Archives

Ahoj!Můj příběh je modelový.Snad jen,že jsem nikdy nechtěla být nějaká modelka.Nechce se mi dnes tady vypisovat ze všech svých prohřešků minulosti.Dnešek mi i tak stačil.Již od svých 14 let se doslova plácám v anorexii a bulimii.Dnes jsem se rozhodla sem napsat,protože jsem se neskutečně přežrala (na tom by u mne nebylo nic zvláštního),ale i nadále se cítim nesmírně zoufalá,ani to blbý jídlo nedokázalo otupit dnešní beznaděj.Studuju dost náročnou školu a zase mě čekaji zkoušky-zvládnu to?Čím jsem nervóznější,tím víc jim a míň se učim.Dnes mi bylo řečeno,že dotyčnou zkoušku nikdo z nás nemůže udělat.Jako vždy jsem to na veřejnosti toto tvrzení zesměšnila,ale v skrytu duše upadla do deprese.Pak mě oškubali na brigádě-další podraz;setkala jsem se s hodně nemocnym starým člověkem a na vlastní oči viděla,co to znamená být starý (než to,tak radši snad umřít dřív).Cítim se opuštěná,hodně blízký člověk se na mě vykašlal;….prostě jsem dneska totálně na dně.Beznaděj,bezmoc,samota…znáte to.A ani vyspat se z toho nemůžu.Posledních 14 dnů jsem jak mátoha,ale v noci stejně koukám do stropu.Ráno vstanu úplně zničená s tím,že bych se měla celý den učit-no,to bych nejradši nevylejzala.Prostě se mi poslední dobou vlbec nedaří.Připadám si jak v nějaký bedně,ze který nemůžu ven.A mašličkou,lépe řečeno uzlem,který nepovolí,takže se z ní nemůžu dostat ven,je bulimie.Píšu sem,aby mi někdo něco potěšujíícho a povzbuzujícího napsal.Nejradši bych se stočila do klubíčka,usnula…,někam se prostě z tohohle příšernýho světa alespoň na chvilku ztratila.Opravdu jen na chvilku,pak bych se chtěla vrátit.Jen mi poslední dobou opravdu chybí nějaký ten motor,který by mě nakopl,abych zase ráno vstávala s většími nadějemi,než jak to protlouct do večera apak padnout.Děkuju všem,kdo mi sem nebo na beruska.008@volny.cz napíše.

Ked mi sesternica prvy krat naznacila,ze by som mala schudnut, mala som 15 rokov, 176cm a 65kg. nebola som tlsta,ked tak na to teraz pozeram,bola som pekne stihle dievca. Ale cim viac som sa zaoberala svojim vyzorom,tym viac ma trapil a zhorsovalo sa to. Mam geneticke vacsie boky,asi s tym uz nic nenarobim. Pred rokom som prvy krat zasla na zachod zbavyt sa pocitu, ze som to zase raz prehnala s jedenim. Ked som zistila, ze to nieje take tazke, zasla som aj na buduce. S roznou frekvenciou tak chodim doteraz, zhorsila sa mi plet a stale si slubujem,ze to bolo naposledy. ale nebolo, nedokazem s tym sama bojovat a kamaratka,ktorej som sa zverila mi pomoct nevie. Je prekliatie ta dnesna moda vychrtlych bab, ktore sa mi sice vobec nepacia,ale nemam pokoj,kym nebudem jednou z nich. bludny kruh, vycerpavajuci a zufaly

Ahoj všichni! Je tak těžký začít psát,ale chci a potřebuju se vypsat ze svý bolesti.Netýká se jen jídla, i když mé trápení jídlo odstartovalo. Nechci se hrabat v minulosti,nemá to smysl,ale problém s jídlem u mě začal asi ve 12letech,kdy jsem na 158cm vážila 44kg,takže pohoda,ale…Nevím,proč jsem si tenkrát z ničeho nic začala připadat tak nemožně tlustá,když jsem vždycky bývala taková veselá,celkem bezproblémová holka s normální chutí k jídlu. Doktoři vyřkli několik příčin,ale já nechci své problémy s PPP svádět na rozvod rodičů,můžu si za to sama,jak jsem slabá a hloupá. Po nemocnicích jsem strávila téměř rok,efekt žádný,v 16 letech jsem měla 30kg,skoro žádné přátele,sebevědomí na bodu mrazu atd…Pak nastal zlom a já začala přibírat,radovat se ze života…Přibrala jsem asi na 43kg,postupně pak ještě na 46kg při výšce 163cm,takže už žádná kostra,ale zdravá holka. Pak jsem prožila nejkrásnější období mého života-první lásky,zábava atd. Další zlom nastal minulý rok na jaře,kdy jsem potkala skvělého kluka(se kterým jsem mj.dodnes).Chtěla jsem být pro něj tou dokonalou,tou nej a tak jsem o letních prázdninách začala zvracet téměř vše,co jsem snědla.Dotáhla jsem to na váhu cca 41kg,ale nebylo mi z toho dobře.Lehkost,se kterou jsem se dokázala vyzvracet,přetvářky,deprese,vážení…to vše mě velice vysilovalo a jak zbytečně. O mém zvracení se dozvěděli rodiče,ale i když se mi moc snažili pomoct,hlídat,domlouvat…,nic nemá smysl,pokud my sami nechceme.A já chtěla,ale bohužel jen někdy a to k vyléčení nestačí.Styděla jsem se před rodinou,ale stala se ještě horší věc,o mé bulimii se dozvěděl i můj přítel!!!Tolik jsem se bála,že ho ztratím,věděla jsem,že tohle nikdy nemůže pochopit a já mu to ani nijak nedokážu vysvětlit.Začal naléhat,ať přiberu,ale moje váha stagnovala.Vše vyvrcholilo o vánočních prázdninách,to už jsem vážně na sebe měla vztek a byla odhodlaná se uzdravit.Navíc maturita na krku a zvracet a učit se zároveň nejde,aspoň tedy ne mně.Začala jsem se tedy vážně snažit a přibrala asi 3kg. Bulimie ale úplně nezmizela,jen jsem ji dokázala potlačovat.V únoru jsem zjistila,že jsem těhotná.Byla jsem překvapená,brala jsem totiž HA a přesto k tomu došlo.Nedokázala bych jít na potrat,proto jsem si dítě rozhodla nechat.Ne všichni to považovali za správnou variantu,ale akceptovali mé rozhodnutí,i můj přítel a za to ho ještě víc miluji. Bohužel,další tvrdá rána,na konci třetího měsíce těhotenství jsem o dítě přišla,prostě umřelo, příčina neznámá.Bylo to týden před maturitou,dnes jsou tomu 3 týdny.Stále tomu nevěřím,zhroutil se mi svět,snažila jsem se,tolik jsem se snažila jíst zdravě a dobře a teď tohle.Vážně jsem se na miminko těšila,dodnes to nemohu překousnout a nikdy nezapomenu… Teď mám strach,co bude dál.Zase vážím těch 46kg,přítel si přeje,abych přibrala,jsem prý hubená,i u nás ve škole se říkalo,že jsem anorektička,ale lidé jsou zlí a závistiví,chtějí ubližovat.Vím,že lidé co mě znají jen tak letmo,závidí.Na povrchu mám skvělý život,ale co ta všechna bolest??? Stále mám svého přítele,bez něj bych nebyla ani tam,kde jsem dnes.Touto cestou mu moc děkuji,za jeho péči,starostlivost,lásku.Vím,že on je ten,s kým chci být navždy a to nejhezčí na tom je,že je to oboustranné. Budu se snažit jíst jako člověk a připravit své tělo na budoucí těhotenství,teď bylo asi zesláblé a pomstilo se mi. Přijít o dítě je vážně to nejhorší,co se mi kdy stalo,sice bylo ještě malinkaté,vlastně to ještě ani dítě nebylo,ale já ho milovala-doufám,že mi někdy odpustí. Mějte se co nejlíp a nevzdávejte se!!!

začalo to asi před dvěme lety kdy moje spolužačka dostala také anorexii a já se v ní vzhlédla začalo to nekonečnými dietami a na oplátku týdenního odříkávání bylo víkendové přejídání. Asi před půl rokem jsem si koupila projímadlo-matka na to přišla. Upřímně řečeno já tu anorexii chci i nechci, protože si připadám nechutná-vážím 46 kg a měřím165 cm. Jsem strašně hnusná asi bych sem měla dát svou fotku aby jste se zasmáli. To kristýna se držet dokáže-já ne ona je tak krásně hubená má spoustu zájmů…já se jen válim a hniju… Pomozte mi abych měla velkou vůli sice už nemám mnoho přátel ale to mi je jedno já chci být jen hubená a krásná tak mi držte palce. Dala jsem si předsevzetí, že do 1 měsíce zhubnu 5kg tak že nebudu jíst po 3. hodině odpoledne… Také neustále vyhledávám nějakou literaturu… pomoc