Archives

Zaujal me dopis Evicky..aspon myslim, ze to byla ona…proc hubnout…pro koho hubnout? Nechapu, ze si kazdy mysli, ze PPP je o touze libit se muzum. Ja jsem nikdy nemela problemy s navazovanim kontaktu, ani s muzi ani s nikym jinym. Libila jsem se jim, nadbihali mi..ale hubnout jsem zacala stejne. Jasne, davno se mi to vymklo z ruky a ne tak davno jsem to vice mene prekonala, ale porad se mi nelibi tluste zeny. Tedy, ne tluste, ale normalni, jako ja. Hrozne se mi libi vychrtle modelky, lidi vyhubli po nemoci…krehotinke bledule. Vubec nerozumim tomu, ze se nekomu muze libit normalni postava a nebo par kilo navic….asi kdybych byla muz, musela bych si vzit jedine divku s PPP, protoze si nedovedu prestavit, ze bych se dotkla neceho pro me tak nechutneho jako „masa“. To je tedy muj duvod proc hubnout – protoze chci vypadat jako krehule. Tuhle mi jedne znamy rekl, ze jsem strasne krasna a mam nadhernou zenskou postavu – nemohl me urazit vic 🙁 od te doby jsem uz nikdy nebyla plavat, ackoli je to muj velice oblibeny sport. Kdyz jsem (pred 5ti lety) mela anorexii, tak jsem rada chodila ven a nejdela jsem. Ted uz jim, i sladke a vsechno…ale kdykoli neco polykam tak vim, ze se vzdaluju svemu snu byt nemocna a vychrtla. Alespon tedy kdyz uz nemuzu byt takhle krasna, tak se snazim trestat tim, ze si nekupuji hezke obleceni, nelicim se, prestala jsem s konicky..proc taky, kdyz mam telo plne masa??? Muj nejvetsi sen je vratit se znovu do anorexie a umrit na ni (hlady). Ale vubec nechapu, jak jsem kdysi dokazala nejist! Je na to nejaky trik? Kdy to cloveku v hlave preskoci a on prestane mit rad jidlo? Clovek si ma zivot uzit..i s jidlem a neomezovat se…tak se neomezuju, cokolada uz neni tabu…ale zase je omezena moje radost ze sebe…v anorexii jsem mela tolik konicku, ted nesmim nic delat a s nikym se stykat, jako trest za postavu plnou masa.

Ani nevím kdy to začalo bylo to asi někdy v deváté třídě nykdy jsem nebyla hubená vlastně vždy jsem měla nějaká ta kyla navíc. Při výšce 168 cm sem měla asi 70 kg ano je to hodně ale clastně jsem to nikdy nijak neřešila byla jsem docela spokojená. Ale nakonec se má kila stala posměchem některých mích spolužáků kteří mě začali jak se říká šikanovat a já byla docela smutná a řekla jsem si že s tím něco udělám a tak sem začala jubnout nejdříve se omezovat v jídle a pak jsem asi týden přestala jíst úplně. Ale nakonec jsem to vzdala. A tak sem se nakonec dostala až na nejakých 75 kg. Byla zima a já s mojí rodinou sme jeli na hory bylo to super užívali jsme si ale mojí nevýhodou byly teplé večeře kteé jsem ani doma neměla a tak když jsem si po horách stoupla na váhu ukazovala neuvěřitelnách 78 kg. V té době jedna moje kamárda zhubla a tak jsem si v tu chvíli kdy ručička ukazovala tu hroznou váhu řekla a dost musím s tím přestat. A tak jsem se do toho dala. Začala jsem každý den cvičit radikálně jsem omezila svoji stravu a s každým odstraněným kilem jsem se cítila lépe a lépe. Ale jamile jsmem si stoupla na váhu a zjistila že se ručička posunula špatným směrem tak sem propadala do naprosté úzkosti. Pamatuji si jak jsem jednoho dne šla do sklepa a najednou z ničeho nic jsem si sedla na zem a začala brečet protože jsem moc tlustá. Bylo léto a my jsme se s rodinou rozhodli že pojedeme na zámek. Dojeli jsme tam a vše bylo super ale najednou jak jsem procházeli tak se mi udělalo zle naši mi dali napít ale já i přes to omdlela když mě probrali řekla jsem že je vše v pořádku ale sotva jsem přešla do druhé omdlela jsem znovu a bylo to docela dlouhé asi 2 min. Naši o mě meli samozřejmě veliký strach ale já jsem po příjezdu domů prostě musela jít cvičit, protože kdybych nešla tak vše přiberu spátky a to jsem nemohla dopustit. Postupem času si mého zhubnutí začalo všímat i okolí a já se cítila čím dál lépe. nakonec jsem se dostala až na 62 kg ano asi každá z vás řekne že je to hrozná váha že vy máte 45 a připadáte si tlusté ale věřte že já sem se poprvé cítila opravdu bobře ale bylo to tehdy. Tehdy jsem před sebou měla tu odporně tlustou holku která měla těch 78 kg. Zašli jsme proto a mámou do obchudů a já si nakoupila ůplně nový šatník a tehda jsem už přestala hubnout teď toho tak trochu lituji že jsem nešla ještě dál. Čas plynul no a já si žila s těmi 62 kg jednou jedinkrát jsem měla 61 ale to se mi už nepodařilo pohybovala jsem se vždy mezi 62 – 65 kg. Nasadila jsem takovou tu chvilkovou dietu a váhu jsem si držela a byla jsem v pohodě ale postupem času jsem si začala uvědomovat že nejsem taková jaká jsem chtěla být že nejsem tak pěkná jak jsem chtěla být že mám až příliš mnoho tuku na sobě. Ani nevím proč jsem se rozhodla asi před 2 měsíci dál hubnout ale je to tím že nesnáším svě tělo sem si odporná nedorážu se svléknout ani do plavek tak přece nemohu žít. Ale šlo to docela dobře byla jsem na tom úplně dobře a hubnutí mě šlo skvěle a já se opět dostala na váhu 62 ale musím uznat že v těch 2 měsících jsem si udělala párkrát pauzu. Ale dnes se to stalo normálně sem se nasnídala a pak sem si dala oběd a po obědě bylo vše v poho váha dobrá ale když jsem se vážila před tím než si dám nebo nedám večeři tak jsem zjistila že jsem 0,5 kg přibrala bylo to hrozné začala jsem padat do takové té úzkosti a z ničeho nic jsem snědla gumové bombóny zmrzlinu a nakonec jogurt a brambůrky ale co teď. Mám to vyzvracet váha je už o celé kylo větší. Tehdy když jsem se snažila hbnout jsem zkusila jen jednou zvracet ale prostě na to nejsem nešlo mi to a tak jsem toho pro jednou a naposled nechala. Ale teď jsme v jiné situaci celé ty dny odříkání jsou v háji prostě jsem totálně zklamala nedokázala jsem udržet vůli. A co teď? Nakonec mi nezbývalo nic jiného než jít na ten záchod avyzvracetto. Když jsem pak šla do koupelny uvědomovala jsem si rpoč to vlastně dělám abych měla o 1-2 kg míň? Modelka ze mě nebude tak proč ale to je asi otázka pro každou z nás proč podstupujeme něco takového ano chtěla bch normálně jíst neohlížet se nad tím kolik kalorií a tuku to má ale proč větčina z nás do toho kolotoče spadne? Nikdo neví co bude se mnou ani s vámi ale velice by mě to zajímalo asi budu dál držet hladovky abych měla tu ,,vytouženou´´ postavu. Ale co bude vytoužená? Když si počtete v pár příbězích zjistíte že jste chtěli jen trochu zhubnout na tu ,,vytouženou´´ váhu ale pak ta vytoužená klesala na míň a míň. Vím že na tom nejsem nejhůž je tu spusta holek co jsou na pokraji smrti a tak vlastně nevím kam chci jít. Řekla jsem si že zhubnu na 62 ale jak vidím tak mi to nestačí a pokračuju na 60 ale co jsou to dva kg? Nic na těle to není poznat ale pro mě je to moc tak na 55? a Budu mít tu pěknou postavu při 55? A co když ne tak půjdu ne 50 a tam doufejme zkončím . . .

Ahoj vsichni. Ackoliv netrpim zadnou ppp, navstevuji tyhle stranky velmi casto-spojuje me s vami nezdolna touha po dokonalosti, na kterou doplacim psychickou nerovnovahou… S postavou jsem nikdy nevalcila, ale je to skoro jedina vec na sobe, se kterou jsem jakz takz spokojena. Vzdycky jsem byla „chytra holcicka“, se kterou se rodice mohli jen chlubit, ale me to nikdy nestacilo… Ted uz jsem dospela, ale kazdy neuspech me rozhodi jako petilete decko, nedokazu prekousnout, kdyz se mi neco nepovede, kdyz neco nejde hned, z drive celkem otevrene holky se stava nedutklivy morous. Neustale mudruji nad mou nemoznou povahou, nemoznym chovanim, jsem ustrasena, roztekana, nechce se mi do niceho poustet, protoze uz predem maluji certy na zed-tohle ti zase nepujde, zase budes posledni, proc bys to delala, vsichni se ti vysmeji. A za vsechny sve cerne myslenky se jeste vice nesnasim. Neustale si davam nejake cile-co uz nikdy neudelam, nereknu, co naopak udelam, nejradsi bych vedela a umela vsechno na svete, aby me nikdo nemohl na nicem nachytat… Mam taky svou predstavu o dokonalosti, ktera se jen nevrazila do hubnuti. Ale jinak je to asi stejne jako u vas-proste snaha mit nad sebou uplnou kontrolu, az se z cloveka stane stroj, ktery jen plni nesmyslne prikazy vymyslene jeho chorobnym mozkem… Nemame ppp, ale poruchu mysleni, vnimani sebe sama. Znate to taky? Jeste kdesi v dalce ve mne zni ten hlasek, ktery objektivne rika, ze jsem na tom lepe nez ostatni-jsem na vejce, cely zivot pred sebou, mam kamarady, fungujici rodinu, leccos umim, na spoustu veci jsem talentovana-a pak ten druhy mnohem silnejsi rve „jestli nebudes lepsi, nikam to v zivote nedotahnes, nikdo te nebude chtit, zapadnes v davu, skoncis sama, takovou nemoznou holku nemuze mit nikdo rad“. Vim, ze bych potrebovala mit rada sama sebe, ale ja to proste neumim. Lita nas v tom spoustu, snad jednou vsichni najdeme tu silu a dokazeme s tim neco udelat.

Ahoj, pravidelně si čtu vaše přiběhy a většínou jsou mi blízky ,jako asi všem tady?Sedím čtu si přiběhy,vedle mě je hromadka časopisu s dietami a ja si dodavam odvahy abych napsala ten svůj. Je mi 16 let chodim na školu kde je VELKA většina kluku, průmyslovka. Takže aniž by se vam někdo tam musel libit, chcete přece vypadat dobře. Ze začatku to bylo docela psycho,nikoho jsem neznala a o čem si holka ma ?hodit řeč ? s kluka ?. Časem sme se poznali a už jsem byla v poho, ale stále jsem nerada stala u tabule. To asi každy říkate, ale když mate vyvinutější zadek tak už to je o něco horší !!! Takže u tabule jsem byla vždy nervozní ! Ted se vratím do mládí. Když jsem byla mala ,lezla jsem po stromech,blbla na ulici a nahaněla se s ostatníma, takže o pohyb bylo postarano. Pak sme se přestěhovali a mamka mě přihlasila na gymnastiku, ta mě bavila, ale když mi bylo kolem 12let začala puberta,kluci atd. Co hlavně mi vadilo, že mi pořad nerostli prsa! 13-14 a pořad nic,kluci měli blbi naražky a to mě moc boleloL a ja hloupa si myslela že to ma něco společnyho s gymnastikou( měla jsem pravdu jen asi z 5%, kdybych dělala gymnastiku na vyšši urovni tak to možna) a tak jsem s tim švihla! Mamka se ale nedala a dala mě na další sport, ten mě už tak nebavil a na to abych se vratila ke gymnastice jsem byla už moc stara. A pohybu ubývalo a ubývalo a kil přibývalo a přibývalo ?.Přišla střední a moje každodenní činosti bylo přijit domu,najist se a koukat na tv a pak pc.Jasny že sem to nenechala jen tak! Když sem se sama sobě začala hnusit tak jsem šla do posilky nebo zahrat tenis,ale to jen narazově. A ted co mě trapí !Přežíram se, nehorazně ,nechutně !!!!! Celý den třeba nemusím jist ,ale večer tak okolo 19 něco cvakne a nikdo mě nevytahne z kuchyně!Je to strašny! Občas si řeknu ,že začnu zdravě jist nebo držet nějakou dietu ,ale to jako by mělo na mě opačny učinek.Začnu se bat ,že už se nikdy nanajim a běžím do obchodu a koupím si na co mam chut.Doma vařej výborně a pořadny porce českyho jidla! Pořad si říkam ,a od zítřka začnu,příští rano vstanu a nenasnídam se a pak ve škole sním 2bagety a ještě to zapiju pepsi.STRAŠY !!! tak si řeknu ,tak zítra a pořad pořad to oddaluju. Možna je to slabou vůli nebo nevim. Někdy ani nemam hlad jsem uplně sytá ale v tý hlavě mi někdo říka, jdi vem si ,doraž se ještě něčím ! A tak je to furt.Když vyžíram tu ledničku, rodiče jen řeknou nežer budeš tlusta nebo stejda řekne, nežer budeš mit zadek jako babička( babička je dost při těle)a další naražky.Ale ja to neslyším a přihodim si ještě jednu lžící jakoby na truc ! když jdu spat,myslim na jidlo.Je to hrozny.Tak rada bych si dala malou porci nebo jedla aspon mít a ne jako rozežrany prase! Přala bych si aby mi někdo zalepil pusu! Jestli je někdo na tom podobně nebo mě aspon chape ,napište,poraďte budu rada a jestli ste to dočetli dokonce ,taky moc děkuju J MĚJ TE SE PĚKNĚ A UŽIJTE SI PRAZDNIN A SLUNIČKA 😉