Nepřítel anorexie a bulimie

Po přečtení většiny vašich příběhů sem se rozhodla sepsat i můj život s anorexií a ted už nákou dobu o s bulimií. Všechno začlo v mých 14. to sem byla tlustá měla sem asi 56 na 160cm. Ve škole sem neměla skoro žádný kamošky a tak sem to dávala zavinu mé nadváze pač ostatní holky ze třídy byly krásný a hubený. Tak sem se jednoduše uzavírala dosebe. Pak začli prázdniny a já se rozhodla zhubnout. Už sem toho měla dost!! chtěla sem bejt taky krásná!! Tak sem začla omezovat jídlo, nejprv sem neobědvala a pak už sem nejedla vůbec. Toho si ale všimla matka a dotáhla mě na psychiatrii. Tehdy sem to nechápala, hádala sem se s ní co tam budu dělat vždyt su tlustá a přesvědčovala sem ju že je tam přece nebudem zatěžovat že tam budou určitě pořádný anorektičky který potřebujou skutečně pomoct. V tý době sem měla už 44 kg ale to pro mě bylo stráášně moc a já chtěla mít tak40. Na psychiatrii byla milá doktorka která tvrdila že su úplně průsvitná a že musím přibrat. jé řekla že su hubená to sem byla štastná a chtěla sem v hubnutí pokračovat! V té době sem už neměla menstraci. Psychiatrička nás obědnala zas za 3 týdny a do tý doby sem měla přibrat aspon 2 kg. Začala sem tedy jíst. já sama bych nejedla ale mamka mě hlídala a nutila mě. Přesto sem pořád hubla a pokaždé sem u doktorky byla hubenější. Pak už sem ale měla 38 kg .to už sem byla uplná kostra.chosila sem do školy kde se mnou všichni mluvili,ale ne proto že by se mnou chtěli kamarádit ale z lítosti. to mi ale nevadilo mě to dokonce bavilo. libylo se mi že se o mě doma všichni starali a chovali se ke mě jako k malé mě se ta role nemocné a ubohé prostě zamlouvala. Jednoho dne se ale všechno obrátilo a můžu říct že sem se z anorexie vyléčila díky největšímu blbečkovi z naší třídy. on se mi totiž začal posmívat a urážet mě typu jako že su jako z koncentráku atak. no a přibrala sem bez výčitek na48 kg. 2 roky bylo vše v poho, jedla sem zdravě, sportovala, našla sem si supr kámošky,zažila sem první lásky. všechno se ale obrátilo v listopadu min. roku to sem se začla přežírat. věřte že moje vánoce byly horor. to cukroví, chlebíčky,salát všechno sem sežrala. párkrát sem blila ale dá se to zpočítat na prstech jedné ruky. ted už je to celkem zas v pohodě, ikdyž se někdy přejím tedy hlavně v pátek. pak vždycky o výkendu zase hubnu. no to byl můj život asi nic zajímavýho, ale já nejsem dobrá spisovatelka. tak vám holky držím palečky at se vám daří, život máme jeden tak si ho neničte a užívejte si. necí nic lepšího než mít spoustu přátel kteří vás milují