Archives

Píšu sem už po třetí. No jo už pět let se trápím s poruchou příjmu potravy. Nejdříve to byla anorexie(která trvala dva roky).A teď bulimie nebo už spíše jen chorobné přejídání.Tak strašně bych z toho chtěla ven.Přečetla jsem snad všechny knížky,co by mi mohli pomoci,ale myslím si,že potřebuji hlavně pomoc od rodiny nebo alespoň, aby mě měli trochu rádi. Mámu už ani nezajímá, že vyhrožuju sebevraždou a to vidí, že každý den pláču . No jo jsem tlustá tak přece nemůžu umřít na podvýživu. Ale to neví, že přejídání mi pomalu ničí játra (měla jsem nález v krevním odběru) a že mám začínající cukrovku (když jsem se to dozvěděla bylo to pro mě strašný od tý doby radši nechodím k lékařům .Neumím si představit,že bych měla dodržovat dietu ,když nevydržím ani den jíst normálně. A táta ? S tátou se vidím málokdy. Je hodný, ale taky nevím jestli mi pomohl. Nevím proč je máma taková. Od mála mě vždy srovnávala s kamarádkami (všechny byly lepší než-li já ). Teď mě pro změnu srovnává s jejím bratrem, který je alkoholik, byl ve vězení. Jako malá holka čekám, že mě alespoň jednou pochválí, řekne mi něco hezkého . A ne to,že lituje,že jsem se narodila. Já nechci být jako ta malá holka co se snaží na sebe upoutat pozornost. Chci být normální 19letá holka, která si dokáže užívat života, radovat se ze života. Najít si přítele (konečně nějakýho,já vím je to ostuda skoro ve 20 s nikým nikdy nechodit, ale nedokážu se s klukama normálně bavit. Asi si si říkáte,že jsem hodně divná. Možná je to tak. Moc prosím napište mi něco hezkýho nebo nějakou radu . Nechci zkončit ve 20 na hřbitově.

Ahoj.Na začátek chci říct,že netrpím ppp a doufám,že nikdy nebudu,ale chci vám napsat něco o mojí nejlepší kamarádce.Možná to není nějak zajímavé,ale i tak bych byla ráda,kdyby jste si to přečetly…!!!Takže… Moje nejlepší kamarádka byla vždycky hrozně veselá a usměvavá,byla milá a vždycky mi v těžkých chvílích pomohla.Všichni ji měli rádi,protože se ke každému chovala moc hezky.měla hezkou,vysportovanou postavu a nemusela řešit problémy,jako ostatní holky,které si zoufaly nad tím,jak jsou tlusté.Ale časem jsem si všimla,že v poslední době jí už moc nevidím jíst a nebo jí jen jabka a tak.Tak jsem se jí na to zeptala a ona mi jen řekla,že teď drží trochu dietu,aby tak 3 kg zhubla.Sice jsem jí říkala,že to proboha nemá za potřebí,ale ona trvala na svém.No tak co,vždyť to není nic nebezpečného,chtít zhubnout několik kilo-pomyslela sem si.Jenže jak běžěl čas,začala být smutnější,uzavřenější do sebe,už nebyla tak veselá a přátelská.Většinou ve škole jen smutně seděla v lavici a s nikým nemluvila.A když jsem s ní začala o něčem mluvit,nakonec to vždycky sklouzlo k jídlu a dietě. Při hodinách těláku jako jediná pilně cvičila a snažila se ze sebe vydat úplně všechno.Učitelka ji samozdřejmě chválila,ale kdyby tušila,že je za tím něco jiného…!Postupem času vypadala jako chodící mrtvola.Byla najednou zakřiknutá,styděla se před lidma a byla věčně smutná nebo naštvaná…pořád mi jen říkala,že musí zhubnout-už se nedokázala bavit o ničem jiném.V těláku jsmesi jednou všimla,že je strašně hubená.jasně,že už sem si toho všimla dříve,ale i tak…tepláky na ní pytlovitě visely a guma na pase tepláků jí odstávala na jen na pánevních kostech.Pořád jsem se jí snažila pomos,ale nešlo to.Říkala jsem,ať přestane,že je strašně moc hubená,ale ona se jen chytla za svoje propadlé břicho a tahala se za neexistující špeky.A přitom mi říkala,že prostě ještě něco zhubne a pak že zkkončí.Ale já věděla,že to nejde,jen tak zkončit…a možná to věděla i ona sama…!Pokračovalo to ještě nějakou dobu,až když jednou v tělocviku asi už po 7. omdlela,odvezli jí ze školy do nemocnice a tam potvrdili,že trpí mentální anorexiií.Když jsem jí byla poprvé navštívit,lekla jsem se jí.Byla ještě hubenější,než kdysi a to asi proto,že to normálně skrývala oblečením,ale tady měla jen nemocniční košilku a vypadala strašně nemocně a nezdravě.Seděla na posteli a dívala se na mě svýma velkýma a smutnýma očima…svírala mi ruku a byla nezkutečně studená.Kůži měla bílou,skoro promodralou a všude jí prosvátaly žíly.Prosila mě,ať ji od tamtuď pomůžu odejít,že se jí tu snaží vykrmit a že už strašně ztloustla…!Nakonec to dopadlo tak,že když ji pustili z nemocnice,bylo všem jasné,co by se dělo,kdyby ji nechali na svobodě.A tak nastoupila do psychiatrické léčebny,myslím,že na 3 měsíce.A tak tam je.myslím a doufám,že až jí pustí,bude vyléčená a bude zase tak veselá a hodná,jako dříve.Budu jí pomáhat a podporovat… Proč jsem to tady psala?Protože chci říct jednu věc.Když jste vy-tím který hubne,připadáte si pořád stejný,tlustý a nechápete lidi,kteří vám říkají,jak jste se změnili.Ale v očích druhých,vaší rodiny,kamarádů…se jim ztrácíte před očima.Oni vidí,jak se z vás postupně stává troska,vidí,jak vám řídnou vlasy a jak na vás najednou visí oblečení,oni to vidí,ale vy ne!!!Chci říct abyste se zamysleli,jak musí být těm lidem,kteří vás mají rádi a vidí,jak si dobrovolně ubližujete.Já si to prožila sama a není to nic příjemného,když vám před očima mizí nejlepší přítelkyně…to je asi všechno,co jsem chtěla napsat.Budu ráda,kdyby jste mi napsali svůj názor na to… *Přeju ti hodně štěstí,ať se z toho v léčebně dostaneš a uzdravíš se.Budu tě mít navždycky ráda a budu stát při tobě.Dokážeš to…přeju ti to,aby jsi už byla zdravá.Mám tě moc ráda…tvoje kamarádka Denisa…(věnováno mojí kamarádce,jméno tady radši nepíšu…)

Jako malá jsem vždy ráda jedla. Každý se divil, že toho sním tolik a vůbec to na mě není vidět. No – nebylo divu, byla jsem hodně neposedné dítě, které trávilo většinu času běháním po zahradě. Zkrátka jsem byla živé díte, které se ani na chvíli nedokázalo zastavit. Problémy začaly až později, kolem 13.- 14. roku.Do čtrnácti let jsem také neskutečně vyrostla, během roku až o 11 cm. Měřila jsem tehdy kolem 165 cm a vážila přibližně 50 – 53 kilogramů. Hmotnost byla tedy v normě. Ale jelikož jsem si během školní docházky vypěstovala nezdravé stravovací návyky (nesnídala jsem, oběd ve škole jsem také moc nejedla, ale odpoledne, když jsem přišla ze školy jsem se cpala až do 9. hodin do večera)začala jsem mít určité problémy: Často mě bolel žaludek,hlava a také se mi na obličeji a na těle objevily jakési pupínky. Nejdříve jsem si myslela, že to je při mém věku běžné a tak jsem tomu nevěnovala pozornost. V té době jsem měřila 168 cm a vážila kolem 55 kg. Vše v pořádku. V patnácti letech jsem pomalu přestávala růst. Moje výška byla 170 cm, ale hmotnost se začala neuvěřitelně zvyšovat. Během pár měsíců vzrostlla z 57 na 63 a také moje bolesti mě nepřecházely. Tak jsem si řekla, že musím něco se sebou udělat. Vím,že to nebyla taková tragédie, ale přece jen jsem byla vždy štíhlá jako proutek a teď mi v tom cosi bránilo. V šestnácti letech jsem se rozhodla, že si změním jídelníček. Veškeré tučné maso (uzeniny, párky, salámy, tučné vepřové…) jsem vyměnila za ryby a kuřecí maso. Také jsem přestala jíst čokoládu a sladkosti s tukovými náplněmi. Místo nich jsem si vzala cereální tyčinku nebo sušené ovoce. V mém jídelníčku nechyběla zelenina a ovoce a tmavé pečivo. A mléčné výrobky? Jelikož je mám moc ráda a neodpustím si je několikkrát denně, nahradila jsem ty moc tučné (jogurty a tvaroh nad 3%, mléko nad 1,5% a sýry nad 25%) nízkotučnými. Naučila jsem se snídat (např. misku cereálií s jogurtem + nějaké ovoce a bylinkový čaj). Ke svačině ovoce neb zelenina, k obědu (ten jsem si začala vařit doma) jsem si dala buď těstoviny s něčím (zelenina, sýr, kuře…, nebo rýži opět s něčím nebo brambory atd. K odpolední svačině zase nějaké ovoce ak večeři nějaký salát (ovocný, zeleninový, těstovinový…) Večeři jsem měla kolem 18.hodiny a pak už jen jablko nebo nějakou zeleninz, když jsem měla chuť. Celý den jsem dodržovala pitný režim (voda s citrónem, ovocný nebo bylinkový čaj). Dále jsem začala opět sportovat. Když jsem začala studovat na střední škole, už jsem nechodila do žádného sportovního kroužku a tak jsem měla málo pohybu. Začala jsem jezdit doma na rotopedu a posilovat břicho a ruce (protože mám problematické partie v oblasti břicha rukou a obličeje). Cvičila jsem každý den hodinu a výsledek na sebe nenechal dlouho čekat. Během dvou měsíců jsem zhubla ze 63 kg na 56. Cítila jsem se mnohem lépe. Už mě nebolel žaludek a nehezké pupínky z mého obličeje a těla také vymizely! Cítila jsem se dobře nejen fyzicky, ale i psychicky. Ale jak se říká, nic netrvá věčně, u mne to zanedlouho začalo platit také. Po prázdninách jsem přišla do školy, bylo to v roce 2003, bylo mi šestnáct a půl. Každý se na mne díval, jakobych spadla z Marsu. Vyslechla jsem si od spolužaček sice jak dobré připomínky, jako že mi to teď sluší, tak i ty špatné jako že jsem vyzáblá na kost, že mám anorexii a že fetuji. Nevšímala jsem si jich, ale přemýšlela jsem jestli na tom není něco pravdy. Během léta jsem totiž ještě trochu zhubla díky pracím na zahradě ( na 53 kg), ale než jsem se vrátila do školy hmotnost se mi ustálila na 55 kg. Dál jsem nehubla a ani nepřibírala. Cvičila jsem několikkrát týdně hodinu a jedla jsem pořád stejně. Už jsem se nechtěla vrátit k mému starému jídelníčku. Během prázdnin mě také několikkrát zarazily připomínky od sousedek jako že nevypadám jako pořádná ženská, že nemám žádná prsa ani zadek, ale u mého typu postavy by to ani nešlo. Já jsem byla se svojí postavou spokojená. Moje míry byly 89 – 62 – 89. Ale každý byl zvyklý na můj kulatý

Ahoj lidičky Je mi 17 let, měřím 167 cm a jak je to s váhou? Musím říct že jsem nikdy nebyla hubnená ale hodně sportuji (hraju závodně tenis),a jako malá jsem dělala atletiku, tancovala jsem country tance a hrála fotbal. Vždycky jsem měla tak 167/65 a chtěla zhubnout.Vyzkoušela jsem hrozně moc diet a přípravků na hubnutí, ale nikdy mi nic nepomohlo. Jednou jsem s mojí nejlepší kamarádkou držela dietu a zhubla jsem 8 kg za 3 týdny to jsem měla 59 kg. Jenže potom jsem to nějak nemohla vydržet a začala se přejídat.Zase jsem ztloustla na 65 kg. Pak jsem ale měla nemocné kolení chrupavky a nemohla cvičit 3 měsíce, to jsem přibrala na 70 kg a moje postava mi začala hodně vadit. Řešila jsem to nesmyslnýma hladovkama, práškama na hubnutí a projímadlem. Vydržela jsem to vždyjen 3 dny ale pak jsem přibrala i s něčím navíc, tímto stylem jsem ztloustla na 75 kg. Potom jsem vážně onemocnila a na rok jsem měla zákaz jakého koliv cvičení a skoro vůbec jsem nechodila do školy. Samozřejmě že jak jsem byla doma ten rok tak sem pořád jen ležela v posteli a mamka mi nosila dobroty a jídlo pod nos.A já jedla a jedla. K tomu jsem začala brát antikoncepci, zož byla největší chyba. Na začátku června, mi ve škole oznámili že musím dělat komisionální přeskoušení za velkou apsenci. Školu jsem se snažila dohonit jak to šlo a tak sem se neustále učila a jedla. Komisionálky jsem udělala a už byl poslední týden školy.S obavami jsem vlezla na váhu a zjistila jsem že mám NEUVĚŘITELNÝCH 86kg. Nikam jsem nechtěla chodit,nesnášela jsem nakupování oblečení a co bylo nejhorší nikdo mě nemohl poznat. Všichni mi řikali jak sem hrozně ztloustla,bylo to příšerný. Řekla jsem si že teď už budu mít na sebe čas a musím zhubnout. Doktor mi řekl že už můžu pomalu začít cvičit. Hned druhý den jsem se pustila do hubnutí. Začala jsem jíst zdravě, menší porce a hlavně jsem začala cvičit. Každý den sem běhala doma na běžeckym páse,protože jsem se styděla někam chodit nebo jsem jezdila na kole, posilovala jsem na problémové partie. Pak začaly prázniny a já začala chodit na brigádu. Začala jsem chodit do fitness centra u nás ve městě. Snažila jsem se jíst pořád dietně ale moje vůle povolila a už mi to nešlo tak jak na začátku. Hlavně jsem si na aerobiku a jinym cvičení připadala jak totální poleno. Žádná fyzička, vůbec jsem neuměla kroky, funěla jsem a potila se uplně hrozně. Taky mě hrozně vyrostly prsa a tak sem nesnášela různý poskoky. Na konci cvičení se vždy posilovalo. Byla jsem zvyklá z dřívějších let udělat v pohodě 20 kliků a 100 sedů lehů, jenže teď sem neudělala ani jeden klid a vší silou jsem udělala maximálně 2 sedy lehy. Nemohla jsem tomu uvěřit. Kde je moje fyzička na který jsem od mala pracovala. Byla jsem z toho nešťastná. Červenec uběhl hrozně rychle a já jsem se měla zvážit. Zvážila jsem se a váha ukázala 79 kg. Byla jsem hrozně ráda, že se mi povedlo něco zhubnout a hlavně že se mi zlepšila fyzička :-). Hned na začátku srpna jsem jela k babičce. Jezdim tam moc ráda ale je to tam jak ve výkrmně. Babi nám koupí co chceme, různý čokoládky, sušenky atd… Ale těšila sem se tam. Řekla jsem si že budu chodit běhat a do tamějšího fitka. Přijela jsem k babičce a všichni mně chválili že už se mi povedlo něco zhubnout. Jenže co se nestalo: dostala jsem angínu a nesměla jsem cvičit.2 Týdny jsem brala antibiotika a snažila se dělat si melounový dny (den kdy jsem jedla jen vodního melouna) a různý půsty atd… Pak jsem jela na dovolenou, kde sme měli ALL inclusive a neustále byly na stole zákusky. Snažila jsem se jim vyhýbat ale znáte to. Z dovolený jsem přijela a měla jsem 83 kg. Poslední týden v srpnu jsem se vrátila domu a zase začala chodit k nám do fitka. Září: Šlo se do školy a já vážila 79 kg,dost lidí mi řeklo že jsem zhubla, protože mě viděli před prázdninama a to jsem měla těch hrozných 86 kg. Od září do konce listopadu se mi váha pohybovala mezi 77-80 kilama. Hrála jsem tenis, cvičila aerobic a chodila na tae-bo. Konec listopadu: 79 kg. Tady to začalo. HLADOVKA Chtěla jsem do Vánoc zhubnout aby si toho všichni všimli. O všední dny jsem nejedla nic a o víkend jsem musela obědvat, ale máma ví že držim neustálí diety tak mě nechala si dělat zeleninový saláty, i když občas měla řeči že nejim nic jinýho než šopský salát. K tomu jsem každý den po škole hodinu běhala na běžícim páse,poailovala na problémový partie a večer jsem chodila cvičit (aerobic,tenis, spinning,sqosh). Po prvním týdnu jsem zhubla 6 kg (73 kg). Byla jsem ráda ale cítila jsem se strašně unavená. Druhý týden byl strašný, hrozně jsem se těšila na víkend až si budu moct dát jídlo ale upřímně jsem na zádnou zeleninu chuť neměla, nejradši bych si dala normální jídlo. Celý týden jsem se ovládala, měla jsem hrozný křeče při tréninkách ale řikala jsem si MUSIM TO VYDRŽET,pak mi taky sestřenky česala v lasy a tahala mě a ona mi řekla větu JO HOLKA PRO KRÁSU SE MUSÍ TRPĚT. Tuhle větu jsem si opakovala po každý když jsem měla křeč v nohách nebo se mi motala hlava. Po tom druhým týdnu jsem zhubla 5 kg (68 kg). Už zbývalo do Vánoc jen 14 dnů. Byla neděle a já si představila zase celý týden bez jídla, hrozně jsem se rozbrečela, proč zrovna já musim být tak tlustá, takhle se tim trápit. Další týden už jsem vůbec nemohla, byla jsem uplně vyčerpaná a malátná. Trénink jsem vždycky odchodila a už jsem ani necvičila doma. Neustále jsem spala a vůbec se neučila. O víkend jsem mamce řekla že je mi špatně aby mně nechala celý den ležet,prospala jsem celou sobotu a měla jsem hrozný výčitky že jsem necvičila, protože jsem snědla trochu uvařené brokolice. V neděli jsem pořád polehávala. Mamka mi vynadala že nic nejím a já jí samozřejmě tvrdila že jím a zdravě, vždyť viděla jak jím zeleninu, tak jsem nechápala co pořád má. Poslední týden do Vánoc: 63 kg Ve škole už jsme nic nedělali takže jsem zaplať pámbůh nemusela přemýšlet. Všichni se mi ptali jestli mi něco neni, že jsem hrozně zhubla a moc se snima nebavim. Řekla jsem že jsem unavená, že na mě asi něco leze. Celý týden jsem byla k nepoužití a to máma chtěla pomoct s cukrovím a úklidem. Tréninky stály za nic a já se těšila na 25.12. to pojedu k babičce a všichni mě uvidí jak jsem zhubla,VYDRŽIM TO. Den D 25.12.2005: 59 kg. Přijela jsem k babi a všichni na mě koukali jak na zjevení. Měla jsem na sobě hrozný oblečení, protože mě bylo všechno velký a tak sem musela mít starý věci. Měla jsem kruhy pod očima, byla jsem unavená, bušilo mi srdce, motala se mi hlava a vyjít 3 schody u babičinýho domu byly nemožnu. Každým krokem mě brali hrozný kreče do nohou. Všichni řikali že jsem hrozně hubená, ale nebyla to pravda. Byla jsem normální 167/59. Hned jsem si šla lehnout a ani jsem si nevybalila dárky. Druhý den za mnou přišla mamka a řekla že už to takhle dál nejde. Ať jdu okamžitě na snídani a že budu jíst normálně. Udělala mi 2 housky se sýrem. To se asi zbláznila, kam bych to po měsíci hladovění dala, když jsem žaludek měla malej jak vajíčko. Řekla jsem jí že klidně budu jíst (i když jsem nechtěla) ale musí to být zdravé. Máma mě seřvala že tou svou zdravou výživou to vypadá tak jak to vypadá,ať se na sebe kouknu. Snědla jsem müsli s mlíkem a ulevilo se mi. Začala jsem jíst 5x denně a zdravě. Sice to byli porce jak pro 2 letý dítě ale jedla jsem. Každý den jsem chodila na běžky a když jsem se na Silvestra vrátila domu vážila jsem 59 kg. Rok 2006 Celý rok jsem se snažila jíst zdravě a každý den hodinu cvičit. Dnes je 3.12.2006 a mám 167/50. Jsem se svou váhou spokojená a už bych nikdy nechtěla minulé Vánoce. Rodiče jsou už smířený s tím že do mě nedostanou čokoládu ani knedlíky ale hlídají mě pořád. Jsem ráda že to takhle dopadlo a přeji vám všem abyste taky byli šťastní a ZDRAVÍ. Budu ráda za každý komentář. AHOJ.