Archives

Ctu kazdy novy pribeh a zacinam byt celkem na dne,chce se me strasne moc plakat a tlaci me slzy v ocich a nevim co mam delat…Je me Vas vsech lito..a ja si pripadam jako ta ovecka,ktera zapada do sveho stada..Kazda z nas je ta ovecka…..a ted uvaha?Co me dala kamaradka anorexie?Dobry pocit….jiste tak na par tydnu ci na dva mesice…ty deprese jsou opravdu k nezaplaceni..A co vzala?Vykaslala jsem se dobrovolne na skolu,kterou jsem chtela delat jenze..anorexie je mrska a vyska nejde vystudovat bez jidla a na sportovani taky tolik casu neni,jsem ztracena,me sebevedomi je na bodu mrazu,ale snad svita i na lepsi casy….Ted o Vanocich jsem mela strasne deprese,chtelo se me plakat a nevim proc ale,chtelo se me i zemrit..asi je to blbost,kdyz to pise 20 -ti leta holka,ktera by mela byt uz celkem normalni a nemyslet na blbosti…A pak jsem potkala jednoho fajn kluka….neni vubec vychrtly a ani hubeny…ma normalni postavu a me silene zvedl sebevedomi tim jak me lichotil, a dal me dost zretelne anjevo,ze nezalezi na tom jak vypadate,ale co je ve vasi dusicce.Ta ma je ztrapena a znicena…ale tady ten kluk me dal sanci,ze bych mohla zacit od nuly…..Je mym novorocnim pranim,aby jsme se z toho vsechny jednou dostaly a mely radost z kazdeho noveho dne a netrapily se vycitkamy,kdyz jde rucicka na vaze doprava a ne doleva….Majky

…cim zacit?Asi tim,ze se omlouvam,ze nemam carky ani hacky,pisu z jine zeme… Je mi skoro 27 let, mam 2 syny jsem vdana…vsechno hezke,jen kdybych netrpela tou pitomou nemoci na cely zivot. Zacala u me v 18-ti.Po rozchodu s klukem…znate to,chcete ho ziskat zpatky a nenapadne vas nic lepsiho nez zestihlet.A to rychle… Po par mesicich a mem „super tele“bylo vsechno v poradku.Zamilovala jsem se nove,vse o.k.Po roce jsem sla pracovat do jine zeme.Zila jsem nocnim zivotem a tak jsem za 3mes.pribrala 10kg.S tim jsem se nemohla smirit.Zacala jsem znova“rychle zhubnout“.Bohuzel to tak nefungovalo jako kdysi.Vdala jsem se,byla doma bez prace a z nudy se cely den prezirala a zvracela.Pak jsem otehotnela.Moje vysvobozeni!!!Duvod proc prestat a duvod jist normalne a nemyslet na kcal a na postavu…vsak jsem tehotna,stejne budu mit bricho atd.Za 1 tehot.jsem pribrala 28kg.Po porodu mi pak zustalo 13kg.Po kojeni to zacalo znova…po 1 roce jsem otehotnela zase.Tentokrat si ale budu davat pozor a proto jsem zvracela i v tehotenstvi.Pribrala jsem 16 kg.Po porodu mi zustalo tak 5kg navic.Ani to nebylo tak tragicke,kdybych pak nedostala zrave nalady…Za 2 mes.jsem pribrala tech 11 kg zpatky.Lidi se me ptali jestli jsem zase tehotna… Rok po porodu jsem zacala chodit do skupiny na hubnuti.Vedlo se mi.Za 4 mes jsem zhubla 13kg.Zvracela jsem v te dobe opravdu jen,kdyz jsem porusila a snedla neco sladkeho.Protoze to pro me pak bylo financne narocne prestala jsem chodit.Chtela jsem si vahu aspon udrzet a tak to zacalo znova,jako vzdycky…Za posledni 1/2 roku jsem zase 3kg pribrala a slibuji si kazdy den,ze s tou „dietou“zacnu znova.Co myslite vede se mi?Je to jako chripka ktera se vzdycky vrati.Ani nechci vedet po tech letech,jak zajizveny je muj zaludek a jicen.Uz tak mam zkazene zuby a porad se mi lomi… O tom vsem vi jen 2 lide.Moje sestra a svagrova,ktera od 15 let taky trpi na bulimii.S tou se navecer nazereme a pak jdeme…Delame si z toho srandu,nic jineho nam totiz nezbyva.Vim,ze se toho nezbavim…Dokud se opravdu neco zdravotne nestane…

U me to zacalo, kdyz sem nastoupila do prvniho rocniku OA v Beroune. Byla jsem z male vesnice, kde jsem mela i pritele. Najednou jsem byla mezi novyma lidma, ktere jsem neznala. A ja se tak tezce seznamovala. Prisla jsem si sama, bez kamaradu a muj pritel se mel stehovat do Prahy, kde mel novou praci. Bala jsem se, ze o nej prijdu. Najednou jsem take zjistila, ze to co jsem za zakladce zvladala jedna dve, tak na stredni nejde. Musela jsem se ucit kazdy den a nemela jsem cas na nic. Bala jsem se, ze budu mit spatny znamky a tak se ucila a k tomu prichazeli deprese, ze stale jsem bez nekoho blizkeho na nove skole. Vetsina lidi byli z Berouna a tak se znali uz delsi dobu a ja, ktera byla z male vesnice a neustale se svym, o sedm let, strasim pritelem, jsem se bala, ze o nej prijdu a budu na celem svete sama. Mama mi rikala, ze vse bude jinak, jen co ty lidi poznam, tak se zacnu s nima kamaradit. Ale ja spis byla cim dal uzavrenejsi a v depresi. Prestala jsem jist a vubec mi to nevadilo. Bylo mi jedno, jak vypadam. Pak jsem dosla za skolni poradkyni a z niceho nic se tam rozbrecela. Chtela mi pomoc, zkousela vse mozny a volala i mame. A ja utikala ze skoly domu. Mezitim jsem zkusila par skol v PRaze, abych se mohla prestehovat do PRahy, kde jsem mela babicku. Myslela jsem si, ze PRaha bude moje zachrana. Nakonec se mi to povedlo. Ale mezitim, co jsem skoro mesic nejedla,tak jak bych mela, zhubla jsem asi 10 kilo. Po prechodu na skolu v PRaze a bydleni u babicky, ktera vyborne varila, jsem pribrala vse zpet a jeste vic. Jedla jsem a jedla. Vse se nakonec srovnalo celkem sama. Nakonec tenhle malej hladovejici kolotoc me znova prekvapil pred maturitou. Stres! Hroznej napor, at to zvladnu. Jedla jsem min a min a porad se jen ucila. Nakonec vse dopadlo bezva,ale ja jedla porad min a libilo se mi, jak jsem hubena. Jen okoli se hrozilo. Nakonec jsem dostala rozum a chtela si udrzet vahu, kterou jsem mela. Ale pak jsem zacala chodit do meho noveho zamestani, kde jsem sedela a taky hodne jedla. Zase jsem pribrala. Nyni ziju v Plzni u sveho pritele a snazim se vahu dat dolu. Nekdy mam pocit, ze i kdyz snim treba jen malinkatou porci, tak ze jsem hrozne prejedena. Mam stavy, kdy se uz tesim na druhej den, abych neco snedla. A taky se chytnu pritom, ze pri milovani myslim na jidlo a v hlave mi porad behaji susenky, cokolady a dalsi dobroty….<p> Je to hruza, kdyz sem si precetla par clanku a najednou vidim zcasti i samu sebe. Nikdy jsem jidlo neresila, jedla kdyz jsem mela hlad. Tedka si rikam uz jen kousicek, malinkej a zitra budu jist az treba vetri. Pak si dam neco malinkatyho a omlouvam si to sama sobe, proc jsem zase selhala. Nyni jsem ve stadiu, kdy piju a jim suchary. Chci zhubnout. Je to hruza, jak me to ovlada. Vidim napis na casopisu, kde je neco o dietach a hnedka to kupuju. Mama mi rika, jsi hubena, ale ja se tak nevidim. Tata mi parkrat rekl, ze mam velkou pr… jenze ono je to asi tim, ze mam velkou panev, ma postava je proste takova, ze nejsem uz svou podstatou zadna punta, co se zlomi v pase. Jak mi rikal muj prvni pritel, ze se mi jednou bude dobre rodit. CHJO, uz nevim, co mam delat, abych nemyslela bud na jidlo nebo na to jak zhubnout, vecne se nekoukala do zrcadla….

Chci se s vámi podělit o mou zkušenost. Hanku jsem poznal před 3 lety, když k nám do fabriky docházela učit němčinu. Byla to moc hezká a příjemná holka a moc se mi líbila. Slovo dalo slovo, přišlo první rande a byla z toho láska jako trám. Po čase jsme si našli podnájem a začali bydlet spolu. Vše bylo v nejlepším pořádku. Když jsme si dávali večeři, podivoval jsem se, že si dává tak ráda melouny a ananasy a nejí „normální“ jídlo. „Je léto a to ovoce k tomu patří“, odvětila. Já, nejsa lékař, navíc k tomu zamilovaný jsem jí to „zbaštil“. Teď si uvědomuji, že to byla moje první chyba, že jsem se tenkrát o věc nezajímal podrobněji. Nicméně, náš vztah byl naprosto v pohodě a po roce nastala svatba. Hanka byla ještě nějakou dobu O.K ale pak začala být ambiciózní a chtěla jít pracovat do zahraničí, což nám moje druhá státní příslušnost umožňovala. Najednou začala střídat své názory na svého zaměstnavatele každých 14 dnů a tlačila dost na to, ať odsud odjedeme. Já nebyl proti, protože žít v zahraničí alespoň nějakou dobu jsem si vždy přál. Jednou jsme byli na návštěvě u mých rodičů. Moje máma mi poté smutně sdělila, že jsem si vzal bulimičku, protože našla po naší návštěvě pozvracené WC. Zeptal jsem se Hanky, jak je na tom, poté, co máminu doměnku potvrdila, jsem jí ujistil, že jsem s ní, ale že prosím, ať se léčí. Šli jsme tedy k mému obvodnímu lékaři, kde se provalilo, že bulimií trpí už 6 let. Vše se zdálo být v pořádku, tvrdila mi , že se léčí, až jsem našel důkazy, že své problémy řeší se svým nadřízeným v práci, takže vlastně zničila 2 manželství. A to bylo v situaci, kdy jsme měli odejít o zahraničí, měli jsme tam nalezenou práci, v ČR podány výpovědi jak z práce, tak z podnájmu, půjčky, atd. Pokoušel jsem se situaci ještě zachránit návrhem na smír, manželskou poradnu,nabízel jsem jí podporu při léčení, ale bez úspěchu a dnes tvrdím díkybohu, že to tak dopadlo. Jen pro ilustraci : poslední den, co jsme byli spolu dokázala za 30 km cesty autem sníst nanuk, 5 müsli tyčinek, 5 broskví a vypít 2 litry coly. Když k tomu připočtu její rostoucí alkoholismus, tak jsem rád, že jsem našel sílu k podání žádosti o rozvod. I když jsem navštívil nakonec psychiatra já, dostal jsem se z toho, našel si novou ženu a dnes žiji spokojeně, zatímco z Hanky je troska. Varuji vás proto pánové, vemte si z mé chyby poučení. Bulimičku poznáte následovně : hojí se jí špatně rány, padají ji vlasy, mění názory jak ponožky, je egocentrická, nespolečenská, aby s někým „nemusela“ stolovat, pokud nebere hormonální antikoncepci, nemá menzes. Platí zde víc než jinde : Důvěřuj, ale prověřuj !!! Tomáš

Urcite nemam pravo rozhodovat, co je dobre a co spatne a jak se kdo ma a nema chovat. Taky vubec neznam vsechny okolnosti Tomasova rozchodu s manzelkou. Ale presto bych chtela rict, ze jeho varovani pred bulimickami se mi moc nezamlouva. Ne, nechci tu hajit PPP (=Poruchy Prijmu Potravy), spise chci poukazat na to, ze PPP jsou velmi vazna psychicka nemoc. Clovek, ktery touto nemoci trpi, vlastne za sve chovani nemuze, je to jako kdybyste se zlobili na cloveka se zlomenou nohou, ze s vami nechodi behat. Nemyslim si, ze clovek trpici bulimii je vyvrhel, nekdo, pred kym byste se meli mit na pozoru. Je to spise clovek, ktery potrebuje podporu, pomoc a ochranu. Jiste, zivot s bulimii je tezky, je to peklo, ale pokud nekdo nekoho miluje, mel by se mu snazit pomoci. Rici „jsem v tom s tebou“ je hezke, ale pokud si ten clovek neuvedomuje, co to znamena, jsou to jen prazdna slova. <p> „Jsem v tom s tebou“ mi rekl i muj pritel, ktery mel oproti Tomasovi tu vyhodu, ze tomu rozumel a je medik. Ale ani on si v nejcernejsich snech nedovedl predstavit, co to znamena, milovat anorekticku – bulimicku (byla jsem tak pul na pul, vzdy v urcitem obdobi). A presto sva slova myslel vazne. A preso je dodrzel. Zazil se mnou vsechny deprese, prejidani, hladoveni, zvraceni…vsechno. Pomahal mi, podporoval, objimal a dodaval silu. Nebyla jsem to ja, kdo se „musel lecit“, byli jsme to „my“, kdo s tou nemoci bojovali. Stale mi rikal, ze me miluje, se vsim a pro to, jaka jsem ve skutecnosti. A ja se na oplatku fakt snazila. Slo to tezko, casto vubec, ale mela jsem vuli. <p> Vi nekdo, kdo to neprozil, jak strasny zivot s PPP vlastne je? Dovedete si to vubec predstavit?? Ano, clovek je nespolecensky. Hrozne se za sebe stydi, je mu ze sebe zle, nedovede se ovladnout. Vsechny odhani, ale pritom tolik touzi po objeti, milem slove, po pratelich. Jenze pratele neprichazi, a kdyz uz prijdou, jen se „divne koukaji“. Takze clovek zase zaleze. A citi se jeste hur. Ano, i ja mela (a mam) spoustu zdravotnich problemu. Nepravidelnou menstruaci, bolesti slach a kloubu, ktere uz navzdy zustanou poskozeny. Asi nikdy nebudu moct mit deti. Ale myslite si, ze me to bavilo??? Ze jsem zvracela s rozkosi, zavirala se doma na truc a zdravi si nicila rada???? Myslite si, ze jsem nechtela prestat, nesnazila se o to kazdy den??? <p> Kazdy den jsem se probouzela s myslenkou vsechno skoncit, zacit znova. A kazdy den jsem znovu a znovu zklamala. Bylo to peklo. Nenavidela jsem se, chtela umrit. Citila jsem se tak spatna, odporna. <p> Ale byl tu vzdycky muj pritel, ktery mi pomohl, ktery me povzbudil, podrzel, dodal silu. Ukazal mi, ze jsem hodna lasky, ze jako clovek mam pro nej velikou cenu. Bylo to pro nej tezky, krusny, peklo na zemi. Ale udelal to z lasky k mne. Nikdy mu nemuzu byt dostatecne vdecna. Slovy nedovedu vyjadrit ten vdek, lasku, dojeti, co k nemu citim. <p> Co bych tedy chtela rict na zaver? Jaka je vlastne pointa me zpovedi? Urcite neni dobre partnercinu PPP tolerovat ci ignorovat. Ale na druhou stranu neni ani spravne ji v tom nechat uplne samotnou; pokud nekoho miluji, mel bych se mu prece snazit pomoci, ne? A kdyz to nemyslim vazne, tak ruce pryc hned. Ale davat nekomu plane nadeje, rikat „jsem v tom s tebou“ a nemyslet to doslova, neni fer. <p> Rikam si – kde bych ted byla, kdyby nebylo meho pritele? Asi bych taky skoncila jako troska. Mozna bych uz byla mrtva. <p> Lide trpici PPP potrebuji podporu, povzbuzeni a leceni. Jsou to normalni lide, zadna monstra hodna opovrzeni. Je to dlouha cesta, ktera vede z PPP, namahava a bolestiva. Clovek se na ni mnohokrat odre a rozbije koleno. Ale vyplati se ji absolvovat. Odmenou vam bude spokojeny zivot po boku nekoho, kdo je vam nejmilejsi a nejblizsi na svete. <p> Pro Pritele X: Lasko, diky za vsechno, co jsi pro me udelal. Teprve ted vidim, jaky poklad v tobe mam, jak neobycejny muz jsi. MILUJU TE. <p> Xenie