Archives

nevim jestli mam nejaky zavazny problem ale ja no nalejme si cisteho vina sem tlusta mam 78kg ke sve visce 170cm coz je des ale ja stale nemohu zhubnout snazim se snazim ale nejde to rikam si zacnu ziitra zacnu zitra ranou si rikam budu se ridit podle prislovi snidani si dej kralovskou o obed se rozdel s pritele a veceri dej nepriteli ale…. snidani si dam kralovskou to jo ale kdz je obed a ja citim tu bajecnou pochoutku co mama delala tak si reknu nerika se nahodou ze obed ma bejt kralovsky taky a u vecere to si dam malo ale ted v noci sou 2rano tak ted ve dve v noci mam hlad nasi dnes odjeli a ja byla celi den sama oma co myslite ze sem delala zrala sem fzrt rikam si dam si obed (vstavala sem az k obedu ) ale ouvej mama dnes nevarila rikam si no coz dam si tedy vajicka tak sem si dala 3vajicka potom susenku sem stastna ze jim a ja vlastne fut myslim na jidlo stale a stale nekam prijedem ja mam hlad sem nejtlustsi z rodiny totiz driv to tak nebyvalo byla sem velmi hubena ale pred dvema lety se rozhodl nas spekacek (segra) zhubnout uspesne a ma dole 20kilo to znamena nejakych 5kg ted ma no ale cim vic ona vipadala lip tak me to stvalo a zacala sem jist a ji nadavat ze je tlusta atd dnes ma sestra pritele a ja ??? ja sem troska nic nula ale zjtra zacnu hubnout …. urcite ale ted mam hlad treba se naposledy najist ….. ne musim bejt silna jenze ja se bojim moc a moc ze to prezenua budu anorekticka neo ze to nezvladnu a budu bulimicka vim ze spousta anorekticek by si to se mnou vimenila ale …… jak uz sem rikala sestra sí nasla pritele dokonce si ho dovedla domu ale ja s zamilovala do jineho kluka a sestre zavidim ze na ktereho ukaze toho ma chci kluka ktereho miluji ale vim ze on tluste holky nechce a tak jen kricim do tmy ale nikdo me neslysi sikdo mi nechce pomoct amozdrejme mam kamosky dokonce jednu ktera se mi snazi pomoct ale ……treba ted mam hlad a hadejte co mam na stole …. no samozdrejme cokoladu a to vim ze sem na ni alergicka mrzi me vsecko co delam jaka sem i to ze sem pisu ale ….. muj pribej je nic v porovnani co se stalo jinejm holkam no a ja ale nemohu stale kricim do tmy a doufam ze nekdo odpovi ale on nikdo neprichazi tak to je a tak to bude a ……… nikdo neodpovi mam si ce prima mamu kterami chce pomoct zakazuje mi jist zamyka kvúli mne kuchyn ale ja …..presto vsechno …. ja uz nemohu nemohu a tak tu sedim a krcim do tmy ale ….nekdo zakrici do my se mnou a ja vidim svounej kamosku kterami podava ruku ale nevim jetli ji prijmu totiz ja jidlo miluju a pro nej i ziji ale …….ano podam kaje ruku protoze chci vijtu a chci svuj hezkej zivot a prestanu ted sem dokonce viodila neotevrenou tabulku cokolady co sem tu mela a chtela ji snist snad snad to pude ale neskoncim jako nektereholky tady protoze to radsi budu tlusta nez abych prosla takovim peklem ….. a nekricim do tmy ale o svetla …… blyska se na lepsi casy

To je vážně strašný, poprvé si skutečně připouštím, že mám problém, velký problém. S mnoha příběhy tady se shoduje i ten můj, začalo to v prváku, kdy jsem z nešťastné lásky znatelně přibrala na váze, jednou jsem šla ze školy domů a omylem jsem se zahlédla v okýnku u auta – nepoznala jsem se, viděla jsem obtloustlou zanedbanou holku z který se mi udělalo špatně, tak následovaly hromady diet, které ovšem vždy skončily neúspěchem! Jídlo se prostě stalo tím nejlepším co jsem v životě měla a omezovat se nebo dokonce přestat bylo takřka nemožné! Tak jsem dostala ten spásný nápad všechno pokaždé vyzvracet, opravdu, byl to můj úmysl, já to tak prostě chtěla! A ono to fungovala, zhubla jsem a byla jsem opravdu hezká, všichni mě začali obdivovat a já si našla krásnýho kluka a tak jsem si řekla že je čas skončit, tehdy to ještě nebylo vůbec těžké, prostě to zarazit a začít žít normálně…jenže v ten okamžik jsem začala opět přibírat, lekla jsem se toho, že budu vypadat zase jako tehdy a tak jsem se ke zvracení vrátila. Už jsem nikdy nebyla tak tlustá jako tenkrát, ale už jsem taky nikdy nezhubla, jsem taková holka krev a mlíko a proto by nikdo neřekl že trpím bulímií. Nikdo netuší co všechno to obnáší, když jsem zvracela do vany při puštěný vodě aby mě nebylo tolik slyšet, když jsem utratila celý svý spoření jenom za žrádlo , který následně skončilo v záchodě, když mi začaly vypadávat vlasy a mě na hlavě zbylo pár chlupů…Nikdy na to nikdo nepřišel, vždycky jsem měla dobrou výmluvu jak všechno zamaskovat. Je to neustálý kolotoč a i v případě kratší nebo větší pauzy, kdy si člověk snadno nalže, že už je všechno zlé za Vámi, je hluboko uvnitř vás pocit bezmoci. Všechno se u mě opakuje zas a znova a nikde nikdo, kdo by mi řekl, jak z toho ven. Je to boj, na který je člověk sám, úplně sám a přesto nestojí o žádnou pomoc ze strany blízkých ani odborníků, jediné o co stojím je silná vůle a znovuzrození. Je vážně děsivý, jak jednoduše se dá začít, jak naivní jsou počáteční úmysly a jak rychlý je přechod od úmyslů k závislosti. Ta závislost je smíření se vším, lehce si totiž zvyknete, že je to úplně normální věc, že to prostě patří k Vašemu životu a má to tak být. Hodně věcí se teď u mě změnilo, konečně jsem se dostala na vysokou školu, na takovou která byla vždycky mým snem a taky jsem si našla kluka a vím stoprocentně že je to ten nejlepší ze všech. Miluju ho strašně moc a vždycky když mě obejme, cítím se šťastná jako ještě nikdy. Někdy bych mu nejradši všechno řekla, ale vím téměř jistě, že mu o mém druhém já nikdy nic nepovím, protože to bych přeci přiznala svou vinu, svou nedokonalost, svou slabost…nechci aby si myslel, že jsem nějaká psychycky narušená osoba a že mě musí hlídat. Možná že právě on bude tou osobou, která mě zachrání aniž by o tom věděla. Když jsem totiž se svojí láskou, tak jím důsledně a rozhodně bych si nedovolila zvracet na záchodě, kdy mě kdykoliv může slyšet jeho máma. Teď to vypadá že se k němu přestěhuju natrvalo, tak bych konečně mohla mít šanci začít znovu. Novou šanci z těch milionů předchozích. Už to bude pět let co se snažím pochopit podstatu věci, ale pořád mi pravda nějak uniká. Víte, já vím že by bylo snadné najít odbornou pomoc, začít se léčit, ale na zázraky už dávno nevěřím…tohle je totiž zakódovaná touha po dokonalosti někde uvnitř hlavy a heslo znáte jenom vy sami. Přeju všem, co jsou tady aby zvítězili nad svou slabostí nebo se o to alespoň stále pokoušeli, aby o tom psali a nebáli se promluvit alespoň mezi svými. A těm co si naivně myslí, že přestat je jen otázka toho chtít, tak říkám: Je to prokletí, takové prokletí kde už není cesta zpátky…

Ahoj, chodim jsem docela casto, ale az ted, jsem si rekla, ze i muj pribeh by mohl byt pro nekoho varovanim, jak snadno se da do problemu spadnout. Je mi 18, chodim na dobrou skolu, rodinna situace je naprosto v poradku, nerikam ze byla vzdycky, ale v podstate se mi nikdy nedelo nic tak strasnyho. Od svych 7 let jezdim zavodne na koni. A od sameho zacatku, mi to slo, nejspis bohuzel, vzdycky se ode me ocekavalo, ze budu proste nejlepsi, je to tak tezky byt nejlepsi, jsem nejlepsi 11 let a uz me to unavuje, vsichni se na me divaj, jak kdybych byla z jine planety, zavidi mi, pomlouvaji me skodi mi a ja uz na to prestavam mit…. Myslim si o sobe, ze jsem strasne hodnej clovek, nemuzu za to, ze mam docela pohlednej ksicht kdyz se nalicim, ze mam dlouhy husty na blondato odbarveny vlasy, je pravda, ze to asi taky ze sebe delam, chci bejt hezka a uspesna ale vnitrne na to asi vubec nemam. Tak to resim tim, ze proste zvracim. Pravidelne, skoro denne uz 2 a pul roku. Je to proste vyborny, nejsem zrovna vychrtla, protoze je znamy ze zvracenim clovek nehubne… Je mi zle uz zase je mi zle, zrovna tady mam ctvrt na dve odpoledne, jsem totiz daleko z Cech, jela jsem se ucit anglicky, nebudu rikat kam, nemam potrebu, aby me nekdo poznal. Stoji to tadu za … protoze ty lidi, ty lidi jsou proste nechutny. Tak neuhadnete cim to asi resim.., dokola, dokola nekonecnej kolotoc , az se vratim, musim na to jit uz asi s odbornikama, protoze samotny se mi to nepodarilo zvladnout 2 roky a jak nevinne to zacalo,jednim cokoladovym jogurtem, presne si to pamatuju, jak jsem si rekla, jenom to zkusis..a ejhle ono to slo, dalsi den, par rohlicku, maslo med, spagety, dalsi cokoladovy jogurt par tatranek a za 5 minut to bylo vsechno pryc, to bylo ale pred 2 rokama, ted uz mi to zvraceni trva treba taky vic jak pul hodiny, a spousta krve, sedrenej krk, no bomba. Mam pritele, v prosinci jsem s nim zacala, po 3 mesicich me podvedl, to mi taky moc pomohlo. Skoncila jsem s nim a ted vzacatkem cervence, pred mym odjezdem jsme se k sobe vratili, vsichni mi ted na mail pisou jak me ma rad, a jak se zmenil, tak uvidime…potrebuju nekoho, kdo mi pomuze, v zivote mu o svym problemu nereknu ale potrebuju nekoho, kdo mi podvedome pomuze… Je nas tak strasne moc s temahle problemama, az se toho desim, proc to delame, kvuli sobe, nebo kvuli tem debilnim chlapum, uz jste si nekdy polozili tuhle otazku??? Napiste mi, budu moc rada, tak zatim ahoj holky a drzte se, zkuste to lip, nez to porad dokola zkousim ja..

Ach jo zase sem prohrála zase sem se přejedla ale jen kůli tomu že sem byla ve stresový situaci. Už vidím zase ty krásný ornamenty co mě říkaj… nevzdávej se zkoušej to pořád buď silná ty to dokážeš….vlastně sem se s výpadkem držela U Ž 6 dní to je pokrok asi největší od doby kdy sem nejedla…..mám anorexii akorát se přejídám a nemůžu to zastavit ve stresových situacích ALE pokrok je tu úžasnej….konečně se neřídím emočním hladem jak já tomu říkám. Ten sem už několikrát zvládla…jen ten stres…. Všechny tyhle ppp mě hrozně připomínaj kaleidoskop….Je tma jak v pytli, člověk se podcenuje nenávidí nadává si ale slyší hrkání…..hrkání rozumu nebo jenom touhy změnit tuhle chybu ten osud a pak jednou cvak….a člověk vidí světlo krásný světlo jako by se zastavil čas a v něm úžasný ornamenty …ale pak přijde něco co ho hodí do tý hnusný tmy….ale to světlo bylo tak krásný že ho chce znovu vidět a tak bojuje dál …..pořád vidim tmu….ale je fakt že světlo si vychütnávám čím dál dýl… Přiznám se že v hlavě mám pořád chaos…chci bejt zase vychrtlá kost a kůže ale vim že němůžu že by to zničilo mýho přítele maminkü tatínka ségru a bráchu. Taky bych zas měla deprese…to by bylo hrozný to nechci znovu zažít ….to je teprv hledání kaleidoskopu ….nevim proč se mi líbí vychrtlost ted mám tak 61kg měla sem 45 a já bych chtěla mit 55 to je moje nejnižžší možná váha ……aspon tak bych byla spokojená že bych mohla vážit nejmín na svoji výšku…..doktorka by mě přetrhla nevim co by dělala ale jen to je cesta jak se mít ráda…….ale to sem se neměla nikdy…… nevíte někdo jak ven z přejídání ? já vim že to CHCI dokázat ….jen ten stres nevim jak na to. Prosím kdo by ste cokoliv věděl……Crazy.Barka@seznam.cz a nebo ICQ 340855391 děkuju moc já vim kdo tohle četl musí si klepat na hlavu ….chaos….přesně to co mám v hlavě……..neskutečnej chaos

Takže začalo to před 2 lety… Jela jsem s bráchou a jeho kamarády na tábor kde byli stany s pod sadou…ihned jsem si tam našla kámošky…. Museli jsme jít první den až do tábora pěšky když jsme přišli podával se guláš,ale já si ho nevzala neměla jsem hlad a ani chut… druhý den jsem si taky nic nevzala a kámoška mi říkala že sem divná a tak šla za zdravotnicí…a ta si semnou chtěla promluvit říkala mi že jestli nebudu jíst tak že půjdu do nemocnice na umělou stravu… byla jsem tam 9 dní-z 14 za celých 9 dní jsem snědla jeden suchý rohlík a to už jsem tušila že to semnou jde z kopce….ten 8. den jsem jela do nemocnice,protože jsem si zlomila nohu…a tak jsem potom měla 3 sádry….když jsem přijela tak jsem viděla hlouček fakt pěkných kluků a mezi nimi i mé good kámošky tak sem za nima šla a oni se normálně bavili….ale najednou se jeden kluk zeptal jestli tady někdo neviděl tu anorektičku….a ted se všichni podívali na mě a ten kluk hned začal že to tak nemyslel…ale já sem se s berlemi odkulhala do stanu a bylo mi to líto….všichni kteří chodili kolem ke mě posílali litostivé pohledy….potom sem odjela domů….později jsem vůbec nejdela ale neuvjedomovala jsem si že to může být anorekcie…až ted po dvo letech mi došlo že trpím mentální anorexií….ted bych to chtěla vrátit a myslím že se o to ted s vámi můžu pokusit….tak děkuju jestli jste si to tedkom přečetli a byla bych ráda za vaše názory… tedkom mě ve škole duševně i psychicky šikanují a nemám ani kamarády…jen jednu kámošku mojí nej Verču je to fakt super holka a tímto bych jí chtěla poděkovat jak mě zatím drží…. jinak už nemám nikoho před týdnem jsem si podřezala žíly….bohužel se mi nepovedlo zabít….šla jsem do školy a tímto činem jsem ztratila všechny kamarády a učitele kteří to ví….myslí si že patřím do blázince….třídní to řekla i rodičům takže to byl velký průšvih ale zvládla jsem to….a doufám že už nikdy nebudu chtít spáchat sebevraždu jen myšlenka na mé přátele mě dokáže odradit….ještě jich mám spousty že se ani nedají spočítat…