Archives

Chci umrit! Nenavidim se. Jsem tak odporna, slaba a hnusna. Pred chvili, kdyz jsem jela z knihovny chtela jsem vrazit s atem v plne rychlosti do nejblizsiho stromu. Neudelala jsem to z mnoha duvodu. Vim, ze se nikdy nezabiju. Ne protoze jsem slaba a zbabela, protoze je to nemuzu udelat lidem ktere miluji. Nemuzu to udelat kuli nim. Ale oni tu ted se mnou nejou. Jsou daleko za oceanem. Jsem tu sama, opustena. Kdybych byla doma vse by bylo jine. Rekla bych vse svym rodicum a sla se lecit. JSEM BULIMICA. to je to co me zabiji. od tud se bere ma nenavist, touha po smrti. Nechci zabit sebe, chci zabit bulimii, ale jedine jak to udelat je zabit sebe. Bulimie je mou primou soucasti. Jeste pred mesicem jsem kazde rano vstavala s nadeji, ze dnes vse bude jine. Ted uz ne nadeji vystridala beznadej. Je mi 23. Merim 178 a vazim 62 kg. Presto si pripadam tlusta a z pohledu na ma stehna se mi chce zvracet. Jsem aupair v americe. Tady to se vse zvrklo. Uz od 14-15 mam problem s jidlem, ale az do mych 20.5 to byla jen otazka vynechavani nebo mezovani jidla. Ani jsem to nepovazovala za problem. Ve 20.5 jsem se rozesla s dlouholetym pritele a odjela do Anglie. Tady to opravdu zacalo. Po rozchodu s prilelem jsem nemohla mesic vubec jist. Zhubla jsem 65 na 59. Nasledne 3 mesice jsem jedla jen cokoladu. Pak odjela do Anglie. Tam jsem pusobenim nervu zhubla na 57. Byla jsem jak vypustena s koncetraku. Ale strasne se mi libilo pocitat si zebra. Behem kratkeho casu jsem pribrala 7kg. Byla jsem z toho nestastna. Zacala jsem se pokouset o ruzne omezovani jidla. V teto dobe jsem se po prejedeni sla poprve vyzvracet. Nevim proc ale nechala jsem toho. Priblala jsem jeste na 68kg. Stale se pokousela zhubnout, ale bez uspechu. Statne jsem zila dal. Na Vanoce jsem jela domu. Kupodivu jsem vubec nepribrala. Od noveho roku jsem zmenila rodinu. Tam jsem pribrala na 73 to uz jsem z toho byla polosilena. Zacala jsem drzet 1000 calorie dietu s kombinaci jednotydeniho prejedeni a obcasneho zvraceni. Tato dieta fungovala skvele. Nejen ze jsem hubla, ale take jsem jedla celkem zrave. Tyto Vanoce jsem se domu vratila hubenoucka s 63 kg. Byla jsem stastna. Jako novorocni precevzeti jsem si dala za ukol naucit se jist pravidelne 3x denne a hlavne v sede. Doposud jsem vetsinu meho jidla jedla ve stoje. No a ted jsem zde. Odjela jsem sem nadsena plna ocekavani. Prijela jsem a nic. Strasne zklamani. Nebyla jsem vubec pripravena na to co me celalo. Na mou katastrofu. Byt skoro cely den doma sama, bez prace a bez moznosti neco delat. Protoze miluji jidlo a rada ochutnavam nepoznane zacala jsem jist jako o zivot. Pribrala jsem na 65 kg. Katastrofa. V teto fazi jsem se na par tydnu zastavila. A zacala ma bulimie. Prejist a vyzvracet. Nevim co delat. Nevim kde hledat pomoc. Nadeji vidim v zacinajicich prazdnin.Deti budou doma treba mi to pomuze. kdo vi. Stale nechapu mou rodinu. Nechapu,ze se nezeptaji kam to vsechno jidlo mizi. To co ja „snim“ za den oni za tyden. Vzdy jen bezeslova nakoupi. Ctu knizky o bulimi a casto navstevuji tyto stranky. Moc mi to pomaha. pomaha mi vedomi, ze nejsem tak sama jak se citim. Ze nektera z vas to dokazala. Nevim jestli i ja to dokazu. Problem je v tom, ze si neverim. Neverim, ze to dokazu. Sally sally_tulip@yahoo.com

Ahoj všichni, není to tak dávno co jsem Vám psala příběh vrátila se mi Anorexie. Přiznám se, jsem na rom bledě, nezvládám jíst, jako normální člověk.Kdyby nebylo Boha a jeho plánu se dneska sejít s přáteli na oběd, tak opravdu nevím. Takovou trpělivost co se mnou mají, jsem nikdy nezažila.Nejprve jsem dostala džus, první co mě napadlo bylo podívej se na kalorie.Soňa to vyřešila jednoduše, strhla mi obal, aby mě nedráždil a nerozptyloval.Moc jí za to děkuji.Dneska se mi v restauraci co jsme byli, udělalo špatně, zatočila se mi hlava, má přítelkyně mě naštěstí zachytila včas, strácela jsem půdu pod nohama. Pak přišla polévka, ale co jsem při ní vyváděla, doslova hysterie. Nejprve jsem se vní přehrabovala, sválně dělala, že jim. Ale oni na to přišli a snažili se mi to vymluvit, že pokud nezačnu jíst skončím opět v nemocnici. Něco málo jsem snědla, ale ten strašný pocit viny mě náhle zavinul. Slyšela jsem zase ten druhý hlas, kerý mi říkal,Neměla si jíst, jseš tak odporná, tlustá, nemáš pevnou vůli v držení diety, zítra nebudeš nic jíst, jestli mě neposlechneš, nikdo tě nebude mít rád, skončíš sama.Sama? Vždyť to není pravda, mám přece Boha. Takto ne milá anorexie, nenávidím tě, chováš se, jako bys byla královna, někdo velmi důležitý, jseš tak ubahá, ničíš dívky a doslova je vraždíš. Už tě nebudu poslouchat, jsi mi volná, zvítězím! Musím! Přece neumřu, jako anorektička na selhání srdce nebo ledvin. Nebo snad spáchám sebevraždu? To ne, už je toho dost!Takhle to vypadá, že je to velmi lehké, ale není to tak, moc dobře vím, že každý den, kdy se postavím před ledničku, bude mě ovládat hlas, který mi bude říkat, stačí kousek zeleniny. Je to tvrdý boj, jsem na to připravená, s Bohem to zvládnu, musím.Chci, aby měl ze mě radost. Přiznám se nemám na nic sílu, na hledání práce,už ani na cvičení.Jsem strašně vyčerpaná, celkem jsem zhubla deset kilo, stratila se mi menstruace,padají mi silně vlasy, jsem podrážděná, nemám zájem o nic! Jsem prostě na dně! Nevzávejte to ani Vy, ani já to nechci vzdát a je to velmi těžké. Tak lehké by bylo spáchat sebevraždu, ale něco mi říká, nesmíš to udělat, ještě není tvůj čas, nedostaneš se do Nebe.Vžyť, tě mají tolik lidí rádi-S,P. jsou pro mě, jako rodiče. Děkuji Vám všem!!!!!

Ahoj vsichni, tohle je jedine misto, kde to muzu otevrene rict – jsem bulimicka. Zacalo to, kdyz mi bylo patnact – videla jsem v Acku diskuzi o bulimii a zaujalo me to. Navic kdyz ty holky rikali, ze aby „to slo lepe“, je dobre se hodne napit – tak jsem to zkusila, a ono to slo. Ze zacatku mi to prislo strasne hnusny, pak jsem tri dny nedokazala nic snist, ale to se zlomilo a od te doby se v tom vezu. Nejdele jsem vydrzela nezvracet asi tri tydny, a to je tohle muj sesty rok. Je to strasny, ani nejsem hubena, precpavam se cely den a zvracim, az kdyz muzu, treba po par hodinach. Taky utratim za jidlo vsechny sve penize. Je to peklo, strasne moc bych se chtela uzdravit, ale proste to nejde, je to silnejsi nez ja. Rodice o tom vedeli, ale tata trpel bulimii chvili taky, takze mi ani nic nerekli a kdyz jsem se odstehovala, tak jsem mela volne pole. Co mam delat?

Celkem po dlouhé době si čtu Vaše příběhy, je mi až do breku, kolik jich stále přibývá. Já mám bulimii už 3 roky, byla jsem dokonce v léčebně, ale jsem na tom stále stejně. Zvracím 3x denně. Vím, že můj problém je to, že se nějak nedokážu odhodlat a říct si: Už nikdy, už se nechci ničit, trápit se, mít deprese, sebevražedné myšlenky, jak já chci skončit to své trápení a začít normálně jíst, jenže stačí chvilinka, kdy nemyslím na to, že to DOKÁŽU, a už se vezu. Aniž bych si to uvědomovala, nakládám si jídlo a pouštím se do své zkázy. Každé ráno si říkám: Dnes je ten správný den, ty to dokážeš, stačí jen chtít! Jenže když překonám snídani, někdy zvládnu dokonce i oběd, ale pak můj vnitřní hlas mě začne přesvědčovat: Jednou můžeš, to se nic nestane! Můžeš si dát, co chceš, co by sis normálně nedovolila a nezůstane to v tobě! A já husa hloupá vždy naletím, začíná to většinou tak nenápadně – banán, nějaké ovoce, zelenina, jogurt, pak najednou čokoláda, sušenky a pak je mi už jedno, co to je, hlavně, když cítím, že něco jím – spíš už hltám než si vychutnávám. Na záchodě si nadávám, jak jsem mohla být tak hloupá a naletět, dělám stále stejné chyby a stejně se nepoučím. Jsem zoufalá, přestávám věřit, že tento boj lze úspěšně vyhrát. Jsem zoufalá, moc zoufalá, jak bych si přála být normální, normálně jíst, normálně se chovat. Proč je to tak těžké? Je vůbec nějaká šance, že se z toho úplně dostaneme?