Archives

Nazdárek..jsem strašně šťastná že jsem našla tuhle stránku – konečně se aspoň písmenkama můžu svěřit s něčím, co nevim jak řešit. Je mi 16 let a asi před rokem a půl jsem se rozhodla že trochu zhubnu. Nebyla jsem tlustá, ale i máma říkala že by mi to trochu prospělo. Jsem hodně malá, mám 160 cm, takže to na mě bylo trochu víc vidět. Nenásilně řekla bych i celkem zdravě jsem zhubla na 50 kilo a byla jsem vážně šťastná, všichni mi říkali jak mi to sluší…jenomže teď mám 46 kilo, a i já sama cejtim že už jsem hubená moc…když jsem si oblíkla šaty na ples, ve kterejch sem jako padesátikilová vypadala vážně hezky, teď to na mě visí a už to není pěkný…když sem začala omdlívat, naši už to se mnou nemohli vydržet a začali to řešit. Jenomže já prostě nemůžu přibrat, když cítím plnej žaludek mám výčitky a dělá se mi špatně. Nevím jestli je to anorexie, každopádně ručička na váze se pohybuje pořád dolů a i já si říkám, holka tohle je fakt divný, začni s tim konečně něco dělat. Mám pocit jako bych měla strach jíst před ostatníma lidma… Už jako malá jsem měla problémy s jídlem, ale neřešila sem to. Byla jsem prostě v pohodě…i teď sem v pohodě, ale jenom před svejma kámošema…nikdo kromě mí rodiny neví že řeším takovýhle věci a já si připadám jako schozofrenik…když jdu ven, namaluju se, usmívám, rozhazuju rukama jako bych byla strašně otevřená a přátelská, přitom mám v hlavě neskutečnej bordel a ty moje strašáci na mě útočí ze všech stran. Teď jím celkem dost, musím, protože mi naši řekli že musím ztloustnout na 50. Bojim se že to nedokážu, i když chci nad tim zvítězit..vážim se každej den a připadám si jako magor, ale dělá mi uspokojení když vidim že ta ručička je pořád na 46. asi sem šílená, ale pročítání vašich příběhů mi pomáhá, najednou vím že v tom nejsem sama. je odpoledne a já sem měla konečně po dlouhý době normální oběd a trochu z toho mám strach. Doufám že to zase nějakej ten pátek bude dobrý než to zase začne znova….jako vždycky. Je tohle vůbec anorexie??? Potřebuju trochu poradit….Držím palce všem…

zdravim všecky lidičky…mé jméno je Baryk…vlastně skoro mé jméno, nikdo z přáte mi jinak neřekne….Bark- maxipes líh…Ještě před půl rokem jsem byla pohodová holčina. S lukama sme chodili na flámy…dost sme pili, dost jme hulili, dost jme jedli…až najednou mi rup o v bedně…a divíte se???ne! všude, z kadých letáků, knížek, časopisů, relam na mě čumí vychrtlé krásné mladé slačny..s dokonalou postavou, dokonalym úsměvem…a já samozřejmě chci bejt taky taková…i když mi kluci říkaj-holka neblbni, seš kus (vastně znam tak 99% kluků, vyrostla sem mezi nima, nemáme mezi sebou žádný tajnosti, mluví se mnou o všem…řešíme auta, chast, kámoše….je fajn mít oporu…no nic, vrátim se k tématu)tak mě to nedá…pořád všude vydim ty vychrtiny…nemyslim si a vlastně to vim, že mam pěknou postavu…mam 168 centimetrů a vážim 58 kilo…sem tam kilo víc, či míň….no, takže sem tak před půl rokem začala“žít zdravě“ jedla sem dušený maso, hafec zeleniny, ovoce, pila hodně vody….občas sem nejedla nic….měla sem svých 61-62 kilo a přítel byl spokojenej…pak sem pomalu začala hubnout…nevadilo mu to…dokonce mi řek, že je to zase změna..že se mu to líbí…říkám mu, fajn…chci eště krapet zhubnout a víte co on na to???ať neblbnu…že sem nádherná a že má rád, jak se měnim…sem tam je kam šáhnout, jindy plochý bříško…a řek mi.pokud spadneš pod 55 kilo…začnu něco dělat, to už nebude normální….a jak to řek, mě se v hlavě rozsvítil velkej nápis ů55ů muj cíl….celý měsíce žju o rejžovym chlebu, ovoci, zelenině…pak jsem chytla střevní chřipku a musela sem jíst jen piškoty a čaj…to my vyhovovalo…měla jsem krásných 57 kilo…ted jim opět piškoty…zase mi neni moc dobře…..a vyhovuje mi to….nejhorší ale je, že sem dřív fak hodně sportovala a tak mam vyběhaný stehna a zadek a ty ne a ne shodit….veškerý moje myšenky se tčí kolem jídla a hulení….přítel je ze mě namrtvici…nedavno sem si dala sušenku a byla sem z toho tak hotová- víte jak .-) no….nejhorší je, že se neumim ovádat…o víkendu sem spořádala půlku cukrový vaty a v pondělí zase hladovka…nejhorší je, když sem skouřená-pak děsně jim,ale dy nejdem…tak mi to chybí…..od tý doby, co řešim jídlo sem unavená, podrážděná, pořád nemocná s přítelem se pořád hádáme, doma taky….je to děsnej běs…ale já to nemůžu vzdát…mam ted 58 kilo a snažim se dostat k 55 a nejde to…..já dřív vážně jedla všecko…a byla sem v pohodě…ted i dyž sem s klukama v hospě, myslim na jídlo a nemůžu se bavit…pořád brečim…nechci bejt taková ale jídlo mě děsně ovlivňuje…jesti zažíváte někdo něco obdobnýho, ozvěte se mi……je mi ze sebe špatně…..díky ýže jsem sem mohla ěco napat….snad mi někdo poradí ahosa Baryk 🙂

Achojik:-Pvse, lidskam co si to prave ctete…. Jmenuju se Nikola,,upa moc me tu dojimaj pribehy holek,,co se kvuli necemu trapi…Je to desne moc smutny,,,,ale musim se priznat ze jsem jedna z nich..:`(..zacalo to asi takhle,,mela jsem krasny detsvi,,prozila jsem ho sice s mamkou,babcou a dedou,,tata je bohatej hajzl kterej si s mamkou chtel jen uzit…ale to me tak netrapi…pac mi neco jako tatinka delal muj dedecek kterej mi bohuzel umrel:`(a tim zacina muj pribeh…bylo mi kolem 10 let,,deda jak uz jsem rikala mi umrel,,vsecky jsme z toho byli upa na sracky…ja jsem s e v to obdobi dost zmenila,,,drive jsem byla takova ta vychovana holcicka,,a jak to urcite znate babicka vyvarovala a tak mala nikolka mela dosti kil navic,,sice jsem byla vysoka ale baculata kouliska,,ve skole jsem se neubranila posmechu ostatnich deti,,ale nak jsem si z toho nits nedelala zila jsem si svuj svet..a oststatnich si nevsimala,,pak ve treti tride po smrti dedy,,jsem hoodne zhubla trapenim,,moc jsem nejedla a hodne jsem zacala chodit ven….vsichni mi rikali jak mi to slusi,,jak sjem zhubla,,proste najednou se ze me stal jinej clovek,,nejen vzhledove ale i psychicky,,zacali se se mnou snad vsichni bavit,,byla jsem oblibena..najednou se toho tolik zmenilo i naci kluci e nasli ze by me i chtei,,byla jsem svym zpusobem stastna…jednou jsem sla s kamoskou po skole a hrozne moc me zaujal jeden kluk,,,nemohli jsme ze sebe spustit oci,,prislo mi opravdu jedinecnej ani newim cim metag zaujal…ale poprvy mi srdicko tak divne poskocilo…jo zamilovala jsem se…pokazdy kdyz jsme se videli nemohli jsme ze sebe spustit oci,,,jka se ukazalo byl to bratr jednoho kluka z vedlejsi tridy….bydleli jsme od sebe kousek,takze bylo jasny ze se budem casto potkavat,,byla jsem do nej blazen,,poslsl mi psanicko ja pred nim utikala,,posilal za mnou kamaradky..esli se i libi,,newim proc ale vzdy jsem rekla neco odporne hnusnyho,,,proste jsem si myslela ze by me klk o 3 roky starsi a jeste takovy borec,,chtel,,tak jsem delala ze ho ned´snasim atd,,kvuli tomu jsem se desne trapila,,rikala si ze jsem pekne ,,hnusna a tlusta,,mmno snad kazdy vecir jsem proplakala,,,a pak newim jak jsme na to prisla..strcila si prst do krku,,a vyblila moji veceri,,,vyplakala jsem se u toho a bylo mi uz dobre,,takhle se to delo casto,,ve sole jsem neco snedla,letelo ven,,cejtila jsem se konecne lip….zacala se se i sam sobe vic libit..ale s nim to bylo furt stejne,,,porad jsme na sebe koukali neco si i rekli,,ja na nej koukat nechtela,,nekoukla jsem ale on jo,,a me tim dostaval,,choval jsem se desne nejiste,,,porad tam kde jsem byla ja byl on…nevedela jsem si co myslet…trapilo me to a tak zacal muj kolotoc bliti,breku a nasledneho aspon trocha uklidneni..pripadal jsem si jak blazen ale pomahalo mi to….pak jednou to zjistila ma nejleosi kamoska,,byla furt se mnou a donutila me snist tolik kalorickych bomb,a ja to musela nechat v sobe…upa jsme z toho byla nanervy,,tka to bylo skoro kazdy den az jsem si jednoho dne ,,,rekla adost!!!musim s tim prestat,,mno a pac jsem mela pevou vuli tak jsem s tim skoncila…ale nenadobro,,vzdycky kdyz se mi neco stane tak to proste udelat musim…:((moc se za to stydim,,ale co nadelam,,,dostali me z toh kamaradi,,kteri ale o tom nevedi ze to delam doposud…chtela bych mooc poznat holci,,ktera ma podobne trapeni…nebo mela tak kdo stoji o me kamaradstvi a dusicku ktera rada nekoho vyslecne tak se ozvete na mail chikkinka@seznam.cz nebo icq 251586579… Mno a holci,,kazda je svym zpusobem krasan,,jedna ma krasny vlasy,druha krasny oci,,na kazdy holci ja neco nenahraditelnyho,,a kdyz vas nejakej hajzl zklame,,vim ze to boli,,a budte silny!!ja to nezvladla ale mam druhou sanci tak se snazim….:-*tak se zkuste snazit s mnou,,zivot umi hoodne ublizit,,ale taky umi bejt krasnej kdyz vas obklupuji ti spravni lide… holky dekuju esli jste si to precetli cely,,,:-*a pisnete pa:))) vase Nikyska=)

Dneskem podruhe zacinam. Ale zacalo to pred rokem, zda se to jako daleka doba, muj pritel me podvedl s moji skoro nej kamoskou ze skoly,avsak kdyz na to vzpominam, je to jako vcera- bojovala jsem o svoji lasku a tisickrat sem si sahla na uplne dno, prestala sem jist a brecela sem 90% dne.Neprobehlio to tak, ze bych ho nechala jit a prosit o odpusteni, ja ho prosila, aby zustal se mnou. Ted s odstupem bych uz to udelala jinak. Zustali sme spolu a zazili pekelny mesice, kdy ja sem ho nicila vycitkama a podeziranim a krutyma slovama a on me tim, na co sem denodenne musela myslet. Kdyz sem se po 3 mesicich konecne zacala davat dohromady zjistila sme, ze sem zhubla a moc se mi to libilo, zacala sem cilene hubnout a darilo se… Se svou vyskou 162 cm sem zhubla na 52 kilogramu a pripadala sem si nesmirne sexy a krasna, ale cim vic sem zacinala byt v pohode tim vic sem si uzivala jidlo a do prazdnin sem stloustla na 54 kg, chtela sem to rychle dostat dolu, tak sem zacala drzet hladovky a tim zacalo prejidani……uz si nevzpominam, kdy sem si prvne strcila prsty do krku, ale proklinam ten den, den ktery mi udelal z nasledujci doby peklo, cele prazdniny sem stravila zvracenim a hladovkama a pejidanim. Byly dny, spis na zacatku, kdy sem jedla normalne, ale ke konci prazdnin uz to neslo. Za dva mesice jsem zhubla na 48 kg, to jsou 4 kila. Bylo to jako mor, neslo prestat i kdyz sem si uvedomovala, jak je to spatny, to co delam, ale mela sem nesnesitelnou hruzu z tloustnuti. Na konci prisla mamka s tim, ze vi, ze zvracim a co s tim hodlam delat. Ja se rozbrecela a slibla ze prestnanu, zacala sem se snazit jist normalne a zacala jsem chodit na terapie, 4 mesice jsem vydrzela jist dobre, prvni dvy mesice sem mela opravdu strach a zhubla jeste na 46 kg, ale za dalsi dva jsem se dostala zpet na 48 a zacalo to vypadat dobre, jenze ja usnula na vavrinech a zacala na jidlo prdet a zacala se prejidat, nedelala jsem si z toho hlavu, protoze jsem vedela, ze sem hubena, ale kdyz sem vlezla na vahu zacala jsem silet ztloustla sem 2 kila….. O vanocnich prazdninach sem zacala zase zvracet. Vcera sem to rekla mamce a udelala za tim velkou tlustou cernou caru a zacinam znova…znova….mam pocit ze to nikdy neskonci, ze je to boj do konce zivota……ale nehodlam se vzdat, at sem z toho sebe vic vycerpana a nestastna, ja chci byt zase normalni , zdrava a vesela…Dnes jsem se citila lip jak za poslednich 14 dni, jedla sem dobre, vecer sem se trosku prejedla, ale z toho se nstrili, zbytek dne se mi vedlo a hodlam bojovat i zitra a pozitri a popozitri…..a……vsak to znate… Prosim podrzte me, ja mam pocit, ze nemam nikoho komu bych se mohla sverit mam strach ze by me lidi soudili, ale chtela bych mit pocit, ze v tom nejsem uplne sama osamela.Napiste mi par slov, treba, ty hloupa, koukej se uzdravit, nebo neco podobnyho 🙂 nebo treba, ze presne vite o cem mluvim. Ja chci bojovat, ja chci zit a radovat se