Archives

Ahoj, rozhodla jsem, ze se taky podelim o svuj pribeh a to jen diky anonimite, jelikoz opravdu se tim nekde moc nechlubim. Vsechno to zacalo v mych 17 letech a trvalo zhruba pet let, tehdy jsem se poprve bezhlave zamilovala a jelikoz jsem nikdy netrpela vysokym sebevedomim a vetsinou se spise podcenovala, jelikoz jsem uz od skolky byla spise introvert a okoli me povazovalo bud za namyslenou nebo proste „zvlastni“, dost mi zalezelo,abych v lasce u tohoto kluka obstala a kdyz mi rekl, ze bych mela vice sportovat, jelikoz za par let bych mohla mit velky zadek(tehdy 177/67),zacala jsem o sve postave dost pochybovat a kdyz odjel na studujni pobyt do Ameriky a tudiz se mnou pretrhal jakekoliv kontakty, slo to se mnou z kopce.Zacalo to nejezenim a sklouzlo do prejidani, cvicila jsem aerobick, dle Olgy Sipkove kazdy den dve hodinky, tohle trvalo asi rok do me prvni hospitalizace v psych.lecebne v Bohnicich.Tam jsem si pobyla tri mesice.Jelikoz jsem nevzladala chodit kazdy den do skoly byla jsem nucena opustit skolu a za rok jit na uciliste, ale v celku se v me nemoci nic nemenilo, sice jsem chodila na terapeuticke skupiny,ale jiz vim, ze to bylo v celku zbytecne, jelikoz ja jsem s tim vlastne zkoncit nechtela.I kdyz jsem si namlouvala a vsem v okoli, ze ano. Timto bych se chtela vsem omluvit, vim, jak to se mnou bylo v te dobe tezke.Kdyz me videli jak chradnu. Nasledovalo propusteni pri vaze (177/55) a dochazeni do deniho stacionare na Karlov,kde mi byly rok oporou, ale jejich snazeni vychazelo nadarmo….. az o dva roky pozdeji kdyz jsem zkoncila na tom nejhorsim pavilonu v PLB s vahou (177/49)neschopnouci se zvednout z postele a bojovanim i s polknutim tekutin jsem opravdu dostala strach o svuj zivot a asi jedine tak jsem si uvedomila co opravdu nechci a to UMRIT. Jelikoz jsem mela pri sobe fajn kluka a rodinu, dokazala jsem to co se mi zdalo vzdy nemozne, i kdyz to jeste dost dlouho dobu trvalo, ale muzu rict ze nyni (177/65)se citim uzdravena a Vam ostatni holky drzim palecky, vim jak je to tezke, ale ze sve zkusenosti vim, ze clovek musi padnout na uplne dno, aby si uvedomil co chce a vzpamatoval se, i kdyz to dost boli a hlavne ty okolo, coz si uvedomuji az ted.Vim, ze tato nemoc ve me bude cihat po cely zivot a ze je moznost recedivity,ale jsem si jista ,ze bude uz hooodne hluboko v mem podvedomi a ze ji uz nedam sanci,aby nademnou vyhrala:)))

Ahoj tuhle stranku jsem objevila asi pred 14 dny a jsem za to moc vdecna protoze kdyz je mi nejhur prectu si vase pribehy a vim ze v tom nejsem sama. Je mi 18 a letos maturuju, ale pokud se sebou brzo nezacnu neco delat nevim jak to dopadne. S jidlem jsem zacala vyvadet asi ve 13, kdyz jsem se zacala zakulacovat. Vzdycky jsem hodne jedla a kdyz jsem si jednou navazila 62/172 zacal kolotoc diet a prejidani a do 15 jsem to dopracovala az na 68kg. Pravdepodobne bych dale pribirala, kdyby nezasahla nejaka vyssi moc:)ne nebyla to zadna magicka sila, proste jsem zacala chodit ven, nasla si kluka a zhubla na 59 bez jakekoliv diety a omezovani, proste jsem na jidlo vubec nemyslela (jak jsem to dokazala?!) Nebyla jsem uplne hubena ale neprislo mi to, byla jsem spokojena tri krasne roky. 3 roky na ktere dodnes nostalgicky vzpominam, jsem jedla uplne normalne. Az pred rokem – boze co me to napadlo!!! jsem se vsadila s pritelem, ze kdyz zhubnu na 53kg tak mi zaplati dovolenou. Takova blbost, ale priznavam byl to muj napad, uz mi nestacilo byt prumer, chtela jsem byt kocka, za kterou se budou kluci otacet. Hubla jsem ale rozumne, chodila na spinning a zhubla na 55 a mela postavu akorat. Loni na jare jsem se zamilovala do jednoho 30 leteho bohema, rozesla se s pritelem – tak, rekla jsem si, ted si budu uzivat zivota. Zacala jsem pit spoustu piva, prestala sportovat a ucit(jeste ze uz byl konec roku)a hlavne se silene prejidat. Pribrala jsem na 62, bylo leto, ja nevlezla do poloviny satniku, na bocich faldy bylo mi ze sebe zle. Najednou jsem byla tlusta a bez chlapa. Zacala jsem s dietama, ale nedarilo se. Vzdycky, kdyz jsem jen trochu selhala, tak jsem chtela jit zvracet, ale neslo to. Myslela jsem, ze cim vic toho snim, tim to pude snaz. Nakonec se mi podarilo neco dostat ven, ale jen malou cast toho co jsem snedla. A mela vycitky, brecela jsem, sliboval si ze uz to nikdy neudelam. A bylo to cim dal horsi. Vyjezena lednicka, lzi rodicum, kamaradum, bolesti bricha. Uplne se mi zatemnil mozek, myslim jen na jidlo. Nic me nebavi, namam zadne konicky, porad se hlidam, kolik toho snim, ale kdyz jednou selzu tak se nekolik dni prejidam, ale niceho dobreho. Snim vsechno co vidim, treba suchy chleba nebo skvarky – fuj. Nedelam to pro pozitek – je to trest. Schvalne se nicim, protoze se vubec nemam rada. Mam silene stavy, pripadam si jako slaboch, ze to ani nedokazu vyzvracet. Boli me bricho a nemuzu se soustredit na uceni. Dneska jsem dokonce prisla do skoly az na 3. hodinu, rano jsem se silene prejedla a rikala si ze naposled, ale odpoledne zase a ted nasi odesli do kina tak jsem si uvarila vajicko a 3 chleby s maslem, 2 jogurty a snedla jsem sestre Ferrero Rocher. Asi tak 20 000 kJ mozna vic. Je tok placi. Misto abych se ucila, tak ctu vase pribehy, jen to me drzi nad vodou, abych se ted neslozila. Kdyz se prejim, nemuzu mezi lidi, mam pocit ze to na me kazdy vidi. Minuly tyden jsem se rozbrecela v pizzerii. Ja totiz bud nejim skoro nic nebo vsechno. Neumim jist normalne. Nevim co to je jist normalne. Jim jenom zdrave a nizkotucne veci nejsem schopna si doprat neco dobreho a kdyz selzu tak jim vsechno na co narazim dokud se nemuzu hybat. Pak se snazim zvracet ale moc to nejde a pocitam kJ a vazim se co 5 min a piju projimavy caj. Jine dny zas jim jen nizkotucne jogurty a varenou zeleninu a sedim nad ucenim a myslim na jidlo a kdyz jdu spat kruci mi bv brise a v noci se mi zda, ze jsem se prejedla a probudim se stastna ze to neni pravda a hned si vezmu zrcatko a pozoruju bricho jestli neni vetsi. A kdyz se zase prejim, rano se probudim ze slzama v ocich a preju si aby to nebyla pravda. Je to silene…pritom vazim priblizne porad stejne ted mam asi 59kg stridave hubnu a pribiram. Ale pripadam si strasne tlusta i kdyz vazim skoro stejne uz 5 let. Kdyz se divam na stare fotky pripadam si tam hezci a hubenejsi i kdyz vsichni rikaji ze vypadam stejne. Zavidim vsem hubenym holkam kdyz vidim jak ji sladke a rikam si, ze ja chudacek si to nemuzu dovolit. Pritom kdyz dostanu zachvat tak snim 100x vic. Vymklo se mi to z rukou, ale to je presne ono jedine co umim je plakat nad rozlitym mlikem. Chtela bych jit k psychologovi, ale lidi mi rikaji, ze mi nic neni. Ze si v tom libuju, ze si preju mit bulimii, ze jen chci aby me nekdo litoval. Ja jen chci jist normalne a nebat se vychazet z domu, chci odmaturovat a neztratit kamarady… je to moc? Nemuzu tohle vsechno dat jidlu…ja nevim co je spravne a co normalni, jestli je chyba ve me nebo si jen neco vsugerovavam.Nedokazu to rozlisit, nedokazu realne premyslet.Mam pocit ze se mi mozek promenil v jitrnici… Ale verim, ze mozna uz zítra se to zmeni pokusim se s tim něco udelat. Tesim se az vam budu moct napsat svůj happyend? Jestli ma nekdo podobny pocit nebo ma chut mi neco sdelit – vjehlice@seznam.cz

ahoj holky, pisu vam z italie , nemam perfektni cestinu… ale jako vy , jsem nemocna , uz 2 roky, a spadla jsem opravdu do hluboka. pisu si s holkami v italii, oni taky maji problemy z jidlem a proto rikam , ze je nas opravdu hodne! mne to moc mrzi , kdyz ctu vase pribehy a vim , ze jsem v tom stejne…. jestli vam to bude zajimat , tak muzeme pokracovat psani , aby jsme se lepe poznali! zatima, velkou pusu vsem!

ahojky vsichni, po 4 letech boju s jidlem sem se rozhodla s ti neco udelat,ale bohuzel nevim jak na to!nemam odvahu jit se lecit a porad si myslim ze to zvladnu sama. Pred dvema lety sem prodelala anorexii kterou sem trpela asi rok.Pote co sem se dostala na 39 kilo a malem se zhroutila tak sem se jednoho dne prejedla.svou nemoc sem si nikdy nepriznala,takze mi to neprislo nejak divny…jen sem chtela vypadat dobre! Jenze to prejezeni byla chyba,ktery lituju do ted!Od te doby se prejidam uz dva roky.Nejsem nijak tlusta,teda ted uz.Behem roku sem nabrala 10 kilo a dostala se na svou puvodni vahu.jenze prejidani neslo zastavit takze sem nabrala dalsich 10 kilo!Vazila sem 60 kilo a to mi bylo 16 let.Muj kluk me porad napominal ze jsem ztloustla aze bych s tim mela neco delat.No jo jemu se to rekne…nedokazala sem se mu sverit a dokonce sme se malem rozesli.Ja sem se ze zoufalosti prejidala jeste vic…..jidlo mi ani nechutna…mam k nemu odpor,ale je to takova moje zbran! Ted sem na tom uz lip…zhubla sem takte vypadam ok,teda ja sem nespokojena,ale tlusta nejsem!Ted sem na tom tak ze treba tejdem skoro nejim,nedokazu snist ani ctverecek cokolady,ale jakmile nastane vikend a ja se treba nudim doma a mama udela k obedu treba hranolky tak se hrozne prejim protoze si rikam ze uz to je ztraceny….a pak je mi blbe,mam hroznou depresi,nekdy i zacnu brecet a moje sebevedomi je na nule.Jsem hrozny perfekcionista a fakt ze sem to nevydrzela, me nici!!!pred tydnem sem se rozhodla ze se toho definitivne zbavim,ale ted sem zase nacpana,mam na krajicku a nejradsi bych se sla vyzvracezt ale na to ja bohuzel nema protoze vim ze by mi po tom bylo jeste hur……ach jo,ppp je zacarovanej kruh.Vse zacalo kdyz mi bylo 14,ted je mi 17 a ppp mi berou dobrou naladu.Obdobi kdy se vetsina teenageru bavi a prozivaji bezstarostne obdobi,sem promarnila jen kvuli touze vypadatdobre!!!!