Archives

tak jsem tu zase, abych napsala něco o tom, jak pokračuju. Příspěvek se jmenuje: „Jak se má pohřbená anorexie?“ …abych řekla pravdu, nevím. Sice jsem ji pohřbila, ale ta potvora občas vystrkuje ruce z hlíny a sahá po mě. Stačí chvilička nepozornosti, dávka špatné nálady, strach… a už mě přemlouvá, že s ní mi bude líp. Ale pravda to není, Moje mánie s učením přetrvává, ale behaviorálně ji už občas trošku zvládám. Nikoli však kognitivně. I když se rozhodnu, že „teď se půjdu projít ven a basta“, tak mám neustále v pozadí mysli nutkání radši se učit. Ale včera jsem udělala první krok: ŠLA JSEM SE PROJÍT VEN NA CELOU HODINU! Jenže… popravdě, cítila jsem se hrozně. Nadávala jsem si, že jsem si nevzala sebou učebnici anatomie, abych se mohla po cestě učit 🙁 Co se jídla týče, tak – musím zaklepat – je to lepší. Dokážu jíst tak pětkrát denně malé dávky. Nejvíc mě však rozhodí, když na mě příjde hlad dřív, než mám naplánované další jídlo. Třeba dnes: ráno jsem se šla naočkovat proti chřipce, tak jsem snídala o půl 6. Svačinu jsem plánovala na desátou, ale dostala jsem hrozný hlad, tak jsem ji snědla už po 8 hodině… jsem z toho zmatená. Hlavně se nenechat vytočit… musím to zvládnout. Víte, co je strašně zvláštní?? Vždycky, když jsem byla hubená, tak jsem nechtěla přibrat. Viděla jsem v hubenosti jedinou krásu a bohatství. Myslela jsem, že když nebudu mít hubené tělo, nebudu mít nic. Není to pravda. Začínám se trošku zaoblovat. Nemyslím, že tloustnu, zdá se mi, že vypadám dobře. Už mám skoro 54 kilo… trošku mě znepokojuje neustálé přibírání, chci totiž zůstat na 55kg a víc ani ranu. Uvidím, jak to půjde dál. Každý týden přibírám průměrně kilo a půl, ale zatím se cítím dobře. Na závěr chci říct všem, které se bojí, že už v životě nemají nic, než anorexii. Není to pravda a tohle vím stoprocentně. Já mám ppp už sedm let, a když po takové době (snad) existuje cesta ven pro mě, pro všechny vás taky. Jen se nebát riskovat… to byl u mě největší problém. Ale hodně jsem se modlila a hodně lidí se modlilo za mě, tak věřím, že mi Bůh pomáhá. A jestli to je jen „placebo-efekt“, (jsem přesvědčená, že ne) tak budiž, hlavně že to funguje!!! Zase se ozvu, *Caroline*

Odmalička mě naši chtěli mít nejperfektnějším dítětem. Jediná z jejich tří dětí jsem se dobře učila a byla bezproblémová, bráška byl skin a ségra utíkala z domova. Pro naše byli tedy důležitější, potřebovali větší pozornost a já jsem si čím dál víc připadala jako vzduch.Nikdy mě za nic nechválili, když jsem domů přinesla jedničku, tak nic neřekli, když přinesli moji sourozenci dvojku, byli nadšení. Vím, že mě měli rádi, ale pořád jsem byla jen to páté kolo u vozu, jejich poslušná holčička, o kterou se nemusí vůbec starat, protože je tak děsně samostatná a dokonalá. Asi v sedmé třídě se mi kluci začali posmívat, že mi moc narostl zadek a prsa a tak vůbec. Jak by taky ne, sakra??? Tak jsem si řekla, že to musím změnit, že musím být přece dokonalá. Za 3 měsíce jsem zhubla 15 kg, naši si ničeho ani nevšimli, protože ségra v té době už asi popáté utekla z domu. Nakonec jsem zkolabovala o tělocviku, doktor mi jen řekl, že moje váha je normální a že bych měla brát jen nějaké vitamíny a že má radost, že jsem zhubla (předtím jsem při 160 cm vážila kolem 68 kg). Takže jsem v tom pokračovala. Nakonec jsem se přecejen dočkala pozornosti rodičů, a to když jsem zkolabovala podruhé. Začala jsem tedy jíst podle plánu jistého doktora. No, nakonec jsem se propracovala až k záchvatovitému přejídání se vším, co mi přišlo pod ruku a měla jsem čím dál větší deprese. Nechal mě můj kluk, který mi řekl, že mě může mít rád jen hubenou, ale takhle ne. Ještě víc jsem jedla.A tak to bylo dalších 5 let. Po maturitě jsem se dostala na VOŠ do Prahy, našla jsem si svého přítele, se kterým jsem do teď.Ovšem jeho podmínka toho, že se mnou bude, bylo to, že zhubnu.Tak začal zase kolotoč, ve kterém jsem držela hladovky a přejídala jsem se, když mě nikdo neviděl a nemohl mě kritizovat. Nebyla jsem typický příklad zvracející bulimičky. Kdyby jo, snad by si toho někdo všimnul. Ale já jsem začala cvičit. A to tak, že dnes: v 5 vstanu, dám si hodinku cvičení, pak jdu do školy, vrátím se, přejím se a tři hodiny jezdím na rotopedu na nejtěžší stupeň zátěže. Jsem unavená, už nemám vůbec žádnou chuť do života, nevím, jak dlouho to může můj organismus vydržet. Můj přítel si myslí, že „žiju zdravě“, ALE CO JE TO ZA BLBOST???? Co je zdravého na tom, že střídavě hladovím, přejídám se, cvičím do úmoru. Nenávidím se a nevidím z tohoto východisko. Mám pocit, že kdybych to skončila, udělám nejlíp. 10 let bojuju se svým tělem, ztratila jsem tím takovou část života a proč vlastně? Nemám na to odpověď, ta možná ani neexistuje…..

aa….sakra. kdovi kam se podely mesicky…uz je to toliiik dni…neska 110..a na gynde mi rekli ze mam jist, ze takovejch jako ja je tisice…mnoo to tak!!! jist = pribirat, ztratit kluka, premejslet jen nad tim jak ty kila shodit dolu popripade jak zvracet…ja nechci, ja jsem stastna tak jak jsem!!! Nechapu, proc mi mamina, doktorka, nejlepsi kamoska i ucitelky vycitaj to ze sem o 10 kg lehci nez pred nedavnem, nechapu proc je tech mych 46 kg na 166 cm tak rozciluje, vzdyt je to normal! teda pro me. Mozna nekdo muze rict ze to je anorexie nebo neco takovyho, ale pro me to je naprosto uuzasnej zivot kterej si naplno uzivam a nechci nic menit, mam skvelyho kluka, kolem sebe spoustu skvelych lidi… tak proc me nenechaj i ti ostatni?!? proc se ted moje nej kamoska vykaslala na me i na vsechny z party kvuli tomu ze jsem prej sobecka a nejim, proc??!! vzdyt nezvracim, to nee jeste bych mela zkazeny ty my pekny bily zuby a kdysi jsem se fakt skoro pozvracela (jjooo=D) kdyz jsem videla jak vypadaj travici trubice bulimicek…tak at jsou vsichni spokojeny!! tak sakra co je spatne, proc mi mamka zacala vyhrozovat ze me vezme do Motola, na to nejhorsi misto na svete, proc…. A KDE JSOU TY MESICKY????!! Vzdyt si uz zacinam pripadat jak zenska v prechodu!!!

Achojky všichni, už strašně dlouho znám a chodím na tyto stránky, ale ještě jsem neměla důvod sem psát. Ovšem to se změnilo! Je mi 18 a jako každá holka chci být krásná a štíhlá, zkusila jsem bulimii, ale nejsem asi na to ten typ člověka, který by takhle mohl žít, takže jsem toho nechala, naštěstí! Ale tento víkend jsem zjistila nemilou věc. Moje nejlepší kamarádka se mi svěřila, že má bulimii už asi sedm měsíců. No svěřila, spíš na to přišla její mamča a potom to řekla i mně. Nevěřila jsem vlastním uším. Nikdy bych to do ní neřekla. Ona nikdy nebyla extra štíhlá, prostě normální váha (asi 58 kg na 165 cm – prostě OK) a navíc je ještě hezká a nemá to zapotřebí, kluci na ni vždycky lětěli:-) Všimla jsem si, že nějak zhubla, ale ona byla vždycky strašně aktivní ve sportu atd., takže mi to ani nepřišlo. Ale jak to, že jsem si ničeho nevšimla? Když teď zpetně nad tím uvažuju, tak opravdu ve škole chodila často na WC, hlavně po vydatné svačině. Jak to, že mi to ale neřekla? Vždyť jsme nerozlučná dvojka, víme o sobě navzájem úplně všechno, tak proč mi do háje neřekla, že má problém? Vždyť ví, že se na mě může kdykoliv spolehnout a já ji vždycky pomůžu! Drž se, nenechám Tě v tom!!!!! Mějte se krásně a nevzdávejte to. jullia*

tak si tady ctu vsechny ty clanky a je neuveritelne jak moc divek trpi anorexii a bulimii.tak si tak rikam proc se nepodelit smym pribehem ?mym zivotem? sedim u pc a jim polivku.v hlave mi beha to jak pristivh deset minut poletim na zacho a vyzvracim tam polivku.hrnec polivky,kterou sem do sebe naladovala..a zacatek tohohle pribehu?bulimie a anorexie-stridave si nasli misto v mem zivote asi pred peti-sesti mesici..vite za mesic mi bude 15let.prave merim 168 a vazim 50kg.normalni vaha-rikate si..jenze pro me ne.vse zacinalo tak nevine…okolo 13-teho roku jsem se zajimala -zacala zajimat o ruzne diety,znate to.jenze jsem velky gurman a jidlo je ma laska,tak si asi umite predstvit jak tezko jsem se omezovala v jidle-respektive vubec.a naky cviceni?behani?nene,to vydrzelo maximealne par dni.po 14-tem roce jsem to zacinala brat vazne a cim dal vic se pristihovala,jakmerim sve miry,vazim se,koukanm po dietach… ale pro me jokošto pro pohodlneho cloveka?-nic! a vtom 14-tem roce to prislo¨.moje oblibena hvezda byla hospitalizovana kvuli anorexii.tak jsem tomu nevenovala prilis velkou pozornoust jen sem jedla mene.to bylo o prazdninach.jenze pak sem se sni zacala porovnavat a pripadala si tklusta.no nebudu to rozepisovat.proste sem se prejedla a zvracela nebo nejedla nic-teda spis jedla malo-pak me vykrmovalal tejden babca,tak sem se dostala na zacetekl a zdy to co mi nalozila sem vyzvracela a ve skole nejedle.tak jsem prezuibala nekolik mnesicu zvracenim,malo jedenim,prejidanim,takze anorexo-bulimie.tak ted jsem na tom ze ve skole nejim a po skole s e obcas najim a zvracim.ale vzdycky o vikendu musim jist protoze -to vite rodice-a kdyz sem u taty tak tam nemuzu ani zvracet jelikoz neni kde.nenavidim se.casto brecim .nad svejma spekama nad problemy ve skole ktery sou od techto nemosi.jsem si odporna a nejsem si jista,jestli bych se chtela treba anorexie zbavit..nejmin sem zati m emla 48,5kg a ted mam zase 50-je po vikendu.je mi skvele kdyz jsem byla hubenouckaa byli mi vydet zebra.ale ted ma m 50 a stahna jako jkrava a kydz sedim..je to nechutny!a to bricho! hnusnej spek.nenavidim jidlo a presto ho miluju.ted budu muset jet na vikend k teatovi kde zase budu muset zrat!ale ja nechci.vzdycky si rikam ze kdyz sem sama doma nebo me nikdo nehlida,ze nebudu jist,jenze se pak stejne prezeru.zubarka mi musela zaplombovat KAZ anastesti vzadu ,ale stejne chci prestat zvracet,nici to buby.a ja je mam pekny,tak chci aby vydrzely,a vlasy mi slusne padaj… no nic.asi bych se mela ucit.nenavidim se kvuli jidlu.nakdy mam blbounaladu a to vse kvuli nakej pitomejm spekum kterej ma kazdej normalni clovek a ktery sou proste dule¨zity aby mohlo tello normalne fungovat.jenze je stejne nehci.a taky sem vzdycky chtela byt modelkou.no uz to snad budestecit.. dekuju za „vyslechnuti“a vsem drzim vsechny palce co mam… ctela bych se naucit jist malo,ale nejde to…riam si proc?…. jo a tenhle viken sem musela jist normalne,kvuli rodicum.troskusem se prejidala,ale zistila sem ze se mi nelibi jist normalne,strasne si pak nadavam….. 🙁