Archives

Asi kolem března jsem sem psala článek omě.Někdo si mě asi ještě pamatuje.Nevěděla jsem jestli mám bulimii nebo ne. Víte naposledy jsem zvracela kolem května ale pak se to zvrtlo, a včera a předevčírem jsem zvracela zas….. Stalo se mi však něco co nikdy před tím…. 5 hodin po zvracení jsem necítila nic sladkého… Kousla jsem do jabka…jenže bylo hořký a zároveň kyselí…vůbec nic sladkého jsem necítila. Proboha proč?… Chcete jednu stránku zmího deníčku? Víte ještě než začnu chci vám říct že mám tři úžasný kámošky…. 1.Káča Je blázen do koní.Známe se od malička.Vždycky mě ve všem podpoří…ale tohle by nepochopila… 2.Radka Je nejlepší v prospěchu z našich devítek…výborná kámoška se vším poradí…ale ulimičky zavrhuje…už by se mnou nikdy nepromluvila…. 3.Verýsa Verča mi připadala v úvahu dřív…teď však jede v cigaretách…chce si nechat udělat percing do jazyku…a spát se všema klukama ze školy..jen aby zapadla mezi ostatní…o cizí problémi se naprosto přestala zajímat….mám pocit že tímhle stylem za chvíli skončí u drog Vítew dřív byla úplně jiná…tyhle věci zavrhovala… 2.9.2004 Drahý deníčku, Dneska jsem měla opravdu nejkrušnější den svého života.Přeháním,nejkrušnější den tohoto roku.Byla jsem v obýváku a pojídala banán s Fly tyčinkou a sklenicí mléka.Přímo přede mnou byla skříň.Mámina skříň, a já věděla že jsou v ní KARAMELY!Ne nadarmo se říká že zakázané ovoce nejlépe chutná… Narvala jsem si jich do pusy nejméně jednu pak další…a nakonec jich bylo šest… A hádej kde to skončilo! V umyvadle! KSAKRU! Stalo se mi ale něco , co nikdy předtím!Necítila jsem sladkost!Vážně!Vzala jsem si ke svačině jabkoa i když jsem ho v puse cítila že je šíleně kyselé a to nepřeháním!!!!!!!!!!!!!!!!! Co mám dělat deníčku? Vím že vás to asi nudí,a že do svého eníčku píšu nesmysly ale potřebovala jsem se někomu svěřit….

Hezký den, ze začátku mého povídání,Vám všech které něco trápí přeji hodně a hodně moc sil,ale vím,že jen síla mnohdy nestačí, prostě to opravdu nejde a chce to trošku i to ho štěstí,tak ať každému z Vás se ho trošku dostane!!!Prožil jsem skoro 3 roky s přítelkyní a kamarádkou,která trpí bulimií,chci Vám všem koho to zajímá,né poradit to si netroufám, ale jen nastínit svůj zážitek.Prví rok našeho vztahu byl fajn a tolikrát tak strašně nádherný, postupem času si mi svěřila,že trpí bulimií a já začal dělat chybu za chybou!a to tím,že jsem tomu podřídil vše a hlavně sebe,věděl jsem, že to má těžké a tak jsem ze sebe udělal její jistotu!úplně jsem vedle ní zaniknul,aby si připadala dobře a netrápili jí žádné mindráky a připadala si silná!se vším jí pomáhal, když měla volné chvíle byl jsem pořád s ní,volala mi a psala každé zvracení, hodinově si volali a to hlavně ve zkouškovém, podřídil jsem tomu vše,jen aby jí bylo dobře?CHYBA!postupem času to přestalo přirozeně stačit a tak jsme je stali jen kamarádi.Já vše začal řešit jinak,byl hodiny a hodiny na netu, obvolával koho šlo, připravil jí cestu jak ze všeho ven,přivedl jí k dr.Rokytové, přivedl jí na stacík, dlouhé měsíce dál věděl o každém jejím zvracení,volala mi dál když jí bylo nejhůř, jezdil za její matkou a se vším jí seznamoval,aby se změnilo klima v rodině . . . vše chtělo čas a hlavně,aby vše dělala sama a byla svobodná a nezávislá!!!!!a za to vše mě podváděla a když už byla dost silná tak odkopla!ze mě se stal děsný člověk, vše jsem jí vyčetl,posílal jí nehezké sms a bojím se cokoli pro někoho dělat!věřil jsem v lidské hodnoty,které dělají člověka člověkem a nakonec jsem přišel na to,že kdo je sobec vyhrává,bere vše!všem kteří si to přečetli,velice děkuji! slakam@volny.cz

Ahoj všechny holky, Dost dlouhou dobu sleduju tyhle stránky, a právě protože mě ted tiži něco obdobného jako vás všechny, rozhodla jsem se prispět take. Vždycky jsem jedla méně než ostatni. Když jsem byla malá museli mě do jidla nutit. V dospívani se můj vztah k jídlu změnil a já jedla bez problemu. V té době jsem se zakulatila a ztloustla na 55 kg při mé výšce 161cm. Připadala jsem si normálně. Měla jsem v té době kluka, takovou víceméně platonickou lásku, který mi jednoho dne řekl že mám velký zadek. Nezávisle na tom jsme se pak rozešli a já začala dělat vše proto, abych vypadala lépe. Omezovala jsem se v jídle až na minimum a hodně sportovala. Za rok na to jsem měla 39 kg a byla tak hrozně unavená, že jsem se nemohla téměř pohybovat. Po dohodě mamky a obvodní lékařky jsem ležela na metabolické jednotce, kde mě každý den kapal 20% tuk do žíly. A pokud jsem nechtěla jíst, dostávala jsem větší dávky. Propustili mě s 43 kg, které jsem velmi rychle shodila a v září při nástupu do školy měla 37 kg. Byla jsem úplně na dně, nebyla jsem schopná z ničeho se radovat, nic cítit. Pořád jsem se topila v depresích. A tak jsem se v té době spojila s MUDr.Papežovou, která mě po společném zvážení situace přijala na kliniku. Pokud někdy čte tyto stránky, chci jí za vše moc a moc poděkovat. Myslím si, že tam teprve jsem se naučila jíst. Nebylo to vůbec jednoduchý, byl to obrovský boj a já chtěla vyhrát. Byla jsem v té době ve 4.ročníku na gymplu a moc jsem chtěla odmaturovat s ostatními. Taky jsem cítila, že pokud tuhle šanci nechytím za pačesy, fakt umřu. Podařilo se mi ztloustnout na 43 kg a odmaturovat. Od té doby mi váha dost haprovala, ale nikdy se nedostala pod 43kg. Žila jsem celkem normálním životem, jako každý jiný a pravidelně jedla. Našla si zálibu v horolezectví a VHT. Vystřídala několik známostí a jednu delší než 2 roky, do které jsem vkládala hodně. V té době jsem normálně jedla a vážila 52 kg.Ten kluk se se mnou rozešel a začal chodit s mojí známou. V té době jsem ale věděla, že řešit to jídlem nelze. Zvládla jsem to a překonala. Zhruba před 3 lety jsem se seznámila se svým současným manželem. Na jaře t.r. jsme se brali. Já proto abych vypadala jako křehká, líbezná nevěsta jsem nejedla. Kolem té svatby bylo taky dost starostí tak to šlo samo. Váha šla dolů i po svatbě. Teď mám 46-47 kg. Oproti době, kdy jsem žila s 43kg to je “ dost dobré“, ale…..Já vím, že to mému tělu nestačí. Body mas index říká hodnotu 18,5. Já se necítím dobře, mám pocit, že jsem do toho spadla vlastní vinnou a dost se stydím.Na jednu stranu mám strach, abych nepadala hlouběji do anorexie a nastraně druhé mi dělá odporně dobře, že jsem zhubla. Jediné, co jsem pochopila, že je anorexie vážně dost o tom, aby člověk upoutal pozornost, i když původně vůbec nechce. Od minulého týdne se snažím jíst hlavní teplá jídla, svačit. Akorát pořád jím dietně a počítám si kalorie. Zhoršil se mi partnerský vztah. Manžel to nemůže pochopit a dost často se hádáme.Domluvili jsme se, že mi bude nandavat porce teplého jídla a bude ignorovat, když mu budu strkat více než 1/2 porce svého jídla. Sám je gurmán, a tak když už nemůžu, rád mě vysvobodí. A v té chvíli mu ani nepřijde, že vlastně kecám.Protože tu porci můžu sníst, ale nechci. Bavili jsme se o tom a už je teď nekompromisní.Nandavá mi porce a v restauraci chce abych vše dojedla. Přese všechno se bojím, že to nezvládnu….taky se bojím, že ho ztratím. A k tomu mám pocit, že na odbornou pomoc je vždy dost času. Jsem ,tak jako většina zde, na sebe dost tvrdá. Nevím ke komu bych měla jít na poradu. Zapoměla jsem asi to hlavní, což je zřejmé, trpím anorexií. K tomu všemu miluju hory a lezení po skalách, kde se mi to nejedení dost vymstívá…. Ráda bych taky měla s tím, koho miluji děti a bojím se, že budeme díky mě mít problémy. Už jednou, když mi bylo 16 let, mi řekla gynekoložka, že je mít nebudu. Jiná gynekoložka mi to neguje. Mám prostě dost strach snad ze všeho. Moc vám děkuju, že jsem se zde mohla svěřit, už je mi o poznání lépe.

Ahoj, prave jsem si precetla par Vasich pribehu a je mi z nich dost hrozne…,muj problem je ale naprosto opacny(i kdyz pocity jsou vlastne stejne):ja jsem naopak tlusta a tim nemyslim nadvahu,nebo utkvelou predstavu o nadvaze,ale skutecnou tloustku,celych 112 kg zive vahy. Samozrejme jsem takova vzdy nebyla(ale ani jsme nebyla nikdy hubena),je to zalezitost poslednich par let. Bohuzel,touha prejidat se zejmena v „krizovkach“,kterych neustale pribyva,je cim dal vetsi.Cokoliv je schopne me rozhodit natolik,ze prvni vec,kterou udelam je najist se. Uz jsem to dopracovala tak daleko,ze jsem schopna jit nekolikrat denne i v noci do obchodu a utratit slusne penize za kus toho „zvance“,z toho plynou i me pocinajici financni problemy.Mam pocit,ze se to neda zastavit.Samozrejme citim vzek k sobe same,ale je to jako droga:reknes dost,nejakou dobu to vydrzis a pak prijde okamzik,kdy to udelas znovu.Hrozne je,ze po tomhle silenem prejidani se ani necitim najedena,jen je mi zle-fyzicky i psychicky.Obcas z uprimne snahy“neco delat“prestanu jist uplne,par dni je mi skvele a pak to prijde zase:hromada jidla a nekolikahodinove bolestive krece,zpravidla stravene na WC.Jeste prd rokem jsem pouzivala i konske davky projimadla ve snaze dostat to ze sebe pryc,ale…..proste nic. A proc to pisu?Hrozne rada bych slysela nekoho,kdo ma podobny problem,nebo neco podobneho prozil,protoze ja mam pocit,ze jsem na to uplne sama a je to je nejspis to nejhorsi.Helena

Ahoj tak se taky přidám jsem kluk nas sice není moc ale no tak tady je muj příběch snad vás to poučí Holky-Kluci Začalo to nevině před 2 lety já měl nadváhu rekordních 120kg a rozhodl jsem se skoncovat sntím tak sem se hrozhodl pro nedrastyckou dietu a šloto za 3 měsíce jsem byl na 96kg za další dva to bylo v červnu 2003 už jen 86kg tak sem to zbrzdil a pozvolna klesal až do září na <76kg>a začal jíst normálně ale pomalu malé porce bylo to super noví tělo to sem si udržel až do prosince a v Březnu my napadlo kdiš to šlo tak lechko tak proč nejít jen o pár kilo dolú a ono to šlo za 30dní jsem měl 65kg mejch vysněnejch na 180cm super a to jsem dosahl a tet uš to začíná nejedl jsem 20dní nejhorší jsou 3 dni pak už človjek nemá hlad a tak jsem si v mím chorým mosku řekl že voda taky zvišuje váhu tak jsem nepil cca 7dní a to bylo peklo popraskaná slinivka v ustech voči žlute dehydrován ale o 8kg dole ale co se nestalo už sem nevidržel a napil vypil jsem snad na ex 3litry no a váha byla spjet jojo Klasika nestalo to za to nepít no nic tak jsem si uvjedomil své cíle skončil jsem na váze 65kg tak sem si to do dubna udržel no a co se nestalo kdiš sem se vratil z treninku tak my osudného 13.4.04. jsem byl unaven chytl my záchvat začal jsem se třast a spadl psovi na jidlo kdiš jedl on my pokousal do ucha skončil jsem na šití paní doktorka my pak preventivně napsala antibiotika a já začal po něm zvracet 18.4.04 no a za tyden sem skončil na 53kg a to sem začal blbnout a otut to začíná dráha anorexie zalíbilo se my tato váha tak sem přestával jíst a tak za 14dní jsem začal být spomalený sotva sem mluvil muj tělesný tuk byl pod 2% – <16%je normál> přes takovej deficit jsem začal trpjet zachvaty třesotu a studenejch končetin tak kdiš my vyndali stehy a šel jsem dát spravu mý doktorce zhrozila se vzala my krev a hrozný deficity tak my přesvěčila a já začal jíst pomal ale zvracení se oběvilo né ze strachu o kila ale žaludek to neunes najedl jsem se a udělala se my boule a zvracel tak sem se zas najedl a bylo to venku první tyden jsem chaoticky začal jsem se bát a byl přesvěčen že mám nádor v žaludku a potrava nejde dál a bál jsem se hladovět i to říc rodičum tak sem deně zvracel ze začatku i 8krat snažil jsem se najíst no ale né přejíst mám zas nějakou vuli po 14 dní jsem skusil projímadlo Dufalax a prorazil jsem, to tak a mohl jsem začit jíst a začal jsem natýkat dolní končetiny kotníky podbřišek voda podkoži doktorka my ihned poslala do nemocnice s podesřením afunkce jater já odmitl pak o 3 dny později jsem šel do nemocnice co my stoupla váha o 15kilo za 3 dni ale to bylo ve vodě po hospitalizaci 5dní jsem nezvracel a odvodnili my jinak jsem byl zdrav a po prohlídce psichiatra diagnoza mentalní Anorexie vis Bulemie a doporučili my FK Motol ja sem ihned ze strachu podepsal reverz a odešel domu zvracel jsem celí3měsíce přes 73dní skusil jsem lečitele rodičema to vše konzultoval jak zvracím kdy otce jsem mněl oporu a v srpnu jsem šel k gastroporadci mněl jsem chronický zanět Pankreacu a cirhozu jater dostal jsem dietu sacharidovou a leky a zvracení ustupovalo zvracel jsem uš jen 3 dny v týdnu a to do nedávna uš nezvracím tyden a sice sem přibral na 81kg ale co hlavně že jsem zdraví a na 180cm to zas tak hrozný není navíc posiluju a svali jsou až 5 krat těší než tuk ten mám kolem 8.5-12% a sice je to mírný deficit dík za něj no tak se vikašlete na diety nebo z rozumem ale pokud nemáte vuli tak na to kašlete at nespadnete do kruhu PPP naštěstí po pul roce zvracení bych uš ani nikdy nepil alkohol a nic podobného nesnášim to zvracet navíc škoda peněs za potraviny rači si kupte vječí šaty a šminky je to lepší navíc muj zubař my řekl že jsem mněl štěstí se zubama totíš kiselina solná a pepsin ale v ustech leptá sklovinu a mohou se kazit zuby já po pul roce naštěsti v pohodě aš na jeden kaz u plombi to mohlo bejt z toho a nemuselo . moje rada na závjer – Kdyš už jste v tom a máte Bulímiji a zvracíte tak si to neprovukujte prsty raději vypijte sklenku vody ze solí a po zvracením si vypláchněte pusu a vyčistěte chrup pastou s florem ale to vás stejně neochrání na vždy jen se to spomalí a stejně zuby za čas odejdou kdiš né zuby tak dásně na 100%jo berte vápník a doplnujte mineráli tím předejdete potížim .co je lepši bejt tlustý a zdraví nebo hubený a bezubí a bezvlasí plný akné samy se zamyslete nad tím co vám přidá na sebevjedomí a anorexie pozor na řidnutí kostí ta má sice mín následky vyditelné ale smrt je ryziko . Tak na zavjer se zamyslete nad cílema a zdravím duše a těla vým z vlastních skušeností já to dokázal zbavit se toho a sem rád snad vás ten dopis pouči dodnes se dávám do hromady s metabolizmem a bude to na dlouho navíc jsem si zarazil rust a vývin v 18 letech <21>se roste a dospívá tak AHOJ a hodně štěstí.