Archives

Rozhodla som sa napísať,to čo ma sprevádzalo dlhý čas a ešte ma úplne neopustilo.Mala som 15,keď si ma vyhliadla jedna modelingová agentúra,pri výške 180 cm som vážila 60 kg,čo je samozrejme úplne normálne.Lenže ja som si akosi sama,začala hovoriť,že je to veľa,pozerala som totiž jednu súťaž krásy a tažšie dievčatá ako 55 kg tam ani neboli.Tak som sa teda rozhodla,že by som mohla trochu schudnúť.Stanovila som si vtedy ešte rozumný cieľ,že každý mesiac schudnem jedno kilo.Po troch mesiacoch som vážila 57 kíl a chcela som schudnúť ešte dve kila.V jednom ženskom časopise som vtedy objavila diétu,ktorá ma úplne dostala,s kapustovou polievkou zhodíte za 7 dní 7 kíl a to sa mi veľmi páčilo.Polievku mi uvarila mama,ktorá samozrejme netušila o čo ide a bola rada,že konečne budem jesť aj niečo varené.Tak som sa vrhla na túto šialenú diétu,začala som pekne v pondelok a už v piatok som vážila 52 kíl,to už ale neuniklo pozornosti mojej mamy,ktorá si všimla,že džínsy konfekčnej veľkosti 38 sú mi už úplne voľné.Ja som už bola so sebou spokojná a tešila som sa,že si kúpim nové džínsy,lenže v obchode som sa nezmestila do 36 a to vo mne vyvolalo úplnu zlosť.Dnes už viem,že to bolo zle číslovanie a nohavice boli 34,ale ja som sa teda rozhodla byť ešte týždeň na kapustovej polievke.Po skončení som vážila 48 kíl a rozhodla som sa,že to mi už naozaj stačí,zmestila som sa už aj do 36!Ale čo mi to prinieslo?Bola som úplne bledá ako stena a nechutne vychrtlá aj sama som sa za to hanbila a vôbec som nenosila nové džínsy,ale staré voľné aby si to nikto nevšimol.Vypadávali mi vlasy vo veľkých chumáčoch,moje aj tak dosť malé prsia boli ešte menšie,trčali mi rebrá,stratila som úplne menštruáciu,lámali sa mi nechty,bola mi stále zima,nedokázala som sa sústrediť na učenie.Dnes už som z toho vonku,podarilo sa mi pribrať aspoň na 55 kíl,nosím 36,ale už nemám žiadne zdravotné problémy!Lenže stále si musím dávať pozor,aby som zase nevhupla do toho začarovaného kruhu chudnutia.

Dufam ze vas rozosmej mozno rozplacem ale neunudim….ano vsetko sa to zacina rovnako a vacsinov su to problemy zakorenene hlboko v nasej dusi, nasom detstve.ale teraz je okolo nas realny svet sme na strednej, na vysokej, v novej praci…a mame jedno spolocne nenavidime svoje telo v celej svojej podobe.nedovoli nam to sustredit sa stale sa kontrolujeme porovnavame s tou dokonale bozskou spoluziackov a je nam zo seba zle. Potom sa to spusti je to ako chyba v programe ktora sposobi milion dalsich.zacnes jest 3 porcie denne…NIC VIAC! potom prestnes jest maso, ono je take tucne…rozky chleba zemiaky ryza.Az ti zostane zelenina a ovocie..Potom odmitas vecerat aj ked nevies vlastne preco…ked ta tak priserne boli brucho!Ale pokial nechces zomriet tak po pol roku sa ozve tvoj mozog,ano stale ho mas este neusiel tak si to vaz,a zo dna na den zacnes vnimat vone maminych dobrot a najes sa!Iba trochu, ale tvoj zaludok to neunesie a vsetko vrati.zistis ze je to este coolovejsie ako nejest…a tak prejdes na druhy breh,ktory bol pre mna osobne horsi,teda este je. Isla som do nemocnice/asi pred rokom a pol/.Je to psychiatria ste za mrezami,zoberu vam mobil,ceruzku na oci kvapky do nosa…vsetko.aj vodu musite pit pod dohladom.ale pomozu!po mesiaci ma pustili zdravu stastnu.stretla som pana Bozskeho…Bolo to ako sen 17 a chapca ktory striedal auta ako boty.kupil mi co som chcela,… ale kazda minca ma rub a lice.A rub bol drsnejsi ako som myslela.CHapte ma prosim musela som nechcela som o nho prist…bral kokain.To obdobie neopisem bolo zle,velmi zle.A ked som ho po roku dokazala od neho odtrhnut vraatila sa mi z citovej diery bulimia. Ja viem ze ju tym nezaplatam ale inak to zatial nejde.Ked pridem na nejaky recept tak vam urcite napisem! S LASKOU VASA SILVIA

Hned ze zacatku,tohle by me pred 5 rokama ani ve snu nenapadlo,ja jsem bulimicka!!!!!!Ale proste je to tak,i kdyz s tim bojuju jak se da.Asi bych ale mela zacit od zacatku.Vlastne ja ani nevim,kdy to presne u me propuklo.Byla jsem mlada,krasna,delala ruzne sporty.Nikdy jsem nebyla tlusta,kazdy mi mou postavu chvalil,ale me to proste nestacilo,chtela jsem byt skvela-hubena.Zacatky asi vidim na stredni.Byly vsude,ve tride,jidelne i zachode.Hrozne se mi libily ty jejich vystrcene bederni i klicni kosti.Kdyz oni muzou byt takove,tak proc ja ne?Zacala to takovou nevinnou dietou,ale nemela jsem asi tolik silnou vuli hladovet.Tak jsem nasla jine reseni.Jednou jsem se silene prejedla,a na to prisly vycitky.Vsak pro jednou se nic nestane,ale ano stalo se hodne.Patlam se v tom 4 roky,kluka radsi ani nechci.Jsem hrozne rada za tyto stranky,ani jsem neverila,kolik nas nemocnych po teto republice chodi!Pisete tady,jak neni postava dulezita,nezijme jen pro jidlo,ale…..tak proc jste tady?

ahojky všichni, chtěla bych se podělit o můj příběh…už jsem sem několikrát psala(Bude ze me bulimička,a jsem v tom..),od té doby se toho moc nezměnilo,pořád zvracím a ztrácím nad sebou kontrolu.Děsila jsem se Vánoc…to se pořád jí a tak,ale co mě překvapilo bylo,že jsem ani jednou za tu dobu nezvracela(nebyla jsem totiž vůbec sama doma),myslela jsem že jsem z toho venku,ale jen co začla škola,tak to zase jelo..3dny jsem skoro nic nejdela a hodlala jsem v tom pokračovat,chtěla jsem se stát anorektičkou,ale..jak to asi dopadlo?Byla jsem sama doma a já snědla všechno co mi přišlo pod ruku,ale pak se dostavili zase ty výčitky a šla se vyzvracet.Tenkrát jsem četla článek,kde bylo že je mnohem jednoduší se stát anorektičkou,ale ..mě se to nějak nevede.Víte..anorektičky maj výhodu-neničí svoje tělo zvracením,nerozpadá se jim jícen,neničí se tolik zuby,a vždycky jsem měla za to,že se odkázají ovládat,mají úžasnou kontrolu nad svým tělem,dokážou si zakázat jídlo,bulimičky sice taky,ale dlouho jim to nevydrží.Dalo by se říct,že anorektičky obdivuju,chtěla bych být jako oni,ale copak to jde …?:-)Já prostě nedokážu jíst normálně,bud nejím nic nebo třeba i 3x denně zvracím:-(Ale…nechci si ničit tělo…nechci být tak tlustá,při vášce 168 važím 59kg,to je prostě děsný,ale co s tím mám sakra dělat,když všichni kolem jenom jí a nebo mluví o jídle?Možná si říkáte,že jsem blbá,že chci být anorektička,ale…já nechci bejt tlustá:-(Tahle myšlenak mě provází 24hodin denně,pořád si říkám,jak nesmím jíst,a musím cvičit,ale …jakmile jsem sama doma,už na nic nemyslím a jenom se přejídam!Při tom si říkám,jak jsem odporná,ale já už ani nevim jak se má normálně jíst,nedokážu přestat.Chci svoje tělotrápit,za to,jaké je,že je tak tlustý!!!Kolikrát si říkám,jak bch chtěla umřít hlady,hubnout k smrti…ale copak to jde,když jsem posedlá jídlem? Možná vás tenhle příběh nudí,a možná ne,pokud ne klidně se ozvěte,budu moc ráda: D.iesel@seznam.cz

Minule jsem psala, jak budu jíst jen polívky, cvičit… Bla, bla,bla – samý kecy! Vono nejde vo to říct si, tak takhle to budu dělat, fakt jsem chtěla. Přesto jsem si dala ten výbornej salám o se na mě šklebil z lednice! Přesto jsem snědla celou tabulku čokolády, co na mě volala za špajzu! Hup, už to bylo vě mě! Váha je sice už zase na 57kg, ale pořád má sklony stoupat. Nevim co mam dělat. Nechat ji a´t si leze jak chce, nebo ji pevně držet? Nedávno jsem přišla domu, nikde nikdo. Okamžitě jsem zbouchala misku zmrzliny, čokoládu a kousek kuřete. Půjdu to vyzvracet, řekla si bulimie ve mě… NE!!! Zařvalo moje tělo. To mě dostalo, začla jsem se prostě sama bránit. Seděla jsem v křesle koukala na televizi, boj ve mě vrcholil, bulimie vyhrávala. Málem jsem se začla modlit aby přijel někdo k nám, máma, táta, brácha… Prosim, někdo, já na ten záchod nechci! Nikdo! Film zkončil, já málem s brekem se vydala na záchod! NE!!! Prostě jsem se nad mísu nenaklonila, nemohla jsem! Učinila jsem první krok! První krok od bulimie, první krok k anorexii. Druhý den jsem totiž sněda jen dvě mandarinky. Neměla jsem chuť, pořád si pamatuju ten poct když mě něco nutilo na ten záchod. Já nechctěla, ale málem jsem to udělalala. Druhý den jsem zase sňedla jen mandarinku a kousíček cukroví. To bylo včera. Teď tu sedim a píšu. Jsem nemocná. Tedy, teď k anorexii a bulimii přibyla jen chřipka. Ale ta zmizí, s těmi dvěmi to bude horší. Máma mi řekla ať nosim jiný kalhoty, že v těhlech vypadám jak pytel! Pcha! Neni to pravda. Jsou mi sice volný, asi jsem fakt zhubla ,protože jsem je kupovala před rokem a tehdy mi byla akorád, ale furt jsem tlustá. A bojim se že už taková zůstavnu! Né tlustá, ale ten pocit, že taková jsem.I když třeba budu mít je vysněných 45, porád uvidím ten pidi faldík na břichu, na stehnu… Vim že jsem s tim neměla začínat, vim že zkončit by bylo nejrozmunější. Vim ale že se bojim, že se bojim ztloustnout… Já chci bejt hezká, hubená… Aby se za mnou lidi otáčeli. Aby se za mnou otočil jen ten jeden kluk. Aby mě měl někdo rád…