Archives

Je to už dlouho,co jsem s nikým nemluvila o anorexii,natož bulimii,mám za sebou totiž docela pohodový období,ze kterýho mě vytrhlo letní počasí,sezóna plavek a sukní… Je mi 19let,vážím 46kg při výšce 162cm,zdá se to být ideální,ale NENÍ!!!Anorexií jsem trpěla od 12let,vždycky jsem byla šťastná a spokojená holka s chutí k jídlu a celkem dobrou postavou.Mám o pět let starší sestru,která s dietama různě experimentovala,ale mě to pohltilo až příliš.Nebudu popisovat,jak jsem nejprve omezila sladké,pak přestala chodit na obědy atd.U mě anorexie přicházela zlehka,takže během roku jsem zhubla „jen“ze 44kg na 36kg(výška stále stejná).Na 13leté prohlídce mě paní doktorka pohrozila,že musím přibrat,naslibovala jsem hory doly a vlastně jsem skutečně věřila tomu,že začnu zase normálně jíst.I přes to,že mě rodiče fakt hlídali a do jídla dost nutili,během měsíce jsem zhubla 4 kg a bez slitování následovala moje první hospitalizace v nemocnici.Nikdo ještě nepojmenoval nemoc,kterou jsem trpěla,příčiny hledali jinde.V nemocnici jsem byla 5 týdnů,pak mě bez výsledku propustili.Začala škola-7.třída.Kamarádi mě nezajímali,dokázala jsem hodiny stát u okna a tupě zírat do ulic.Jedla jsem tak 2x denně mini porci,ale i ten 1 rohlík jsem dokázala přežvykovat třeba půl hodiny.Do listopadu jsem zhubla na 27kg a následoval převoz na psychiatrii do Motola,zde jsem se dozvěděla,že jsem anorektička a poznala i další holky,které na tom byly podobně jako já.Po 4 měsících stravy 6x za den jsem byla propuštěna na váze 37kg.Ve škole mě chválili,jak vypadám líp atd.,asi nechápali,že právě tyhle věty slyšet nechci,chtěla jsem zpátky svý vychrtlý tělo!Přišly prázdniny a moje váha klesla na 30kg a co dál?-2.pobyt v Motole,opět na 4 měsíce,propuštěna s váhou 36kg.Věřila jsem,že to zvládnu,byla jsem vyčerpaná a moje okolí snad ještě víc.V této době jsem to měla hodně těžký doma,ale nechci se vymlouvat…3měsíce po propuštění jsem snědla asi 60 antidepresiv,měla jsem halucinace,záchvat-nemocnice-JIP.Dále týdenní pobyt v Havl.Brodě,který považuju za ten nejhorší v mém životě.Táta mi podepsal revers,dodnes jsem mu vděčná.Celá naše rodina začala docházet na rodinnou terapii,doktor byl milej,ale jak došla řeč na váhu,ztichla jsem.V té době jsem si jakž takž držela váhu 36kg,myslela jsem si,že jsem tlustá,jedla jsem málo,ale jedla. První ročník na gymplu,nová škola,noví lidé,30kg!Byla jsem“populární“na celé škole,všichni si na mě ukazovali,já se nenáviděla a chtěla zhubnout.Stále jsem docházela k panu doktorovi,už jen sama,rodinné terapie se vzdaly.Podváděla jsem s vážením,přepíjela se,nosila závaží…prasklo to,další hospitalizace v nemocnici,pouze 14-ti denní.Konec prváku,známky celkem slušný,i přes časté absence.Jo a taky focení!!!-musím se přiznat,že společná třídní fotka byla pro mě šokem!.tohle,že jsem já?,tahle smrtka?… Přišly prázdniny,mně bylo sladkých 17let a já jsem začala bojovat.Druhák jsem téměř zasvětila přibírání,všichni mě chválili,začali se kolem mě točit kluci.Postupně jsem přibrala na 42kg a byla spokojená-dokonce jsem dostala svoji první menstruaci!Bylo to hezký období a trvalo až doteď,kdy jsem začala chodit s nádhernym,snad dokonalym klukem.Já ale dokonalá nejsem a co teď,až bude chtít jít se mnou k vodě,přeci jen jsem se spravila,nahoře jsem hubená(až moc),ale ty nohy-jak já je nesnáším!!!Tolik závidím těm dlouhonohým holkám,s krásně vytvarovanýma lýtkama. Začala jsem zvracet,trvá to asi 2 měsíce,vlastně mě překvapilo,jak je to snadný.Sním toho fakt dost,docela to leze do pěněz,ale je tak krásný vědět,že můžu sníst všechno co chci a nemusím se bát,že přiberu.Někdy zvracím 5xza den,někdy vůbec.Snídani,oběd a večeři si nechávám v sobě,teda pokud to nepřeženu.Zhubla jsem 2 kg,jsem spokojenější,ale co bude dál?Přece se to musí někde projevit,já chci být zdravá a mít zdravý děti,co budu dělat,až budu těhotná a něco přiberu?-nesnáším ten pocit,už zase,jako tenkrát…

Co jsem objevila tyhle stránky a pečlivě přečetla všechny příspěvky(ve kterých se tolik poznávám!!!),táhne mě to sem stále víc a těším se na nový příběhy-ne,že bych chtěla,aby přibývalo holek s PPP.<p> Asi vám tu budu lízt na nervy,ale když se tu vykecám,tak je mi o dost líp-vím,že mě chápete,že tím samým třeba zrovna procházíte nebo s tím bojujete.<p> Bulimie je snad ještě horší než anorexie-v anorexii jde hodně o silnou vůli,bulimie je pro slabochy.Nechci nikoho urážet,ale je tak lehký přejíst se a následně to vyhodit.Anorexie je o kázni a odříkání,ale tím zase nechci před anorektičkama smekat,to je jen můj názor,moje srovnání.Obě nemoci jsou krutý,hnusný,zrádný a v mnoha případech nevyléčitelný-snad u každý zůstane aspoň malej následek,kterej v nás bude do tý doby,co budeme naživu.I když už jsem zažila(po zdolání anorexie)celkem dobrý období,vážila jsem se 1xtýdně,což byl úspěch-v dobách anorexie to bylo třeba 10x za den.No zkrátka i v týhle lepší době to ve mně stále trochu bylo,takový mini výčitky třeba po pytlíku brambůrek atd.<p> Teď jsem se dostala ke zvracení a nevím,jak z toho ven.Nejhorší to je,když nemám co dělat.Snažím se zabavit se,nebýt sama doma,nekupovat jídlo,vyhýbat se místům,kde by případně nějaký jídlo mohlo být…<p> Dneska jsem se vážila-zhubla jsem další2kg,už je to znát i na mých oblíbených džínách,mám propadlejší tváře a jsem bledší-vlastně jsem zjistila,že mi to nesluší.Ve škole jsem byla podrážděná,unavená,cesta do 2.patra mi dělala problémy.Po příchodu ze školy jsem nezvracela(jak mám jindy ve zvyku),ale udělala jsem si salát a k tomu jsem snědla tmavej rohlík-na mě docela úspěch.Pak jsem celý odpoledne nebyla doma a k večeři jsem si dala rybu a brambory-nezvracela jsem.Teď jsem si s tátou dala červený!!!(já vždycky piju jenom bílý)víno a k tomu asi půl balíčku arašídů-nezvracela jsem.Mám z těch arašídů docela výčitky,ale co,já je v sobě udržím!!!

ahoj vsichni!tak i ja jsem se konecne rozhodla trosku se sverit se svym trapenim.<p> je mi 24,ppp u me propukla asi pred 8 lety takovou mirnejsi fazi mentalni anorexie,ktera se pomalu ale jiste obratila do bulimie.litam v tom az po usi!prakticky 6let zvracim dennodenne!uz nemuzu – jsem na dne svych fyzickych sil i psychickych sil!<p> mam velmi dobre domaci zazemi,v rodicich i starsi sestre mam oporu a vsichni mne moc fandi i po tolika letech k uspesnemu uzdraveni a nabizi mi pomocnou ruku.jsem jim za to nesmirne vdecna a budu po cely zbytek sveho zivota.ale ja „hlupak“ je vsechny kolem sebe rafinovane podvadim jak se da.jsem slaboch,ktery nema ani odvahu rict jim vsem jak to se mnou skutecne je.vsichni jsou si dobre vedomi,ze trpim ppp,ale o mych zachfatech prejidani a dennim zvraceni nemaji ani tuseni.zvracim zasadne jen doma,jinde si to nedovolim, a to jen,kdyz jsem sama.takze az kdyz se cela rodina vrati domu,delam,ze je vse v pohode,vymyslim si pohadku,jak jsem pekne a pravidelne behem dne jedla…hrozne me to trapi,ze jim takto musim lhat,nejhorsi na tom vsak je,ze tim ublizuju nejvic sama sobe,svemu telu,psychice…jsem hodne hubena,snazim se zvratit vsechno,klid mam,az kdyz citim,ze zaludek je prazdny a zvracim jen horke zaludecni stavy.<p> muj stravovaci rezim behem celeho dne vypada asi takto: 1./snidane – pokud snidam sama,tak caj,kafe s mlekem a nic pokud snidam s nekym,tak neco pozru,ale v nestrezenem okamziku stejne podvadim (jidlo schovavam do kapes,hazu pod stul psovi…)<p> 2./podobne je to i s dopoledni svacinou 3.)obed snim vzdy cely,ale tim se to vetsinou vse zvrtne,a ja se zacnu ladovat – <p>susenky,kolace,cokolady,tvarohy,jogurty… asi 2-3 hodiny po obede stravim stridave jezenim a zvracenim 4.)odpoledni svacinu snim,ale prisne si vybiram co! 5.)veceri snim,tu jim obvykle ve spolecnosti rodiny,takze zase si prisne vyberu co budu jist a pokud okolnosti dovoli,podvadim<p> 6.)nekdy neco zobnu i na 2.veceri,tak okolo 22 az 23 hod vecerni mam na neco hut,tak neco na zub si dam,ale jen malo,abych nahodou nepribrala do rana „kilo“,coz nehrozi. po takovemto rezimu nepribiram a svou vahu si udrzuju +/- pul kg.ted vazim 43kg,ale podle podle BMI bych mela mit nejmene 50kg.za svou eru PPP je pro me 43kg nejvyssi dosazena hmotnost,na ktere se udrzuju uz 2 roky. rozhodla jsem se tu napsat,protoze mam opravdövy strach,strach z toho,ze se to se mnou potahne po cely zbytek zivota,nebudu mit deti,manzela,pritele….protoze vsichni nakonec ode me daji ruce pryc,proc by si meli vzit nebo zit s takto pomatenou zenskou,ktera se neumi ani „normalne“najist a jeste k tomu vsemu neplodnou.v horsim pripade mam strach ze smrti.te se bojim uplne nejvic!vim,ze touto nemoci si pomalu ale jiste zatloukam hrebicek do rakve…a presto je to silnejsi ….uplne me to ovlada… jsem v bludnem kruhu a prestavam mit sebemensi nadeji,ze z nej lze vykrocit a najit tu spravnou cestu…verte mi,za ty roky jsem to zkousela xkrat,ale vzdy jsem se vratila zpet a zacala cirkulovat zase dokola….cauky viki

Zivot je nadherny!..no,vlastne byval!<p> Dostala jsem se na konzervator!Skola mych snu!Sice je to velka drina,ale krasna drina,denne cvicite nekolik hodin,a koncertujete..naladim harfu,obleknu si sve krasne saty,a pohledem do zrdcadla zjistim,ze nejsem schopna se plne soustredit na svuj vykon.Porad musim premyslet nad tim,ze kdybych byla jeste o trosku hubenejsi,hrala bych jeste lip.Po koncerte si vsimnu,ze stejne tak,jako chci prijimat gratulace za sve hrani,stejne tak bych chtela slyset i vety typu:“Moc ti to slusi…a jak krasne hrajes…a jak si hubena“…<p> Nejist?Cvicit?Slo to perfektne,vazne jsem zhubla.Jenze to slo jen do jiste miry..Projimadlo?Je to uzasny vynalez!Jenze ted jsem na nem zavisla.Mam ho porad u sebe v supliku,a neudelam bez nej ani krok.A z prisne anorekticke diety se vyklubalo prejidani..Dokonce jsem takova potvora,ze zasadne nezvracim,abych mela pekne zuby.Necham si rozleptavat streva!No,pochvalte me,jak jsem to vsechno krasne vyresila!..A nebo mi radeji vynadejte,dejte mi par facek a pomozte mi.<p> Je mi hnusne,porad se ve mne odehrava boj dobra se zlem. Omlouvam se,je mi lito,ze na tehle strance nikomu nepomuzu,protoze pomoc tady potrebuju ja,a vim to.Jen nevim,co se to se mnou deje,proc se mi zmenil zivot? katuskaslune@centrum.cz<p>