Archives

Ve čtvrtém ročníku na gymnáziu jsem díky svým problémům měla obrovské výkyvy nálad a deprese,což začalo vadit mé nejlepší kamarádce.Po nějaké době jsem se jí svěřila s tím,že mou náladu ovlivnuje především to, jestli držím dietu nebo jestli se přejídám.Od té doby jsme se příliš odcizily.Od té doby taky nemám přátele,nechodím ven,stydím se,je mi hanba za to jak vypadám.Moje nejvyšší váha, které jsem kdy dosáhla, byla asi 62 kg.V současné době mám 60 kg.Asi před půl rokem se mi díky 2 měsícům, kdy jsem si hlídala jídlo a díky pohybu, podařilo po delší době dostat na váhu 54 kg.Byla jsem v sedmém nebi,matka a sestry mě obdivovaly.Jenže opět se ta druhá osoba ve mně začla přejídat a hned jsem zase přibrala.Sebevědomí nemám pochopitelně žádné.Vyhýbám se jakékoli možnosti k seznámení, i když bych si velmi přála partnera.Tak to již pokračuje několikátý rok.Optimismus a víra ve zhubnutí se střídá s nekontrolovatelným přejídáním a velmi špatnou náladou.CHCI TO ZMENIT.Napište, Rosy.Crucifiction@seznam.cz.CHCI Z TOHO KRUHU VEN, CHCI ŽÍT!!!Ne se jen uzavírat sama v sobě…vždyt mi tolik věcí uniká mezi prsty…Rosy.

Je to pořád stejné a mě to ubíjí. Je mi 17 let a hubnu od 11 let. Ted mám bohůžel nadváhu, mám atypickou mentální bulímii. Atypickou? Už nezvracím jen se přežírám, potom pár dní piju jen vodu nebo se po záchvatu pořežu. Tento rok jsem byla v léčebně v Motole. Tam to bylo fajn, byla jsem tam skrytá před světem, ale přijela jsem domů a všechno se to vrátilo, mám silné deprese, beru navykový antidepresiva Neurol. Je mi pořád ze sebe blbě. Je to pro mě nechutný, být obalená v tom hnusu. Všude jen tuk. Je to odporný, kouknu na sebe do zrcadla a chce se mi brečet. Moje váha hrozně kolísá. Během měsíce zhubnu tak 10kg a pak během 14 dní to je nahoře. Pořád do kola. Když mám zrovna ty kila dole je mi fajn a cítím se jak v sedmém nebi. Ale pak! Pořád se nezměnilo mé myšlení, stále prahnu po vychrtlém těle. Všichni okolo mě si myslí, že už je to pryč ale není. Stále obdivuju lidi co dokážou nejíst. Vím, že to je špatný ale chci taková být, bohůžel. Chci aby si na mě lidi ukazovali, že jsem až moc hubená. Nevím jak z toho ven. Je to pořád do kola. Chvíli se cítím fajn a jsem spokojená sama se sebou a pak se to všechno otočí a už zase hubnu. Ve 12 nebo 13 jsem nejedla vůbec, cvičila několik hodin deně, každé omdlení jsem brala jako uspěch, přímo jsem se v tom vyžívala, konečně jsem si připadala úplně čistá. Nic ve mě nebylo, žádný odporný jídlo. Uplná dokonalá čistota. Vůle cvičit, dělalo mi dobře když mě to při cvičení bolelo, trestala jsem se za každý prožraný den v mém životě. Když mi byli vidět některé kosti byla jsem tak šťastná. A teď, mé myšlení je natolik zcestné, že bych to chtěla všechno vrátit a být zase o hladu, cvičit jak o život a být ve všem dokonalá.

Přávě sedím nad hrnkem horké čokolády s jednou porcí smetany,10 hodin večer.Čtu si různé příspěvky,koukám na hrozivá ilustrační fota a hlavně DIVÍM se!!.Neměla bych ale čemu!!.Sama nejsem žádný tlouštík.Je mi 14.chodím do osmé třídy a na tyto stránky jsem se dostala,tak říkajíc jen tak,byla jsem zvědavá.Při své výšce 165 cm vážím (puhých)45kg.Ale proč? Já to tak nechci.Sama se bráním pomyšlení,že by mě pomatení doktoři zavřeli do ústavu.Mají důvod ale mě nechápají!!Zase se dívím.Já bych tam asi nepatřila.Čtu si různé přispěvky.Některé šokující a… zase se děsím.Téměř každý den sním tabulku čokolády,ale né tak ledajakou?Pořádně kalorickou mléčnou s oříšky od značky Milky.Piju Coca-colu a dalo by se říci MILUJU ji tak moc,jsem na ni téměř závislá,až 8l týdně,moc?? Pro mě ne.Nebyla jsem nikdy v léčebně co zde ale čtu mi stačí,doufám že se tam ani nedostanu.Milujuu sladké pak ale téměř hodiny nejím,proč?? To sama nejím.Dozvěděla jsem se že některé anorektičky sni jen jeden rohlík denně.Já jich na posezení sním klidně i 3,proč jsem tedy tolik hubená??Zase se divím.Chtěla bych tolik stloustnout,snažím se nejde to.Měj te se hezky,snad se sem ještě nekdy podívám =)

Moj problem sa zacal uz ked som mala 4 roky.Mala som sice normalnu postavu,trosku oblejsiu ale v pohode.Lenze vsetky deti v skolke boli stihle,priam vychrtle,ja som vzdy rada papala,nemala vysoke sebavedomie,tak si ma vybrali za terc sikany.Na zakladnej to nebolo o nic lepsie,8 rokov kazdodenneho teroru-psychickeho i fyzickeho.Nemala som priatelov,moja zo skolky najlepsia kamaratka sa na mna vykaslala a o mna sa niekto zaujimal len ked ma chcel sikanovat alebo vyuzit.Ked som o tom povedala so slzami v ociach-stale som plakala,kazdy den-mojej matke,tak to je moj problem.Moja matka je alkoholicka,je strasny nervak,stale krici,nikdy neviete,aku bude mat naladu.Pred inymi ludmi je ako med ale ked sa zavru dvere,je to peklo.Otec zomrel ked som mala 4 roky,moji starki z jeho strany zomreli este pred mojim narodenim a dedo z matkynej strany ked som mala 6 rokov.Mam len babku,ta jedina bola ku mne dobra a dala mi aspon trochu lasky a pozornosti z ineho dovodu,ako toho,ze ma chce sikanovat alebo po mne vrieskat.Kym ine deti chodili von s priatelmi,ja som sedela doma a citala rozpravky.Moj svet fantazie.Zaujem chlapcov o mna?Nikdy by o mna nezakopol ani ten najvacsi uboziak.Prezyvky sumo,tulo,kromanonec,ratrak(take velke snezne vozidlo) a ine mi zneli v usiach kazdy den.A ked som si chcela dat doma horalku,matka mi povedala-dobre,ale urob 10 brusakov.Vsetci do mna hustili len to,aka som tucna.Matka ma mimochodom psychicky tyrala a tyra kazdy den-je chora.Takze som jedla viac ako ostatni,ale nie ovela,na to by sme ani nemali peniaze,problem bol v tom,ze som nemala pohyb.A tak som to v 13tich dotiahla na uctihodnych 83kg.To bolo na konci osmej triedy.Matka,kedze videla aka som tazko obezna ma prihlasila na vodne polo a vtedy sa to zacalo.Ked som videla tie nadherne tela,ked som uz nedokazala viac uniest kazdodenny teror zo vsetkych stran,neznasala sama seba(mimochodom,kazdy den som myslela na samovrazdu),proste jedneho dna som skusila vracat.Mala som opuchnutu celu tvar,tiekli mi slzy a velmi mi to ani neslo.Lenze,clovek si zvykne aj na sibenicu.Mimochodom,vyse 2 roky som trpela chronickou bolestou hlavy,brala som tabletky kazdy den,no nepomahali,od bolesti som sa nedokazala ani posadit,len lezat,spat,aj to pomohlo k mojej obezite.Tak sa zacala moja bulimicka faza.Vsetko co som zjedla som aj vyvratila.Po prazdninach som do deviatky prisla o vyse 10 kil lahsia a nikto si uz netrufol ma sikanovat,ale bola som vyvrhel,mala som len jednu kamaratku.Plavala som 2 roky a zhodila na uzasnych 58 kil.Potom som ale bola taka unavena,ze som prestala plavat.Tak sa u mna striedli a dodnes striedaju obdobia bulimickych zachvatov ale aj anorexie.Vtedy nic nejem,len pijem-kava,caj,sojove mlieko.Mam 17 rokov,175 cm a dnes rano 52kil,ale mala som bulimicky zachvat takze zajtra rano mozno 53 kil.Presla som si viacerymi fazami ppp.Asi rok v druhom rocniku,to som fungovala tak,ze som rano vypila kavu,potom som jedla az doma-zelenina,ovocie,popcorn a potom nic-vaha mi vtedy stala.Prekonala som tazke obdobie ked som vyse roka myslela len na to,ze sa zabijem.Mala som aj vybrany termin ale stalo sa vtedy par veci,takze som to neurobila.Mam skvelych priatelov,ale v poslednej dobe sa od nich sama izolujem.Niekedy som stasna,niekedy v tazkej depresii.Na povrchu som sa ale uz dokazala hrat na slecnu v pohode.Uz nechodim cela v ciernom,obliekam sa farebne.Mala som kopu priatelov-chlapcov myslim,velmi som sa sklamala.Jediny,ktory stal za to a ktoreho stale lubim ma nechal.Spravala som sa strasne,koli ppp,takze sa so mnou rozisiel-on to o mne mimochodom vedel,ale urcite nevedel,ze sa tak spravam prave koli ppp.A to si ani vela ludi neuvedomuje.Az s odstupom casu zistite,ze vas to drzi v moci a ovplyvnuje to vase spravanie kazdy den v kazdej situacii.Inak by ste sa spravali a hovorili,keby ste boli bez ppp.Mam dlhorocne skusenosti s ppp a co som sa naucila,co mi to dalo,vzalo?Mam skvelu postavu,ktora mi je ale nanic,kedze ja sa vidim stale tucna.Mam kopu priatelov i skusenosti,lenze sama ich casto od seba odhanam,vyhladavam samotu,odpovedam jednym slovom.Striedaju sa mi nalady-niekedy som stasna a vesela,niekedy v tazkej depresii.Mam par jaziev-bolito normalne zranenia,nesposobila som si ich naschval ale kedze moje telo nema ziviny,snazi sa len prezit,nezahojilo ich a ostali mi jazvy.Takmer stale mi je zima.Mam trochu horsiu plet,ale len par uhrikov,takmer skvela,len si ju musim stale natierat aj cele telo,aby som nemala suchu kozu.Menstruaciu som mala za tie roky dokopy asi 7krat,naposledy zaciatkom tohhto roku ked som sa snazila koli priatelovi jest normalne-nevydrzala som.Mam jazvu na pravej ruke,na klbe ukazovaku,to od vracania,tlacim si pri tom na podnebie.Viem uz kto som.Potrebujem lasku,ako kazda ziva bytost ale aj ked ju mam,nie som celkom naucena ju prijimat a davat,neviem odhadnut mieru. To hlavne,co som po tych rokoch zistila je to-a to je velmi dolezite-ze ppp nevznikaju koli postave,koli jedlu a tuzbe byt stihli.Ppp su len vonkajsim prejavu dusevneho stavu.Ked nas nieco trapi,musime to vyriesit.Niekto sa brani a povie to,ked ho niekto urazil.Niekto si zlost vybije v sporte.Niketo krici,niekto place.Bohuzial,niekto sa reze,a ked nedokaze ovladat svoj zivot a hlavne svoje stastie,tak ovlada aspon jedlo.Lenze pravdou je,ze jedlo potom ovlada cloveka.Zavislost od alkoholu,drog,ppp a ine su len vonkajsim prejavom nasho riesenia,respektive neriesenia nasich problemov.Tak isto ako schizofrenia,sebaposkodzovanie,ale aj vrazdy.Nase spravanie priamo vypoveda o nasom dusevnom stave.Preto nikoho prosim nesikanujte,nekricte nan,nevylievajte si nan svoju zlost,nebudte k nikomu zly,kazdeho vypocujte,obimte a prejavte mu aspon trochu citu.Inak mozete sposobit velke nestastie,ktoreho dosledky si raz mozno odnesiete sami,ked nejaky clovek,ktory bol dlhe roky nestasny ublizi vam alebo vam blizkej osobe.V podstate za to nemoze…

co to znamena smutek, deprese, co to znamena nevidet smysl zivota.. co je smyslem toho vaseho zivota? uz zase sedite u pocitace a procitate pribehy na ppp infu, zabijite cas, zajimate se o to jak to prozivaji ostatni holky, nejenom jak to prozivate vy..a stejne si nakonec pridete ubohy.. mozna trochu sebelitosti, nekdy naopak krutosti, -jak jsme to zase zpackaly.. treba ja.. ne ze jsem se prejedla, ne to ze jsem mela tu odvahu (a neni to odvaha) se jit vyzvracet. neni to uz vubec o tomhle, kdyz uz vim ze to pujde ven, jeste si dam klidne o nejakou tycinku (proste jidlo) vic a vzapeti se hrbim nad zachodem. a pripadam si jako zapomenuta necista, vim ze je to blby delat ze nebudu mit uz zdravy hezky vlasy, ze stejne trochu z toho priberu na vaze.. a prece to udelam.. tentokrat uz NAPOSLEDY.. moje problemy s bulimii zacaly na zacatku druhyho skolniho pololeti, zacaly se mi zhorsovat znamky, snazim se za kazdou cenu hubnout.. ne uplne za kazdou cenu.. ale ty ceny uz pomalu ztraceji hodnotu.. nekdy nahore, jindy zas dole. a tak nekolikrat behem dne..nejen kvuli zvraceni, ale i kvuli i tak normalnim depresim ktery me potkavaly driv.. ovsem ted je to mnohem horsi.. co je na tom vsem nejsmutnejsi.. zhubla jsem za 5 mesicu… (BOZE, TO UZ JE TO TOLIK???) za 5 mesicu bulimie jsem zhubla jenom asi jedno kilo.. jedno pitomy kilo.. uz nechci zvracet.. musim se ale v tom pripade vzdat svych lasek prejidani.. uz ani sousto navic, prejedeni=zvraceni a ja uz nechci .. proste ne, nechci.. je to tak ponizujici a zaroven unik od toho vseho.. citim se lip, ulevi se mi. jenomze to je ..hmm… myslim si ze je to pocit ktery se da postradat, koneckoncu i presto nekdy brecim a tim se cloveku ulevi taky, ani nemusi zvracet jidlo.. po kterym mozna ze jeste vic pribere.. ale kdyz se prejim.. tak nedokazu uz nic nedelat, i kdybych vedela ze nepriberu nenecham si to v zaludku.. moje prokleti, moje vysvobozeni.. kdyz byste nekdo hodne chapaly anebo hodne nechapaly moje pocity, muzete mi napsat do komentaru, rada si s vama promluvim…