Nevím pořádně,jestli u mě nějaká opravdová anorexie nastala nebo ne,ale,když jsem si četla body,jak se anorektičky chovají a podobně,tak už vím,že ano.Teprve teď si člověk uvědomí,jak byl nesmírně krutý:ke svému tělu,ke svým blízkým,jak je všechny mučil.Chce se mi tak strašně brečet,jak jsem mohla být tak bezcitná a zabývat se jen svojí „dokonalou“ postavou,které jsem docílila „pravidelným“ a „zdravým“ stravováním.Všichni okolo mě jsou nechutný tlustý prasata,který pořád jen žerou a ještě k tomu nezdravě,nedokážou myslet na nic jiného než na jídlo….ano,tohle jsem byla já!Nemůžu tomu věřit,pamatuji jak jsem ostatními opovrhovala…A přitom jsem to byla jenom já,kdo na nic jiného,než na jídlo nemyslel.pořád mi v hlavě jelo:oběd jsem dojedka v 11:38 to znamená,že ve 13:38 sním jablko,jablko dojím za pět minut,to znamená,že v 15:43 sním vitalineu s jením rýžovým chlebíčkem.A nejhorčí je,že mě to přišlo normální!úplně se klepu!V květnu jsem měřila 170cm a vážila66kg.Chvilkama jsem si připadala tlustá a někdy zase štíhlá.Každopádně mě se tuk ukládá rovnoměrně po celém těle,takže sem byla holka krev a mlíko a o kluky jsem neměla nouzi.Jenže já nikdy nechtěla a ani nechci být krev a mlíko,chci být hubeňoučká-to trvá do teď,nevím proč,ale nedokážu mít sebevědomí,když nemám jistotu,že každý,kdo se na mě podívá si řekne:“ta holka je ale hubená,vždyť nemá žádnej zadek“tohle trvá doteď a ztohdle se už asi nevyléčím,ale už aspoň jím.Od května jsem se pokoušela hubnout,nejedla jsem,pak jsem se na to vykašlala,protože sem zase se sebou byla na chvilku spokojená,pak sem na jedné fotce zase vypadala nějak na můj vkus moc silně,tak sem se zase rozhodla,že zhubnu a tak pořád dokola.V srpnu jsem se víc než o hubnutí začla zajímat o zdraví a zdravý životní styl,tak jsem začala s taťkou běhat.Běhali jsme 3x týdně 10km,bylo to v pohodě a já byla taky v pohodě,trošku sem hubla,ale neřešila sem to,tak sem se ani nevážila.S příchodem září a školy se do toho začala ještě tančit.každý den,kdy sme neběhali,tak jsem 1,5h hodiny tančila.V jídle sem se nějak zvlášť neomezovala,jen jsem nejedla po páté hodině,jinak nic.Pak přišel říjen a počasí se začala zhoršovat a já byla už vyčerpaná,protože sem se každý den nutila do takového obrovského pohybu,navíc se se bála zimních měsíců,kdy nebudu moct chodit běhat,že přiberu zpátky a tak to začala,začla pomalinku,nanásilně a nevědomky ubírat na jídle.Díky pořadu ste to,co jíte jsem vyřadila spoustu „nezdravých“ potravin.Od 4.10. jsem se každý den vážila.Hubla jsem 1kg za týden.Byla jsem stále víc a víc unavená,podrážděná,náladová,všichni mě štvaly,s nikým sem se nechtěla bavit,byla jsem hnusná na mamku a taťku,kteří o mě měli strach.Na konci listopadu jsem již měla 57kg.Jedla jsem už opravdu minimálně a jen superzdravé potraviny.V prosinci 5.12. mě táta vzal k dietoložce,které jsem musela ukázat svůj týdenní jídelníček.řekla,že tohle je přsně jídelníček pro lidi s obezitou a že bych měla přidat pečivo a mléčný výrobek a večer kolem osmé ještě třeba jablíčko-říkala sem si,že se snad zbláznila,to nikdy!a tak sem tátovi,slíbila,že budu jíst,tak ja mi řekla,ale samozřejmě se si jedla,tak jak sem chtěla.já sem totiž už neměla žádné chutě a ani hlad,protože můj žaludek byl naprosto miniaturní.jídlo sem brala jen jako nutnost k přežití,ale nějaký požitek z jídla-co to je???Těsně před vánoci moje váha klesla na 52kg.mamce jsem konečně přiznala,že menses sem měla naposled v říjnu.musela jsem k doktorce,ta,když mě viděla,tak se hned zeptala,kolik jsem zhubla,tak jsem jí řekla,že vážím 56kg,řekla,že se mám objednat na gyndu a uvidíme.Na gyndě mi pan doktor vysvětlil vše kolem modelek apodobně a řekl mi,že mi teď dá injekci a že to tak do týdne dostanu.že ale musím aspoň tak dvě kila přibrat,jemu jsem totiž řekla,že mám 54kg.Samozřejmě ,že sem to do týdne nedostala.Teď je 17.2. a pořád nic.V pondělí jdu na gyndu znovu,ale s tím,že teď mám 59kg a opravdu doufám,že už to dostanu.Ale abych nepředbíhala.O Vánocích sem musela začít jíst před našima a víc.Doktorka řekla,že jestli váha klesne pod 52,tak si balím a jedu do Motola,klidně i o Vánocích.Tak jsem byla pořád plná a bylo mi špatně,měla sem záchvaty,kdy jsem byla schopná,klidně všechno kolem mě rozkopat a rozbít,jen abych nemusela ten „odpornej,kalorickej a nezdravej“ puding a ještě k tomu v 19:30.Prostě sem se chovala,jak kdybych měla 100kg a s každým dekem navíc by mi hrozila smrt.Pořád sem všem a sobě namlouvala,že CHCI přibírat,ale POMALU a ze ZDRAVÝCH jídel.Ale ve skutečnosti,jakmile váha ukázala 52,8 a ne 52,1,tak jsem byla nervózní úplně příšerně.1.1.jsem si dala arašídy v čokoládě-přejedla jsem se tím a od té doby jsem se skoro každý druhý den v lednu přejídala,ale ne normálním jídlem,ale sladkostma a brambůrkama a tak.Já,které se z takových věcí ještě v prosinci zvedal žaludek a která k smrti nenáviděla lidi,co to jedli.Přejídání pokračovala až do teď,ale už si to mnohem víc uvědomuju a mám víc informací o přejídání,tak s tím bojuju,chci zhubnout na minimální doporučenou váhu pro mojí výšku-tedy 53kg.ale tentokrát chci hubnout pomaličku a s tím,že budu jíst normální jídlo.chci totiž mít měsíčky a být v pohodě-a já dokážu být v pohodě pouze,když budu mít štíhlounký tělo,ale zároveň budu mít menses a budu si moc normálně občas dát sladký apodobně jako moje vrstveníci.Na spoustu věcí jsem přišla.Já být svým tělem,tak si teď nafackuju,absolutně jsem ho neposlouchala,když si o něco říkalo a naprosto sem ho ingnorovala,stjeně jako pak mé blízké a vrstveníky.nejvíc mě ale mrzí,že jsem dovolila,aby mě ovládla takováto nemoc a že jsem se stala otrokem časových intervalů,zdravého životního stylu a jídla a nejvíc ze všeho,že jsem na čtvrt roku udělala ze životů peklo mamince,taťkovi,sestřičce,která je jen o rok a půl mladší než já,babička,protože sem vždy milovala zmrzlinu a její buchty a v té době,když mi to zase nabídla a řekla,ať si vemu,že sem hudená,tak sem ji skoro seřvala,ano babičku,která by za mě dýchala a kterou mám strašně strašně moc ráda!Je mi z mýho chování zle!Byla sem bezcitná a zlá-byla jsem prostě nemocná…
Podporujeme Záchrannou stanici pro divoká a exotická zvířata. Pomoci můžete i vy.