Nevím,nevím

Tak nevím.Nevím jestli už jsem z toho venku nebo ne.Už týden se snažím jíst normálně a mít se ráda ,ale nějak mi to nejde.Pořád si připadám jako tlustá bečka,břicho mi přetýká přes džíny,všecko je prostě špatně.Jenže já to nechci vzdát,musím s tou mrchou bojovat.Ale taky se hrozně bojím,že přiberu,že budu ještě tlustější než dřív,když začnu normálně jíst.Ještě stále si myslím,že jídlo je můj nepřítel,který mě akorát ničí postavu,ale na druhou stranu si zas říkám,že přece nezáleží na tom jak holka vypadá,stačí když bude přirozená a bude se mít ráda taková jaká je….však to znáte.Jenže když mám být na 101%upřímná,na vzhledu mi záleží hodně.Už mám prostě v mozku zakodované,že čím budu hubenější,tím budu hezčí,zajímavější,kluci mě budou balit atd.vím,že sem pitomá,že si ničím život,zabývám se jen sama sebou a často bývám protivná na lidi,kteří se mi snaží pomoct,ale nedokážu to potlačit.I když se snažim,nějak mi to nejde…a proto sem protivná ještě víc.Nikdo netuší co mi je,že držím hladovky a všemožné diety a že zvracím,občas…Zatím se mi daří nezvracet týden,ale bojím se,co bude dál.Bojím se že se zase zklamu,že to zase nevydržím a vzdám to.Už mi z toho hrabe.No nic,už končim,nevím co bych vám tady ještě nakecala za hlouposti a chci vám poděkovat za to,že tady píšete svoje problémy a člověk na to není sám.Opatrujte se zatím ahoj a bojujte!