Muj duvod

Jsem ted v zahranici. Ten program co 3-4 hodiny denne pracuji a potom odpoledne chodim do skoly. Myslela jsem, ze mi to pomuze. Dostat se z domu a od neho… Klinicke deprese se sklony k sebepozkozovani provazene atypickou anorexii. Tak neco podobneho mam ve slozce. Ani presne nevim kdy to zacalo. Vim ale presne kde je problem. Nikdy jsem to nikomu nerekla, ale proc to nerict tady? Muj deda me zneuzival. Nepomatuji si od kdy. Vlastne to tam bylo vzdycky-byla jsem spinava a tak me musel denne myt rukou, dotykat se me… Pamatuji si presne, kdy se se mnou poprve vyspal. Bylo to na me 9 narozeniny. Udelal mi oslavu. Jenom pro nas dva. Dalsi male tajemstvi. Vim, ze to bolelo a vim, ze jsem hodne krvacela. Bylo to poprve co sem protestovala. Zbil me. Potom me bil uz porad. Nekdy protoze jsem si stezovala (coz jsem ale moc casto nedelala:-( Tak me proste bil jen tak. Potom to proste prestalo. Zacala jsem chodit na gympl. Zivot sel dal. Slo to, nepremyslela jsem o tom. Proste jako by se to nikdy nestalo.On se choval taky tak. O to vetsi sok pro me byl, kdyz to na me vytahl znova. Rekla jsem, ze nechci. Tomu neveril, protoze ja to prece mela tak rada. Tak jsem mu vysvetlila, ze mam kluka a ze mu nechci byt neverna (docela ironie vzhledem k tomu, ze jsem nikdy nesnesla aby se me nejaky kluk jen dotknul:-). Nakonec jsem mu rekla, ze na me ceka dole a ze uz musim jit, protoze mame rande. Nechal me jit. Proste jen tak, ale ja vedela ze neprestane. Tak jsem se pokusila zabit. Blby pokus, proste jsem jen v noci vzala nuz a rizla. Omdlela jsem. Rano me nasi nemohli vzbudit tak nakonec vyrazili dvere (vzdycky spim se zamcenyma dverma, co kdyby v noci nekdo chtel prijit:-(. V nemocnici me sesili ruce a zacali vyzvidat proc. Nasi byli zniceni. Po propusteni a doporuceni nasledne pece mile psychiatricky me hlidali na kazdem kroku. Prestala jsem jist jenom dalsi zpusob jak zmizet. Bohuzel o dost pomalejsi. Ze zacatku to bylo fain – unava, vsechno mi bylo jedno… Potom prisla nespavost, krece, omdlivani.. vsak to znate Po dalsi hospitalizaci mi nasi dali psa z utulku. Vzdycky jsem chtela psa a nasi doufali, ze mi to doda vuli zit. Povedlo se. Byl na tom skoro tak zle jak ja. Potreboval me. Casem jsem si uvedomila jak jim ublizuji.Snazim se jit dal. Uz jsem dospela je mi 20. Uspesna jenom trochu hubena a nesnesu chlapy. Stale se mi zda, ze se mnou chteji spat. Pri sebemensi narazce se vydesim a reaguji prehnane-jsem vulgarni(tak to ten bastard mel rad) Ani nevim proc to tady vsechno pisi. Asi proto, ze citim dalsi naraz derpese a vaha uz zase ukazuje 47 kilo. Coz znamena pod padesat. Coz znamena prekroceni limitu 50 kil a zacatek stravovani podle hodinek. Delam to tak abych nezapomela jist. Stava se mi to behem obdobich deprese. Kdy jen spim a spim. To uz nikdy nebude konec? No jednou uz konecne budu mit pokoj. Jenom musim byt trpeliva.