Archives

Tak tu takhle sedím opět u PC a hledám po celém internetu pomoc,ale je to tak těžké. Trpěla jsem bulimií před 3 roky asi 1,5 roku. Od té doby jsem se vyzvracela 3x,tak 1x za rok,když jsem byla totálně přecpaná. Mám 176cm/72kg,21let, moje „nejlepší váha v období bulimie 59kg“, nejhorší 75kg,když jsem přestala zvracet,ale jedla jsem pořád stejně,no jedla,přežírala se. Mám dobré období, pak špatné období, jsem na vysoké v cizím městě druhým rokem, kolem samé krásné hubené holky,teď v létě hlavně,akorát mi kazí náladu,závidím jim,nesnáším se, hnusím se sama sobě,na cvičení nemůžu spustit oči po těch dokonalých tělech. Jen nějaké vyvedení z míry a už jdu na jídlo,hlavně sladké, KK arašídy,chipsy,pak i uzeniny,pečivo.Pak mě bolí hlava,nemůžu nic dělat, učit se,prostě nic. Mám skvělého kluka už 4 roky,ví to, ale co on s tím nadělá jako hubený kluk,který to nechápe a může jíst cokoli kdykoli.Už nemůžu,chci pomoct,i k psychiatrovi bych šla,ale kam v HK a bez placení, na které jako studentka nemám? Je to bludný kruh a nejde z něho ven, sebevědomí žádné POMOOOOOC.

Ja vazne nevim, jestli sem patrim, urcite mate vsichni vetsi obtize.<p> Vazim 48,5 kg, porad jsem si nalhavala, ze mam aspon 55kg.Byla jsem ted na operaci se slepym strevem, tam jsem zhubla asi o 3 kg, ktery jsou uz na mym tele prilis znat. Nemam pocit, ze bych se v jidle omezovala, mam rada vsechno nezdrave, majonezy, kynuty knedliky, maso kazdy den, nesnasim nizkotucny veci, pri reklamach o hubnuti je me blivno…co z nas delaji?Voda bez tuku, jogutr bez kalorii,koktejly na hubnuti…<p> Driv me moje telo pripadalo pekne, byla jsem akorat, sice vzdycky vyhublejsi, ale nebylo do oci.<p> Ted mam ruce jako kost, jako 12 dite, nemuzu se na ne podivat, nechci kratke tricko, schovavam je pri foceni.. Muj problem vznikl asi v tom, jak moc jsem se snazila pribrat, porad jist, co nejtucnejsi veci, jen spanek, zadny pohyb…ale rucicka se zastavila, ja mam porad kosti vsude…<p> Uz me proto nebavi jist, proc, kdyz je to k nicemu…kdyz nevidim nikde ani jeden blbej spek!!!<p> Zavidim silnejsim, je jim teplo, vypadaji dobre, mela jsem spek na brise, byla jsem na nej pysna, vystavovala jsem ho na obdiv, ani ten me uz nezbyl..<p> Chci nejaky leky, abych nemela deprese, abych nebyla lina si jit udelat jidlo, kdyz mam tu moznost.<p> A kamaradi?Nemam skoro nikoho, nejsem nikomu dost dobra a kdyz mam tu moznost nekam jit, jsem radej sama ve sve samote..

Ahoj všichni.Mám radost, že můžu konečně někam napsat.Pročetla jsem většinu vašich článků.Možná se budu v leččem opakovat.<p> Jsem Veronika.Je mi už skoro dvacet.Před rokem sem začla hubnout.Mám 168 cm a momentálně vážím v rozmezí od 50 do 53 kg.Narovinu.Mám bulimimi a i když uz to nechci dělat a dost se za to stydim, i když to vědí jenom dva lidi, tak musim.Prostě se ve me vždycky něco zlomí.A když opravdu nechci a neudělám to, tak ale skoro nejim.Sem dost na dně.Vědí to jen dva kámoši.Mám přítele ten o tom neví.Jenže ti dva si myslej, že když mu to řeknou tak mi pomůžou.Možná tak do hrobu, protože on to nepochopí.Je moc hodnej ale já měla už tolik problémů, že tenhle už asi neunese.<p> Nevim jak to dopadne.Vím, že se musím léčit ale nesmesu přibrat.Prostě ne!!!! To snad radši…..<p> Do p……, kam sem se to jenom dostala? Přiblblí jídlo.

Už jsem tu poněkolikáté,ale dnes je to jiné§Když jsem tu byla porvé,bylo to z důvodu,abych pomohla,aby získala informace pro svou seminární práci!Teď sedím u PC a tečou mi slzy!Už nevím jak dál:(! <p> Začnu od začátku§Naši se před 4 roky rozvedli§Byl to šílený rozvod a ještě to všechno neskončilo§S otcem nemluvím a nenávidím ho!Těžce jsem to nesla,ale nepřiznávala si to§Moje první láska semnou chodila jen tak ,druhá taky a to byl ten zlom!Dostala jsem druhé kopačky o kluka,kterého jsme milovala a který mě měl jen pro zábavu§hubla jsem a hubla!Moje mamina si toho během 4měsíců všimla!domlouvala mi,křičela na mě,vyhrožovala anic nepomáhalo!Já hubla a bylo mi dobře§V srpnu pře dvěma lety mě odvezla na dětskou psychiatrii a od té doby tam jezdím§Ze začátku to bylo v normě,ale začala škola,kamarádky se na mě vykašlaly a já během 14dnů zhubla 3 kila!Od té doby jsem trpěla!nechtěla jsem ze začátku bojovat,ale díky moji mamince a mé rodině + mé skvělé kamarádce jsem se ztoho pomalinku dostávala!Jediné co mě drželo, byl strach z nemocnice,která mi hrozila!Po Vánocích už to bylo lepší a já byla jakštak v normě!Byla jsem v depresích,ale váha dólu nešla a to bylo postatné!V létě jsem se rozešla se svou láskou (po roce) a já do toho spadla znovu!Najednou se objevili ti nejlepší kamarádi a pomohli mi!Našla jsem si nového přítele a začala být konečně zas šťastná!Dostala jsem se na 55kg,což je pro mě nejnižší ideální váha podle BMI!BUUUM,najednou se objevil můj bývalý,ve škole to dřelo a já začala zas hubnou!Teď mám o pár kilo míň a nevím,co dál!nemám tu slu a nemám proč bojovat!Kamarádka se na mě vykašlala,bývalý je….který mi zničil kus života a já už nevím jak dál!Nemám v sobě tu sílu,co před rokem! <p> Jdu po městě a porovnávám se s každou holkou,kterou vidím:(!Když vidím nějakou „hubeňourku“ tak se mi chce brečet! <p> Proč mě to potkalo!?Copak má cenu bojovat,když se stejnak vrátí?Nemám!

Přečti si svůj příběh očima někoho jinýho, Marcelo, leccos tě napadne.<p> V poslední větě píšeš: „Ztratila jsem hodně kamarádek, ale já nemůžu mít přece anorexii…….“<p> Koho chceš přesvědčit, někoho jinýho, nebo sebe? Nebo chceš, aby tě někdo jinej uklidnil? Říká se, že se pozná, jak je něco závažný, podle toho, jestli tím necháš vo něco připravit. A jak je cenný to, vo co se necháš připravit. Ať ti ta ztráta vadí, nebo je ti fuk, znamená to, žes třeba nerada ztratila tu věc kvůli něčemu jinýmu. Tedy, že pro tebe to něco jinýho znamená víc. Jestli tě napadla odpověď typu: „Ale to je jenom teď, než to či vono udělám“, nemám pro tebe dobrou zprávu. Já se takhle vymlouvám před jinejma a před sebou.<p>