Archives

AHOJ UŽ OD MALIČKA JSEM STŘÍDALA VÁHU.V 17 LETECH JSEM MĚŘILA 163CM A VÁŽILA 55 KG.MNĚLA JSEM KLUKA DO KTERÉHO JSEM BYLA VELICE ZAMILOVANÁ.JEDNOHO DNE MI ZAČAL JEHO KEMARÁD ŘÍKAT ŽE MÁM VELKÝ ZADEK A PO ČASE SE PŘIPOJILA I MÁ LÁSKA TAK MNĚ TO ŠTVALO ŽE JSEM POSTUPEM ČASU NEMNĚLA NA NIC CHUT A BYLO MI TRAPNĚ JÍST PŘED NĚMA ZA TVA TÝDNY JSEM ZHODILA 12 KG.VÁŽILA JSEM 43KG.VŠECHNY VĚCI JSEM MNĚLA VELKÉ ALE BYLA JSEM CHUDÁ!POMALU MI ZAČALI PADAT VLASY,LÁMALI SE MI NEHTY A BYLA JSEM HODNĚ UNAVENÁ.MÁ KAMARÁDKA NA ŠKOLE SI TOHO VŠIMLA A ŘEKLA TO MISTROVÉ A TA SI MNĚ ZAVOLALA A CHTĚLA ČÍSLO DOMU PO DLOUHÉ DISKUZI JSEM JI HO DALA.TA ZAVOLALA MÉ MAMCE A ŘEKLA JÍ ŽE VUBEC NEJÍM!!VEČER JSEM SEDĚLA S MÍM KLUKEM PŘED BARÁKEM A ŠLA MAMKA S PRÁCE A NESLA PLNÉ NÁKUPNÍ TAŠKY JÍDLA TO CO JSEM MÍVALA RÁDA.SAMOZŘÉJMNĚ ŽE JSEM NECHTĚLA JÍST ALE SEDĚLI U MNĚ KAŽDÝ.JAK JSEM POMALU ZAČALA JÍST TAK SI ŘEKLI ŽE UŽ JÍM ALE JÁ NAOPAK ZAČALA ZVRACET TAJNĚ!!MÁ KAMARÁDKA KAMARÁDKA ŠLA TENTOKRÁT ZA MOU MAMKOU A ŘEKLA ŽE ZVRACÍM A ŽE SE S TÍM MUSÍ NĚCO DĚLAT.MAMKA MNĚ PŘIHLÁSILA K PSICHOLOGOVI A TEN NEVĚŘIL JAK JSEM MOHLA TOLIK ZHODIT?!CHODILA JSEM NA SEZENÍ S HOLKAMA CO MNĚLI ANOR. A BULIM. POŘÁD SE TO ZHORŠOVALO TAK MNĚ DALI DO OPAVY NA LÉČENÍ BYLO TO STRAŠNÉ!PO NĚKOLIKA MĚSÍCÍCH MNĚ PROPUSTILI A MNĚLA JSEM 60 KG.DOMA JSEM TO ZHODILA SPORTEM NA 55 KG A BYLA JESM RÁDA.TED MÁM 22 A MÁM DÍTĚ.PŘI TĚHOTENSTVÍ JSEM PŘIBRALA 40 KG NAVÍC TAKŽE PŘI PORODU JSEM VÁŽILA 95KG. BYLA JSEM JAK KOULE DOKTOŘI MI ŘEKLY ŽE TO BYL TEN JOJO EFEKT.TED MÁM 63 A JSEM ŠTASTNÁ JAKO BLECHA.I KDYŽ SI ŘÍKÁM JEN PÁR KILO DOLU TO MI NIC NEUDĚL ASPON KDYBYCH VÁŽILA 55 JAKO DŘÍV?POŘÁD TO MÁM V TÉ HLAVĚ A UŽ SE TOHO ASI NEZBAVÍM!!

holky nebo kluci….ženy nebo muži… ani nevim proč sem píšu…asi že si chci vylejt srdíčko?? já nechápu co se to se mnou děje…sem uplně jiná než dřív…pokaždý když jdu spát přeju si abych se už neprobudila..vim že je to špatný, že si nevážim života..a za to se na sebe zlobim.ale nemůžu si pomoct..nikdy bych neřekla že život může bejt tak těžkej a srdíčko často bolí..ale asi si za to můžu sama hlavně v poslední době už to fakt nezvládám..už ani tolik nejde o jídlo…byly časy kdy sem hubla a nedokázala pochopit jak sem mohla bejt tak tlustá…a teď sem to zas nabrala a nechápu jak sem mohla bejt tak hubená… nevim jestli to s tim souvisí..s postavou a tak..ale prostě pořád nad něčim přemejšlim..pořád pozoruju ty hubený lidi..jak to dělaj?jak jí?jak se hejbou? a jak se učej?já sem prostě uplně neschopná…jako jo školu zvládám ale ne tak jak bych chtěla..ale jak se k tomu dokopat?:-( a další…je to asi moje špatná vlastnost..snažim se s každym vycházet dobře, s každym kamarádit a každýmu pomáhat..a doma potom brečim, že si mě nikdo neváží a já přemejšlim PROČ když se tak snažim??? a navíc když pak pomůžu člověku kterej mi akorát podkopne nohy..tak se pak na sebe šíleně zlobim..ale proč to dělám,když ho znám celej život a nikdy nebyl jinej??? já se prostě nechápu…..už mě to takle nebaví…všíchni mi sice tvrděj že sem super holka,hodná..ale k čemu mi to je?když stejně nemám pořádný kamarády???to jich má víc i člověk co pomlouvá a je zákeřnej…tak k čemu to?k čemu se snažit??proč vůbec žít??????????????????????????????

Ahojky, holky! Je mi 24 let a druhym rokem trpim PPP-anorexie. Poprve jsem zhubla kvuli nestastne lasce, uz jsem mela namale, ale dostala jsem se z toho tak nejak sama, ale taky mi pomohla „nova laska“…Dneska uz zase „lasku“ nemam a pomaha mi „moje kamaradka“ Anorexie…Strasne mi pomaha, ze nejim, jim tak malo, ze je to povazovano za hladovku…vim, ze je to zivotu nebezpecne, ale zatim ne, pze nejsem na pokraji…zatim…Jenze ona to kamaradka neni, je to hnusna potvora…ktera me sezere…bojim se jist, pze bych mela deprese…Je mi fajn, pze vim, ze za par tydnu budu „krasne vyhubla“ a zase si me lide budou vsimat…Budou zase pozorovat, ze se neco se mnou deje a treba si me vsimne moje „laska“…Byla jsem ted 14 dni nemocna a nemohla jsem sportovat, tak jsem omezila jidlo na polovinu, a ted uz muzu ven, tak chodim na dlouhe rychle prochazky a jim jeste o polovinu mene, neni mi spatne, citim se dobre…ale na jak dlouho? Mam spoustu pratel, maluji obrazky, mam spoustu zajmu, ale Anorexie me drzi nad hladinou, ze nejsem v depresi z nestastne lasky…ale ona me jednou potopi…zradi me…Chjo…Ja proste neverim tomu, ze se mi to v hlave da jednou do poradku a budu jist a nebudu nic resit, jak vypadam…Mejte se hezky a bojujte. Urcite to stoji za to!!! Jen vydrzet a mit silu! Pet.

Je mi 22 a muj zivot se toci jen kolem jidla. Tak napsat tuhle vetu bylo pekelne tezky..Trvalo mi to rok si uvedomit.. No, dame tomu nejakej uvod. Merim 175 a vazim ted zhruba 54 kilo. Idealni modelkovsky miry? Jo, to mi lidi rikali uz od patnacti. A me se to libilo, libolo se mi jak mi holky zavidej moji vahu, vsichni me neustale obdivujou…V ty dobe jsem byla absolutne jsem paradoxne mohla sezrat cokoli, vahu jsem vubec neresila, byla jsem absolutne vesela a vsechno bylo v pohode. Kdy prisla zmena? V 19 – mela jsem nejaky zdravotni problemy a dostala hormony, po kterych se pribrala asi 8 kilo. jo, zadna tragedie, moje postava byla naprosto normalni. Jenomze ja zacala silet, uz mi lidi nerikali „ty jsi krasne stihla jak modelka“, zacala jsem si pripadat nedokonala…Dost blbe se to popisuje, kazdopadne preskocme detaily a kam jsem se po trech letech dostala? Na dno! Muj zivot se stal jenom myslenim na jidlo, odpocitavanim minut hodin do dalsiho jidla.. jidlo se pro me stalo pupkem sveta. rano se nasdidam a uz bych byla nejradsi kdyby byl hned obed. Po obede mam depku, pac vim, ze vecere bude az za par hodin. Ze bych si neco dala mezi tim? neexistuje, bych mohla pribrat! Muj den uz neni o pragramu, kterej by me bavil, muj den je o zabaveni se, aby mi nejak utek cas do pristiho jidla…pro me se jidlo stalo dulezitejsi nez lidi, za zivyho boha by me nikdo nedostal v „case jidla“ nekam ven s kamaradama, i kdyz je fakt mam rada. dokonce zacinam mit vanoce spojeny jen s tim, ze me doma budou nutit jist cukrovi, kapra atd (coz me pri mem sledovani hazelo pochopitelne do deprese)…. Trvalo mi dlouho nez jsem si to priznala..Vlastne to, ze tady pisu tenhle nesouvislej blabol je pro me takovy dusevni ocistec, prvni priznani si to sobe sama Chci svuj vztah k jidlu zmenit a taky ho zmenim!Zkusim to sama, a kdyz to nepujde, tak proste pujdu k nekomu, aby mi pomoh.. tohle neni ten super zivot, na kterej bych jednou chtela vzpominat. Tak mi drzte palce, treba se uz brzo bez vycitek potkame nekde na pizze:-)

Ahoj lidičky Je mi 17 let, měřím 167 cm a jak je to s váhou? Musím říct že jsem nikdy nebyla hubnená ale hodně sportuji (hraju závodně tenis),a jako malá jsem dělala atletiku, tancovala jsem country tance a hrála fotbal. Vždycky jsem měla tak 167/65 a chtěla zhubnout.Vyzkoušela jsem hrozně moc diet a přípravků na hubnutí, ale nikdy mi nic nepomohlo. Jednou jsem s mojí nejlepší kamarádkou držela dietu a zhubla jsem 8 kg za 3 týdny to jsem měla 59 kg. Jenže potom jsem to nějak nemohla vydržet a začala se přejídat.Zase jsem ztloustla na 65 kg. Pak jsem ale měla nemocné kolení chrupavky a nemohla cvičit 3 měsíce, to jsem přibrala na 70 kg a moje postava mi začala hodně vadit. Řešila jsem to nesmyslnýma hladovkama, práškama na hubnutí a projímadlem. Vydržela jsem to vždyjen 3 dny ale pak jsem přibrala i s něčím navíc, tímto stylem jsem ztloustla na 75 kg. Potom jsem vážně onemocnila a na rok jsem měla zákaz jakého koliv cvičení a skoro vůbec jsem nechodila do školy. Samozřejmě že jak jsem byla doma ten rok tak sem pořád jen ležela v posteli a mamka mi nosila dobroty a jídlo pod nos.A já jedla a jedla. K tomu jsem začala brát antikoncepci, zož byla největší chyba. Na začátku června, mi ve škole oznámili že musím dělat komisionální přeskoušení za velkou apsenci. Školu jsem se snažila dohonit jak to šlo a tak sem se neustále učila a jedla. Komisionálky jsem udělala a už byl poslední týden školy.S obavami jsem vlezla na váhu a zjistila jsem že mám NEUVĚŘITELNÝCH 86kg. Nikam jsem nechtěla chodit,nesnášela jsem nakupování oblečení a co bylo nejhorší nikdo mě nemohl poznat. Všichni mi řikali jak sem hrozně ztloustla,bylo to příšerný. Řekla jsem si že teď už budu mít na sebe čas a musím zhubnout. Doktor mi řekl že už můžu pomalu začít cvičit. Hned druhý den jsem se pustila do hubnutí. Začala jsem jíst zdravě, menší porce a hlavně jsem začala cvičit. Každý den sem běhala doma na běžeckym páse,protože jsem se styděla někam chodit nebo jsem jezdila na kole, posilovala jsem na problémové partie. Pak začaly prázniny a já začala chodit na brigádu. Začala jsem chodit do fitness centra u nás ve městě. Snažila jsem se jíst pořád dietně ale moje vůle povolila a už mi to nešlo tak jak na začátku. Hlavně jsem si na aerobiku a jinym cvičení připadala jak totální poleno. Žádná fyzička, vůbec jsem neuměla kroky, funěla jsem a potila se uplně hrozně. Taky mě hrozně vyrostly prsa a tak sem nesnášela různý poskoky. Na konci cvičení se vždy posilovalo. Byla jsem zvyklá z dřívějších let udělat v pohodě 20 kliků a 100 sedů lehů, jenže teď sem neudělala ani jeden klid a vší silou jsem udělala maximálně 2 sedy lehy. Nemohla jsem tomu uvěřit. Kde je moje fyzička na který jsem od mala pracovala. Byla jsem z toho nešťastná. Červenec uběhl hrozně rychle a já jsem se měla zvážit. Zvážila jsem se a váha ukázala 79 kg. Byla jsem hrozně ráda, že se mi povedlo něco zhubnout a hlavně že se mi zlepšila fyzička :-). Hned na začátku srpna jsem jela k babičce. Jezdim tam moc ráda ale je to tam jak ve výkrmně. Babi nám koupí co chceme, různý čokoládky, sušenky atd… Ale těšila sem se tam. Řekla jsem si že budu chodit běhat a do tamějšího fitka. Přijela jsem k babičce a všichni mně chválili že už se mi povedlo něco zhubnout. Jenže co se nestalo: dostala jsem angínu a nesměla jsem cvičit.2 Týdny jsem brala antibiotika a snažila se dělat si melounový dny (den kdy jsem jedla jen vodního melouna) a různý půsty atd… Pak jsem jela na dovolenou, kde sme měli ALL inclusive a neustále byly na stole zákusky. Snažila jsem se jim vyhýbat ale znáte to. Z dovolený jsem přijela a měla jsem 83 kg. Poslední týden v srpnu jsem se vrátila domu a zase začala chodit k nám do fitka. Září: Šlo se do školy a já vážila 79 kg,dost lidí mi řeklo že jsem zhubla, protože mě viděli před prázdninama a to jsem měla těch hrozných 86 kg. Od září do konce listopadu se mi váha pohybovala mezi 77-80 kilama. Hrála jsem tenis, cvičila aerobic a chodila na tae-bo. Konec listopadu: 79 kg. Tady to začalo. HLADOVKA Chtěla jsem do Vánoc zhubnout aby si toho všichni všimli. O všední dny jsem nejedla nic a o víkend jsem musela obědvat, ale máma ví že držim neustálí diety tak mě nechala si dělat zeleninový saláty, i když občas měla řeči že nejim nic jinýho než šopský salát. K tomu jsem každý den po škole hodinu běhala na běžícim páse,poailovala na problémový partie a večer jsem chodila cvičit (aerobic,tenis, spinning,sqosh). Po prvním týdnu jsem zhubla 6 kg (73 kg). Byla jsem ráda ale cítila jsem se strašně unavená. Druhý týden byl strašný, hrozně jsem se těšila na víkend až si budu moct dát jídlo ale upřímně jsem na zádnou zeleninu chuť neměla, nejradši bych si dala normální jídlo. Celý týden jsem se ovládala, měla jsem hrozný křeče při tréninkách ale řikala jsem si MUSIM TO VYDRŽET,pak mi taky sestřenky česala v lasy a tahala mě a ona mi řekla větu JO HOLKA PRO KRÁSU SE MUSÍ TRPĚT. Tuhle větu jsem si opakovala po každý když jsem měla křeč v nohách nebo se mi motala hlava. Po tom druhým týdnu jsem zhubla 5 kg (68 kg). Už zbývalo do Vánoc jen 14 dnů. Byla neděle a já si představila zase celý týden bez jídla, hrozně jsem se rozbrečela, proč zrovna já musim být tak tlustá, takhle se tim trápit. Další týden už jsem vůbec nemohla, byla jsem uplně vyčerpaná a malátná. Trénink jsem vždycky odchodila a už jsem ani necvičila doma. Neustále jsem spala a vůbec se neučila. O víkend jsem mamce řekla že je mi špatně aby mně nechala celý den ležet,prospala jsem celou sobotu a měla jsem hrozný výčitky že jsem necvičila, protože jsem snědla trochu uvařené brokolice. V neděli jsem pořád polehávala. Mamka mi vynadala že nic nejím a já jí samozřejmě tvrdila že jím a zdravě, vždyť viděla jak jím zeleninu, tak jsem nechápala co pořád má. Poslední týden do Vánoc: 63 kg Ve škole už jsme nic nedělali takže jsem zaplať pámbůh nemusela přemýšlet. Všichni se mi ptali jestli mi něco neni, že jsem hrozně zhubla a moc se snima nebavim. Řekla jsem že jsem unavená, že na mě asi něco leze. Celý týden jsem byla k nepoužití a to máma chtěla pomoct s cukrovím a úklidem. Tréninky stály za nic a já se těšila na 25.12. to pojedu k babičce a všichni mě uvidí jak jsem zhubla,VYDRŽIM TO. Den D 25.12.2005: 59 kg. Přijela jsem k babi a všichni na mě koukali jak na zjevení. Měla jsem na sobě hrozný oblečení, protože mě bylo všechno velký a tak sem musela mít starý věci. Měla jsem kruhy pod očima, byla jsem unavená, bušilo mi srdce, motala se mi hlava a vyjít 3 schody u babičinýho domu byly nemožnu. Každým krokem mě brali hrozný kreče do nohou. Všichni řikali že jsem hrozně hubená, ale nebyla to pravda. Byla jsem normální 167/59. Hned jsem si šla lehnout a ani jsem si nevybalila dárky. Druhý den za mnou přišla mamka a řekla že už to takhle dál nejde. Ať jdu okamžitě na snídani a že budu jíst normálně. Udělala mi 2 housky se sýrem. To se asi zbláznila, kam bych to po měsíci hladovění dala, když jsem žaludek měla malej jak vajíčko. Řekla jsem jí že klidně budu jíst (i když jsem nechtěla) ale musí to být zdravé. Máma mě seřvala že tou svou zdravou výživou to vypadá tak jak to vypadá,ať se na sebe kouknu. Snědla jsem müsli s mlíkem a ulevilo se mi. Začala jsem jíst 5x denně a zdravě. Sice to byli porce jak pro 2 letý dítě ale jedla jsem. Každý den jsem chodila na běžky a když jsem se na Silvestra vrátila domu vážila jsem 59 kg. Rok 2006 Celý rok jsem se snažila jíst zdravě a každý den hodinu cvičit. Dnes je 3.12.2006 a mám 167/50. Jsem se svou váhou spokojená a už bych nikdy nechtěla minulé Vánoce. Rodiče jsou už smířený s tím že do mě nedostanou čokoládu ani knedlíky ale hlídají mě pořád. Jsem ráda že to takhle dopadlo a přeji vám všem abyste taky byli šťastní a ZDRAVÍ. Budu ráda za každý komentář. AHOJ.