Archives

Tak jsem tu zas… o cem mam vlastne psat? je to porad dokola… jednou se mi to dari byt ta ktera je obletovana protoze je hubena, pozdeji zase tak ktera je tlusta jako prase a radsi je doba aby ji nikdo nemohl videt.. proste uz nevim jak dal.. ted mam pres 80 a to jsem jeste nikdy nemela… rodina me nevidela 2 mesice a za tu dubu sem pribrala nejmene16kg… vsichni se me doma lekli a postupne se me ptali jesli nejsem tehotna.. docela absurdni co? Je to hrozny… uz nechci… ale jidlo je neco jako droga ..jednou stim zacnes a proste nedokazes prestat… rikam si ne, bez od toho nejsez to ale potom se neco ve me zlomi a ja jdu a nalozim si kotel ani nevim proc… ty jojo docela mi pomohlo sem neco napsat… tak preju hodne stesticka at sme silny a zvladneme to.. papusky adelka

Ahoj, píše sem už po 2. a moje problémy se od té doby zhoršily. Je mi 14, meřím 158 a vážím skoro 39kg. Před rokem sem si ve škole často odhlašovala obědy, nejedla svačiny, často jsem cvičila (i pozdě v noci),chodila běhat do lesa.atd…Hlad jsem skoro vůbec neměla a jedla jsem minimálně. Nevím proč jsem to dělala, já sem to snad ani dělat nechtěla!Vůbec sem si neuvědomovala co vlastně dělám.Uvědomila jsem si to až ted. Uvědomila jsem si, že jsem před rokem trpěla asi anorexií! Teď na podzim se mi ale z anorexie stalo záchvatovité přejídání :(… přejídám se každý den, čím dál víc. Dříve jsem si říkala např.že od zítřka se budu víc hýbat, míň jíst atd… Ale čím víc si jídlo zakazuju, tím víc se pak přejídám. Ted už si jídlo nezakazuju. Chci se toho zbavit, nechci se už dál přejídat a trápit kvůli mé postavě. KAždý den si říkám že kamarádky jsou skoro stejně vyské jako já ale váží o 10kg víc a taky mají krásnou postavu! Tak proč já řeším sebe! Proč si myslím že jsem tlustá když určitě nejsem?!?!Proč mám každý den deprese, brečím, uzavírám se do sebe?!?! Říkám si DOST! tohle musí skončit! Já se chci bavit život mám ještě před sebou, vím že musím přibrat protože se ze mě musí stát žena(ještě jsem nedostala menstruaci, doktorka říká, že je to kvůli mé váze)… takže já vím, že tloustnou budu ale nemužu to snést, když pár gramů přibyde na váze!… chci zajít ke školní psycholožce, protože já už nevydržím jíst každý den na večeři třeba 8 rohlíků. Ted jen sbírám odvahu abych tam zašla. Poslední 2 dny se snažím tělu dávat to co ¨chce. Když chce jídlo, tak jím…. myslím si, že se přejídám protože moue tělo už chce menstruovat, ale já k tomu nemám váhu, tak mě tělo nutí myslet na jídlo tak často… ale možná se přejídám kvůli tomu že jsem se před rokem v jídle omezovala…. Snažím se najít něco co by mě bavilo,abych se odreagovala, chystám se s kamarádkou na horolez.stěny, a chci tančit street dance, potřebuju prostě jít mezi lidi… Jsem z toho už zmatená a unavená z toho věčného přejídání, chci s tím skoncovat dřív než bude pozdě… Jestli míte podobný problém, napište komentář prosím. Potřebuju o tom s někým mluvit a poradit se, co mám dělat. Díky, že ste si to přečetly 🙂 Mějte se ahoj

Ahojky! Pomalu to bude už rok:(Jednoho dnë mi jeden kluk řekl,že jsem tlustá.Vím,že většina holek by to hodila za hlavu,ale já nad tím začala přemýšlet.Opravdu jsem tak tlustá???Přišla jsem domů a na váze jsem měla 60 kg na výšku 170cm!Je to úplná hranice!O velkých prázdninách jsem různýma dietama zhubla na 53kg,což jsem byla ráda,ale jak nastal školní rok,začala jsem se přecpávat!Za odpoledne jsem byla schopna sníst dva rohliky,perník,jogurt,čokoládu a ještě oplatky:( jak já se za to přejídání stydím.V poslední době jsem přešla na zvracení.Teď mám pořád 60kg,ale leze to nahoru!Nwm co dělat!Šla bych se zase vyzvracet,ale vím,že nemůžu.Ničím se tím!Tak jsem přemýšlela,jestli bych se nepředávkovala nějakýma práškama a umřela!K čemu tu vlastně jsem!Vykašlal se na mě můj kluk,jsem furt unavená,otec mi dává peněz kolik chci,ale pije a to mě štve.Matka vlastně taky furt v práci!a ségra mi drásá nervy!Newím co dělat!!Mám depky!Jsem špek!!!Chci umřít!

Celé to začalo už v mých 17 letech před 7 lety, kdy jsem zhubla z 60kg na 45kg při výšce 162 cm.Při 45kg jsem si ale řekla dost, i když jsem si moc hubená nepřipadala, spíše naopak, okolí to vidělo jinak. Pořád jsem slýchala, že bych měla trochu přibrat atd.Přibrala jsem díky svému klukovi asi 3kg a váhu kolem 48kg jsem si držela přibližně 3 roky.Pak jsem se začala střídavě strašně přežírat a následně hladovět, pořád dokola.A váha mi lítala mezi 50-58kg.Před 2 lety se dokonce vyšplhala na 61 kg.Pak jsem ale začala méně jíst a hooodně sportovat a váha najednou ukazovala 55kg, jupí, byla jsem nesmírně šťastná.Následně ale přišlo něco nečekaného-otěhotněla jsem, na jednu stranu jsem byla šťastná, ale na druhou si říkala-všechno je teď v háji,zase budu přibírat:-( Potom jsem si ale řekla,že miminko je pro mě důležitější než postava a začala si těhotenství užívat přejídáním.Za těch 9 měsíců mi přibylo něco přes 30kg!!!Hrůza.Naštěstí 15 zůstalo v porodnici.A protože nekojím(nešlo nám to), tak jsem hned nasadila dietu a už mám dole skoro 10kg.Ale je to tím, že jím opravdu strašně málo a hodně sportuji.Nevím, co bude dál, jestli zhubnu na ideální váhu a tu si udržím, nebo se za nějakou dobu začnu opět přejídat(to nejspíš), nebo mě touha po hubnutí ovládne natolik, že nebudu vědět, kdy přestat. Vím jen, že už nechci spadnout do toho kolotoče hladovění a přejídání a následných depresí. Možná mi budete radit, abych jedla normálně, zdravě, 5 porcí jídla denně+pohyb.To já ale prostě nedokážu.Buď jím malinko nebo žeru.Jak moc bych chtěla být normální jako kdysi než jsem začala s hubnutím.Kdybych mohla vrátit čas, nikdy s hubnutím nezačínám:-(

Ahoj holky.Nedávno jsem sem psala jak chci šíleně zhubnout.Ale ted na to úplně házím tvz.bobek.Umřela mi kámoška a proč???!!!Protože toužila po krásné postavě,ale zvrtlo se to a ona…Nebudu se k tomu dále vyjadřovat.Ještě před týdnem jsem taky hodně blbla,skoro nic nejedla,pořád cvičila a celkově jsem byla na všechny protivná.Můj kuk se se mnou rozešel,protože už nevydržel ty moje věčný kecy jestli nejsem tlustá a že musím zhubnout.V úterý jsem každodenně dělala sklapovačky a najednou z ničeho nic jsem si uědomila-Opravdu mi stojí za to abych se takhle týrala?Žijeme jen jednou tak se zabývat takovýma nesmyslama jako je nějaký hubnutí?!Máme si přece život užívat.Díky hubnutí se může stát že ztratíte blízké jako já a nebo i lásku… Chcete zhubnout?Hažte na to bobek jako já.Už tři dny si nevšímám tuku a mého břicha a víte co mi říkají ostatní?Že jsem ase sluníčko,dokonce mohu jet i na tábor,babička se ke mně chová normal a včera mě balil i jeden super boy.A to vše jen díky tomu že jsem přestaladržet diety a hubnout.Dříve se na mě nikdo ani nepodíval,kluci na mě dlabali,ven jsem nemohla ještě ani na bazén mě rodiče nepustili.Ale jestli opravdu toužíte být krásné a fit,necpětě se!Ale nesmíte zase hladovět.Stačí se vzdát chipsů a čokoládu si dát jen jednou denně. Až si tohle dočtete,v duchu si položte otázku.opravdu vám stojí hubnutí za to,abyste po celý život byli vychrtlé?Chcete opravdu takhle trápit vaše blízké a nejvíce vaše rodiče?Chcete snad dopadnout jako moje kamarádka? Více vám už sdělit nechci,zkusila jsem vás přemluvit,ale na další už nemám síly…