Archives

Tak to je můj den Zazvoní budík a ještě než ho stačím vypnout mi prolítne hlavou myšlenka (dneska začnu hubnout musim!!!)po vypnutí toho otravnýho budíku se jdu zvážit ale ještě předtím si dojdu na záchod aby mi náhodou váha neukázala o 100g víc. Sedím v kuchyni a piju čaj v hlavě si pořád říkám že nesmim tolik jíst jen maličko,do tašky si zabalim jablko a čistou vodu. Příjdu do školy a už mám hlad tak si dám to jablko ale v tom dostanu chuť třeba na rohlík říkam si:no co ,dyť je ráno tak si ho dám.Koupim si v kantýně rohlík a už se pomalu vracim pro další (NESNÁŠÍM ŠKOLNÍ KANTÝNU SOU TAM SAMÍ TUČNÝ JÍDLA NIC VÍC) ale koupim si k tomu ještě máslíčko a hele dovezly langoše tak si ho dam to bude poslední jídlo a pak už nic nechci jíst do konce dne po langoši mam chuť ješte na chipsy,už je mi těžko ale dostaví se nepřekonatelná chuť na sladký a už sem zase v ty porklatý kantýně a kupuju si zákusky,sušenky atd.. Tak a teď mám zkaženou náladu na celej den ale abych se trochu uklidnila tak se chci vytrestat a nic už dneska nesníst. Rači ze školy nepůjdu domu abych tam nezaútočila na nějáký jídlo.vrátim se přibližně v 17-18hodin za dveřma už je cítit vůně nějáky dobrý večeře co dělá mamka (NE NESMÍŠ)mi probíhá hlavou zavřu se do pokoje a začínám polevovat tak jooo dám si kousíček ale jen malinko.Nandám si na maličký talířek maličkou porcičku a jen co to dojím stojim u hrnce a láduju do sebe hromady jídla teď už vím že půjdu zvracet,tak si začínám dopřávat du si nakoupit sladkosti zmrzliny snad všechno možný a jen co to dojím už mám výčitky ale šílený utíkám to všechno ze sebe dostat žaludek mám tak přeplněnej jídlem že je to znát i přes volný tričko nemůžu se ani narovnat. Mám chuť si potom všem vtrhat vlasy,rozkopat dveře nebo nábytek,zarýt se nehtama do zdi,dupat a nahlas křičet,mlátit hlavou o zem, všechno okolo sebe rozmlátit ale sem slabá sednu si na postel chytnu se za hlavu a začnu plakat a řikat si PROC PROC PROC??? Ale ptam se zbytečně odpovědi se nikdy nedočkám.Je už večer a začíná mě bolet žaludek a hlava musim si jít lehnout jinak to nevidržím Od zítřka začnu.Usínám ,no a co mýslíte že bude dál???? Zazvoní budík a jestě než ho stačím vypnout mi prolítne hlavou myšlenka (dneska začnu hubnout musim!!!)po vypnutí toho otravnýho budíku se jdu zvážit ale ještě předtím si dojdu na záchod aby mi náhodou váha neukázala o 100g víc?????? bla bla bla Přesne tak začne novej den a zas se všechno opakuje dokola dokola a dokola už dva roky. Proč tady vlastně sem??proč??Vždyť to není život tohle!!!chci být zas normální za ty dva roky si ani nedokážu vzpomenout na něco hezkýho protože ani nic nebylo jen furt to samí.

Možná si řeknete, že je tu zase nějaká holka, co si jde stěžovat…Já vás z omylu vyvádět nebudu, jsem jen obyčejná, tlustá( hoooodně moc), ošklivá a pitomá holka, která už neví, co se sebou dělat. Měřím 168cm a vážím tak nějak jak kdy mi jde hubnutí..52Kg, když se přežeru tak 54 a pak to zase hubnu…Jako třeba dnes. Ale dejme se do příběhu… V srpnu mi bude patnáct, takže jak ostatní říkají, jsem ještě malé dítě. I přesto se můj život od životů mých spolužáků celkem dost liší. Všechno to začalo 28. listopadu 2005 – přesně si pamatuju ten den… Už dřív jsem si přišla tlustá, ale vlastně jsem pořád byla v pohodě, jenže ten den…Moje mamka mi k svátku udělala palačinky se šlehačkou, já snědla tři. Najednou jsem si přišla tak hnusná, že to ani nešlo. V nějakém časopisu jsem četla o zvracení a tak jsem to vyzkoušela. Nešlo mi to, asi hodinu jsem brečela nad záchodem, že to nejde…Vyzvracela jsem tak dvě sousta, měla jsem poškrábaný a ze vnitř oteklý krk. Tenkrát ručička váhy ukazovala 56kg na mých 167cm. Vždy když jsem se přejedla, tak jsem se uchylovala k záchodu, kde to šlo čím dál tím líp. Nejhorší obrat se stal, když jsem odjela na ozdravný pobyt na tři týdny bez rodičů. Asi týden a půl jsem vlastně skoro nic nejedla, další týden a půl jsem měla záchvaty žravosti a všechno jsem zvracela. To jsem již měla vypracovaný takový reflex, že jsem jen přiblížila svou ruku k puse a dělalo se mi špatně. Po příjezdu domů jsem začla chápat, že něco není v pořádku, ale přišla jsem si stejně hrozně tlustá. Za každé zvracení jsem se začla trestat, vysláblá po zvracení jsem se nutila do aerobicu a lehů sedů. Pak jsem jen seděla a koukala do zdi nebo na televizi, načež jsem stejně nevěděla co v ní běží…Na konci prázdnin jsem začla upadat do depresí a přemýšlela, že z toho kruhu mi pomůže jen sebevražda. Sem tam můj problém odplavila krev, která tekla z mé kůže, avšak nechtěla jsem být moc zjizvená. Moje váha se pohybovala kolem 48 – 49 kg. Na začátku roku jsem nevydržela a všechno řekla své tehdy dvaceti leté sestře. Chtěla jsem, aby tomu dala týden, než to řekne rodičům. Že se to třeba nějak do té doby spraví. Avšak ona jim to řekla hned ten den. Po dlouhém kázání, výslechu, či co to vlastně bylo, jsem si přišla jako naprostý blázen. Druhý den byla mamka za doktorkou, já šla normálka do školy, jenže pro mě do školy přišli naši a jeli jsme do Brna. Akutní příjem na psychiatrické klinice v Brně Bohunicích. Přijímali mě s váhou 49,9 kg, jelikož jsem se chvíli před nástupem rozhodla celkem jíst. Asi po dvou a půl měsíčním pobytu mě propustili. S váhou 51kg, rozhodnutou nezvracet. Avšak přišla jsem si tlustá a měla jsem problém se sebepoškozováním. Tomu jsem se od prosince věnovala tolik, že jsem zazdila hubnutí a váhu a dostala se na 54kg… A teď jsem chtěla hubnout, ale nemám vůli, vždycky se pak přežeru. Váha se vyhoupne a já mám výčitky. Nemyslím na nic jiného než na jídlo… Ráno se probudím a první mysšlenka je jídlo, večer usínám a poslední myšlenka je jídlo a to jak jsem tlustá… Už jsem nevěděla co dál a tak jsem se potřebovala vypsat. Prosím pomozte! Jemi něco? Nebo jsem jen nějakej blázen?!?! No jasně, sedím tu s břichem jak velryba a váha ukazuje 54,4kg..Já se zblázním…Už se dneska vážím po osmé, ráno jsem měla 52,12kg. Jak jsem toho mohla tolik sežrat?!?!

Ahoj,všichni. Doufám, že až si přečtete můj příběh, tak si vaše činy rozmyslíte. Byla jsem od malička tloštík.Neustále jsem slyšela posměšné nadávky za všech stran. V 11-12 jsem se svou kamarádkou začala s dietou.Jedla jsem ve škole jenom svačinu(to bylo celodenní jídlo).Zanedlouho jsem zhubla 8kg, což bylo na můj věk alarmující. Všichni mi říkali,jak jsem hezká…Tohle se mi líbilo.Jenomže,po čase jsem to vzdala.Byla jsem psychicky na dně.S kamarádkou jsem se rozhádala.Pomohla mi čokoláda. Během chvíle jsem měla zase 52kg.To ještě nebylo tak hrozný. Za rok u mě propukla bulimie. Rozešel se se mnou kluk-kvůli mé postavě… Rozhodla jsem se nejíst.V té době jsem měla kolem 56kg.Pár dní si toho nikdo nevšiml.Potom jo.Musela jsem znovu začít jíst.Jenomže já se začala přejídat!!Přišla jsem z oběda za školy a do tří hodin pořád něco futrovala. Má váha začala nekontrolovaně stoupat. Byla jsem z toho nešťastná. Když se podívám do zrcadla, je mi ze mě zle!!!Dokonce jsem se kvůli své nespokojenosti pokusila zabít.Jenomže hloupě,skončila jsem v nemocnici:-((( Dnes,po několika nočních můrách musím přiznat,že se stále nesnáším.Jsem tlustá,hnusná a nesnáším své tělo!! Tohle nikdy neskončí.Je to hlas v mé hlavě,kterému já neumím poručit.Pořád mi radí…Jsem blázen!!

Je to jen takové zjednodušené zamyšlení:-) Přirozená štíhlost znamená, že někdo může sníst 6 knedlíků a někdo jenom tři. Tloušťka vzniká, když si někdo, kdo si může dát jen 3 knedlíky příliš často dává 6 knedlíků. Anorexie (či nepřirozená štíhlost) znamená dát si jeden knedlík a běžet na 3 hodiny do tělocvičny. Bulimie znamená dát si 6 knedlíků s tím, že zítra začnu držet dietu a k tomu si ještě „naposledy užít“ dvě tabulky čokolády.

Ahojky vsem Musim rict,ze kdyz jsem se ted rozhodla vam take neco napsat,jsem docela nervozni…takovy zvlastni pocit ve me ted proudi.Jak jsem napsala v titulku,chtela bych se jen nekomu sverit,ale neni komu…myslim,ze vsechny mame hodne pratel, ,ale sverit se s tim ,ze mame nebo mely jsme problem s PPP nekomu ze sveho okoli,tak na to je hodne velka odvaha a tu ja urcite nemam a kdybych ji mela,myslim,ze by me stejne nikdo nepochopil tak jako vy co navstevujete tyto stranky.Ja jsme na ne natrefila uplne nahodou a uz dva mesice si procitam vase pribehy.Kdyz si nekdtere ctu,mam pocit,ze popisuji muj zivot. Tak i ja bych se s vami rada podelila co se ve me odehrava nebo odehravalo.Jen pro predstavu mam 165cm a jeste na podzim jsem vazila 73kg…tak,ze dost.Mam takovou postavu ..hruska a musim se hodne hlidat co snim,protoze jen se na neco podivam,tak uz mi jde vaha nahoru.Nidky jsme nebyla jako protutek…vlastne kdyz jsme byla mala,nebyla jsem uplne tlusta,ale ani hubena.Vahu jsem mela kolem 69 kg asi pet let.Kdyz jsem nejaky kilco nabrala ,tak jsem se snazila to zase trosku dietou zredukovat.Tak jsme se dotoho dala a pote jsem zhubla na krasnych 63kg..pro me to bylo idealni.Zhubla jsem opravdu zdrave,zmenila jsem zivotni styl,cvicila a jedla zdrave a za dva mesice jsem mela deset dole,taky po psychicke strance jsem byla uplne v pohode.V lednu jsem ,ale odjela pracovat,jako aupir. Protoze jsem nebyla zvykla byt asi nikdy sama,neumela jsme jazyk deti na me byly zly,lecila jsem si sve nervy sladkostmi.Nejdrive jsme si nic nevycitala,ale pak to zacalo.Protoze jsem kazdy den zustavala do 15 hodin sama,nikam jsem nesla,nemela jsem zadne pratele…proste nikoho!Jidlo se stalo jedinym na co jsem se tesila.Jedla jsem i kdyz jsem nemela hlad a cpala jsme se sladkym.Pote jsme si uz zacala vycitat,protoze vaha sla nahoru,tak jsem to chtela omezit,ale neslo.No skratim to ..proste jsem se zacala strasne prezirat a chodit zvracet…a tak to slo jednou i cely tyden.Byla jsme presna jako hodinky,rano rycchle do obchodu skoupit vsechno dobroty,rychle domu vsechno snist no a pak na zachod.Tak jsem travila dopoledne.Odpoledne kdyz jsem nebyla sama,problem jsem nemela..to zase a z druhy den rano.Nedokazala jsem se normalne vychutna jidko…proste jsme to vsechno zrala ,kdyz jsem rozdelala baleni,tak jsme ho musela snist vsechno.Pri takovem zachvatu prejidani…to jsem dokazala snist 700g susenek,mliko,dve koblihhy,crosanty,tabulku cokolady,chleby s jamem a vse co mi prislo pod ruku…vzdyt to znate,kdyz uz to musi jit vse ven ,tak at je alespon co.Dokazala jsem snist takoveho jidla,ze jsme potom mela bricho jako velryba a nemohla se ani hnout a byla jsem v depresi ,ze jsem to zase udelala.Kazdy den jsme si rikala ,ze ted je to naposledy,ale druhy den jsme to udelala zase.Muj jediny zajem bylo jidlo,protoze jsem byla sama..kdyz uz jsem sama.Kdyz jsme si zvykla ,tak z toho byl spise zvyk..ted chapu jak se citi alkoholici a lidi zavisly…chceme presta,ale nejde to. A nejhorsi je ,ze je to debilni prizirani a za to se fakt clovek stydi.Tak jsem tady prozila s nepravidelnym zvracenim 3 mesisice ,ale posledni dva tydny se snazim…coz znamena,ze jsem minuly tyden byla v pohode a tento jsem zvracela dvakrat. Ted se snazim to v sobe prekonat a zase zacit normalne zit…protoze to neni zivot ,ale prezivani.Propadala jsem se do strasnych depresi a vim,ze kdyz budu jist zdraveji ,budu zase ta vesela holka…ted se sice smeju taky,ale je to jen na povrchu a ja potrebuju byt vesela ve vnitr.Taky jsem vam zapomnela napsat,ze jsem tady nabrala „krsnych“ sest kilo,tak si me umite jiste predstavit jak se citim ,kdyz mi nic neni a vsude akorat speky.Chtela jsem to jen nekomu rict…mozna taky napsat svuj pribeh,kdyz ted si kazdy den procitam ty Vase.Tak mejte se krasne a doufam,ze tyto stranky nekdy zaniknou,protoze je nikdo nebude uz potrebovat ,jako ted my.Ahoj