Archives

Ahoj,chtela bych vam neco mocinky duleziteho rict.Byl cerven a ja uz se zase tesila az pujdu na svuj blog o anorexii.Jenze jsem tam uvidela nove fotky od me kamosky a tam byli nadherne postavy anorekticek.Ja se podivala na me speky a hned jsem si prala byt jako ony.Rano jsem se vzbudila a nemela jsem chut na jidlo a tak jsem nic nejedla,ani na obed,jenom jsem si dala na veceri zeleninovy salat.Mama prisla a ptala se co se to se mnou deje.Ja sjem rekla nic.Ale to jsem rekla spatne!O par dni pozdeji jsem se zase vazila a mela jsem pet kilo dole!Jo,mozna se vam to zda hodne a neverite mi,ale je to tak.Ja byla stastna a hubla jsem dal.Jenze najednou mi mama rekla ze me vubec nepoznava a prestala se mnou komunikovat.Muj kluk me pustil k vode a kamaradky se se mnou prestaly bavit.Ztratila jsem proste vsechny.Sla jsem sama od sebe na vysetreni a tam zjistli ze mam anorexii!Ale ja to vubec nevedela a zapirala jsem.A tak mi dal pan doktor jeste sanci.Jenze to nemel delat.Ja jsem jednou ve tride zkolabovala,podruhe jsem zase omdlela na koupalisti a jeste nekolikrat jsem mela zachvaty deprese.REkla jsem si dost!!!Vysetrila jsem se az za 6 mesicu.Sla jsem za kamoskama a omluvila se.Za rok jsem ale zacala znovu.Nastesti jsem mela kluka ktery me drzel nad vodou.Dneska jsou to skoro 4 mesice od druheho vysetreni a ja jsem stastna.Protoze tentokrat jsem neztratila kluka a vim ze je fakt lepsi byt tlusta nez vychrtla.

Ahoj, vše začlo, když mi bylo 11 let, tehdy to nikdo nebral příliš vážně stačila jediná věta mé tety či babičky „Však ona z toho vyroste, za rok bude mít úplně jiné starosti.“ a moji rodiče byli v klídku. Držela jsem v tu dobu dietu. Dva dny jsem nejedla a pak jeden den jsem jedla úplně normálně, pak dva dny nic a pak zas jako bych byla normální. Tehdy jsem vážila 36 kg a měřila 147 cm. Takže se dá říct, že jsem byla normální, až štíhlá holka. Ve škole jsem dosahovala vynikajících výsledků, měla jsem od první třídy samé jedničky. Náhle byl konec pátého ročníku a já jsem viděla, že mám z matiky 2, představila jsem si naši vysokou, krásnou, štíhlou učitelko, která mě sem tam píchla ukazovátkem do břicha s otázkou „Nepřibrala jsi trošku?“, myslela jsem, že je to tím, že mi dala dvojku jen kvůli tomu, že jsem „tlustá“…Začala teď, ale už opravdu vážná dieta, denně jsem snědla půl kostky cukru pro energii a vypila 4 litry nějaké vody, která byla neslazená a neperlivá….Jídlo jsem šikovně vyhazovala (nebudu uvádět jak) a nikdo si ničeho nevšiml…Hlavně proto, že když jsem se vracela ze školy, nikdo nebyl doma a já měla nachystanou sváču i večeři, rodiče se vraceli v 19:30 a někdy v 20:00….vše jsem tedy vyhodila a cvičila a cvičila..párkrát se mi stalo, že se mi zatmělo před očima na 30 vteřin a pak jsem se pozvracela…Ale mě to bylo jedno,¨jistě, byly dny, kdy jsem musela jíst normálně, protože jsem byla třeba u tety nebo někde na návštěvě nebo jsem měla už ohromný hlad…To se stávalo tak 3× do týdne… Když mi bylo 13 let měřila jsem 156 cm a vážila 36 kg, což znamená, že ještě o kilogram méně, než ve svých jedenácti letech a to jsem měla, ale v tu dobu o deset cm méně… Moji rodiče si ničeho kupodivu nevšimli, za to má učitelka ano…Já jsem ji nakecala, že mám nemoc, o které si člověk co neví jakou nemoc mám myslí, že je anorexie, ale že ej to v podstatě chorobné ubývání tuků. Tuhle dětinskou výmluvu mi sežrala i s navyjákem. Potom jsem jela na školu v přírodě a tam jsem musela jíst normálně, přibrala jsem tam dvě kila a byla hrůzou bez sebe….potom jsem jela do Itálie na kurz a tam jsem přibrala kilo a půl, takže jsem měla 40 a půl, což byla normální váha, ale já jsem se cítila být děsně tlustá, tak jsem cvičila a pila vodu a jedna už jen polovinu celozrné housky denně a půlku kostky cukru, bez výjmky na to, jestli jsem u nějaké tety nebo doma. Toho už si, ale všimli všichni – kamarádi, rodina, učitelé i sousedi. Měla jsem 35 kg a byla poměrně spokojená. Pak mě vzala matka k psychologovi, protože měla prý strach, do dvou měsíců jsem už se 33 kilogramy ležela v nemocnici asi jeden-dva měsíce a poté mě dali do psych. léčebny. Byla jsem tam hroznš poslušná, jedla a přidávala si jídlo, chválila ho, necvičila, jedla i chipsy a čokolády – věděla jsem, že mě pustí a já to lehce zhubnu, taky že se tak stalo…léčebnu jsme opouštěla s 44 kg a za pů roku v ní skončila zas se 35 kg….Před dvoumi měsíci mě pustili a já teďkon vážím 46 kg a měřím 163 cm, je mi 14 let. Teď se už nekamarádím s anorexií a podváze jsem dala taky své sbohem. Sice bych někdy chtěla zhubnout třeba na takových 45 kg, to bych dle těch tabulek byla pořád v normě..Ale vím, že by to mohlo skončit i na 35,34,33 kg….A to já nechci, vidím se teď a jsem hezky štíhlá, plná elánu, vidím fotky rok staré, jsem tam nechutně vyhublá, všechny kosti na těle si tam klidně zpočítám….Je to hnusné a nikomu to nepřeji. Nebojte se rozloučit se s anorexií a bulimií, je mnoho lepších přátel než jsou tyto dvě …

Píšem sem druhýkrát, ale som pravidelným návštevníkom týchto stránok, hlavne sekcie príbehov… A viete prečo sem chodím, aby som čerpala inšpiráciu, ako sa stať anorektičkou, som hlúpa, však? Možno. A možno len chorá. A možno len nemám pevnú voľu. Cítim sa ako blázon, lebo ničím sama seba, svoje telo, svoje zdravie, som otrokom jedla a podriďujem mu celý život. Moja váha sa kolíše hore dole, neustále a odvtedy, ako som dostala ponuku z modelingu s podmienkou, že musím schudnúť, tak dlho som si tlačila do hlavy teóriu až kým som nebhupla do praxe. Trpím ppp, záchvatové prejedanie a bulímia, len k tej mojej vysneneja anorexii sa stále nie a nie dostať.. 🙁 Je mi jedno vlasov, je mi jedno, že prídem o menštruáciu, že sa s tým spája kopa iných problémov, does not matter… Mám v podstate všetko, čo chcem, frajera, peniaze, školu, o ktorej som vždy snívala, ponuky z modelingu, kamaáratky apredsa nemám to, čo by mi bol trba najviac- zdravý rozum alebo zdravý úsudok, celý moj život sa točí okolo jedla, práve bojujem so skúškami, učí sa mi takl hrozne ťažko ako nikdy a popritom žerem, a občas vraciam, dokonca som začala fajčiť.. FUJ! Hnusím sa sama sebe, nanávidím sa… Za to, čo robím a za to, že sa nedokážem zaprieť a prestať. Rozmýšľam nad psychológom, no samozrejme ako inak, neverím, že mi pomože, tak ako neverím ničomu, že som dobrá, vidím sa tučná, škaredá, hlúpa… Naozaj už neviem, ako z toho von, sakra veď takto nemožem žiť..a ja ani nchcem…už neviem koľký deň sa prejedám, nemám chuť ísť medzi ľudí, nič… Nikdy mi nebolo takto. Cítim sa tak odporne, ked skláňam to svoje odporné telo nad záchodom a dávam von to, čo som dokázala do seba natlačiť, cítim sa na 100 kíl, popritom mám 60 kg pri výške 178 cm… Ale ja vidím vždy to zlé, Ak by bolo možné, napíšte mi niekto odpoved na tento pribeh do sekcie príbehov, resp. ak máte niketo skúsenosti s psychológom resp. s psychiatrom, či to vobec stoji za to…

Až teď až po tak dlouhé době si můžu přiznat, že semnou není něco vpořádku, až dnes sem se dokázala odhodlat a napsat sem a poprosit Vás o radu, nebo jen názor, moc mi to pomůže. Všechny Vás moc zdravím a držím Vám palce v uzdravení. Při mé váze 46kg měřím 158 cm. neříkém, že je to normální a neříkám ani že to normální není. Neustále sleduju svůj pomerančový „tlustý zadek“ neustále chci cvičit a chci bejt dokonalá. nedokážu normálně jít buď se přejím sušenek a na to jogurty chleba marmeládou smetanové omáčky, a nebo celý den téměř nic nejím. To jsem vždycky děsně spokojená, ale jak mile sním sušenku nebo něco co není „light“ nebo když mám svůj žravý den, vyčítám si to ještě týden po tom. nedokážu usoudit zda jsem opravdu nemocná, ale vím že normálně nejím. Potřebuju radu nebo jen názor, ale vím že se už normálně nenaučím jíst. Ke všemu tomu jsem děsně protivná na přítele, vadí mi už úplně všechno, jsem neustále unavená, nic mě nebaví, připadám si sama. Co zt oho ? proč ? CO mi je ? proč sem taková a při tom tohle nechci! Nechci ubližovat lidem které mám ráda a pak toho litovat ! Chci si užívat a bejt sama sebou,ale já už to neumím. 🙁

Začalo to asi před rokem v létě.Měříla jsem 172 cm a vážila 56kilo. Připadala jsem si tlustá a tak jsem si řekla, že nějaký ty 3 kílka dám dolů..že pak to bude OK..Ale trošku se mi to vymklo z rukou.V létě bylo vedro..neměla jsem potřebu moc jíst a tak šly kila lehce dolů.Za měsíc jsem ty 3 kila zhubla.To se mi začínalo líbit..hodně lidí mi říkalo, že mi to sluší a tak sjem v tom pokračovala.Do toho jsem začala i sportovat a tak šly kila dolů..Asi v listopadu jsem začala mít problémy i doma…furt jsem se hádala s rodiči..byla jsem ze všeho tak utahaná.Ctěla jsem pořád hubnout..přišlo mi že mně nikdo nemá rád, že jsem ve všem špatná a nic nedokážu.Když jsem něco ve škole zkazila, to mi to jen potvrdilo.Přišla jsem si tak zbytečná!!Začala jsem svý tělo fakt nenávidět!pokaždý když jsem se koukla do zrcadlo, dělalo se mi ze sebe zle!..chtěla jsem vypadat tak jinak..líp!Vůbec na nic jsem neměla chut…réno jsem se sotva zvedla z postele..nic se mi nechtělo..Každý den jsem si počítala kolik jídla s nim..max 4 dávky denně.Lidi kolem mě mi začali říkat že jsem nějak zhubla..a to se mi líbilo.Nyní vážim 49 kilo..Když něco snim tak mám výčitky..Chtěla bych poradit..