Archives

Ahojky,už mě to všecko tak strašně štve.nic se mi nedaří,nedaří se mi normálně existovat!A hlavně jíst!Snažila jsem se být normální ,ale místo toho jsem se začla přežírat,párkrát jsem i zvracela a ted mám zase období hubnutí a diet.Je to bludný kruh!Už je to tak dlouho co jsem s dietama začla.Ani nevím jak a pravý důvod.asi jsem si myslela že budu sebevědomější,když zhubnu.Taky mě deptalo,že nemám kluka a mysslela si,že všecko je kvůli mojí váze.A tak to všecko začalo.Věčné diety hladovky a poté přežírání a neskutečné výčitky svědomí.Připadá mi,že už sem svůj život prožila a promarnila,nic mě nebaví a na všechno kašlu a jsem protivná,protože jsem zase přibrala 3 kila.Vím,asi vás nudím,tohle sem píšete skoro každá(ý),ale hodně mi pomáhá se aspon někomu svěřit.A ještě k tomu s dietou začala i moje nejlepší kámoška,už se mi svěřila,a tak si říkám,jak ten bludný kruh zastavit?Co dělat proti tomu,aby stále přibývalo holek a kluků s ppp?Přece nejde nevyrábět časopisy,kde je nějaká vychrtlá modelka na každé stránce ani nejde zakázat pouštět televizi kde se promenádují holky s velikostí 34….setkáváme se s tím na každém rohu,a i když se o ppp už trochu víc mluví a víme o jejich následcích,pořád noví a noví lidé jim podléhají….Tak sakra co bude dál???????????????????!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Ahojky všem,jsem tady poprvé,tak bych vám taky chtěla napsat svůj problém.Trpím bulímií už 5 rok,ale moc ni to nejde,možná jako mnoha zvás.Dokonce jsem jezdila 2 roky do Prahy ke specialistovi,je pravda,že se mi to zlepšilo,dokonce jsem vydržela dlouho nezvracet,ale jakmile mám nějaký stres či problém,tak je to tady zase.Celý rok 2004 jsem měla katastrofální,když to schrnu stručně,tak jsem se po 3letech rozešla s přítelem,moje máma byla na operaci s rakovinou,pak jsem měla jednu prácičku kde mě pak napadli,no prostě parádní rok se dá říct.Takže to celkově na mě mělo vliv,jsem se skoro každý den cpala a cpala a pak končila nad záchodem.Měla jsem na sebě vztek,jak je možný,že nedokážu to všechno ovládat a nepřejídat se.Je hodně pravda,že jsem sama doma,takže je to těžký a hlavně v zimě.V létě nemám problém se nějak zaměstnat,nebo si jít zacvičit,zaběhat atd.Mám ráda sport,je to moje záliba,dokonce cvičím na stroji i doma,ale někdy ta samota na člověka padne a je to tady.Hodně přemýšlim nad tím,jak je možný,že to dokáže tělo tak ovládat,teda hlavně mozkově.Mělo by být jednoduchý,říct si,NE,nepřecpat se a nejít zvracet,ale kdo timhle prochází chápe,že zas tak jednoduchý to neni.Neni na to ani rady,když ti někdo poví,prostě to musíš zvládnout:je to dobrá rada,ale je to hlavně na té osobě co tim trpí jako já,aby byla v pohodě,měla dobré zázemí a podporu milované osoby.Dělá to hodně.Vím to z vlastní zkušenosti,jelikož žádnou podporu nemám ani v rodičích,jsem na všechno sama a o to je to těžší.Takže pro vás všechny,co jste na tom podobně,držim palečky,ať se vám to jednou povede překonat a hlavně,aby vás to nedohnalo ke špatnému konci.Taky se o to pokouším a snad to jednou zvládnu.

Holky prosím Vás o váš nazor!Už jsem sem párkrát psala:o mé touze zhubnout,o tom jakzvracím,nejím, přežírám se…. O prazdninách,jsem zhubla 9kilo.Všechny holky byly nadšený jak jsem krásně zhubla,jenže já věděla,že jojo efekt nerřemůžu a za chvíli mám vše zpět!no a taky že jo.Před dietou to bylo nechutných 68 kg při výšce 180 ,po dietě 58-59.jedla jsem 3 celozrny toasty denne asi měsíc a už nemohla.byl jsem hnusná jak zlá bába v přechodu.na rodinu,kámoše,mýho kluka..Vykašlala jsem se na to a začala jíst-ale ne normálně,už totiž ani nevim co to je,ale přežírala jsem se.Já nevim co jsem čekala,bylo jasnyý že to zas naberu,ale ted mám 65 a jsem neštastná.Zas mi nejsou kalhoty,atd…No a tak jsem zašla u nás ve městě na kliniku plastické chirurgie a pan doktor mi doporučil liposukci boků a bederní oblasti.Bude mě to stát 18tisíc..utratim za to všechno co mám našetřený,ale moc po tom toužim.Sice se trochu bojim,ale jelikož je mi 18,mám mladou kůži,tak to snad bude OK.Můj kluk je naštvanej,skoro brečí když o tom mluvim(taky si chudák s tim mym hubnutím lecos zažil).Pořád říká:lasko ty nejsi tlustá,já tě miluju takovou,jaká jsi!Ale mě to zní,jako by říkal že mě milujue špekatou!Mamče to vadí,kamarádi nechtěj abych šla,ale já k tomu vzhlízim!bojim se že i po operaci budu nespokojená,což se klidně může stát-já a moje sebekritika!no je jestli mi to nějak pokazej,tak už se s prominutim poseru!co si o tom holky myslíte?Udělaly by jste to taky?Děkuju. 3koda že si nepřipadáme krásný všechny

Jak to všechno začalo? Bylo mi čtrnáct let, já a moji rodiče jsme odcestovali na dovolenou, už v té době jsem držela úplně nesmyslnou dietu, kterou jsem si naordinovala sama, nýbrž můj otec mi stále připomínal, že jsem na svůj věk příliš tlustá, tak ať se sebou něco koukám dělat, tak jsem začala blbnout a džela jsem nesmyslné diety. Již tedy od čtrnácti let se s tím trápím,ale tehdy to byla mentální anorexie a v dnešní době si myslím, že trpím bulímií, stále zvracím a nemůžu se smířit s tím, že bych přibrala jedno nebo dvě kila, jde především o psychické trauma, které se ve mně odehrává. Dnes je mi 23let,můj přítel se se mnou rozešel, kvůli mým věčným náladám, nespokojeností se životem, připadala jsem si před svým přítelem tlustá a bála jsem se něco vzít do úst, aby si náhodou neřekl, že jsem třeba prase nebo něco podobného, ale když s někým žijete v jedné domácnosti, to přece není život, on byl ze mě nešťastný, už mu to přerostlo přes hlavu, tímto stavem, ve kterém se právě nacházím se necítím vůbec v klidu a v pohodě ba naopak, ztratila jsem kvůli této nemoci spousty a spousty svých přátel a svou rodinu, která se o mě velice bojí a pomoc mi bohužel nemůže. Jsem momentálně sama a bojím se, co bude dál. Jsem ráda, že mám tu možnost psát právě Vám, děkuji za to, pokud někdo sdílí takové problémy, jako já, tak nebojte se a napiště mi na dana.srytrova@tiscali.cz, děkuji

Tak jsem tady podruhé a moc děkuju jednomu skvělému človíčkovi v mém životě,za to co napsal jako komentář k mému příběhu a všem ostatním.Bulímie je opravdu nemoc,co obrátí život jiným směrem a vytváří různé druhy nálad,nebo stresů,které se točí jen a jen kolem jídla.Taky mi chybí ten skvělej život,který měla spousta znás,než jsme začli dělat tyhle blbosti ze kterých se těžko leze ven.Jednou bych se chtěla probudit a říct si,byl to jen hloupej sen a nic víc,ale neni to jak když někdo luskne prstem a jako by se nic nestalo.V poslední době s tim bojuju každý den,proč?řikám si,proč je to tak složitý,najíst se normálně a pak nemít výčitky,nebo že jsem toho snědla hodně a nakonec se dál cpát a pak jít zvracet.Sama sebe za to pak nesnáším,protože bych chtěla mít ten prožitek z jídla jako ostatní a nezabívat se tím.Bulímie je fakt mrcha,snad ovládá celý mozek.Když vydržím nějakej ten den se nepřecpat,tak je to zázrak,si říkám,to musím vydržet,ale další den jako když utne a najednou je to tady zase.Nedokážu tomu odolat a hlavně když jsem sama.Nejdéle jsem to vydržela přes měsíc,myslela jsem že už je to v pohodě,ale kdepak.Tohle je asi věc se kterou se musí bojovat celý život a obdivuju ty,kteří si řeknou:DOST:a už tohle v životě neudělají a je to pro ně minulost.Jen doufám,že tohle dokážu někdy tady zdolat a ne jen já,ale my všichni co tím trpíme.Taky doufám,že každá z nás bude mít vedle sebe někoho,v kom bude mít velkou oporu,porozumnění a pomoc.Je to hodně důležitý,protože já jsem například byla dneska u svojí mámy,různě jsme se bavili a přišlo i na tohle téma bulímie.Moc mě u ní mrzí,že tím trpím už dlouho a ona vlastně ani nemá tušení co to vlastně je a jak to na mě působí.Je to fakt smutný,když má o tom doma knížku a za ty roky si jí nedokázala ani přečíst.Nerada tam chodím,protože vím,že pro ně nejsem důležitá a má to na mě takovej vliv,že přijdu domu a snim všechno co najdu.Je pravda co se říká,že člověk si rodiče nevybírá.Možná některá z vás má stejný problém,tak můžem jen doufat,že si to jednoho dne uvědomí.Přála bych si,aby jsme našli psychickou pohodu,uznání v sami sebe,ne v tom jak vypadáme a navždy se té bulímie a jiné nemoci zbavili !!! A taky by si tohle měli uvědomit všichni kluci,co dokážou jen holky posuzovat podle toho jak vypadaj a nedochází jim,jaký to na nás může mít vliv a důsledky !!!