Mám strach!

Ahoj!Když mi bylo 17 let vážila jsem asi 62 kilo, při výšce 166. Přítele mám už od 14. Začal na mě trošku naléhat, jestli bych nechtěla začít cvičit. Dnes vím, že to nemyslel nějak zle. Můj bratr chodí do posilky a předepsal mi plán cvičení a jídelníček. Posilovna mě začala bavit, jídlo mi vyhovovalo. Mé tělo se měnilo a každý mě obdivoval. Zhubla jsem na 54 kilo. Byla jsem samý sval a myslím, že mi to opravdu slušelo. Po nějaké době jsem na jídelníčku začala ubírat. Moje tělo odmítalo tolika jídla. Pamatuju si, že mě přítel vzal na procházku a já začala zvracet u stromu. Sama jsem nechápala, co se děje ani on. V létě jsem se svlékla do plavek a každý mě obdivoval, byla jsem vypracovaná, ale zároveň taková vysatá. S cvičením jsem to začala přehánět, bratr, přítel i máma mi začali nadávat. Nejedla jsem skoro nic. A má váha klesla na 46 kilo. Až po létě přišly první hrozné deprese. Přestala jsem cvičit a užívala si léta, opustila jsem přítele a v září se mi váha vyšplhala na 57 kilo. Menstruaci jsem neměla asi 4 měsíce, ale tím jsem se vůbec nezatěžovala. Gynekolog mi píchnul injekci a bylo to. samozřejmě jsem si uvědomovala z čeho to vyplývá. Vrátila jsem se ke svému příteli,opět jsem začala hubnout. Cvičení už mě tolik nebralo. A začalo to…hladovění, přejídání, zvracení. Zvracení jsem si začala vyvolávat. Pokaždé, když jsem se přejedla měla jsem výčitky a byla protivná na okolí. Pak jsem se zamkla na záchod a vše vyzvracela. Hned jsem běžela k zrcadlu a prohlédla se.Má váha se měnila každý týden. Jednou to bylo 53, za pár dní 56 a stále dokola. Rozhodla jsem se přestat jíst uplně. Opět jsem zhubla. Když jsem se jen napila kávy s mlékem hned jsem musela zvracet. Zvracení se stalo rutinou. Pokud jsem zrovna nemohla na záchod zvracela jsem do koše, do pytlíku apod. Dnes je mi 19. pořád zvracím, když se najím. Někdy nejím vůbec, strašně ráda vařím pro druhé a cpu do nich všechno možné. Když mám hlad, tak potravu rozkoušu a vyplyvnu do koše. Začala jsem hodně kouřit a občas nahrazuji jídlo alkoholem. V květnu maturuju, nejsem schopna se učit, i když na vysvědčení dostávám 1. Místo učení jsem zahleděná do sebe. Mám strach z jídla, z váhy. Lidé mi říkaji, že jsem labilní. Neumim si představit začít normálně jíst, několik jídel denně. Poslední dobou mě hodně bolí zuby, nejspíš málo vitamínů. Menstruaci nedostávám, musím chodit na injekce. Když se najím jsem nepříjemná na přítele. Myslím, že už ví jaký mám problém a mám strach, že to řekne mamce. Ta to tušila a už si myslí, že je vše v pořádku. Mám strach, co bude dál pořád se to stupňuje. Teď jsem přestala zase uplně jíst, takže nezvracím. Je to hrozné, pořád nad tím přemýšlím. Ale jíst nechci, už ani nemám chuť. Snad se z toho všeho vysekám!!! Jsem ráda, že jsem se mohla vypsat. Díky…