to patřičně najevo. poprvé za ty dva roky sem FAKT šťastná. od tý doby, co sem s nim, se bulimie ani nějak neobjevila, vlastně dvakrát… ale to je celkem úspěch. vim, že nejsem zdaleka zdravá, ale po jeho boku mam najednou pocit, že bych se z toho mohla dostat..ikdyž on to o mně ani netuší a toho se moc bojim? Všichni mi teď řikaj, jak mi to teď sluší a jak jenom zářim… je to děsně osvobozující pocit. no tak bych navrhovala jeden lék: pořádně se zamilovat, ne nadarmo se říká, že láska hory přenáší. Vim ale moc dobře, jak je boj s touhle nemocí těžkej… uvidíme, jak budu mluvit za pár měsíců. Přeju vám hrozně moc úsilí do novýho roku a abysme to všechny zvládly… a my to zvládnem. Budu moc ráda, když mi napíšete… ono i to vyslechnutí hrozně moc pomůže:-) nevzdávejte to lucik_20@centrum.cz

Kousek mého života…

/0 Komentáře/v /přidal

Čauky holky, chtěla bych Vám napsat kousek mého života. Je mi skoro 17 roků. Nemám kluka a nenávidím totálně svůj život, protože nemá moc cenu.(teď už začínám mít pozitivnější myšleni, jsem zvědavá, na jak dlouho…) Tak, začnu do začátku. Byla jsem malá, jedla furt a bylo mi to jedno, měla jsem hodně ráda jídlo:-) ACH JO, TO BYLY ČASY… Já rostla i má postava… Začala jsem chodit do 8. třídy a držet diety. Nejdříve jsem přestala chodit na obědy, ale to už bylo v sedmičce.Jedla jsem pak jenom večeře nebo někdy i svačiny doma. Začala jsem hubnout. Pak přišel konec 8.třídy a já byla celkem dost hubená, všichni říkali, že vypadám jako nějaká anorektička. Naši na začátku června odjeli na dovolenou, my se ségrou jsme nejely, bylo moc učení. Po celou dobu (14 dní jsem jedla jenom rýži). sice nám naši nechali peníze na jídlo ( na obědy- jsem měli jako předplacené ve škole)a peníze na večeře.Pak se naši vrátili a zase to bylo celkem v pohodě. Pak přišel srpen a já jela na policejní tábor. TAhle příležitost mně změnila do konce mého života. Jeli jsem autobusem a já přemýšlela, jak to bývá u anorektiček. Když ti furt někdo říká, jak seš hubená, tak chceš být hubenější ještě více. A tak se stalo, já přestala úplně jíst. Povzbuzovalo mě to, jak mi eříkají, jak jsem hubená atd. Pamatuju si, že mi děsně padaly vlasy, byla mi zima ve 34oC vedru a tak. Tedˇje to celkem v poho, akorát večer nemůžu dost často usnout, protože mívám křeče, jak kdy…Mám celkem hodně suchou pokožku, furt s musím krémovat. Na táboře to byla pěkná makačka… Denně jsem běhali a já tam děsně moc zhubla, divím se, teď s odstupem času se, že jsem to zvládla… Přijela jsem z tábora a začala jíst, příbírala jsem a pak jsem začala opět držet diety a troch zvracet, jak kdy… A tak ubýhal čas, chvíli jsem jedla hodně a zvracela, pak jsem třeba jedla tak dost a nezvracela, zase někdy držela hladovky a tak. Pak mi bylo 15 a já mohla mít brigádu. štěstí mi přálo a já den předvízem se zeptala jedné učitelky ze základky, jestli neví, kde mám sehnat brigádu. A ona řekla, že jeden učitel potřebuje někoho na koupaliště a byla brigáda:-) Nastal osudný den 1. července 2004, řekla jsem si, že musím zhubnout. do toho prvního jsem nejedla, protože jsem taky věděla, že všichni ze školy ví, že zvracím a tak. Něco kolem 14 dnů jsem opět vůbec nejedla a zhubla, všichni mě zase ,,POCHVALOVALI, JAK JSEM HUBENÁ,, a tak. pak mi dali ultimatum, že když nesním ě porci malého obědu, tak mě vyrazí, já brečela a nejedla(byla jsem zvyklá jíst malý hrníček – asi jako preso jogurtu s musli). Pak mi už dával peníze, že teda končím a já dosebe navsoukala brambor a brečela a brečela, musela jsem i maso a bylo mi špatně, křeče- ale nezvr. jsem. Byla to hrůza Měla jsem všude samé skrýše, kam shcováváat jídlo. Hubla jsem dál.. pak jsem začala jíst trochu víc, ale vůbec jsem nepříbírala, ale hubla.. Blížil se konec léta a přítelkyně od mého šéfa mě objednala do nemocnice. Tam jsem dělala děsný scéna, mamka nevěděla, že mám jít do nemocnice, ale museli si mě tam nechat. první den jsem nebyla schopná pozřít lžičku jogurtu. Pak mi dali výživu a ještě nějaké vaky…TAm jsem přibírala a měla děsný depky. Za měsíc jsem děsně přibrala a jenom brečela a říkala si: proč existuju, jaký je můj smysl života a tak… Říkala jsem si práškama to prý nebolí… Pak jsem přišla na střední a bylanejhubenější holka ze třídy…Všichni to aspoň říkali, no nevím.. Pak jsem přestoupila do třídy mojí ségry. TAm jsem potkala jednu holku, měla celkem normální postavu(asi 167cm a 56-57 kg, možná víc) Tak jsme se zkamarádili a začaly hubnout. Zase jem začala zvracet,někdy i 7x denně, bylo to hrozné. Pak na to mamka několikrát přišla a já jen slibovala, ale nešlo to… MARNÁ SLOVA… Pak se opět provalilo až v červnu a to mamka šla za doktorkou a tam já měla prý ultimatum, že přiberu, jinakpůjdu do léčebny. Já tedy přibrala a pak měla jseště větší depky a zvracela. Vydržela jsem to bez zvracení21 dní a a pak se to zkomolilo. TAky jsem už sem psala, jakého mám fotra..Šetří na všem . Příjde domů, zkontroluje kolik jsme snědli cukru , chleba , vypíná nám elektřínu v pokoji, že se musí šetřit. Úplně na všem, co si dokážete představit šetří. Mamak se s ním pak chce rozvést, ale až nám bude 17, za rok, nebo až prý dostudujeme. Jo, mamka mi říká, že když nepřestanu, tak mě vyhodí z baráku , jakmile mi bude 18… Dneska jsem jí psala mail, a zkusím tu talířkovou metodu a to čištění zubů, budu jíst 5x denně, ale málo, snad to zvládnu, tak mi držte pěsti:-) byla bych ráda, kdyby se mi k tomu někdo vyjádříl, díky Vaše Kiksa:-) Jsem opravdu moc ráda, že jste:-)