Bez dalších následků …
Když čtu,co všechno si některé holky prožily,tak se mi chce skoro až brečet.Já sama jsem anorexii ani bulimii nikdy neměla.Byla jsem od přírody prostě taková normální hubená holka,měla jsem malá prsa,hubené bříško,normální boky.Ale zadek jsem měla a mám pořád velký.To jsem si začala uvědomovat ve čtrnácti.Můj bratr a kluci ze třídy mě upozornovali,nebo se mi spíše posmívali,že mám prostě velkej zadek.Problém byl ten,že u nás ve třídě jsou samé takové vychrtlinky,tak jsem nechtěla být sama terčem posměchu.Promluvila jsem si se svou jednou kámoškou Vendulou,jak to dělá,že je tak hubená.Po veškerém povídání z ní vypadlo,že je bulimička.Tak jsem si sedla a říkala jsem si,že to za to přece může stát.Zvracet můžu přestat kdy budu chtít.Tak jsem asi třikrát zvracela a fakt se mi to nezamlouvalo.Bylo to fakt nechutný a hnusný.Tak jsem se omezovala v jídle.Nikdy jsem nesnídala,tak jsem si za celý den dala akorát svačinu a večeři.Oběd jsem vynechávala,protože jsem chodila do školní jídelny,kde se jak je známo moc dobře nevaří.Tak jsem jedla pouze dvakrát denně.Také jsem si zavedla takový zápisníček,kam jsem si psala,co jsem snědla za celý den a jak se cítím,co se semnou děje.Zezačátku jsem měla z hladu křeče v břiše.Za nějaký čas jsem je však už ani nevnímala.Prostě jsem si zvykla na malé porce.Každý den jsem se vážila.To byla pro mě největší droga.Vážila jsem se třeba několikrát denně.V té době jsem měla při 165 cm 47 kilo.Cítila jsem se v tom nějak sama,no,psala jsem o anorexii a nějak tak jsem se svěřovala bráchy holce Lucce(anorektičce).Byla jsem ráda,že se můžu svěřit někomu,kdo mi rozumí.No,časem jsem zjistila,že to byla vlastně blbost a že jsem měla držet jazyk za zuby.Já ale vesele hubla dál.Ztranila jsem se veškeré společnosti.Vlastně když to tak vezmu jsem se bavila se svojí nejlepší kamarádkou a mým klukem Míšou.Toho taky dost štvalo,že hubnu,protože mi pořád říkal,že se mu moc líbí můj zadeček,kvůli kterému jsem vlastně hubnout začala.Časem se mi začaly zmenšovat prsa,bříško se taky trochu ztrácelo a zadek se taky trochu zmenšil.Byly mi hodně vidět žebra.Byla jsem z toho fakt štastná.Nejmenší hmotnost,kterou jsem za tu dobu vůbec měla byla asi 46,5 kila.Vše se ale obrátilo,když mě Lucka napráskala mojí mamce,že nejím,že chci hubnout a že nechodím na obědy.Dokonce se mnou mluvila výchovná poradkyně ve škole,at toho nechám,že mě bude hlídat.To vše mi Lucka přichystala.Nenáviděla jsem jí za to.Mamka mě hlídala,co jím a v jakém množství.Na obědy jsem musela chodit k babičce,takže jsem z minimálních obědů přešla na přecpávání.Od babči jsem chodila s nacpaným břichem.V naší rodině se rozkřiklo,že hubnu.Stejda měl řeči,sestřenka,at neblbnu.Měla jsem toho dost.Časem se to zlepšilo.Začala jsem Lucku chápat,proč to udělala,proč to řekla mamině.Bála se o mě,abych nedopadla ještě hůř.Měla jsem sklony k anorexii.Mockrát za to Lucce děkuju,že je taková jaká je,mám jí moc ráda,ale to období bylo fakt hnusný. Cca 5 měsíců vše v pohodě.Začala jsem normálně jíst,ikdyž mě stejně někdy přepadla hubnoucí nálada a minuty ztrávené u zrcalda.Mamka mi sebrala váhu,takže jsem se přestala vážit.Vše se tak nějak od té doby uklidnilo.Až ted…byla jsem na patnáctileté prohlídce,kde jsem se měřila a vážila.Na 164 cm mám 46 kilo.Byla jsem neskutečně štastná,protože když jsem se občas vážila u Míši,měla jsem 50 kilo.Mamka na 46 kilo okamžitě uděřila.Začala mít řeči,že hubnu.Přesvědčila jsem jí o tom,že jím přece normálně,že i ona sama mě hlídá. <p> Opravdu si netroufám odhadnout,co bude v dalších dnech,týdnech a měsících,jak se to semnou potáhne.Já jsem hubla,protože jsem si připadala tlustá.Stále si tak připadám.Ale co s tím?To opravdu nevím.Nechci to celé prožít znovu.A to jsem měla pouze sklony k anorexii. <p> Vím,že můj příběh nic neznamená.Chci,aby ho lidi,kteří si ho někdy přečtou brali jen jako příběh od jedný holky,která se chtěla jsem někomu vyzpovídat bez dalších následků …
Podporujeme Záchrannou stanici pro divoká a exotická zvířata. Pomoci můžete i vy.