Archives

Toto jsem napsala, když jsem měla depku, asi nemusím říkat, jak mi bylo… V tomto malém výtvoru je zobrazen boj s anorexií. Převážnš metafora. Je tu, jak vidím ppp já… Chtěla bys. Chtěla bys, viď??? Stojíš na břehu pod úpatím hory, bosá, nahá. Bosým chodidlem třeš si levý nárt. Chtěla bys ?! Tak plavej ! Plav ? Tady máš vysílačku, kdyby si se chtěla vrátit, ale ty nebudeš chtít, vím to. Chceš! Je to tvá touha. Tajný sen, tak plav?neohlížej se z5. Tak plav !!! Voda omílá tvé nahé tělo. Zimou se třeseš. Zuby drkotají. Do tváře šlehá ti vítr. Vysmívá se ti, ale ty plaveš dál?odhodlání, touha a ten cíl?ty to chceš dokázat Voda omílá tvé nahé tělo. Duše na tě sahají, stahují dolů, tak plav, přidej. Proudy tě zanáší. Voda omílá tvé nahé tělo. Ve vodě místy led. Holíma rukama ho rozbíjíš, teče krev, všechno bolí. Duše tě vytahují, už i andělé?ty ale plaveš dál. Však budeš toho litovat. Stojíš na druhém břehu. Líbí se ti tu, ale věci, lidi?vše na povrchu krásné, pod povrchem jed. Jdeš dál krajinou, od břehu se vzdaluješ?Tu stromy, bez listí. Zjišťuješ, že si udělal chybu..za tebou brána, nemůžeš z5. Volala si z plných plic, do propasti spadla jsi. Proto tvoje tělo teď hnije?Nemohla si z5. Zavřela si oči?tam, kde dříve tvoje maso, teď červi.

Nevím jestli mám ppp nebo ne…vlastně proto sem asi píšu. Osobně si myslím, že je všechno naprosto v pořádku, ale přátelé mi pořád říkají, jak strašně málo jim a že sem anorektička. Asi rok sem měla problémy se sebeubližováním…s tím se mi podařilo přestat asi někdy v únoru. Od té doby sem se hodně začínala zajímat o to, jak vypadám…prostě mi přišlo, že být hubená a možná i trochu hezká znamená být oblíbená, mít hodně přátel a hlavně být šťastná. Místo depresí sem začala myslet na to co jim a kolik toho sním. Začala sem míň jíst…snad ani ne proto, že bych přímo chtěla, prostě mi bylo vždycky po jídle špatně, tak sem moc nejedla. Začala sem hubnout, což pro mě bylo něco úžasnýho, chvílema sem si začala připadat dobře a tak trochu spokojená sama se sebou. A od tý doby to tak šlo pořád. Ted s výškou 174cm vážim 65kg, což by mělo být akorát, ale připadám si pořád hrozně tlustá. Jíst buď vyloženě zapomínám, prostě si po dvou dnech uvědomim že sem nic nesnědla…a nebo zase naopak na jídlo myslim pořád a snim toho hrozně moc a pak je mi špatně a mám výčitky svědomí. Vlastně s prázdnym žaludkem si připadám strašně fajn, že to tak má bejt…a vždycky když se najim, tak se mi chce zvracet. Sníst tři jídla denně je pro mě skoro nemožný. Stačí mi houska nebo tak něco. Četla sem tady ten správnej jídelníček a udělalo se mi špatně už jenom z toho…přijde mi, že tolik jídla bych do sebe nedostala ani dřív. Pořád si říkám, že ještě zhubnu těch pět kilo a potom prostě přestanu. Ale mám strach, že to potom nepůjde…a taky si nedokážu představit, že bych měla přestat hubnout, připadá mi to tak správný. Hrozně moc se mi líbí, když mám třeba už trochu vidět žebra nebo jiný kosti. Každý ráno se vážim…někdy i večer a přes den. A vždycky když mám kilo dole, zvedne mi to náladu. Jenže pak když jdu někam s lidma na jídlo a vim, že to prostě nesnim a že na mě budou zase vyčítavě koukat a říkat to je ta a ta, co vůbec nejí…a budeš tady sedět tak dlouho dokud to nesníš všechno…pak je mi fakt mizerně a nejradši bych se stulila někam do koutečku a vůbec nevylezla. Nechci zase spadnout do něčeho jako bylo sebeubližování…vlastně ted mi tohle připadá možná ještě horší. Napište prosím co si o tom myslíte…potřebuju nějaký nezávislý názor Děkuju Sára 🙂

Dlouho jsem sem nepsala, vlastně ani nevím, jak začít nebo jako tradičně o čem psát. Snad jsem se dlouho neozvala, že myslela jsem, vše je v pořádku. A teĎ poslední dobou si uvědomuju, že vlastně nevím vůbec nic. JAk zdánlivě se mi zdálo vše beproblémové, najednou je tak složité. Je mi tak strašně úzko. Tak strašně smutno. Jakoby mě to tam uvnitř mělo roztrhat na kusy, a já ani nevím proč. Z každého sousta se mi zase zvedá žaludek a z každé představy kila navíc se mi chce brečet. Snaha tvářit se navenek spokojeně, ta najednou mizí, protože už je to beznadějné. MEzi stovkami lidí naprosto sama, milovaná a přeci sama, nevyslyšená. Někdy slova nemohou říct to, co duše skrývá, jen oči jsou jejím zrcadlem, jenže do těch se nikdo nedívá. Snad jen slzy jsou zrádci, kvůli nimž je člověk zatracován. Konejšený a přesto bez pochopení. Nikdo byť jedinou slzu nechápe, protože je chápána jako slabost. Srdce mi krvácí a ústa by chtěla tolik křičet, ale dochází slova. Na tu úzkost tam uvnitř snad ani slova neexistují, jen zaťaté pěsti bušící do zdi a v noci svírající cípy polštáře. Ta strašná úzkost deroucí se myslí, zaslepenou nespokojeností s tím, co člověk má. Touha být dokonalá, toť jediná cesta, jednoduchá ale příliš trnitá pro spanilou princeznu, která jde životem sotva mladá. Ale kolik životů má člověk aby si uvědomil jeho cenu? Snad jen jeden? Hloupý je ten, kterýž jediné šance si neváží,však není to zbabělost, jen slabost. Slabost pro něco pro co jediné ztrácí, když myslí že získává mnohem víc, a přitom je z něj pomalu nic a nikdo. Ze jména kdysi konkrétního se stává plachá bytost všem cizí a z krásného člověka mizející stín. Ústa se chvějí strachem co přijde další den a z očí mizí lesk. To není skutečný život, to je jen náhrada, jíž žijí ti, kteří chtěli být lepšími než jsou. Pro radost druhým být přesně dle představ, než se v nich člověk utopí. A když už nelze dýchat, naskočí ta strašná úzkost, jakoby všechno mělo skončit, a přitom… to je teprve začátek… protože všechno půjde zase znova. Možná tohle všechno nikdo nepochopí, možná jsou tohle jen slova. Ale já vím, co v nich je.

som takmer bezviznamna osobka na tomto svete no napriek tomu vam porospravam moj pribeh a vi sa uz sami rozhodnite ktora cesta je prevas TA SPRAVA uz ako malej sa mi kazdy posmieval aka som skareda neskor ked uz som sa stala „zenou“ a telo torosku zaoblelo pribudla aj narazka „tlsta“ no ked sa pohliadnem dozadu to vobec nebolo az take zle….. doma som mala.. a mam problemi….uz od utleho detstva som priam nezniesla pohlad na seba …. ublizujem si ako sa len da….a v kutiku srdca by som chela zit stasne a uz to vsetko zastavit nedozit sa zajtrajska no to asi nieje len tak jednoduche …. pred dvoma rokmi v lete som zacala mesiac odmietat potravu schodla som mozno 13 kil no v septembri prisla skola stres a prezieranie a pribralal som na kraskych 75kg uz som mala dost narazok typu a „pozriete ako Edita pribrala“ alebo “ vsetky Edity su tlste “ „aj by sme ta niekam zobrali keby si schudla “ no a samozrejme bratove a otcove narazky ale „mroz “ „Prasa-svina “ „sumo “ a hlavne som sa necitila byt SAMA SEBOU To „prave orechove “ zacalo 1 januara 2005 ako novorocne precavzatie 2 mesiace som nic nejedla az na dzusiky a zuvacky cajiky nemineralizovanej vody nekor so zacala obmedzovat uplne dzusiky a zuvacky iba 1 za den …..akosi som sa 1 marca ocitla v nemocnici na tyzdenom vyseni ci som si nieco hladovkou neposkodila .. ked ma pri primani vazli som mala presne 50 kil upozornili ma ze by som uz nemama schudnut ale udrzovat vahu a doporucili mi delenu stravu ze po nej nepriberem ….. prepustali ma s diagnozou anorecia multiplex po pravde som sa potesila lebo vzdy som jju priam tuzila mat divne ? hm ? no pravda. do maja som schudla na 41 kil úri vyske 162 tak som putovalal na kramare na diabeticke odelenie ..preplakala som tam kazdy dezdy den a od toho casu sa kazdy den az doteras utapam v niekedy az nezvladatelnych depresiach …. boli sme tam 3 dievcata s touto diagnozou jedna sa uzatvarala a ked som sa jej snazila prihovorit iba na mna skrikla ( ani sa jej necudujem ) dalsia Sonicka na nu casto myslim zavreli a tahali na samotku bezcite ako zviera …..no a do koncaa pobitu mi moc chybala na konci ked ma prepustili iba preto aby som si mohla uzatvorit znamky a prejist do dlasieho rocnika ma pustili …bol to najkrajsi pocit aky som zazila “ byt vonku „no zaroven velky strach ze sa tam vratim a priberiem tuzaila som byt nnormalnou ale zaroven som sa bala ze vsetko bude ako predtym v lete som schudla potom este na 39…. no ale vtedy sa ukazalo ze precalen niesom az taka skareda napadnikou som mala na prsty oboch ruk a ja som bola uprimne stasna… velky zvrat vsak prisiel prichodom rodiny s kanady ….nasi im vraveli v telefone ze mam anorexiu …a ja som im chela dokazat ze som uplne normalna …..a tak som zacala papat ku zacitaku to nebolo lahke ale akosi som sa od vtedy zacala prezierat ……. prosila som o POMOC a vravela ze to uz s jedlom nezvladam a ze budem taka ako predtym no nikdo to 43 kilovemu dievcatu nechel uverit…… v septembri som uz malal 50 kil a vaha sla iba hore a hore a ja sa prezieralal a prezierala az som teras skoncila na skoro 80 kazdy den si vravim ze to zvladnem a ze vsetko bude ako bolo .. od septembra do maja som bola zavreta doma a bala som sa vist na ulicu a kazdy den som si vravela od dnes nejem no a zrazu sa iba pozriem do kalendara a je to skoro rok co to zacalo a iba so slzami v ociach sedim pred kalendarom …… anorexia mi priniesla vela stastie kamaratou hm a ten nekonzumny zivot a depresie aj istym sposobom zuslachtili moju dusu videla som ine zivotne hodnoty nez je jedlo a bezny zivot no len som v akomsi zacarovanom kruhi ANO ZACAROVANY KRUH …..ked som chuda bojim sa ze priberiem a ked priberiem bojim sa ze uz neschudnem …… zo dna na den sa trapim jeina zachranan su kamaratky ktorim zo srdca dakujem….. drzte mi palce ja to uz musim zvladnut CHCEM babuli brzte sa ci mate problem zacat jest alebo prestat ….my budemem ras take stasne ze kam sa nan nas hrabu hippisaci 😉 no tak tomu verte ;D s laskou editka budem naozaj rada keby ste sa mi ozvali edit663@zoznam.sk icq 290 903 532