Archives

Vazene ctenarky,<p> po precteni nekolika z Vasich pribehu zverejnenych na techto schrankach, na ktere jsem zavitala vlastne uplnou nahodou, jsem se rozhodla zverejnit ten svuj.O mem problemu nikdo nevi, do dneska jsem ho prisne utajovala, takze se vlastne jedna o jakousi zpoved a ulehceni me dusi. Narodila jsem se v roce 1968 do pomerne stastneho manzelstvi. Rodice se mi vzdy venovali.Sve detsvi povazuji za velmi stastne, rodice nas ( mam jeste mladsiho bratra) vychovavali v duchu velmi kladnych moralnich zasad a vytvorili nam velmi pozitivni rebricek hodnot. Tim vic sil mne stoji zakryvat svuj soucasny problem, ktery k dnesnimu dni trva jiz deset let,a kvuli kteremu ziji vlastne dvojim zivotem: jeden na venek v stastny a druhy temny, hnusny,ponizujici devastujici a nesmyslny.<p> ve skole jsem prospivala spis nadprumerne; mela jsem vzdy par dobrych kamaradek , velice kladny vztah k zivemu svetu( zviratum a rostlinam)a maximalne pratelsky vztah se svymi rodici.Nadvahou jsem nikdy netrpela,krasou jsem prilis neoplyvala a vlastne jsem na svuj vzhled ani prilis nedbala. Byla jsem hubena jak koza,me rezave vlasy vlasy mi ostrihali na jezka kvuli sportu a mela jsem velke zuby ( jak vidim dnes na fotkach)Tenkrat mi to nijak nevadilo. Do prvniho rocniku o mne pohledem nezavadil jediny kluk. Nechybelo mi to,hodne jsem sportovala a mela spousty kamaradek.Pak nejspis prisla nejaka hormonalni zmena, nebo co, a nastal zvrat: lide si mne najednou zacli vsimat,kluci mi zacli nadbihat, rodice mne prestali poustet vecer ven(:.Proste jsem vyrostla z oskliveho kacatka( navic se jmenuji Katerina, a nikdo mi nerek jinak nez Kacena)v pomerne hezkou stihlou,dlouhovlasou slecnu. Co se tyce jidla: zadny problem. Byla jsem stihla ( maminka rikala ,ze hubena)jedla jsem , co jsem chtela, mela jsem vzdycky rada sladkosti, ale nikdy jsem na jidlo jako takove nemyslela. Netloustla jsem,lidi kolem mi rikali,jake stesti to mam, ze se mohu cpat od rana do vecera a nepriberu.Ve tride jsem byla spis „revolucni“ typ, ktery si nenechal ujit jedinou prilezitost k proziti legrace.V 19 letech jsme napriklad spolu se tremi kamaradkami procestovali stopem Rumunsko a Bulharso ( samozrejme bez vedomi rodicu).Takovymto stylem jsem prosla prvni dva rocniky vysoke skoly ( coz se da povazovat jako jeden velky flam)Zkousky se mi nejakym zazrakem podarilo vzdycky udelat, na konci druhaku dokonce predcasne ( nepredpokladane) a ja se rozhodla na leto odjet do Spanelska jako au-pair. Spanelsky jsem umela asi pet slov, coz jsem se mylne domnivala mi bude stacit k domluveni se, ale to jen tak na okraj. V tamni skole jsem se seznamila s jednou kamaradkou,velice fajn vtipnou holkou z Nemecka, ktera byla mirne obezni.Tento fakt neuvadim proto, ze by to byla nejaka vada, pouze mel vyznam pri mem dalsim vyvoji.Me kamaradce VELMI chutnalo jidlo v jakemkoliv mnozstvi a v jakoukoliv dobu.No a ja ji doprovazela v konzumaci krabic susenek, ntely, pytlu bramburku, kopce zmrzlin,kila hamburgeru.. atd. A pri tom vsem jsme vlastne byly velice spokojene.. Obe.. Legrace byla, coz bylo hlavni. Pak ale nekde tady doslo k prelomu situace. Kamaradka se vratila znovu do skoly , ja jsem zustala sama, zacla jsem se nudit.. a jist. Sama.To uz jsem ale citila, ze neco neni v poradku: ten nutkavy pocit jist bez pocitu hladu.. a hlavne hodne.Dostavily se vycitky z plytvani jidlem a taky ZACLA JSEM TLOUSTNOUT. Musim rict, ze s ohledem na to jak jsem se precpavala, jsem nijak silene tlusta nebyla, pouze jsem se trochu zaoblila (nekteri mi dokonce rikali, ze mi to tak sluselo vic!!)A pak jsem se seznamila s mym , dnes jiz minulym, manzelem.Byla to moje prvni vazna znamost a ja se zamilovala az po usi. Dusledne, jako konecne vsechno v mem zivote.Chodili jsme spolu asi pul roku,a kdyz mel vyprset cas meho au-pairstvi, rozhodla jsem se zustat. Do skoly jsem se nevratila, a prekvapenym rodicum jsem sdelila, ze si prijedu domu sbalit veci a zustavam ve Spanelsku s osobou, kterou jsem silene milovala.Signaly, ktere mi daval muj pritel,a ktere jsem mela povazovat za varovne, jsem ignorovala (rekl napriklad, ze se nedivi jeho otci, ze se s jeho manzelkou rozvedl, protoze na sebe prestala dbat a ztloustla!!)taky mi zacal davat rady o tom, jak mam jist, co mam jist, kdy mam jist a ZE JSEM TLUSTA!!!! TAAAAAAAAK!! Misto abych se spakovala ( coz bych dneska udelala s prislusnym komentarem),jsem se zacla trapit tim, ze mne prestane mit rad a zacala jsem cilene hubnout. V dobe sve „tloustky“ jsem mela 60 kg/ na 173cm.Nejhorsi na tom bylo, ze jsem mu zacala davat za pravdu a do mysli se mi vkradaly myslenky typu: ma pravdu, proc by mel mit rad tak tlustou osobu jako ja.. Tak jsem zacala hubnout. Proste jsem prestala jist. Za cely den jsem treba snedla jedno jablko a jeden jogurt(bez cukru, aby nahodou..)Za mesic jsem mela o deset kilo min, cili 50. Muj manzel(v te dobe jsme se uz vzali) si liboval a v nejezeni mne podporoval. Naopak mi kupoval koktejly na hubnuti a kremy proti celulitide..Jednou, kdyz jsem si chtela osladit caj medem, mne upozornil, abych nedopadla jako predtim!!! Jedine co mi nyni nejde do hlavy je: jak jsem jen mohla tak omezene chovani strpet!!!!!!ale ja hubla dal a kdyz dalsi leto prijeli rodice na navstevu, maminka se na letisti rozplakala: prijela ji vyzvednout 37 kilova kostra s tremi vlasy na hlave a nadhernymi kruhy pod ocima.Rodicum jsem navykladala, ze nejim, protoze mam problemy se zaludkem, a ze se lecim. Maminka mi varila dietni stravu, kterou jsem ja vesele vyhazovala a hubla dal.Nedlouho nato jsem se poprve opravdu prejedla. Nacpala kjsem do sebe behem peti minut absolutne vsechno, co jsem doma nasla.Vypila jsem dokonce i olej.Muj zubozeny zaludek tento napor nesnesl a vsechno zvratil.. A tim se odtstartovala dalsi etapa meho zivota: bulimie. To ze jsem se nacpala vsim moznym a nasledne to vyzvracela jsem videla jako vyborne reseni.. Chvili..Pak nastaly silene vycitky,deprese, zhnuseni ze sebe sama, totalni zivotni znechuceni, izolace..paradoxne, ackoliv jsem, tou dobou pracovala jako letuska, jsem nemela zadne kamaradky, a mym jedinym hobby bylo jidlo. Precpala jsem se kolikrat jiz v aute, kdyz jsem se vracela z letiste domu,nekolikrat dokonce primo v letadle!!.Volne dny, ktere se pri mem zamestnani velmi menily jsem travila nakupem potravin, jezenim a zvracenim.Utratila jsem strasne spousty penez.Tento zpusob zivota jsem vedla dalsi tri roky. Vztah s mym manzelem sel od desetik peti. Nakonec jsem sebrala zbytek svych sil a rozhodla jsem se od nej odejit. To byl prvni rozumny krok za uplynulych pet let, ktery jsem tenkrat ucinila. Leteckou spolecnot , pro kterou jsem pracovala jsem pozadala o zmenu base, v cemz mi vyhoveli. Tak jsem se dostala na Kanarske ostrovy, kde jsem dodnes. Vazim 53 kg, bulimii trpim stale, ovsem zdaleka ne do predchozi miry. Vahu si bohuzel stale hlidam,kdyz se prejim , tak zvracim a mam vycitky.<p> V porovnani s byvalym peklem, jsem ted docela spokojena, ovsem co mne ceka v budoucnosti.. je mi 35 let, deti, ktere jsem vzdy chtela, nemam,mam pritele, kteremu bych za nic na svete nerekla, co se se mnou deje a rodicum bych to nerekla z litosti z toho, jake dcery se museli dockat. To je tedy muj zivot,huste protkan bulimickymi zachvaty. Vsem tem, kteri vydrzeli toto obludne cuuricuulum vitae cist az do konce, preji aby dopadli lip. Aby se vam dostalo pomoci vylezt z toho bludneho kruhu.

Ano, proč. To je moje nejčastější otázka. Proč jídlo. Proč život. Jsem na dně, už nemůžu. Jsem tak strašlivě sama. Nevím jak dál. Život pro mě ztrácí smysl. Asi už nikdy nebudu normální, asi už nikdy nenajdu k jídlu docela obyčejný vztah. Spousta lidí netuší jak je to šílené. A přitom až donedávna jsem byla už relativně v pořádku. Pak se to stalo. Slova: „Vy jste taková opluskaná.“ mě znova vystřelila do záchvatů nejezení a jezení. Vrátila mě do bulímie. Je to už více než měsíc. Pro někoho je to „jen“ měsíc, pro mě je to jeden každý nekonečný den za druhým. Den, ve kterém jde jen o jedinou věc, o jídlo. Nechce se mi žít…

Asi to znáš…sedím večer doma,mám černé svědomí z toho všeho. Dneska jsem zvracela asi 5krát.Možná víc.Nevím,už si to ani přesně nepamatuju. Po každé „návštěvě“ záchodu si říkám,že do té své pusy už od ted´ NIC nedám.Jo,vydržím to asi tak 10minut,jdu do kuchyně a beru si jablko-to přece nemůže nijak ovlivnit moji postavu.sou to vitamíny.Ale jen co si pochutnám na obyčejném jablku,mám výčitky svědomí,nepříjemně plný žaludek,takže se chystám opět na záchod…Ale to by byla veliká „škoda“jít zvracet jen z jablka,a tak do sebe cpu další a další hromady kídla. POšmáknu si nejdřív na tom,co mám hrozně ráda-chleba s máslem a hodně medu!Asi tak 3krajíce!!! Co bych si tak ještě dala…doma nemáme už skoro nic,protože jsem už všechno co se dalo sníst(tak aby to nebylo našim nápadné) snědla! Najdu mléko a rychle si uvařím moji oblíbenou kaši se skořicí,kakaem a spousty cukru!!! Nahážu to do sebe,a aby to nebylo málo,vyhrabu z ledničky 2jogurty,potom najdu čokoládu na vaření,ukradnu několik čokoládových velikonočních vajíček,to už se ale vůbec neovládám,když rvu do sebe 2rohlíky,všechno pořádně zapiju mlékem a minerálkou…a všechno co jsem udělala si uvědomím nad záchodovou mísou,když už je „po tom“! Vyčistím si zuby…a zachvilku to všechno zopakuju..než samozřejmě přijde mamka s práce. Potom musím vydržet bez jídla nebo alespon bez tolika jídla.Abych zahnala hlad,hodně piju. Když se přejím i večer,tak když si napustím vanu…totiž,když teče voda,zamknu se a vklidu zvracím do umyvadla-ono to nejde slyšet..Před tím než usnu si slíbím,že to bylo naposled! Můžu začít s čistým štítem.Vím dobře,že to nevydržím,a tak si sama „naordinuju“ jiný postup:nebudu VŮBEC jíst!!! …Ráno se vzbudím s úsměvem na tváři…ale hlad můj úsměv skřiví,a já bezradně opakuju svůj „maraton“za perfektní štíhlou postavou…už několik měsíců…<p> Kdybych mohla žít,tak jak předtím…prosím… agateczkaw@centrum.cz

Náhodou jsem narazila na tyhle stránky a musím říct, že je to hrozně fajn,když si holky mohou přečíst, že vtom nejsou samy….Já jsem bulimií trpěla tak 3 roky,přišlo to náhle,nijak jsem nebyla zakomplexována ze své váhy, dokonce na stř. škole jsem byla oplácaná a vůbec mi to navadilo, pak jsem nastoupila do zam.měla jsem okolo 60kg na 172 cm, což jde.Jednou jsem se přejedla, bylo mi těžko,tak jsem si jen chtěla ulevit,strčila prst do krku a bylo mi líp,další den jsem to zkusila znovu aznovu a už jsem v tom jela.A až mi došlo. že vlastně bych mohla být hubenější a ještě se neomezovat vjídle.Nastalo hrozné období přetvářky jak jí zdravě,cvičím a pak únik do samoty, nákup všeho zakázanýho-zákusky, koblihy majonéz.saláty…,a likvidace všeho směrem do žaludku,zapíz honě vody a šup na WC.Nevěděla jsem jak dál,lačně jsem hledala podobné příběhy,koupila jsem si knížku,která pomáhá léčit tyto poruchy,nic nepomáhalo, vydržela jsem to pár dní as pak stačilo projít kolrm potravin a bylo to zpátky.Pak přišlo období, kdy jsem se přestěhovala a neměla příležitost na zvracení(stále někdo byl v domě….), nastal zlom zvracení se mi už dařilo udržet na uzdě, i když jsem stále jedla málo.Pak (za další tři roky) přišlo těhotenství, porod, mateřství,kojení a návrat absolutně do normálního stravování.Dokonce jsem po porodu měla 58 kilo jako před otěhot. a pak za 8 měs. kojení jsem měla 54kg a přitom jsem si dopřávala až moc.Byla jsem ale až moc vyhublá.Když jsem přestala kojit, vrátila jsem se na svyých 58-60 a musím říct, že jsem za 6let dospěla k názoru, že své tělo musíme brát takové jaké je,prostě každý nemůže vypadat jako vychrtlá modelka, ale musíme své přednosti ukázat jinak.Dnes si občas stoupnu na váhu, ale pokud to v jídle přeženu poznám to ihnmed na oblíbených džínách,pak stačí jeden odlehčovací den s ovocem a je to OK.

Ahoj všichni,<p> můj dotaz bude asi jako každý jiný. Mám sestru, které je 16 let. Měří 173 cm a váží 44 kg. Je hubená. Moc hubená. Je to strašně ošklivé. Nevím, jestli si ona připadá strašně tlustá, každopádně si ve své hubenosti libuje. Nosí vyzývavé oblečení a má dobrý pocit z toho, když může přijít za naší mamkou s tím, že by potřebovala zmenšit šaty do taneční, protože zase zhubla, atd. Nevíme, co si s ní počít. Je velice vzpurná, jde si svou vlastní cestou a na nikoho nedá. I když jí můj manžel říkal, že to jak vypadá vůbec není hezké a mužům se spíš líbí ty ženy, které jsou tak akorát do ruky, jenom se zašklebila a jede si dál podle sebe.<p> Ještě ke všemu několik let dost kouří. Jídlo vyhazuje a různě schovává. Co je nám ale divné je to, že co se sladkostí týče, rozhodně se neomezuje. Je schopná sníst i několik tyčinek najednou.<p> Tyto stránky jsem si přečetla poté, co mi dnes sestra poslala sms, kde mě žádá o stáhnutí některých informací o bulimii. Nevím, jestli to má do školy (studuje zdrávku) nebo pro sebe. Absolutně s námi odmítá komunikovat o čemkoliv.<p> Chtěla bych vás poprosit o radu, co máme dělat. Zkoušeli jsme všechno. řekněte mi, co taková holka může cítit a jak jí přesvědčit o tom, že je ve své kráse opravdu ošklivá. Všem vám velice děkuji.<p> Radka R.