z bláta do louže

Ahojky, nevím jak začít. Je mi 24 let. Na tuhle stránku jsem najela před pár týdny a úplně mi zamrazilo. Stejné problémy ppp jsem prožívala dva roky zpět. Začalo to asi na střední, kdy jsem měla nějakých 64kg na 175 výšku. Dnes už bych řekla normální váha, kapku zadeček, ale hlavně zdravá váha:o)) Jednu z rolí úlohu v tomhle příběhu hrála moje matka. Ráda ponižuje lidi, tak mi říkala jak jsem ošklivá, blbá, neschopná, že budu stejně tlustá jako ona. Takže člověk měl sebevědomí na nule. Dokonce jsem utekla i z domu. Pak jen pár poznámek od kluků a už o tom člověk začne přemýšlet a lítat… Tenkrát jsem přestala chodit na obědy, dávala si místo toho polévku s chlebem, nebo jen určité množství těstovin s nějakou omáčkou..nevim už kde jsem to vyčetla. Ještě jsem i normálně večeřela, akorát už jsem si nedávala nic u televize….. Pak to pokračovalo postupným omezováním…bez snídaně, bez večeře, pořád někde venku, abych nemusela být doma a nejít do ledničky. Každý obdivoval, když jsem najednou měla 58 kg, vešla jsem se do stejného oblečení jako kamarádka, prostě super.. Pak jsem ale jednoho dne četla článek o bulimii, nechápala jsem, proč to ty holky neovládnou a musí zvracet a že se z toho kolotoče nedostanou…dodnes toho lituju. Samozřejmě jak ta nejhloupější husa, jsem to začala zkoušet a šlo to líp a líp. Pak jsem dokonce chvíli bydlela sama, tak se mi ppp pěkně rozjelo. Měla jsem 51 kg a připadala jsem si dobře, ale ostatní mi pořád říkali ať ztloustnu … nechápala jsem je..tak jsem moc nikam už nechodila… Nakonec na to přišel táta, došel se mnou k doktorovi, k kterému jsem docházela na konzultace…ze začatku jsem mu někdy lhala a pak jsem zjistila, že tím škodím jenom sobě. Dostala jsem se na 58 kg, ale při představě, že budu ještě tloustnou mě jímala hrůza. Nakonec jsem do toho spadla znovu. V tomto kolotoči jsem byla asi tak rok…měsíc dobrý a týden-dva hrůzy.. Co je důležité, když se z toho chcete dostat je, že když třeba měsíc nezvracíte a jeden den do toho spadnete, druhý den najet na ten správný stravovací systém a nenechat zas rozjet ten šílený vlak. Také je důležité to někomu říct,nebo alespoň s někým být, bydlet…hlavně nebýt sám a nemít prostor ani čas o něčem takovém uvažovat (já vim, to se mi to mluví). Je docela dobré chodit do nějakého malířského nebo jiného kroužku, dělat hodně ručních prací. Ze začátku jsem nedokázala odpočívat, abych na to nemyslela, pak se to ale zlomí. Strašně mi v tom pomohl přítel, teď už spolu bydlíme – sportujeme spolu, chodíme do kina, na diskotéky.. večer připravuju večeře (já jim večer rozhodně méně než on, ale naučila jsem se nepřejídat a když se to stane, tak si druhů den zas upřu něco dobrého, nebo jdu sportovat a nebo to úplně hodim za hlavu). U přítele je výhoda, že mne má rád takovou, jaká jsem…je hlavně kliďas, což mi strašně pomohla, byla jsem dřív strašně nervózní..teď když přiberu, tak si z toho dovedu udělat i srandu, jakou mám „vaničku“, opravdu jen v uvozovkách a vim,že se půjdu párkrát zacvičit a budu na normálu a hlavně mít pevnější tělo a DOBRÝ POCIT NA DUŠIČCE. V jedné věci bych zas potřebovala poradit od Vás.. Samozřejmě, že v období ppp jsem trpěla silnou zácpou, začala používat různá projímadla ve formě prášků, kapek.. To se na člověku podepíše. Teď když chodim normálně už do práce, chodím pravidelně cvičit, snídám, zdravě obědvám (střídám masitá, zeleninová jidla, rybu…spíše na přírodní způsob), večeře tak po různu, většinou něco studeného, ale už v menší míře.. Stává se mi, že si třeba nemoho dojít 5 dní na záchod, pak už mi bolí břicho, mám křeče a je mi špatně od žaludku. Když si už dojdu, stejně se mi moc neuleví. Začala jsem si kupovat „Projímavou čajovou směs“ kterou 3-4 týdne musim uvařit, jinak si nedojdu. Bojím se ale, že je to pro můj organismus zas nezdravé, tak nevim. Zase jsem četla, že dlouhodobá zácpa směřuje k rakovině tlustého střeva… Teď mám jen pro info 60-61 kg a cítím se s tím spokojená.. HOLKY NEKOUKEJTE NA TO, CO SI O VÁS DRUZÍ MYSLÍ, NEKOUKEJTE SE NA TY HOLKY V ČASOPISECH..PÁR JICH ZNÁM A VĚTŠINOU MÁ PPP, NESPORTUJÍ, NEJÍ ATD. UVĚDOMTE SI, ŽE ŽIJETE JENOM JEDNOU A SVÉ NEJLEPŠÍ ROKY TRÁVÍTE DOMA, TÍM ŽE SE TRÁPÍTE, MÁTE NEPŘÍJEMNÉ SNY.. MUSÍTE HLAVNĚ CHTÍT, ZABRAT A PŘESTAT SE LITOVAT..JDĚTE MEZI LIDI A ZJISTÍTE, ŽE TLUSTÁ HOLKA JE NĚKDY O HOOODNĚ HEZČÍ NEŽ HUBENÁ, PROTOŽE MÁ ŠŤASTNOU DUŠIČKU – BERE SE TAKOVÁ, JAKÁ JE A TO JE HLAVNÍ!!! Za každý příspěvek budu ráda a když se budete chtít na něco zeptat, neni problém. Napsala jsem to dost chaoticky.. Holky držte se, vždyť je tolik krásných věcí!!!!

ach ta menstrulace

Prosím poraďte mi někdo. Protože jsem (ve 20 letech) chtěla celému světu ukázat, jak jsem dobrá, odjela jsem do Německa, kde jsem zhubla 10kg. Vrátila jsem se domu po 4 měsících a při výšce 165 cm jsem vážila 43 kg, i přes to, že jsem přestala menstrulovat, jsem na sebe byla tak pyšná. Po čase jsem se vrátila na původní váhu 53 kg, našla si báječného přitele, začala s ním žít, ale menstrulaci nemám. Prosím poradte mi, co mám dělat. Doktoři tvrdí, že to příjde, ale kdy? Vždyť už je mi 24 let. Máte prosím někdo podobnou zkušenost? Napište – moc se těším Lenka

Hledám kamárádku

Ahojte, jsem bulimička už 4 rokem, protože jsem chtěla pro svého kluka udělat všechno. Tlačí doposud na mně, abych zhubla a byla pro něj krásná a štíhla. Jednou jsem mu o tom řekla a pohrozil mi, že s bulimičkou žít nechce.. zhroutila jsem se..a teď jsem v tom opět. Nepomohl mi ani psycholog. Úspech byl zaručen jen na chvilku a zase je to spět. Jsem sama se svou bolesti a nevím jak dál. Zvracim několikrát denně a nejvíce když jsem sama. Je to začarovaný kruh z kterého si přeju vykročit ven. Touto cestou bych jsi ráda našla kamarádku pro opčásně psaní a ulevování našich bolavých srdíček. Ocenila bych, pokud by se někdo našel a poradil mi,nebo doporučil nějaký tip jak z toho ven. ( nebo, aspoň zastavit tok myšlení na jídlo) Děkuji Vám předem a přeju nám všem hodně úspěchů, vůli, čas a chuť bojovat s tou metlou bulimií.. Mějte se moc krásně … Donatelka Moje adresa : Dona.tela@seznam.cz

Já se stejně nevzdám!!!!!

JA SE STEJNE NEVZDAM!!!!! Vse zacalo pred 7 lety. Byla jsem zrovna v devitce a nejak nas s kamoskou napadlo, ze bychom mohly zhubnout. (asi nejake zatmeni mozku, nebo „dobra rada“ z Bravicka?? Nebot pri me vysce 168 cm a vaze 55kg nebylo vubec zapotrebi) A tak jsme si nakoupily strasne moc jogurtu a ovesnych vlocek, ovoce a zeleniny, zdrave tycinky, polystyrenove chleby…… a pustily se s nadsenim do toho. Za mesic jsme obe zhubly okolo 10 kg. Byly jsme krasne, hubenoucke….byla nam sice trosku zima, kosti nam lezly kde se dalo, ale jinak jak princezny. A tak jsme si uzivaly, byl konec prazdnin leto pred nama. Uz jsem se videla, jak se promenaduji po koupalisti v novych plavkach se super novou postavickou…. Jo, jenze nikdo mi nerekl o onom zradnem JOJO efektu. Do mesice jsem mela vsechno zpatky i s uroky: okolo 60 kg. Takze promenada se nekonala a ja sedela doma jedla a hladovela, jedla a hladovela……. a pak zacal muj novy zivot….. dostala jsem se na stredni skolu, chtela jsem at je vsechno krasne a na tu hloupost, kterou jsem udelala chtela rychle zapomenout. Brzy jsem se vahove dostala do normalu: 170cm/55kg… tak akorat ani tlusta ani vychrtla….. navic jsem zacala chodit se svou prvni laskou, takze vsecko zacalo byt bezvadne, uzasne, krasne a ruzovoucke. Muj pritel chodil do posilovny a ja zacala s nim. Nejdriv jen tak 1-2x tydne a pozdeji jsem chodila 3x tydne a zacala zdrave jist. Jako fitneska, kupovala jsem si sportovni casopisy, chodila behat, plavat po 17h nejedla….. no a pak uz jsem do posilovny chodila 5x,6x tydne vzdy minimalne na 2 hodiny. Vazila se kazdy den, vazila se 2x, 3x, 4x, …..10x za den….. no a jednou muj pritel byl unaveny a nikam se mu nechtelo. Pujcil nejaky film ukuchtil veceri a chtel se mnou stravit romanticky vecer. A copak jsem to zase provedla ja?? Utekla jsem do posilovny bez neho….Timhle zivotnim stylem jsem dosahla 48 kg. No a jak uz to tak byva – kdyz clovek hubne vzdycky chce jeste to jedno kilecko, a pak jeste jedno….. ve skole mi zacali rikat ze jsem strasne vychrtla, ze se ztracim, a jestli se mnou neco neni….. Co????? Se mnou????? Ne!!!!!!! Proc???? Citim se skvele!!!!!!!!! No, ale pro jistotu jsem k pouze zdravemu jidelnicku pridala i trosku nezdravy, a po par tydnech jsem uz jedla jen nezdrave, samo sebou zacala tloustnout, prestala chodit do posilovny (stydela jsem se za svych 52kg!!) Chtela jsem si vsecko vyresit pekne sama doma: par dni budu hladovet, dostanu se opet na 50 kg a muzu zase chodit do posilovny a mezi lidi…. No a misto 2 denni hladovky jsem poradala tydenni orgie, ktere jsem diky pocitum viny stridala s hladovenim, ktere jsem dlouho nevydrzela a zase se prejidala. Po prazdninach jsem nastoupila do 3. rocniku a od te doby se to vezlo….. Nedokazala jsem se vratit ani ke sportu (stydela jsem se za to), ani ke zdrave strave. Cyklus hladoveni-prezirani me doslova pohltil. Vazila jsem 60 kg, 62kg, 67kg, dostala jsem se dokonce az k 70 kg. O prazdninach mezi 3. a 4. rocnikem jsem zhubla na 62 kg. V lete totiz skoro nikdy nejim, nebot venku je horko, furt se nekam jezdi, furt jsem s lidma a nemuzu si dovolit se tolik prezirat. Vzdyt preci v lete nemuzu nosit kabat a nebo svou cernou maskovaci kosili, ktera zakryje kdejaky spek. Tak se mi tedy podarilo zhubnout. Myslela jsem si, ze ted uz se konecne vratim ke svoji vaze. Jenze prazdniny skoncily, zacalo se ochlazovat a ja se zase mohla schovat do obleceni. Takze opet prezirani-hladoveni…. Navic se stala strasna vec, muj spoluzak se zabil v aute. Tezce jsem to nesla. Par dni jsem kaslala na sve stravovaci problemy a jen truchlila…. no a v tom truchleni jsem si nejak vsimla, ze smutek zahanim jidlem a kdyz jsem stoupla na vahu zjistila jsem, ze vazim 70kg. A pak uz to slo jenom nahoru… 72kg, 75kg, 76kg, 78kg….. a myslim ze i jednou jsem dosahla 80kg!!!!!!!!!!!! Ma tridni ucitelka si musela myslet, ze umiram! Byla jsem co 14 dni nemocna. Vecne jsem nebyla ve skole. Nechodila jsem k doktorovi, nekoupala jsem se i tyden. A to vsechno jen kvuli toho, ze jsem se stydela sama pred sebou, pred lidmi….. schovavala jsem se doma, pred svetem. Vymyslela nejruznejsi plany, jak zhubnu. Donekonecna si prohlizela fotky, na kterych jsem vazila 50 kg a snila o tom az zase jednou……Na maturitnim vecirku se se mnou muj pritel po 3,5 letech vztahu rozesel. Vlastne jsem ho k tomu dohnala svym chovanim. Rikal mi, ze jsem frigidni… avsak nechapal, ze se s nim nechci milovat a mazlit jen kvuli tomu, jak vypadam….. pak prisla vysoka. Nova skola? Novy zivot? Myslela jsem si tehdy….. jak uz jsem rekla, o prazdninach vzdy zhubnu okolo tech 5-10 kg. Do skoly jsem sla ne primo stihla, ale ne zase jak otesanek. Myslela jsem si, ze uz to tedkom vazne dokazu. Musim!!!!! Chci!!!!! Jenze misto toho, jsem se zacala propadat do te sve „srackovite jistoty“ jen jidlo jidlo jidlo…. zase moje znama schovka….. aaaaaaach jak vazne jsem nemocna, no, to musim byt urcite doma….. oh promin, dneska nejdu ven, boli me hlava…… blalbalba…… schovavani se pred svetem. Myslela jsem si, lec mylne, ze kdyz zustanu doma, zhubnu, vyjdu opet mezi lidi a uz to nikdy neudelam. Misto toho jsem zase jen jedla a jedla, a lezela v depkach, lezela v posteli tyden, 14 dni, divala se na televizi a jedla….. no a pak zase hladovela….. nechodila do skoly a pak jsem to vzdala. Nechala jsem vysoke skoly!!! Rodice me malem zabili, ale co….. prihlasila jsem se na pracak. A zase jsem si naivne myslela, ze tedkom vlastne jak mam tolik volneho casu muzu konecne delat to, co jsem vzdycky chtela. Muzu chodit zase do posilovny, do aerobiku, kreslit, na brigadu, cist si…… jo, prdlajs jen jsem hnila doma, cpala do sebe konske porce jidla, takove, ktere by muj bracha (a to on ji fakt hodne) snedl za tyden, ja snedla za 2 hodky. Pokusila jsem se zvracet. Nevim, asi na to nejsem ten spravny typ. Nejak mi to neslo, nebavilo me to – jen mi slzely oci, a prsty jsem si poskrabala krk….. zkusila jsem to jeste parkrat ale vice mene bez uspesne. A tak jsem zkusila projimadla. No lidi to vam reknu, to byla ale ukrutna bolest. Vypila jsem celou lahvicku na ex a za nejakych 10 hodin myslela, ze umru. Svijela jsem se v krecich, litala na zachod co 2 minuty, ale citila se lip, nebot jsem to svinstvo ze sebe dostala. Pak uz jsem si projimadla kupovala temer kazdy den. Jenze casem prestali ucinkovat a me uz z toho kadeni bolel zadek….. tak jsem zacala zase chodit mezi lidi….. do hospod. Alkohol dela divy. Clovek dokaze zapomenout na problemy…. a tak jsem pila jako duha, kourila krabicku denne – nebot koureni potlacuje chut k jidlu. Vzdy nez jsem sla do hospody jsem 2-4dny nic nejedla. To abych byla aspon trosku k svetu, pak do sebe nalila 10 piv a nejake ty panaky a pak se dopotacela domu. Jenze driv nez jsem sebou zuchla do postele jsem si ukuchtila jidlo. No a tak se muj zivot odvijel. Hladovka – hospoda + chlast – prezrani se – schovka – hladovka – hospoda….. pak uz jsem chodila do hospody kazdy den…. a pila a pila a pila… okoli se o me zacinalo bat…. ja si myslela, ze je vsechno v pohode. Vzdyt preci mladi lide dneska piji, chodi do hospod, chodi se bavit, tak o co jde??? V teto alkoholicke ere meho zivota, jsem byvala castokrat nemocna – i 2x za mesic. Nikdy jsem si nezasla k doktorovi – stydela jsem se za sve spekate telo. Rikala jsem si, az zhubnu zajdu….. Docela se divim, ale v te dobe jsem mela i nejake ty kluky. Coz nechapu jak jsem se jim mohla libit – vzdyt jsem vazila temer 80 kg!!! Pak jsem se zavrela na 3 tydny doma a ucila se na prijmacky (ucila a jedla a hladovela a ucila…..)Dostala jsem se na dalsi vysokou skolu. Buh me miluje! Dalsi sance! Tedkom ji nepropasnu! Nova skola, novy zivot!!! Jenze v podstate to bylo porad stejne. Do hospod jsem chodila min a min az temer vubec ne. Dokazala jsem par dni normalne jist, ale spis to byl zase onen znamy kolotoc. Podarilo se mi vahove dostat na 65-70kg. Ma vysnena vaha byla a porad je 55 kg. Ani tlusta ani vychrtla ….. normalni. Jenze ne a ne se mi to podarit. Zacaly prazdniny a ja odjela do Anglie. Nejdriv jsem pracovala na farme. Sbirala jsem hrach od 6 do 6. Najist jsem se mohla az kolem 7 hodin vecer. Zvykla jsem si: na drinu na poli a na nejezeni. Vim, ze to byl dalsi extrem, ale mnohem lepsi nez hladovka-prejezeni. Tak jsem vedela, ze budu mit jidlo vzdy kolem 7 hodiny. Po 14 dnech jsem odjela z farmy a hledala si jine misto. Nasla jsem si praci v kuchyni. Dostavali jsme tam obed, mohla jsem uzdibovat co jsem chtela….. kupodivu jsem se dokazala krotit. Jedla jsem jako normalni clovek. Maso i hranolky, ovoce i jogurty, 3-5x denne. Nekdy jsem mela chut se prezrat, nekdy jsem nechtela jist, abych zhubla jeste vic…. byly slabe chvilky, ale ustala jsem je. Vedela jsem, ze si nemuzu dovolit to, co jsem si dovolovala doma. Musela jsem chodit do prace – kazdy den s lidma…. nemohla jsem si dovolit nahodit fingovanou nemoc a zase se schovavat… A tak jsem jedla vicemene normalne. Do Anglie jsem odjizdela s 60 kg a po 2 mesicich se vratila s 53 kg. Videla jsem sama na sobe, ze uz zacinam byt vychrtla. Na jednu stranu se mi to libilo a na druhou jsem si rikala: neblbni, nech to tak, jak to je. Tak ti to slusi, a vlastne bys mohla i ty 2 kg pribrat. Pak jsem prijela domu. Kazdy me obdivoval, ze jsem krasne stihla, ze mi to slusi a ja se citila jak krasne. V Anglii jsem se musela starat sama o sebe, v anglictine si najit praci, zalozit bankovni ucet atd. atd. Takze kdyz jsem se vratila domu nechapala jsem jak jsem mohla takhle zit… JENZE za 2 dny jsem se strasne prejedla, a trvalo to 3 dny nez jsem zacala hladovet -no a po 3 dnech hladovky s deckama do hospody (oslavit ze jsem zpet) – 3 piva na lacno, navic jsem uz nebyla zvykla… takze kdyz jsem prisla domu, tak jsem se zase prejedla…. ted uz hnipu doma 8 den. Jsem zase nemocna abyste vedeli! Projistotu jsem si vypla mobil. Az se me budete ptat reknu vam, ze nevim kde byl, ze mi musel zapadnout a musela se vybit baterka. Mela jsem jet s bratry na Slovensko, na chatu s deckama….. a ja sedim doma a zeru a bliju a hladovim….. ano, zacala jsem zvracet! To, co jsem nikdy nedelala, protoze mi to nikdy neslo, ted delam – i 3x denne. Uz mam pres 60 kg. Nechci ani stoupat na vahu.. V hlave se mi perou myslenky – no tak, najez se, to te nezabije… a dalsi myslenky a vzpominky na Anglii – ze jsem to v podstate uz skoro dokazala. Strasne me to bavilo – rano se probudit a vedet, ze dneska se ani nehladovi ani neprejida. Ze si dam snidani, obed i veceri…. A svete div se, nepribrala jsem a jeste zhubla. Delala jsem praci, ktera me bavila…. citila jsem se svobodne a stastne….. ted si pripadam jak v pekle!!!! Jiz hodnekrat jsem zazila obdobne stavy. Kdy jsem spadla na dno a nevedela jak vsat… ale vedela, ze musim, ze se nesmim vzdavat, ze nesmim podlehnout, ze jsem silnejsi. Bylo to cim dal tim obtiznejsi. Nebot tolik proher a zadne vyhry… no a ted…ted jsem zoufala a v beznadeji, na jidlo a cely muj problem myslim od rana do vecera. Uvedomila jsem si totiz, ze to neni v pohode, ze uz nesmim zavirat oci. Ze mi vazne neco je. Vzdyt jsem zacala zvracet!!!!! Zalekla jsem se a zacala hledat na internetu. No a nasla tyto stranky. Po precteni par clanku jsem se vylekala jeste vic. Byly tak podobne memu pribehu…. takze jsem nemocna! Mam problemy s jidlem!!! Je to divne, co?Priznat si to az po 7 letech. Tedkom je to vsecko pro me strasne tezke. Vim, ze jsem nad propasti, vim ze ted prisla ta chvile, kdy se musim konecne rozhodnout. Pokracovat v teto pomale sebevrazde a nebo zacit konecne zit. Ze nejde zit??? Ale jde. Zila jsem 2 mesice, a ty 2 mesice v Anglii byly pro me vic nez ty posledni 4 roky, kdy se v tom fakticky topim . Po 4 letech jsem znova okusila jake je to zit – ne jen na par dni, co zrovna hladovim a myslim si, ze mam vsecko pod kontrolou…. opravdu jsem zila!!! A chci to zpatky!!! Ted prisla ta chvile….. vim to…… jenze je to tezke…. 2 dny zpatky jsem to zkusila – zkoncovat s tim, jenze jsem zase selhala. A vite proc? Protoze jsem se snazila skoncit hladovkou…. shodit tech 5 kg, ktere jsem za tech par dni nabrala… Vim, ze nemuzu hladovet, nebo do toho zase spadnu…. ale videli jste moje bricho??? Bojim se, ze minimalne 2 denni hladovka je nevyhnutelna – jen se nesmim zase prejist. A proc je nevyhnutelna?? Protoze to jinak neumim, protoze takhle ziji uz hodne let…. protoze je to tezke….. Od 1.10. se stehuji do sveho noveho bytecku. Budu tam bydlet s kamaradkou, ktera o me nemoci nema ani potuchy. Nechci tam pachat to, co jsem pachala v dome svych rodicu. Chci zacit znova….. a vim, ze se to tentokrat podari… A jak si muzu byt tak jista?? Zvracim!!! Takze ted se muzu nazvat bulimickou, chci mit 53kg, libi se mi kdyz mi aspon trosku lezou kosti – takze mam nejaky ten nabeh na anorekticku. Vazim se i 50x denne. No a je tohle zivot? Ptam se vas – Je? Neni, co?!! Hmmm….. jenze ja chci zit… a tim, ze jsem zacala blit jsem dostala strach, tim ze jsem vyhledala tyto stranky – ja to chci resit… a navic muj novy byt!!!!!!!!! Vim, asi bude jeste hodne padu, nez opravdu zvitezim, a vim ze je to boj jeste na mnoho dni, tydnu, mesicu a mozna i roku – a ja budu bojovat, a nikdy se nevzdam!!!!!!! Vzdy jsem si vytycovala neuskutecnitelne cile. Ted mam 3, snad o neco realnejsi nez drive: 1. slibuji, ze ve svem novem byte ( a kdekoliv jinde) nebudu pachat to zlo, ktere jsem pachala. Slibuji, ze se pokusim jist zase jako clovek ( a vim, ze to jde) 2. budu se snazit udrzet si vahu 55 kg, nebot mi slusi. Jak rikam ani tlustoch ani zombice. Pekna holka! A zadne skemrani – 55??Co takhle 53, to uz je lepsi, ne?? A pak se z 53 stane 50 a za par mesicu to bude zase 70?? Ne diky – fakt nechci, me staci 55!!!!!!!!!! 3.no a muj posledni cil: chci zit, chci se bavit, chci sportovat, chci zpivat, chci se radovat, chci byt stastna………… JAKY SI TO UDELAS, TAKOVY TO MAS………….

lina mit anorexii…pohodlna v zivote..co delat?

ahoj.pred par dny jsem sem psala.uz si nepamatuji nadpis toho predesleho clanku.neco o tom jak moje oblibena hvezda mela anorexii a ja chtela taky….mozna jste to cetli,mozne ne… je mi tedy 14a půl let.na konci tamtoho clanku jsemn psala,ze nikdy nebudu mit anorexii… jsem vysoka 168,169cm a vazim 50kg.normalni stihla holka.mam oblibenou hvezdu,je to holka a strasne se mi libi(myslim to jinak nejsem na holky!!!)-nebudu jmenovat.ona mela 2roky anorexii.pak ji hospitalizovali(teda ona chtela) a vadel o tom cely narod.(je strasne slavna,hlavne v americe.) a tak jsem se i ja dozvedela,ze ona ma anorexii.a tak sel cas a me uz se nebavilon se divat na sebe,pripadala jsem si tlusta.jenze jsem byla normalni… a tak jsemm chtela zhubnou-a hlavne se podobat te hvezde.tak se mi chvili darilo nejist,chvili jsem jedla a pak se prejedla-obcas to vyzvracela a tak. jenze ted jsem byla 4dny sama doma.moje vysnena vaha je 45kg-chci byt modelka:).a tak jsem si rekla,ze kdyz me nikdo nebud ehlidat tak z hubnu.jenze je jsem f¨urt mela na neco chut a tak jsem se zpopcatku a prejidala a zvracela-asi 2krat denne.mam furt 50kg jenze jsem to proste nedokazala.kdyz jsem doma tak jenom zeru!!slibovala jsem si ze de budu ucit,ale ani jsem na to nesahla(vim ze stim skola nema moc spolecneho,jenze vezte ze kdyz mate tuto nemoc,na skolu proste nemyslite)!priode mi ze nic neumim a tenhle rok delam rijmacky a chci se dostat na tu hotelovku!!!proc nikdy nic nedodrzim.!!!pripadam si,ze jsem knicemu!!vzdy kdyz si reknu,ze se budu ucit nebo si naplanuju jidelnicek abych zhubla alespon na tech 48kg tak to proste nedodrzim!!!prooooc???proc jsem tak lina ???nebo kdyz si reknu:tak a ted budu chodit alespon dvakrat tydne behat,tak to taky neudelam???aspon stim ucenim sem to vydrzela par dni na zacatku roku jenze ted se mi nechce.jsem strasne ppododlna.chci bejt anorekticka.aspon chvili nez bydu mit aspon 48kg.jenze mi to nejde:prosim pomozte mi nekdoooo.jak se zbavit ty lenosti?aspon s ucenim?nevite co mam delat?jsem vyrizena semtam spekata holka se spicatym nosem.lidi mi rikaj,ze jsem hezka,ze mam super postavu,jenze ja to tak nevidim.vidim jen to spatny.jo naka pozitivni vec se nejde ale to uz je vec uvnitr me. jsem vdecna tem kteri si udali tech par minut na precteni tohoto mozna pro nekoho mene zajimaveho clanku.neustale jsem to vsobe dusila a je mi lepe,ze jsem se mohla alespon vypsat… a taky mi prijde zajimave,ze je tolik holek,ktere maji stemito dvemi nemocmi neco spolecneho..drzim palecky..

Linda-pokracovani

Tak vegetuju ve Florencii, pojidam dvoje antidepresiva, mizerne spim a nekdy mam dost divne nalady. krome toho jsem dost unavena, ale to je asi tim spatnym spankem, dnejs jsem se vzbudila asi v pul treti a usnula az v sedm, pak jsem ak do deviti podrimovala a pote jsem to psychicky nevydrzela a sla si udelat kafe. Vlastne je tu vsecko vyborny – krome me. Lidi bezva, mam krasne bydleni, dru italstinu a strasne me to bavi, zapsala jsem se do kursu baletu, kterej me taky strasne bavi. Z te deprese mam ovsem velmi vydatne rozhozeny zaludek, takze jim jako vrabec a stejne mam vetsinu casu pocit, ze jsme prave pozila pul kila pivovarskych kvasnic a k tomu dvacet deka cementu… snazim se aspon jist tak nejak vyvazene, byt malo a furt hubnu…. a dnes jsem si vzala tricko, do ktereho sjem investovala 25 euracu a vypadam v nem jako s esilikonama…. zajimavy, ze v tom zrcadle v kabince mi sluselo podstatne vic… Vlastne nevim, co mam delat, hubnout bych nemela, pokud by se nechtel ztratit vyhradne ten kousek dolikatyho speku na zadku, kterej dukladne promazavam proticelulitidovym kremem…. jenomze proste vic jist nedokazu, protoze pak je mi vyslevene na bliti. A to naten zaludek beru leky, liju do sebe medunkovy caj a mrkvovy vyvar a takove veci… dnes jdu shanet kocku. vrneni je pry nejlepsi antidepresivum a soudim, ze kdyz se clovek vztekne, ze se muta mrcha rozmazlena zase vecpala pod deku, tak senesoustredi na obsah traviciho traktu. Majte sa L.

bulimie!!!

ahoj! Kdyz jsem si četla příběhy z této stránky poprvé, zvracela jsem opravdu jenom obcas…tak 1-2x týdně.Ale to bylo před rokem…když jsme si četla tyhle příběhy, říkala jsem si , že nikdy nedopadnu tak, že budu zvracet několikrát za den, že budu brečet, kvůli každému kilu na víc, co s eobjeví na váze, že nebudu zvracet v pokoji, do různých krabiček, protože mám strach, aby mě máma nebo sestra nenašly na záchodě…..ale omyl!To všechno se nyní stalo mým každodenním prográmkem.ze začátku bulimie jsem zhubla 5 kilo….ale teď už jsou zase zpátky, netuším proč, když zvracím stejně…ale je pravda, že toho sním 3x víc.Ovšem potom dostanu záchvat!Přímo histerický.začnu si představovat všechny svoje špeky, namlouvat si, že je mi blbě…a už běžím na záchod!Nevím, jak se toho mám zbavit!Přátelé, kteří věděli o mé nemoci, si myslí, že už jsem dávno přestala, ale to není pravda!Je to ještě horší, než to bylo!Zvracím 2-3x denně, ale přesto přibírám….proto se bojím, že jsem nějak nemocná.A nemyslím tím jenom bulimii.Chtěla bych tp hrozně říct mámě, aby mi s tím pomohla, ale nevím jak!nevím, co mám dělat!Nevím, jestli by mě za to třeba nezačala nenávidět……………………..

Můj neustálý kolotoč

Ahoj všichni! Pročítám tu všechny tyhle příspěvky, derou se mi slzy do očí, když čtu jaké to má všechno následky, proč vlastně pořád takhle blbneme??? Já jsem začala šílet s postavou, když mi bylo 14 let, začala jsem si kupovat snad tehdy vycházející bravogirl, cosmogirl cosmopolitan, top divky a podobné časopisy propagující modelky, propagující články, bud stihla jako modelka, samé diety pro to jak za sedm dni vypadat jak modelka, texty typu velikost 32 je normalni 38 je moc, shod spicky a podobne, zacala jsem se s temi modelkami porovnavat a zjistila jsem, ze nejsem jako ony…ze se vlastne nebudu nikdy nikomu libit, problem zacal tim, ze sem si vsugerovala do hlavy ze kazdemu se libi JENOM modelky, kluci ze tridy slinatli nad tema hubenejma krasavicema, takze mi bylo jasny ze ja, holka s tehdejsi normalni postavou se jim fakt libit nemuzu (166/50kg), ale problem je v tom ze s tim ziju dodnes, ze se ZADNEMU chlapovi nelibi normalno natoz hubena holka. proste to mam porad v hlave i dkyz je mi uz o sest let vice, ale k memu pribehu, ve 14cti sem zacala posilovat, omezovat trosku jidlo, ale nejaks e mi to nepodarilo, zacala jsem se tyrat dietama, ne hladovkama ale dietama, kdyz jsem se v 17ti poprve zamilovala, a zacala jsem s nim chodit, zjistila jsem, ze by se za me mohl treba na ulici stydet, ze chodi s tlustoskou,takze jsem zacala drzet hladovku, zhubla jsem 14 kilo z puvodnich 58 kil na 44kilo, jenze rodice si toho vsimli, lekari to oznacili jako podezreni na anorexii a maminka me zacala lecit, dodneska ji za to nenavidim!!!! a vdecim ji za to ze ted mam 168cm a 62 kilo, je to strasny se na sebe podivat, ale uz nikdy nezhubnu, mam diky hladovkam, ktere trvaly i tak zkazeny cely metabolismus, jakmile se nenajim, zacnu se trast, udela se mi cerno pred ocima a omdlim, takze musim jist pravidelne, po dvou hodinach jinak sebou placnu na zem, je to dost neprijemne, ty hubene holky na me tak hnusne koukaj, jakoze ona se cpe, no fuj a jak je tlusta, jenze ja MUSIM:-( ale i tak kdyz se najim je mi spatne po kazdem jidle, baleni Renie na zaludek mi staci na dva dny, protoze ho musim jist po kazdem jidle, gastrolozka mi rekla ze to mam z te hladovky a ze uz se to nespravi, nedokazu uz nikdy zhubnout, kdyz cvicim ommdlivam protoze sem si udelala neco se srdcem, takze mam skoro zakazanou veskerou fyzickou aktivitu, kdyz nejim omldlivam, kdyz jim je mi spatne, vubec nevim co mam delat, jsem tlusta a nemuzu zhubnout. Proc sou proste v trendu tak hubene holky? proc se musi stanovovat co je norma? proc?? proc nemuzu mit jine starost nez se skoro cely den divat do zrcadla, stipat se do speku a brecet?sakra proc nemuzu byt taky modelka???? a to je mi 20!

Nikdo nic nechápe

Zdravím všechny, které stejně jako mě trápí nějakým způsobem PPP. Už jsem sem psala asi 2x, přečetla jsem si i rady k mému článku, určitě byly dobře myšlené, jenže já zkrátka nedokážu (možná ani nechci) jít za odborníkem. Přítel už mi dal na vybranou- buď on nebo hubnutí. Před nedávnem mi říkal, že už to prý nevydržel a musel mi to říci, zdám se mu prý moc vyzáblá v obličeji a v těle. V létě jsme spolu jeli na kole na túru, jeli jsme do jednoho nejmenovaného města a byly tam na náměstí lavičky, kde sedělo několik kluků a když jsme projížděli kolem nich, tak jsem pak za sebou slyšela jak můj fyzický vzhled ohodnotili jako KOSTRA, říkali to totiž dost hlasitě a předtím se mi to stalo už asi dvakrát. Já vím, že jsou mi už vidět všechna žebra, ale copak nikdo nepochopí, že musím ještě zhubnout, protože potřebuji nějaké to kilo dát dolů???? Já bych asi nesnesla, aby mě někdo nutil do jídla. Můj přítel se o to teď začal snažit, prý mám jíst maso. Jenže mně se maso protiví už svým aroma a ještě ke všemu má hodně tuku. Dopracovala jsem se k tomu, že jím hlavně zeleninové vývary, je to jen zelenina s kořením,není v tom žádný tuk a není mi po tom pak těžko. Abych nezapomněla, jím ještě ovoce a snesu i hrnek sójového mléka. Ale více nepotřebuji, úplně to stačí. Když půjdu za odborníkem, určitě mě bude nutit jíst, jenže mně klasické jídlo nechutná a také by chtěl, abych nevyvíjela tolik fyzické aktivity denně, jenže když něco sním, tak to musím jít odbourat cvičením, jinak bych se nenáviděla za to, že dovolím usazovat tuky na mém těle a to já fakt nechci, nedokážu si svůj život představit bez cvičení, to zkrátka nejde. Stejně se mi zdá, že jsem stále ještě oplácaná, moc se snažím to dát nějak dolů………….. Jediné co mě fakt rozčiluje, jsou narážky kamarádů, dávají mi jasně najevo mojí změnu a také to, že se jim to nelíbí, ale podle mého tomu nerozumí. Já také nikomu nevnucuji způsob zdravého stravování a nezdravou životosprávu nechci v žádném případě přijmout. Je to všechno strašně těžké. Nevím čím to je, najednou jsem přestala jíst některé dříve oblíbené potraviny (těstoviny, celozrnné pečivo………atd.), vzdala jsem se mnoha takových potravin a už mi nechybí, nemám na ně ani chuť. Nevím co se to děje, pleť se mi velmi loupe, je vyprahlá jak zem. Bez cvičení není radosti. Ale nechci přibrat a nechci nahradit svůj jídelníček za nezdravou stravu, copak to opravdu nikdo nedokáže pochopit?????? :(((((((((((((((( Mějte se fajn a ahojky.

pro ty, co chcou byt modelkami

Precetla jsem si novou davku pribehu a malem me svihlo, jak mlade damy chteji vypadat jako obrazky z casopisu. Opakuju to kde vsude a uz me to nebavi psat porad dokola, takze to davam sem. Vsem, kdo tedy touzi byt modelkami, stihlymi a dokonalymi, doporucuju precist az do konce, byt pocatecni exkurs do technologii bude vypadat nudne a od veci. Pomijim, ze modelku do casopisu tym odborniku nalici, ucese, tam, kde uzasne saty odstavaji, jsou zaspendleny a na modelku prilepeny lepici paskou, ze ji nafoti nekdo, kdo se tim zivi, z tohu uhlu, odkud neni videt ta lepici paska a jizva po operaci slepaku (ano, i modelky maji streva). Kdyz uz je fotka na stole, v dnesni dobe spis v pocitaci, nastava druha faze vyroby krasavice z casaku, kterou odre grafik v programu, jenz se zove Photoshop. S Photoshopem jsem stravila mnoho let a vim, co umi. Takze grafik si fotku nacte na velkou obrazovku, vymaze modelce pihy, protoze ty vetsinou na fotkach vypadaji jako spina, zaretusuje vystoupla zebra (zebra lezou i mne a to modelkovske parametry nemam), strie (ty ma uplne kazdy. I chlapi), jizvicky, zilky, materska znaminka, neposlusne praminky vlasu. Pak se filozoficky zamysli nebo mu to nadiktuje fotograf, redaktor pres fotky nebo tak nekdo a pak zacne obrazku zestihlovat nohy, zmensovat zadek, prebarvovat oci, vlasy, rty, barvu pleti, udela stiny na obliceji vetsi, aby licni kosti vypadaly vyrazneji…. Jinymi slovy, krasavici lze udelat i ze solidni obludy, ze sedmdesatilete pratety sestnactku apod. Je to strasna piplacka, ale jde to a vim to, protoze to umim. Kdokoli, kdo se tedy chce srovnavat s fotkou v casopise, se tedy nesrovnava s zivou osobou, ale s konstrukci tymu odborniku. Konstrukce tymu odborniku z toho samozrejme vyjde vitezne, protoze pusobi realisticky. Ovsem uz jenom to, ze chce nekdo byt jako Marka Modelka, co je vyfocena tam a tam, je stejna (jenom na prvni pohled mene zjevna) pitomost jako snazit se co nejvic podobat nektere z Avignonskych slecen od Pabla Picassa (lze najit v kazde slusne encyklopedii vytvarneho umeni).