Archives

Mile dievcata,<p> na uvod by som mala poznamenat,ze som jednou z nas, bulimiu mam uz 7 rokov Posledny rok sa zda,ze je to lepsie. Pri zachodovej mise drepcim uz len 1-2 krat denne, niekedy vobec<p> Ale, chcela by som vam napisat nieco ine Bulimii som vdacna za vela Naucila ma vazit si kazducku chvilu dna,ked ma „cosi“ netlaci vojst do kuchyne a zlikvidovat cely obsah chladnicky,<p> Tesit sa z takych samozrejmych banalit ako sneh, vianocny stromcek,vona dietatka,plysove hracky,steniatok,a hladat a rozdavat lasku, pretoze tato choroba vas nauci vnimat jej deficit…bez slov<p> Ak si to aj neuvedomujete,dava vam vyrast, nutne sa totiz musime zamyslat nad tym, co s nami bude dalej,ci skoncime priam s vyvratenymi organmi kdesi na smetisku nul,alebo sa nadychneme a povieme si:“Fajn, dnes je posledny den zhnusenia zo seba samej, strachu,hucania v usiach,ticheho placu do vecne zmacaneho vankusa, ked prosime Boha, bud nech toto trapenie ukonci navzdy, alebo povie preco? Preco ja, kedy sa to vlastne zacalo vsetko rucat?“ Kvoli hrubym poznamkam otca,komplexom menejcennosti,smrti babky,ktora mi bola vsetkym,snahou uputat? …zivot sam dava odpovede a aj tato choroba je jednou z nich. Nechcem,aby to vyznelo privelmi moralisticky, ale citim,ze ma este pre kazdu z nas pripravene cele more stastia…Nie toho chvilkoveho, ked pocitame dni bez prejedani, tesime sa z kazdej minuty, ale… Pocitit,ze ste milovana, kazda jedna z nas…Mozno prave pre napuchnutu tvar, vyplakane oci,chude nozky,pokazene zubky…<p> … aby sme sa konecne mohli usmievat, papat v cukrarni s priatelmi<p> zakusky a smiat sa pri tom, nehladiet na jedlo, ako na odreagovanie a jedinu „radost“ zo zivota Doverujem Bohu, milujem Ho a verim, ze On mna tiez A da mi tu silu, zmenit to, co mozem…<p> Lebo bulimiu a anorexiu zvladneme Iste<p> A staneme sa raz uzasnymi matkami, ktore svojim detom daju vsetku tu nehu a sebadoveru, ktora nam azda bola kedysi v buclatych casoch odoprena<p> Lubim Vas,vydrzte, zivot stoji za to:o)

.. že ani u mě to není tak,jako u klasických anorektiček, i když tělesné následky jsou asi tak stejné. Bude to jen stručně,potřebuju to napsat,abych to před sebou měla černé na bílém. Má původní váha: 53kg/171.5 cm<p> Štíhlá,všemi obletovaná „kočka“, ,tanečnice,nejlepší v souboru,za kterou se každý otočil. Zbyly z ní jen ty obrovské hnědé oči, plné smutku..<p> Dneska 40kg, po nástupu na kolej. Jinak jsem měla průměrně přes prázdniny tak 42-44 kg. Ptáte se proč? Nevím,nevím. Mám úplně stejný problém jako Holly a jiné dívky. Nepřekonatelná láska k jídlu.Od malička jsem se cpala bez následků,ani později jsem neměla problémy s váhou, protože jsem hodně cvičila. Ale před rokem jsem přestala stíhat přes den obědy( tréninky od 15:30-21:00, mezi tím se cpát nelze..<p> Takže to bylo,že když jsem tréninky neměla,vynahrazovala jsem si to OBROVSKÝM žraním. Bohužel- váha začšala klesat( sama od sebe),protože jsem se i stresovala ze školy. Jenže když už jsem si toho všimla i já,bylo pozdě. Nahoru to nešlo(ani jedením ) a já si na to začala zvykat. Pdozději už mi přišlo divné,že bych vypadala jako dřív a žravost se začala střídat s hladověním. Nezvracím,jen občas projímadlo (přírodní) ale snažím se z toho dostat už od dubna a přijde mi,že se to opakuje stále dokola. Nevím co mám dělat- chci přibrat,ale zároveň se bojím,že to bude divné… Na své přežírání se kolikrát úplně těším(většinou vím,kdy to přijde- když jsem sama na koleji–) Tak to je vše. Smutné,ale ne ojedinělé,záleží všechno jen na nás,na vůli( a taky na lásce k rodičům- vidím,jak trpí,a to je to,co si nikd neodpustím!!!)

TAk jsem to zase nevydržela a bylo to docela hrozný, protože tentokrát jsem zvracela dvakrát za jeden den. Už jsem si myslela, že se to lepší, ale je to pořád stejný. Už na tom nejsu tak hrozně, protože mě teď přežírací záchvat chytne tak jednou dvakrát do týdne a to se potom uklidnuju, že to není tak hrozný a příště se to nestane. Je to vždycky v době, kdy si doma a mám volný přístup k jídlu. Proto se snažím být celý dny mimo domov a hodně sportovat, protože při sportu na jídlo zapomínám. <p> Sama nevím, proč jsem s vracením začala, ale vím, lžu jen sama sobě, chtěla jsem být hubenější. Už na základce jsem byla jako cvalda, spolužáci mě nadávali, že su vyžraná a plivali po mně. Ségra s bráchám měli taky pořád narážky, že jsu tlustá a tak jsem se snažila omezit jídlo. Poprvé jsem ale zvracela až ve 20.<p> Před nějakou dobou jsem si našla nového kluka a byla jsem v pohodě, jenže teď to mezi náma skřípe a já jsem zase v prdeli, abych zapomněla na problémy, tak jím a zvracím. Z toho kolotoče se asi opravdu nedá vystoupit. Anorexií jsem nikdy netrpěla a asi mi to nehrozí, protože jídlo miluju. V současné době měřím 180 cm a vážím 70 kilo, což je podle mě hodně, chtěla bych být aspoň o pět kilo mín, ale nedaří se mi to.<p> Doufám, že se té hnusné nemoci někdy zbavím a budu se líbit sama sobě, ale teď to prostě nejde nemám na to sílu.

ahoj!<p> tak sem se rozhodla napsat neco o sobe…asi si to nikod cely neprecte,ale to je jedno……<p> byla sem male tluste dite,proste cil,spekoun.vyrostla sem,vaha zustala stejna,takze sem vypadala normalne..pamatuju si moment,kdy sem poprve skusila zvracet,je to dost davno,asi tak sedma trida..tehdy sem nemela ani tuseni co to delam.od te doby to bylo jen parkrat..az tak dalsi rok sem zacala ujizdet.bylo to krasny,najist se a nestloustnout.holky kolem me byly vzdycky stihlejsi a ja myslela ze toho taky dosahnu.zachvaty byly jen obcas(uz presne nevim,ale rekla bych ze max.2x do mesice)kluka sem za to obdobi mela dvakrat,takze sem si pripadala opustena.ke konci skolniho roku sem uz zvracela vickrat,prazdniny uz potom jely naplno.i na dovolene s rodici sem dokazala zvracet,uvolnovala sem napeti,ktere vzniklo pri konfliktech s nima.zacatek skoly byl utrpeni.nervy sly do hajzlu,kluka sem nikde zadnyho nesebrala..na konci rijna sem zdravotne selhala:natekly mi uzliny,ale byla to mononukleoza.tehdy sem si rikala,ze s tim prestanu,jinak se znicim,urcite sem to chytla kvuli oslabeni z bulimie..mononukleoza je blba nemoc,mate pak dietu..nesmi se skoro nic,jenze ja znala spusob,jak si dat to co mi chutna a nezatizit jatra.slo to,mela sem dobry pocit,jedla sem vetsinu casu dietne a to co bylo nedietni slo ven,vanoce byly neustaly hody nad zakazanym cukrovim.koupila sem si tesny kalhoty,propadly se mi tvare..sice sem se cely prosinec topila v depresich,noce plne uceni a zvraceni,ale pak mi plno lidi reklo:ty si zhubla vid?vypadas dobre..(zvlastni je ze vahu sem mela neustale stejnou,asi to bylo tim oblicejem) po novym roce sem polevila.dokonce sem si v lednu nasla na chatu kluka-sice moc peknyho,ale jinak debila a ja se do nej jako obvykle zabouchla.furt me schazoval,uz sem nevedela jestli ve vtipu ci to mysli vazne.vrcholem bylo,kdyz mi rekl,ze bych mohla zhubnout.ze pry sem pekna,ale kdybych mela o par kil min,tak ze budu uplne nejlepsi…no a co ja na to??zacala zase poradne zvracet.s tim idiotem sem se naposled videla na valnetyna a pak se neozval..zaver byl jednoznacny:sem tlusta!!unor a brezen byly sila,nechapu jaktoze si mama niceho nevsimla.duben byl lepsi,ale kveten zase drsnej.zacala sem na netu hledat informace o leceni,nasla sem si kontakty.odhodlala sem se jit k soukromemu psychologovi,jenze ten mi rekl,ze by mi rad pomohl,ale ze bych musela platit a dal mi kontakt na centrum riaps,tam uz sem se neodhodlala.pak sem se zhroutila na doucovani u jedny znamy(je ji 21,moc hodna holka a vlastne kamaradka).okamzite se chopila situace,misto uceni sme se zvedli a jeli prave do riapsu.ujmula se me tam doktorka,ktera me vyslechla a rekla,ze se mi pokusi pomoct.zacala sem chodit tajne na terapie:rozebirala sem me vztahy s rodici,kamarady..prote vsechno.jenze sem zvracela dal.pak prisly prazdniny-tyden na vode byl v pohode a klidu.a pak tri tydny brigady:denno denni drina,dost velka nuda a stereotyp.vecery travene prejidanim.parkrat terapie.rekla sem to mame,byla zdrcena a obvinovala sebe……..zacatek srpna byl zlom,odjela sem na tabor ke spoluzacce a tam se mi vse zacalo rovnat v hlave.nebo taky mozna ne..znovu sem se setkala se svou prvni laskou,oba sme ted byli o dva roky starsi a rozumejsi,ale presto ta laska zacala nanovo.po par dnech tabore sme stravili tyden u neho na chate a ja byla stastna jako nikdy predtim.zadna touha po zvraceni,jedla sem akorat.doma sem zjistila,ze sem trosku pribrala,ale bylo mi to jedno..zamilovani jsou stastni,nevidi nedostatky ani na sobe,ani na druhem…jenze to se casem meni.na sve narozeniny slavene s kamarady bylo prilis mnoho jidla.a ten vecer sem zas jela..dalsi tyden sem si uvedomila ze sem nedostala kramy:prusem,sem tehotna (sice pravdepodobnost nulova,ale kdo vi).stres asi po pet dni,nez sem se ne gyndu dostala,byl samozrejme uvolnen jidlem..najednou sem si uvedomila,ze uz mi moje laska leze na nervy,nedokazala sem se pretvarovat.sice si to tak hodnej kluk nezaslouzil,ale opustila sem ho.nastoupily <p>vycitky.jidlo.zvraceni.deprese.mame sem lhala,ale pred tydnem na to prisla,den predtim ta ma kamoska doucovatelka.rozhodla ze musime znovu jednat,pujde se mnou znovy k psycholozce a vymyslime plan jak to rict i tatovi a jak se tomu postavi vsichni spolecne……merim 164cm,vazim 60kg.BMI normalni vaha….<p> vcera sem zvracela nejvic ze sve historie,4x za den. koncim.musim.mam rozdrasanej krk,natekly tlacici uzliny.tak nechci skoncit,chci byt normalni.chci najit silu,vuli. doufam,ze to dokazu<p> Zuzko,děkuju.Mami promin mi to prosim.omlouvam se Ondro. simona