Ahoj, před chvílí jsem objevila tuhle stránku, a tak mě napadlo, že vám řeknu, jak se to od anorexie přes přejídání a bulimii táhne se mnou. <p> Všechno začalo když jsem byla v osmé třídě a kamarádka mi řekla, že chodí do místní modelingové agentury a ať to zkusím taky. V této mostecké agentuře mi řekli, že mají o mě zájem. Na konci školního roku jsem se tam jednou ukázala v kraťasech, které odhalovaly nohy a kus zadku. Naše vedoucí mi řekla: „to musí dolu“ a ukazovala na ony partie. Byla bych se před ní rozbrečela. Celé prázdniny jsem buď jedla málo a nebo se přejedla, 2x denně posilovala ale nakonec jsem byla tlustší než předtím. V devítce jsem začala s přejídáním fakt hustě a okolo února (pamatuju si to úplně přesně) jsem měla na tréninku chození v agentuře černou sukni. Řekli mi, že bych s tím měla něco udělat. Zkusila jsem jíst málo ale vždycky jsem to vydržela tak 5 dnů a pak se zase přejedla. Tehdy už jsem měla z původních 55 kg kil 60. Nevím, kdy se to zlomilo, ale najednou to šlo a mě bylo krásně nádherně úžasně. závistivé pohledy spolužaček mi lichotily a já jedla 3x denně, poslední jídlo před pátou, každé ráno mističku corn flakes a každý večer jsem chodila na aerobik. tehdy se mi napořád změnil pohled na tělo a na jídlo vůbec. Přemýšlela jsem o něm každý den, propadlé břicho bylo podmínkou pro spokojené ráno a ručička na váze udávala směr mého života.Po čase rodiče poznali, že na mě všechny kalhoty visí, to jsem měla 53 kg. Nutili mě jíst večer po aerobiku, a tak jsem nesnídala, svačiny dávala kamarádům a oběda jsem se jen dotkla. Na konci roku jsem měla 48,5 kg na svou výšku 177 cm. V té době mi rodiče přes můj obrovský nesouhlas našli v Praze psycholožku, která mi formou rodinné terapie z toho jakž takž pomohla. Po bezva prázninách, které jsem trávila na koupališti neskutečně šťastná, jak vypadám v plavkách, jsem nastoupila do prváku. Musela jsem si psát, co jím a jíst pravidelně. V této době jem měla 52 kg, sebevědomí i kluka. Občas jsem se ale u televize přejedla a pak cvičila a nervovala se. |V této době už o mě projevila zájem i pražská modelingová agentura a já fotila pro bravo girl, katku, makro a chodila přehlídky E-daniely. Ve druháku ale přejídání pokročilo. Dodneška nevím, čím to bylo. Během druháku jsem přibrala 10 kg a nemohla dál jako modelka pracovat. Bylo mi strašně. Měla jsem po přejedení nafouklé břicho, a tak to řešila laxativa. Přestala jsem chodit mezi lidi, byla jsem jen doma u televize, která mi pomáhala na vše okolo mě zapomenout a snáze se přejíst. Začala jsem chodit za školu, protože jsem nemohla vidět oči všech studentů na mém tlustém zadku, a tak jsem byla doma, koukala celý den na tv a jedla. Často jsem si zkoušela strčit prst do krku, ale nikdy mi to nešlo, tak jsem se zaměřila na projímadla. |taneční pro mě byly utrpení. Tancovat v šatech s nafouklým břichem bylo neskutečně příšerný a já cítila jak se nenávidím . pořád jsem si říkala, že do prázdnin to bude dobrý, ale přišly prázdniny a já byla ještě tlustší měla jsem 62 kg. V srpnu jsem to vydržela a zhubla na 57 kg. Teď je listopad a já jsem zase tam, kde jsem byla. Můj život je jídlo, televize a deprese. Opět navštěvuju tu paní psycholožku v Praze jako předtím. V pražské agentuře nova models dělám mrtvého brouka, protože z estetických důvodů nemohu pracovat.Za chvíli se na mě vykašlou a vyhodí mě nadobro. Z toho mám strašný pocity. Už nebudu ta žaneta z gymplu , co je v časopisech, ale obyčejná tlustá žaneta, která se vyhýbá lidem. Je mi strašně a když se nepřejím je mi špatně taky. Bolí mě hlava a nemůžu se soustředit na učení, dokud se nepřejím. Bulimie mi vždycky řekne, že se učit nemusím, že důležitá je lednička, že pak bude líp. Ale není. Jsem ve třeťáku a měla bych se učit na maturitu. Nic nedělám. Nežiju. Asi si řeknete je slaboch a máte pravdu. Nenávidím se a nechci chodit do školy. Myšlenky na sebevraždu přicházejí často. I přes odbournou pomoc v gaudia centru zatím nezvládám. Radu všem holkám však dám. nejezte u televize a neseďte domajako já, jděte ven a bavte se, žijte, radujte se a počkejte tam na mě jednou tam za vámi také přijdu….
Podporujeme Záchrannou stanici pro divoká a exotická zvířata. Pomoci můžete i vy.