Letos je to uz 16 let

Ahoj , ani nevim jak bych zacala…. Letos mi bude 30.let,jsem zdravotni sestra nyni na materske dovolene,jsem vdana,mam skveleho muze,dceru Verunku 4 roky a syna Tomika 2 roky a taky svou rodinu,ktera me miluje. Tak od zacatku…muj problem zacal uz hodne davno,ja se vzdy citila menecenna a to proto,ze u me vse bylo samozrejme,zadna pochvala nebo mozna by byla,ale jak jsem byla tak v pohode,tak si vsicni kolem me mysleli,ze to nepotrebuji slyset.Nastup do skoly 1984-88 prvni rocniky ve vsi kde jsem vyrustala,byla jsem vzdy vudci typ,vsichni me meli radi a verili v to ze mam dobry usudek…1988-operace a nastup 5-8.trida,prvni skolni laska a pote ,ale stejna s nejlepsi kamaradkou,ktera pro me v tu dobu byla jedinecna,takze jsem si prala byt na druhe koleji aby ona mohla mit,to co chce….leden 1991 prvni menzes-pro me sok,budu uz zena a nebudu to ja,menzes a 2mesice,ale behem 4mesicu me bylo moc lito,ze jsem uvolnila misto kamaradce,ale nechtela jsem ji ublizit,ona mi take neublizila…ale mezitim jsem se citila dosti silna a byla jsem,io kdyz mi mamka rikala,ze z toho vyrostu,neverila jsem a mela,ta ma byvala nej… kamaradka je silnejsi nez ja,ale zase je psychicky v pohode a to ja nejsem…Pak byl vikend kdy jsem jako asi vsude na vsi meli v nedeli k obedu knedlo-zelo,ale to jsem uz po te operaci byla tak nejak normalni,kluci si me zacali vsimat,ale ja stale chtela,aby byla stastna ta ma kamardka….kdyz jsem vycitila naklonnost nekoho kdo me zcinal mit rad,tak jsem ho odhanela slovy,ze Radka-ma kamaradka jeo moc lepsi. Po 8.rocniku jsem nastoupila na studium zdravotni sestry,po mamce-nemela jsem to delat,samozrejme behem studia byli problemy,takze jsem musela v polovine 4taku pred maturitou prestoupit.Ale za to vdecim jen svym rodicum a vstricnosti jedne pani,ktere budu nadosmrti dluzna,dovolila mi dostudovat s maturitou. Vim,ze jsem hodne ublizila svym rodicum a vlastne vsem,co me maji radi takovou jaka jsem,ale stale jsem neponaucitelna. Ted konecne kdybych se mohla citit stastna,tak stale tedy zvracim,pridal se alkohol-to uz ale resim, a hledam pochopeni jineho muze….Nikdy jsem nebyla zaletnice,spis jsem byla typ,ze kdo miloval me,ja jeho ne a naopak a ted jsem nasla asi ten prvni pripad a to mi asi vadi,protoze jsem typ,ktery si chce vse vybojovat sam a ve vztahu s mym muzem jsem nemusela vubec nic,hned jsem mu rekla o svych problemech,predstavila ho sve rodine,on me tedy driv…do 1/2roku jsem byla tehotna01/02-07/02 dcera a 02/04-11/04 syn,ac mi vsichni rikali,ze ja nikdy nebudu moci donosit zdrave dite,ANO,dokazala jsem dceru-tu jsem kojila 13mesicu,byla jsem stastna a pak tehotestvi syna,pribrala jsem jen 5kg a jeste ke konci 35.tyden jsem dostala ledvinovou koliku,takze vse nabrane jsem hned shodila…po porodu jsem pri vysce 168cm vazila 45kg…muj tatka se na me nechtel vubec divat a ja si strasne prala sokazat mu,ze to zvladnu,ale bylo pro nas oba hodne narocne..ja jsem nela dost mleka pro syna a po 14ti dnech jsme sli na sunar,strasne me mrzelo,ze jsem mu nemohla doprat,to co dceri… a pak po 2 mesicich dostal zapal plic a my museli do nemocnice na JIPku.Bylo to hrozne,stale jsem myslela na to,ze kdybych nebyl takova jak jsem,mohl by byt zdravy…No,zvladli jsme to dobre,ale kazde virove onemocneni se ho chytlo a ve me to hlodalalo stale vic a v tu dobu jsem zacala pit kveten 2005,nejprve to bylo jen utiseni zalu,ale pak se do toho pridali neshody s mamkou v tu dobu jsme zili jeste ve spolecne domacnosti,slo hlavne o nazor na vychovu a pak i nazor mamky na to jak se chovam ke svemu muzi. Pak jsme se prestehovali do sveho,1/2roku to bylo super,sice jsem zvracela,ale nepila….ale pak zase nastaly problemy s muzem,financni-u nas je to hodne zamotane,ale ja svemu muzi verim,ze jednou dokaze ,to co by chtel!!!!!! No a ted jsem v situaci,kdy se citim hodne mizerne-diky alkoholu,ale stale se s tim snazim neco delat,chodim kazdy tyden na skupinovou terapii a kdyz tam vidim zeny alkoholicky pred lecbou-jsou na tom hur nez ja,ale ja se jim stale chci vic problizit…ale ty zeny po lecbe….ty jsou tak sebevedome,vypadaji krasne… Muj problem je asi to,ze se bojim zit,uz jsem dokazala vsem,ze se ve me mylili-deti,muz a ted uz nemam nic ,co bych musela dokazovat. Kolikrat si rikam,ze zacnu dalkove studovat,cokoli-bavila by me psychologie nebo neco na principu Kapka nadeje,S.O.S. pomahat tem,cop to opravdu poterbuji,jen mam strach,ze bych pro ty lidicky nebyla ta spravna osoba a hlavne bych to nedokazala vystudovat. Dekuji vsem,kdo si tento pribeh precetl,ani jsem do nej nedokazala obsahnou vse,ale alespon ve strucnosti….kolikrat si rikam,napis knihu,aby dalsi divky nezkoncili jako ty,ale nejde ani tak o me,ale o tlak medii a vseho kolem a slabsi nebo hodne chtive…tomu podlehnou… Diky Zuzka