Už v tom zase jedu…

/0 Komentáře/v /přidal

Všem řikám, jak je to hrozný, ať s tim nezačínaj…. před pár měsícema jsem se dostala z bulimie, a začínající anorexie, sáhla jsem si na dno….. a předevčírem jsem si zase stoupla nad tu mísu…. a zopakovala to, o čem jsem si myslela, že už nikdy neudělám….NIKDY!!!!!!!! vim, jaký jsou rizika, problémy….. a přesto opakuju to, co jsem udělala před rokem, a myslela, že to žádný rizika nemá…. a teď si řikám: přece nejsem tak blbá, abych do toho zase spadla…vždyť vim, co je to za hroznou věc…. Přesně tak jem začínala… a vim, jak to málem špatně skončilo…. tak proč si to chci zase celý zopakovat??????? Co mě na tom tak láká????? Možná to nebezpečí smrti, kterýmu jsem se díky mýmu andělu strážnýmu vyhla……

VÁNOCE jsou KRIZE!!!

/0 Komentáře/v /přidal

Ahojte, všechny vás zdravím. Už zase cítím potřebu napsat příběh… nechápu, jakto, že se věci ve mně mění, i když to nechci. Prostě o sobě nerozhoduju. Nechápu to. Jsem strašně závislá na okolnostech. Vysvětlím: Před Vánoci bylo všechno super. Chodila jsem pravidelně do školy, jedla jsem 5x denně a věřila jsem, že už to držím zá správný konec. Pak se ale změnil můj denní rytmus: začala nám 14ti denní bloková praxe v nemocnici. Každý den jsem vstávala ve 4 a jela do nemocnice. Nástup na odd byl za 5 minut 6 a přestávka byla kolem 10. To jsem se nasvačila – pokud jsem vůbec stíhala si přestávku vybrat. Pak jsem jedla ve tři, až jsme skončily. Tahle polovina dne byla vcelku dobrá. Ale odpoledne jsem přestala zvládat. Na praxi nebylo tolik učení, ale fyzicky jsem byla tak unavená, že jsem jela domů. a co bylo doma? no, našla jsem tam starou známou bulimii. Denně dostávám 150 ¨Kč. Dřív se mi dařilo šetřit. Během praxe jsem každý den za to nakoupila jídlo…. Myslela jsem, že se to přes Vánoce změní – jo, houby. je to ještě horší. Bulimie je zpátky. Těším se, až zase začne škola. Ale na druhou stranu se strašně bojím, protože v polovině ledna začne zkouškové období. Myslela jsem, že se o Vánocích naučím… ale jen myslím na jídlo. Skoro ani na televizi se nedovedu soustředit. Naši jsou strašně protivní, protože mi je pořád hrozně smutno, mám depky a oni to nechápou. Dnes máma nadávala tak, že se to už nedalo vydržet. Oblíkla jsem se, že půjdu přespat k příteli (není v bytě, jel k rodičům). Jenže už bylo skoro 23hodin a naši mě odmítli pustit I KDYŽ MI JE UŽ 23 LET. Matka dokonce chtěla volat 155, že prý mi ruplo v bedně a ať si mě prý odvezou na uzavřený oddělení. Pak se mi pokusila zabavit klíče, ale nenašla je, tak teď leží před dveřmi do mého pokoje na zemi, snaží se spát a přitom hlídá, abych neodešla. Mám chuť si něco udělat. Ale ona mi za to nestojí. Byl by to jen vzdor. Ale došlo mi, že üž jsem moc dospělá nato, abych s nimi bydlela. Ale na druhou stranu – nejsem dost dospělá na samostatný život. Proč? Kvůli ppp, samozřejmě. Mám strach, že kdybych byla sama, neudržela bych peníze….. atd. NO, snad se situace nějak upraví… když jsem u přítele, vůbec se nepotřebuju přejídat. Asi je čas, abychom začali bydlet spolu…ale takové věci holka nenavrhuje…. co mám dělat? hlavně vydržet, ach jo.

Tři ztracené roky

/0 Komentáře/v /přidal

Ahoj holky, tenhle pribeh je urcen prave vam anorektickam,bulimickam, psychicky nemocným a nestastným holkam. I ja jsem /byla/ jednou z vas. Obcasny zachvat k dokonale figure ze me dela zviratko sklanejici se nad zachodovou misou. Zacalo to kvuli klukovi. Klasika. Do svych 15ti let jsem byla spokojena, nadherna holka, kterou kluci milovali. Skvela kamoska, typ holky, ktera se libi vetsine kluku – jak o me rikali. Mela sem hodne kamaradu/mam je porad-přestáli to se mnou/. V patnacti sem prestoupila do prazsky ekonomicky skoly. Prestala sem chodit na obedy, protoze sem to nestihala, jedla sem vzdycky az tak kolem ctvrty, kdyz sem prisla ze skoly domu. Nacpala sem do sebe nejaky jidlo a par susenek – zavodne sem predtim tancila, takze sem nemela strachy, ze bych pribrala. ale kdyz sem s tim kvuli nedostatku casu sekla, moje postavicka nabrala zenskych tvaru, narosly prsa, zadek a par spicku na brise. ale tim sem se netrapila. az do sedmnacti sem byla porad ta sama, usmevava, s 58 kilogrami na 171 cm. uplne ne hubena, ale nejspis ani ne tlusta, protoze kluku kolem me bylo spousta. V sedmnacti sem zacala vymetat ruzny r´n´b party, jungle a hiphop, seznamila se s peknejma hoperama, mezi nimi byl i on a chtela sem pro nej byt hodne zadouci a takova ta slecna z klipu od 50cent nebo od Jay-Zeeho. Proste ta vychrtla kraska s krouticimi se vlasy. Takze sem zacala hubnout a hubnout, mensi porce, hodne sportu, zadny sladkosti. Vaha sla dolu – po dvou mesicich jsem vazila 54 kilo. Vsichni rikali jak mi to slusi, on byl ze me totalne hotovej. Ale potom me na jedne party podvedl s nejakou slepici – ktera nebyla vubec stihla ani pekna. Strasne me to zklamalo a nemela sem vubec chut jist, tak sem se po dvou mesicich ocitla na 49 kilech. ale to uz byli rozbroje u nas doma, mamka besnila, babicka byla zoufala a segry mi neustale nadavaly. Byla to krize. Behem roku se to docela uklidnilo. Vahu jsem dostala na 52 kilo a byla docela stastna – kvuli rodine a kamaradum jsem to ustala. Ve ctvrtaku jsem mela vyborny znamky, porad sem se ucila a zaroven jsem hodne sportovala, takze jsem byla i stastna. Jedla sem normalne ale zdrave a netucne. Udelala jsem maturitu a jeste ten rok odjela do Nemecka zkusit si au-pair. Byla sem tam rok. Za tu dobu jsem ztloustla o tri kila, takze mam ted 55 kilo, ale uhnala si obcasnou bulimii, takze mimo to, ze jim zdrave a sportuji obcas zhresim a prejim se blbosti, potom to zvracim. Ted jsem uz po roce z Nemecka, chodim s naprosto skvelym klukem. Libim se mu, ma me rad. Taky mam novou praci, chci od zari zase do skoly – vejsku. Sice se mi modelky z klipu libi porad, ale uz nechci hubnout a poslouchat narazky z rodiny a pratel. To mi za to nestoji. Navic je plno jinejch veci v zivote, ktery jsou vyzvou, abychom se o ne zajimali. Treba maly deticky odlozeny do kojeneckeho ustavu, kam sem ted zacala chodit a pomaham tam s nimi. Staci se jen rozhlidnout a ze sveho zivota krucek po krucku udelat zivot hezci, smysluplnejsi a optimictejsi. Uz ted vim, ze chci velkou rodinu, plnou detskeho smichu a i to je vyzvou, proc zkusit prosit o pomoc, kdyz se trapim kolik za den snist a nepribrat. Zivot je krasny, jen ho zkuste zit, nejen prezivat. Budte s Bohem! Zuzka

Yuan

/0 Komentáře/v /přidal

Pisu vam sem kus meho zivota.tak je to presně rok co se to semnou tahne.Rok co mě změnil uplně od zakladu.Všechno to tak nějak začlo tim že jsem začala brat antikovcepci,svatky,nějaky ta kila nahoru,nervy a prejidani se.měla jsem krasnou vahu,tak kolem 52 na vysku 172 ale najednou to rychle vystouipalo na 60,nevypadala jsem skarede ale už mi nikdo nerikal jak sem krasně hubena,chtěla jsem mit pěkne tělo,tak sem zacala chodit do aerobiku,nechtěla jsem nějak hubnout jen tvarovat,jenze tam sem se nějak zacala dozvidat jak by měla vypadat zdrava vyziva.Zacala jsem jist jogurty,cerealni susenky,mysli,zeleninu,samozdrejmě i maso ale vybirala jsem si…měla jsem doměni že je to dobre,zvykla jsem si na to ale najednou prisla otazka,co kdyz budu v lete chtit jed treba na tabor a nedostanu tam „sve“ jidlo???ne,nemuzu nikam jed!nemuzu prece jist někde jinde,ne to co ostatni,je to spatne jidlo…-to se mi odehravalo v hlavě.Nikdy jsem neskoncila ze bych nejedla,nebo treba u jednoho jablka denně,jedla jsem pravidelně 5x svy „zdravy“ jidlo.Nakonec to dopadlo tak ze jsem jedla kazdy den uplně to samy pravidelně ve stejnou dobu,pak uz sem jen cekala az pride ten spravny cas:doba jidla….-takto jsem to měla rozděleny a myslela že je to spravny.Začala jsem z toho byt nervozni,pak jeste trable ze skolou,ani sem nechtěla hubnout ale zjistila jsem že nemužu zpět,že musim jist „pravidelně“….hublo mi to moc.napadlo mě zajit za doktorem,od něj to byla jasna cesta do nemocnice.Tam si mě vzala doktorka na prijmu,změřila mě pohledem a pohrdavě mi vycitala co jsem to za „modelku“,houby věděla co je uvnitr mě,že se nemam rada a už vubec se mi nelibi jak sem hubena…sestry semnou celkově jednaly hnusně,nerikaly mi ze je jidlo,rekly si ze je to asi zbytecne,nevim…tak sem ho parkrat i zmeskala a měla hlad…kdyz viděli ze jim,řekli si ze to pujdu vyzvracet…brecela jsem tam,ne kvuli jidla,ale kvuli toho ze jsem byla sama,ze mě nikdo nechce znat,ze mi verit nechcou,ze jsem anorekticka,nic vic nez sobec co je zahledeny do sveho těla.Zhubla jsem tam jestě o dve kila a měla 44!moje diagnoza byla ze mam anorexii a ze jsem psychicky labilni,psal to doktor co mě viděl 2x asi napsal to co ostatnim 150 holkam co tam byly predemnou…měla jsem jit ke sve psycholozce(chodila jsem k ni uz driv)a měla o mě napsat lekarsky posudek.S mamkou sme ji prosili at mi pomuze a jestli bych k ni pak nemohla chodit…rekla mi ze semnou konci,ze mě nezvladne,nedokaze lecit,doporucila me do lecebny.Rekla jsem si ze to pro sebe zvladnu,to jsem ale nevěděla ze mě chcou hodit mezi fetacky a podobny holky,ze bych u sebe nemohla mit ani telefon a nemluvim o navstevach,snad by nepustili ani mamku!!!ne ,nenastoupila jsem,u psychiatra jsem pak byla jednou,bezvyznamě.Nesnasim doktory a zadnemu z nich se neotevru,nereknu mu nic o sobě,nevěrim jim,těm jejich analizam co se naucili ve skole,neznaji muj zivot,neznaji me.znam se sama a ja si pomuzu!mam se rada a dokazu to!

Jsem si odporná !!!

/0 Komentáře/v /přidal

Achojky všichni, tyhle stránky znám strašně moc dlouho. Dalo by se říct, že jsem stálý host 🙂 Je mi 18 let, měřím 160 cm a vážím 60 kg, no prostě děs. Popravdě řečeno teď jsem šťastná. I když ve škole to poslední dobou stojí za velký kulový, ale to mě nějak nebere. Mám skvělýho kluka, který mě miluje a já jeho. On je ale hrozně hubený. Měří 168 cm a váží tak 65 kg. Pořád mi říká, že jsem pro něho tou nejrásnější holkou na světě a že se mu líbím taková jaká jsem, ale to mě štve. Říká, že holka má být za co šáhnout! Jak tuhle větu nenávidím. U mě to znamená, že nejsem hubená, ale tlustá. Teď jsem se, ale rozhodla, snažím se cvičit a od 15 hodiny už nejím vůbec. Řeknu Vám je to pro mě děs vydržet to! Chci prostě jen zhubnout na 50 kg a budu spokojená. Nedělám to jen kvůli němu, i když se mu chci líbít a přitahovat ho, ale dělám to hlavně kvůli sobě. Chci se líbít také sama sobě!!!! Držtě mi palce, ať to zvládnu. pa*

Bojim se prestat, bojim se nemoci a smrti.

/0 Komentáře/v /přidal

Zdravim vsechny, ktere si prectou tento pribeh.Ani si dobre nevzpominam cim presne to zacalo, ale uz v tom jedu dlouho, 4-5 let.byla jsem celkem normalni holka.168/ 60kg.Je faktem, ze ma pevnou postavu, delala jsem dalkovy beh, takze me nozky nejsou zrovna jetenci a vustavni.nikdy jsem si na sebe neoblekla kratkou sukni.to by se rovnalo sebevrazde.no nic….Zhruba v osmnacti jsem se zamilovala a on asi totez.jenze dva absolutne odlisni lide s odlisnym pohledem na svet, …nekdy nejde k sobe.jako vsechny zenske jsem zkusila diety, ale normalni….pak muj pritel odesel na vojnu. Jelikoz mel jiz pred nasim seznamenim povest tzv. parmena, dostala jsem strach.Byla jsem v poslednim rocniku stredni skoly.ze strachu, jestli mi nekde nezahyba, neuziva si…..jsem ztratila chut k jidlu.Nechtela jsem, ….neplanovala jsem nic, zkratka se to stalo.kdyz snite za den rajce s pulkou rohliku, co se asi tak muze stat, nic dobreho.Po kratke dobe prijela sestrina kamaradka a slo videt, ze shodila nejaka ta kilecka.ja jsem na tom uz taky nebyla spatne, ale priznala se nam, ze si sem tam strci prst do krku….A vsechno zacalo….O vztahu pomlcim, dopadlo to vyborne, rozesli jsme se, …Ale „pomocnik“ zustal.samozdrejme se o tom dozvedeli i mili rodicove.Pokud bydlite doma, jednou to prASKNE A JE TO TRAPAS!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!dOMLUVILA MI NASE MAMACA, ALE VSECHNY VIME JAK TO DOPADLO.Takhle to pokracuje jiz 5 let.kdyz to clovek napise, zda se to strasne jednoduche, ale opak je pravdou.ted jsem vdana.Chci mit deti,ale mam strach, ze je nubudu moci mit, mam streach, ze ztloustnu.Taky proto, ze muj manzel nenavidi tluste zenske.Kdyz vidi holku pri tele, vzdycky s komentare.Pritom je to tak skvely a hodny clovekO nicem nevi, i kdyz to delam kazdy den, teda skoro kazdy de.Do Noveho roku, si davam predsevzeti, ze toho necham, a urcite nebudu sama.doufam, ze to zvladnu a vy se mnou.omlouvam, se, ze jsem muj pribeh zkratila, bylo by to na dlouho, ale uiz prisel domu, a nechci jej zatezovat mymi starostmi.PREJI VAM VSEM KRASNY NOVY ROK, AT JE USPESNY V TOM CEHO CHCETE DOSAHNOUT A CEHO SE VZDAT………..

PROJÍMADLO?

/0 Komentáře/v /přidal

Ahoj! Tak se zase pokusim svěřit se svým trápením a na nějakou dobu se odkážu na vaše rady v komentáři, protože zatím jste mi vždy jen pomohli. Jak jsem si říkala, zvracet už nikdy nebudu! Omyl! tedy, klidně bych bych byla ráda kdybych to už nikdy neudělala, vlastně bych byla moc ráda! ale asi je to ve mně, já nevim. Jak dlouho jsem nezvracela? No, předtím to bylo možná i měsíc, nevím. Pak se to zvrtlo, asi před 4dny jsem se nad mísu nyklonila znova. No a dnes taky… Vyrušil mne brácha, který se právě vrátil domů a já slyšela bouchnout dveře. On naštěstí mně neslyšel, pořád o tom nemá ani ponětí… No, vzhledem k tomu že jsem tedy nestihla dostat ze sebe všechny „špatnosti“ v podobě malinkých tří kousků cukroví, ovocného salátu a 45gramů čokolády, šla jsem ven na procháízku se psem, snad jsem trochu zhubla. (Ne, nezhubla, váha se posunula očárečku doprava, místo dobitých 55kg mám zas 56kg – ale ráno to bude zas dobrý, to je mi jasný, vždycky to tak je). No a vazala jsem si sebou i peníze. Jen co jsem řpešla křižovatku, zapadla jsem do lékárny a hups, projímadlo mi říká pane! Ale já se bojím! tedy ne, nebojím, ale nevím proč jsem to udělala, k čemu mi to bude? To netuším a asi proto sem píšu. Vim, že přesně tohle bych neměl, že se asi kvůli tomu můj příběh nedostane k vám a já za todostanu vynadáno, že tohle je zekázáno, ale byla bych ráda aby mi někdo, kdo má s projímadly nějakou zkušenost napsal buď do komentáře svůj e-mail. Nebo mi napsal na F.L.u.c.k.a@seznam.cz Nechci si totiž ublížit ještě víc, nechci si něco udělat nesprávným používáním tohodle blbýho přípravdku. Vlůastně doufám že ho nebudu muste vůbec načít, ale zoubky už si taky nechci kazit. Nejlepší by asi opravdu bylo na všechno se vykašlat, ale to já právě nemůžu. Nemůžu si jen tak říct že se už niky nepostavím na váhu a koukat jak se mi zase vrací boky. Vim že bych měla, ale asi je pravda co mi už omíláte o hlavu, že jsem bulimička a někdy se chovám jako anorektička. ( jestli tenhle vzkaz někdo pochopí tak mi prosím napište, budu ráda, moc ráda…)

Pokusy zhubnout se nezdařily

/0 Komentáře/v /přidal

Pokusy zhubnout se nezdařily Neustále se dočítáme v časopisech o dietách, které dle pisatelů jsou účinné a pro lidi bojující s váhou další výzvou k vyzkoušení něčeho nového. Moje maminka celý život bojuje se svými kily a její pokusy zhubnout patří dnes k jejímu životnímu stylu. Není den kdyby se na sebe nepodívala do zrcadla a pohrdavě se na sebe neusmála. Dokonce si během těch mnoha let vytvořila jakýsi osobní vztah s váhou, jež je ukazatelem nepřijatelné hmotnosti. Chci tím říci, že větou: ?nemluvím s váhou? mě už asi nepřekvapí. Vzpomínám si, když moje maminka čekala mou o deset let mladší sestru(pro upřesnění, jsme tři sestry). Přibrala tenkrát necelých třicet kilo. A pro ty, kteří si snad neumí představit, jak je to možné jen řeknu, že téměř každodenní snaha udělat mně a sestře radost nějakou laskominou v podobě zákusku či sušenky byl usilovný boj. Proč? Kolikrát jste si řekli, že musíte něco ochutnat, jestli to není zkažené? No a představte si, kolik těch zákusků a všelijakých laskomin vypadalo, že se cestou domů zkazí!!!:-))) Nicméně nespokojenost s vlastním tělem moji maminku nesčetně krát přiměla k držení diety. Zkusila dělenou stravu, tukožroutskou polévku, poté vymýšlela vlastní diety…Dva roky omezování a uplakaných večerů. Odpírala si jídla, která zbožňuje a úsilí přineslo své ovoce. Kila nabraná v těhotenství byla dole. Jenže tím boj zdaleka neskončil, jelikož se sice dostala na váhu před těhotenstvím, ale i tak panovala nespokojenost. No a když šlo dolů tolik kilo, proč se nepokusit ještě zhubnout více. A v té chvíli nastala další etapa boje s kily, která by klidně mohla nést název: ?Ještě kilčo dolů, pak zasměji se tomu?. A v této době na sebe moje maminka vytáhla zbraň největšího kalibru. Usilovně hledala fotografii, která když bez jejího souhlasu spatřila denní světlo, bylo téměř jisté, že si to někdo šíleně odskáče. Fotografie ukazovala, jak může vypadat žena, měřící 153cm s 80 kilogramy. A tato fotografie, která i ve mně vzbuzovala nepříjemný pocit, se oprášená ocitla na dveřích lednice. A nejhorší na tom bylo, že to do jisté míry fungovalo a to nejen na ni. Později, když i já (jak říká můj přítel) začala myslet špeky, jsem v boji proti kilům byla mamince velikou oporou, motivovalo ji, že se snažím společně s ní, i když mé cíle nebyly zdaleka tak vysoké. Období, kdy upravený jídelníček a intenzívní věnování se sportovním aktivitám(stolní tenis, posilování, spinning), bylo tím nejhezčím za dlouhá léta. Moje maminka byla poprvé v životě spokojena sama ze sebou. Začala nosit věci, které se ji líbily, byla neustále plná energie. S váhou po letech vytvořily přátelský vztah…Setře se narodila dcerka Martinka a moje maminka se stala pyšnou babičkou. Dneska, kdy je to více než rok, co přestala kouřit a kila jsou zase v popředí si říkám, kdy moje maminka konečně přijme sebe takovou jaká je. Kdy k radosti postačí, že má nás, tři dcery, které ji milují (i s kily)…že má milujícího manžela, pro kterého je vším…Maminko, pro nás není důležité, jak vypadáš, ale především to, že jsi…Tvá dcera Monika

Prostě FAKT

/0 Komentáře/v /přidal

Tyhle stránky jsem objevila před rokem,když jsem si začala uvědomovat,že to co dělám,není v pořádku. Dlouho jsem sem chtěla napsat svůj příběh,ale pak mi došlo,že by to byl moooc dlouhý článek.Ale říkám si: Není už sám o sobě dostačující a šílený ten fakt,že MÁM BULIMII? Kdyby mi někdo před dvěma lety řekl,že budu mít jednou poruchu příjmu potravy,hrozně bych se mu vysmála.Nikdy by mě nenapadlo,že se to vůbec může stát i mně.Mohla bych na tohle téma psát hodiny a hodiny,proto budu naopak raději stručná. Popravdě:děsí mě to,jaká je zvracení závislost,děsí mě,že to sama vůbec nezvládnu,děsím se někdy sama sebe,protože nechápu,co jsem dovolila,aby se ze mě stalo. A nejvíc mě děsí,kolik nás je.Když čtu všechny vaše příběhy,mám slzy v očích.Někdy se tak zamyslím a přijde mi neuvěřitelné,co je to vlastně za šílenost,najíst se a pak to zase vyhodit nebo hubnout a trápit se hlady.Mnohým z vás to možná už připadá normální a běžné,protože jste tak zvyklé a patří to k vám,ale když se zamyslíme zdravým rozumem,musíme přece vidět,jak je to neskutečné a k ničemu.No,vlastně k něčemu ano,k ničení jediného zdraví,které máme.Lehko se to píše,hůř se s tím něco dělá… Všem vám přeju hodně síly bojovat,protože přece žádná z nás nechce umřít! Kdyby mi chtěl kdokoliv napsat,budu moc ráda a vděčná: DeathSong5@seznam.cz Myslím na vás na všechny a ještě jednou přeju hodně duševní síly!

The End

/0 Komentáře/v /přidal

Ahojky lidičky!!! Je 1.1.2005, 11:45 a já píšu pokračování svýho seriálku :-))) Dnes je mi celkem fajn. Včera byl můj poslední záchvat. Hodlám to dodržet. Žádný béčko mi už otravovat život nebude. Když nad tím tak přemýšlím a porovnám co mi bulimie za ten rok a půl co v ní lítám dala a vzala, tak je v tom velká odlišnost. Co mi vzala?? Toho je dost, to ví každej kdo ppp sám zažil nebo teď prožívá. A co mi dala? Snad jen obrovskou zkušenost, ponaučení. Když sem včera byla na Silvestra sama, tak mě to pořádně trklo!!!, že bulimie a anorexie jsou jen dvě obrovský svině který jen berou a dávají hrozně málo. A proto sou v životě málo důležitý, tak se jich musíme všichni zbavit, protože jen překážej!!! Sem rozhodnutá, se s ní pořádně poprat. Mám naplánovanej jídelníček, kterej budu dodržovat a na nějakej záchvat tam není ani malilinkatej kousíček místečka. Tak sbohem bulimie!!! P.S. : Pro začínající bulimičky: To že jídlo sníte a pak ho vyzvracíte a neztloustnete je jen velká pověra!!O Vánocích sem měla záchvat každej den(mimo Štědrýho dne). Za těch 10 dní sem díky béčku nabrala 5kg a to sem si myslela že sem zvracením ze sebe dostala vše co sem snědla.A bylo to přesně naopak. Tak se do toho holky radši ani nepouštějte, vyjde to totiž na stejno. Všem držím moc a moc palečky aby sme se z toho dostali!!! Hodně štěstí v roce 2005!!!!!!